11 C 353/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa svědka o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 250 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku ve výši 7 % ročně, úroku z prodlení v zákonné výši a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 48 260 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 750 000 Kč, přičemž dne [datum] uzavřeli účastnici dodatek ke smlouvě o zápůjčce, kterým si strany sjednaly jednak úrok ve výši 7 % ročně, jednak závazek žalovaného uhradit zápůjčku ve třech splátkách po 250 000 Kč se splatností do dne 10. 11. 2019, 10. 12. 2019 a 10. 1. 2020 s tím, že v poslední splátce měl být uhrazen též sjednaný úrok částkou 35 000 Kč. Žalovaný ovšem dle žalobkyně uhradil na své závazky ze smlouvy toliko 125 000 Kč dne 12. 11. 2019, 125 000 Kč dne 20. 11. 2019, 125 000 Kč dne 27. 12. 2019 a 125 000 Kč 31. 12. 2019, tedy závazek ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení zůstal dle žalobkyně nesplněn.

2. Žalovaný ve svém vyjádření potvrdil převzetí závazků v žalobě uvedených, tedy ze smlouvy o zápůjčce ve znění jejího dodatku s tím, že ke dni podání žaloby dlužil žalobkyni po provedených splátkách částku 250 000 Kč na jistině zápůjčky a dále částku 35 000 Kč na sjednaném úroku. Současně ovšem oproti uplatněným nárokům namítl započtení vlastního nároku na úhradu odměny za právní služby, které v roce 2019 poskytoval žalobkyni a které vyúčtoval částkou 1 166 004 Kč včetně DPH.

3. Žalobkyně přitom zcela popřela jakoukoliv pohledávku žalovaného, tedy že by se žalovaným uzavřela jakoukoliv smlouvu o právní pomoci, že by jí žalovaný v r. 2019 poskytoval jakékoliv právní služby a že by od žalovaného jakékoliv právní služby převzala.

4. Mezi stranami tedy nebylo sporu o tom, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně převedla žalovanému na jeho účet dne 9. 5. 2019 částku 750 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit ve lhůtě 2 měsíců, nicméně dne [datum] strany uzavřely dodatek smlouvy o zápůjčce, jímž došlo ke změně splatnosti závazku ze zápůjčky tak, že měl být žalovaným uhrazen ve třech pravidelných splátkách po 250 000 tis. Kč se splatností dne 10. 11. 2019, 10. 12. 2019 a 10. 1. 2020, přičemž poslední splátka pak měla zahrnout též nově sjednaný úrok za osm měsíců trvání zápůjčky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný ovšem na svůj závazek ze zápůjčky uhradil toliko 125 000 Kč dne 12. 11. 2019, 125 000 Kč dne 20. 11. 2019, 125 000 Kč dne 27. 12. 2019 a 125 000 Kč dne 31. 12. 2019. Uvedené skutečnosti byly jednak v řízení nespornými, jednak vyplynuly z doložené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], jejího dodatku ze dne [datum] a jednak z výpisu z účtu žalobkyně za květen, listopad a prosinec 2019. Na tomto skutkovém základě by tedy byla žaloba bez dalšího k vyhovění, nebýt uplatněné námitky započtení. Dlužno doplnit, že žalobkyně namítala neexistenci pohledávky žalovaného, žádné námitky stran její hmotněprávní kvality (kompenzability) učiněny nebyly, tudíž se jí nalézací soud dále zabýval.

5. Z vyúčtování nákladů právní pomoci za r. 2019 je zřejmé, že žalovaný vyúčtoval žalobkyni odměnu za poskytování právních služeb, které spočívaly zejména v sepisu nájemních smluv, kupních smluv, rozboru a sepisu listin týkajících se převodu obchodního podílu, v celkové výši 1 166 004 Kč, kdy některé úkony a související výdaje byly z vyúčtování vypuštěny (včetně všech hotových výdajů a náhrad za ztrátu času). Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] vyplynulo, že od listopadu 2019 do dubna 2020 působila v pozici výkonné ředitelky [právnická osoba], jediné zakladatelky fondu [příjmení] [příjmení] ([příjmení] investiční fond [právnická osoba]). Svědkyně měla přitom v uvedené době na starosti realizaci přecenění majetku uvedeného fondu, do kterého spadala též žalobkyně, tudíž svědkyně přicházela do styku se všemi účetními a smluvními dokumenty ve všech společnostech, které náležely do portfolia [příjmení] investiční fond [právnická osoba] Jednalo se přitom dle svědkyně o nemovitostní fond, který se zabýval (tedy vč. žalobkyně) obchodem s nemovitostmi a jejich pronájmem, přičemž svědkyně přímo potvrdila, že žalovaný byl v r. 2019 dodavatelem kompletních právních služeb (vypracování obchodních a nájemních smluv) pro žalobkyni a další společnost náležející do uvedeného fondu. Svědkyně přitom potvrdila autenticitu vyúčtování žalovaného za r. 2019 tím, že si ve vztahu k některým vyúčtovaným položkám vzpomíná, že šlo skutečně o klienty, se kterými žalobkyně v té době jednala a u kterých žalovaný poskytoval žalobkyni právní služby, přičemž zadávání těchto právních služeb probíhalo též formou emailů, které měla možnost v kopii vidět. Nadto pak svědkyně potvrdila, že řešila mj. splátky předmětné zápůjčky žalovanému, přičemž ve vztahu k poslední splátce (tj. 250 000 Kč s úroky) jí bylo ze strany pana [jméno] [příjmení], který byl v té době statutárním ředitelem [právnická osoba], řečeno, že uvedená poslední splátka bude řešena započtením, což bylo probíráno na opakovaných poradách a schůzkách se žalovaným. Podle svědkyně byla řešena dvě vyúčtování, neboť žalovaný poskytoval kompletní právní služby dvěma společnostem v holdingu, přičemž každé z nich přesahovalo částku 1 mil. Kč. Výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] pak potvrdil a ještě blíže rozvedl svědek [celé jméno svědka], který byl dle shodného prohlášení obou stran a výpisu z obchodního rejstříku v rozhodné době jediným jednatelem žalobkyně, tudíž jej lze bez nadsázky považovat za nejpovolanější osobu schopnou podat kvalifikovanou informaci o událostech týkajících se jednání samotné žalobkyně v té době. Vzhledem k tomu, že v lednu 2020 měl končit ve funkci statutárního orgánu, bylo z jeho strany se žalovaným a s [jméno] [příjmení] v době bezprostředně předcházející řešeno uzavření záležitosti z předmětné smlouvy o zápůjčce, kdy již v prosinci 2019 žalovaný předložil vyúčtování právních služeb, které poskytl žalobkyni a dále další společnosti, ve které svědek působil rovněž v pozici jednatele, přičemž v této souvislosti proběhlo několik společných jednání, na kterých bylo odsouhlaseno, že pohledávka žalobkyně na zaplacení nesplacené zápůjčky s úroky se započte oproti pohledávce žalovaného na zaplacení odměny za právní služby poskytnuté v r. 2019, kdy za tímto účelem měl žalovaný připravit dohodu o zápočtu, k čemuž však již nedošlo. Teprve po podpisu dohody o zápočtu měl žalovaný fakturovat zbývající částku své odměny za právní služby. Svědek přitom potvrdil, že práci zadával žalovanému právě on, přičemž se jednalo konkrétně o právní služby spojené se zpracováním kupních smluv na odkup nemovitostí, jednání s prodávajícími, převedení nájemních smluv pod žalobkyni, jednání s nájemci a uzavírání nových nájemních smluv, a to u desítek klientů. Rovněž svědek [celé jméno svědka] potvrdil po nahlédnutí autenticitu vyúčtování žalovaného za r. 2019, když si dokázal vybavit i bližší okolnosti jednání s některými klienty. Podle svědka v lednu 2020 po několika vzájemných jednáních nebylo jakéhokoliv sporu o tom, že pohledávka žalobkyně ze zápůjčky bude v celém rozsahu vyřešena právě uvedeným zápočtem oproti vyúčtování právních služeb poskytnutých žalovaným žalobkyni v r. 2019, které rovněž nebylo z hlediska rozsahu poskytnutých právních služeb a výše jejich účtování žádným způsobem sporné, přičemž za obě společnosti se dle svědka jednalo o částku 1,6 až 1,7 mil. Kč. Svědek se žalovaným spolupracoval již asi dvě desítky let, přičemž to pravidelně probíhalo tak, že mu práce zadával ústně či mailem s tím, že žalovaný následně vyúčtuje právní služby dle advokátního tarifu a následně svědek vyjedná ještě slevu z celého vyúčtování.

6. K žalobkyní vytýkané snížené věrohodnosti svědka [příjmení] lze doplnit, že dle názoru soudu není důvodem k pochybnostem o jeho věrohodnosti samotná skutečnost dlouhodobé spolupráce mezi svědkem a žalovaným v pozici advokáta, zvláště je-li výpověď takového svědka podpořena další svědeckou výpovědí a vezme-li soud v úvahu celkový procesní kontext. V praxi není sporu o tom, že míra důkazu odvisí vždy od konkrétní procesní situace a dále od procesní aktivity obou stran. K posouzení je soudu předložena situace, kdy není pochyb o tom, že činnost žalobkyně (přinejmenším) v posuzovaném roce 2019 byla založena na generování zisku z obchodů na realitním trhu, které jsou natolik úzce spjaty s právními službami, že se logicky nabízí otázka, kdo tedy tyto odborně kvalifikované činnosti pro žalobkyni vykonával. Žalobkyně se přitom v řízení omezila na prosté úplné popření tvrzení o poskytování právních služeb žalovaným pro žalobkyni, aniž by nabídla konkurenční věrohodnou skutkovou verzi toho, kdo tedy v r. 2019 odborné právní služby pro žalobkyni nebo v rámci žalobkyně vlastně vykonával, pokud to neměl být žalovaný, a současně k nim označila důkazy. Žalovaný předestřel svou verzi skutkového děje a na podporu této verze označil důkazní prostředky, které ji podporují a dle názoru soudu v kvalitě postačující pro rozhodnutí, pokud je současně brán zřetel na procesní stanovisko žalobkyně, které se omezuje na pouhé zpochybňování věrohodnosti svědka [příjmení], aniž by současně byla předestřena konkurenční skutková verze, která by byla podpořena alespoň podobně věrohodnými důkazními prostředky, což se však nestalo (soud samozřejmě neposkytuje poučení o hypotetických skutkových dějích, kterých může být neuzavřený počet, ostatně porušil by tím ústavní zásadu rovnosti stran). Nelze přitom přehlížet, že jednání statutárního orgánu určité právnické osoby v určité době prostě při pohledu zvenčí (tj. pohledem třetích osob, adresátů projevu vůle takové právnické osoby) jednoduše splývá s jednáním takové osoby. Jinak řečeno, současně vystupování (jednání) žalobkyně v procesu je založeno na zpochybňování vlastního vystupování (jednání) žalobkyně shodné kvality z doby před dvěma lety, což je pozice přinejmenším diskutabilní, neboť by se měla pravidelně manifestovat pouze ve sporech založených na vnitřních vztazích ve společnosti. Je-li tedy obrana žalobkyně vůči námitce započtení založena na absolutní negaci jakýchkoliv právních služeb, které by měl žalovaný v roce 2019 poskytovat žalobkyni, přestože jediný statutární orgán žalobkyně v r. 2019 a současně další svědkyně sjednání a poskytování takových služeb věrohodně potvrdí, přičemž podnikání žalobkyně v uvedené době bylo na právních službách esenciálně založeno a žalobkyně ani netvrdí, ani neprokazuje, že snad měla právní služby v té době zajištěny jinou osobou, pak nalézací soud musel nutně dospět k závěru, že žalovaným prezentovaná skutková verze odpovídá skutečnosti. Žalobkyně totiž žádné vlastní důkazní návrhy v části skutkového děje, který se týká námitky započtení, neučinila, a to ani důkazní návrhy podporující nějakou konkurenční skutkovou verzi, ale ani důkazní návrhy zpochybňující věrohodnost žalovaným navržených a provedených důkazů. Ze stejných důvodů není nutno podrobně zkoumat a prokazovat jednotlivé úkony právních služeb z r. 2019, pokud je k dispozici jediné vyúčtování právních služeb žalovaného vůči žalobkyni a existenci vyúčtovaných pohledávek žalovaného za žalobkyní ve výši významně přesahující uplatněné pohledávky žalobkyně potvrzuje jediná osoba, která byla v r. 2019 schopna a oprávněna prezentovat v posuzovaném roce vůli samotné žalobkyně, přičemž žádná žalobní alternativa není ani tvrzena.

7. Lze tedy uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný čerpal zápůjčku ve výši 750 000 Kč, kterou měl uhradit ve třech sjednaných splátkách spolu s úrokem ve výši 4 375 Kč měsíčně (resp. 7 % ročně). Žalovaný přitom do 31. 12. 2019 uhradil na jistinu zápůjčky, na kterou mělo být dle dodatku plněno primárně, celkem 500 000 Kč v jednotlivých splátkách, a to vždy v několikadenním prodlení. Žalovaný přitom v řízení uplatnil dne 17. 8. 2020 námitku započtení svých pohledávek za žalobkyní z odměny za poskytování právních služeb v r. 2019. Pokud soud vyjde z pouhé kapitalizace žalobního požadavku na zaplacení jistiny zápůjčky s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a úroku ke dni uplatnění námitky započtení (při vědomí všech možných výhrad k takto uplatněné výši příslušenství a zpětných účinků započtení), pak tento požadavek nedosahuje ke dni započtení ani částky 290 tis. Kč. Z vyúčtování odměny žalovaného za poskytnuté právní služby za r. 2019 přitom plyne, že žalovaný měl ke konci roku 2019 za žalobkyní pohledávku ve výši přesahující 1,16 mil. Kč. Slyšení svědci přitom v řízení potvrdili jednak autenticitu takového vyúčtování, jednak skutečnost, že jednotlivé položky vyúčtování byly v době jeho vyhotovení považovány za odpovídající rozsahu a kvalitě služeb, které v r. 2019 žalovaný žalobkyni poskytl. Pokud přitom byly zmiňovány právní služby poskytované dvěma společnostem ze strany žalovaného, pak samozřejmě nemůže být pochyb o tom, kterých pohledávek se mělo započtení týkat, neboť zápůjčku žalovanému poskytla sama žalobkyně, tudíž o započtení vzájemných pohledávek nemohlo být uvažováno jinak, než že pohledávka ze zápůjčky poskytnuté žalobkyní žalovanému bude započtena právě proti pohledávce žalovaného za žalobkyní za poskytnuté právní služby, které zachycuje předložené vyúčtování, jež se výslovně týká právních služeb poskytnutých žalobkyni. Nevzniká pochybnost o tom, že by měla být zápůjčka snad započtena vůči pohledávce za druhou společností, neboť by vůbec nešlo o pohledávky vzájemné. Nicméně z výpovědí svědků vyplynulo, že jakkoliv si již nevybavovali konkrétní výši pohledávek na odměnu za právní služby poskytnuté oběma společnost v portfoliu fondu, je z jejich údajů zřejmé, že kterákoliv z těchto pohledávek za kteroukoliv z těchto společností významně přesahovala pohledávky žalobkyně kapitalizované ke dni započtení. Žalovaný tak provedl započtení své pohledávky na zaplacení odměny za poskytování právních služeb v r. 2019 ve smyslu ustanovení § 1982 občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3569/2013). Z provedeného dokazování přitom bez pochybností plyne, že obě strany považovaly své pohledávky za vzájemně započitatelné již v lednu 2020 Smlouva o poskytování právních služeb nevyžaduje písemnou formu, přičemž v případě dlouhodobé spolupráce může nabývat forem, které popisoval bývalý jednatel žalobkyně, totiž že ústně či prostřednictvím emailu jsou advokátovi zadávány jednotlivé právní služby a tento je fakticky vykonává, současně je žalovaný měl za uplynulý r. 2019 na základě pokynu žalobkyně vyúčtovat, což také učinil, kdy takové vyúčtování lze považovat za výzvu k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, která přivodí splatnost dluhu. Odměna advokáta pak může být sjednána i tím způsobem, který přesně popsal svědek [celé jméno svědka], tedy tak, že jednotlivé úkony budou vyúčtovány stanovenou sazbou z jejich tarifní hodnoty ve smyslu § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z nichž posléze může být konsensem stran dosaženo určité slevy. Výše odměny je věcí dohody stran, k níž takto sama žalobkyně se žalovaným dospěla, ostatně vyúčtované částky nelze považovat za nějak přemrštěné (ostatně sama žalobkyně za pouhé sepsání předžalobní výzvy a žaloby k uplatnění triviálního nároku z písemné zápůjčky, nadto s chybami, vyúčtovala částku bezmála 35 000 Kč). Svědci přitom shodně potvrdili, že nejpozději v lednu 2020 nebylo sporu o rozsahu, kvalitě a odevzdání objednaných právních služeb, to vše v kontextu aktuálně probíhajícího auditu majitele celého fondu. Na této skutečnosti nic nemění fakt, že oboustranné započtení písemnou formou již posléze realizováno nebylo. Z vyložených důvodů tak soud žalobu zcela zamítl.

8. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto mu dle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 48 260 Kč, sestávajících z odměny zástupce žalovaného za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2 vyjádření, účast na jednání) ve výši 37 200 Kč dle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady vyplaceného svědečného ve výši 1 796 Kč (nespotřebovaná záloha na náklady důkazů se vrací) a náhrady DPH ve výši 8 064 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalovaného.