11 C 363/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Mgr. Robertem Šupem advokátem se sídlem Chebská 22, Mariánské Lázně o zaplacení 12 620,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 777,13 Kč spolu s úrokem ve výši 13,62 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 2. 2009 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 16 818,15 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 procentních bodů z částky 11 777,13 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 843,36 Kč spolu s úrokem ve výši 13,62 % ročně z částky 2 241,63 Kč od 25. 2. 2009 do zaplacení a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 620,49 Kč od 25. 2. 2009 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 519 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou po rozsáhlé změně žalobních tvrzení (ve vymezení uplatňovaných nároků) domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, ., a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty , Anonymizováno, . , hodnota, , na jejímž základě úvěrující žalované aktivovala kreditní kartu a poskytla jí úvěrový rámec do výše 10 tis. Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 13,62 % ročně. Tomuto závazku ovšem žalovaná nedostála, tudíž úvěrující přistoupila ke dni 24. 2. 2009 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně, která pohledávky z úvěrové smlouvy nabyla postoupením, tak v řízení po žalované uplatnila úhradu nedoplatku dlužné jistiny úvěru ve výši 7 577,13 Kč, úhradu smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou splátek ve výši 369,50 Kč, úhradu poplatku za předčasné ukončení smlouvy ve výši 378,86 Kč, dále úhradu sjednaných poplatků za upomínání žalované ve čtyřech případech v souhrnné výši 600 Kč (upomínkami ze dne 21. 7. 2008, ze dne 21. 8. 2008, ze dne 21. 9. 2008 a ze dne 21. 10. 2008) a dále úhradu nesplacených dlužných splátek za období září 2008 až únor 2009 v celkové výši 3 695 Kč (tj. splátek předepsaných do zesplatnění).

2. Žalovaná zastoupená v řízení ustanoveným opatrovníkem pak namítala promlčení uplatněných nároků, posléze s ohledem na vydaný rozhodčí nález i překážku věci pravomocně rozhodnuté.

3. V návaznosti na uplatněnou námitku promlčení žalobkyně rozvedla historii uplatnění shora uvedených pohledávek v rámci exekučního řízení na základě vydaného rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , právnická osoba, , Anonymizováno, . s tím, že k promlčení s ohledem na judikaturu vrcholných soudů nemohlo dojít. Navíc je dle žalobkyně uplatněná námitka promlčení rozporná s dobrými mravy.

4. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena o poskytnutí kreditní karty , Anonymizováno, a úvěru ke kartě, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši nejméně 10 000 Kč a aktivovat žalované kreditní kartu, kterou současně žalovaná obdržela. Nedílnou součástí této smlouvy pak strany učinily obchodní podmínky a sazebník poplatků, podle kterého výše úrokové sazby z poskytnutého úvěrového rámce činila 1,69 % měsíčně, výše poplatku za odeslání jedné upomínky 150 Kč, dále výše smluvní pokuty pro případ prodlení s úhradou splátek pak 10 % z dlužných splátek a dále sankce za předčasnou splatnost úvěru z důvodu neplnění smluvních závazků ve výši 5 % z dlužné jistiny. Odkazem na obchodní podmínky pak strany sjednaly oprávnění úvěrující odstoupit od úvěrové smlouvy v případě prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek po dobu delší 30 dní, dále automatické zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy v případě prodlení s úhradou tří měsíčních splátek (dnem po dni splatnosti nejpozději dospělé splátky) a dále v případě prodlení též vznik práva na smluvní úrok z prodlení a na smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. V bodě V.7 obchodních podmínek bylo též ujednáno, že spory stran ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu ze Seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle Jednacího řádu této společnosti. Z výpisu z úvěrového účtu je pak zřejmé, že na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, žalovaná čerpala úvěr částkou 10 000 Kč, které měla hradit formou měsíčních splátek ve výši 600 Kč, kdy takto žalobkyně žalované vyúčtovala za období září 2008 až únor 2009 splátky v souhrnné výši 3 600 Kč (výpisy za období mimo tento rámec žalobkyně přes poučení soudu neposkytla). Dopisem ze dne 24. 2. 2009 o ukončení úvěrové smlouvy č. , hodnota, úvěrující žalovanou informovala o zesplatnění závazků z úvěrového vztahu (jiné datum uzavření úvěrové smlouvy tam uvedené je zjevně písařskou chybou, navíc dokument nemá zásadnější právní důsledky, neboť k zesplatnění docházelo bez dalšího, pouze na základě ujednání stran). Upomínkami ze dne 21. 7. 2008, ze dne 21. 8. 2008, ze dne 21. 9. 2008 a ze dne 21. 10. 2008 pak žalobkyně prokázala upomínání žalované o úhradu dlužných splátek forem výzev zaslaných na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě. Nabytí pohledávek od společnosti , právnická osoba, ., z předmětné úvěrové smlouvy, a tedy i svou aktivní věcnou legitimaci, prokázala žalobkyně postupní smlouvou vč. přílohy a notifikací postoupení ze dne 25. 1. 2017.

5. K následnému osudu uplatněných pohledávek lze z provedeného dokazování doplnit, že tyto byly uplatněny v rozhodčím řízení žalobou ze dne 4. 12. 2009 a rozhodce , tituly před jménem, , právnická osoba, ml. o nich rozhodl rozhodčím nálezem ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , jak patrno z obsahu rozhodčího nálezu sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Na základě tohoto rozhodčího nálezu následně Okresní soud v Chebu usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , nařídil exekuci, která byla ukončena teprve usnesení soudní , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , o zastavení exekuce (pro dlouhodobou bezvýslednost exekuce, což vcelku pregnantně vystihuje míru smyslu celého nadepsaného řízení), jak plyne z obsahu uvedených usnesení. Žaloba ve věci byla podána v červnu 2024.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, současně i k čerpání úvěru. Žalobkyně tak v souladu s ujednáním stran uplatnila po žalované úhradu šesti dlužných úvěrových splátek ve výši 3 600 Kč a úhradu dlužné jistiny ve výši 7 577,13 Kč, kdy bylo prokázáno načerpání úvěru ve výši 10 000 Kč a nebylo tvrzeno, ani prokazováno, že by žalovaná cokoliv splatila. K tomu dlužno doplnit, že k zesplatnění úvěru došlo bez dalšího již dnem následujícím po dni splatnosti třetí dlužné splátky v prodlení, tedy zjevně 15. 11. 2008, následné vyrozumění o zesplatnění je v tomto ohledu bez zvláštního významu. V jednotlivých požadovaných splátkách je pak zahrnuta jak dlužná jistina úvěru, tak úrok z této jistiny, tak splátky pojistného odpovídající svou výší ujednání v úvěrové smlouvě a sazebníku. Na úroku z úvěru pak žalobkyně požaduje částku nižší, než by vyplývalo ujednání stran o výši úroku. Soud považoval za důvodnou žalobu v rozsahu nesplacené jistiny úvěru (tj. 10 000 Kč, resp. 7 577,13 Kč a zbylá část jistiny zahrnutá ve splátkách), dále v rozsahu sjednaného úroku z úvěru (úroková část sjednaných splátek a dále úrok ve výši 13,62 % ročně z celé dlužné jistiny 10 000 Kč ode dne následujícího po zesplatnění, nicméně dle požadavku žalobkyně až od 25. 2. 2009). V přiznaných splátkách je pak zohledněna poměrná část sjednané pojistného, jak již bylo vyloženo. Dále žalobkyni dle názoru soudu nepochybně náleží čtyři poplatky za upomínání žalované, jak byly sjednány v rámci sazebníku poplatků. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na zaplacení uplatněné jistiny 7 577,13 Kč, uplatněný souhrn dlužných splátek ve výši 3 600 Kč a dále poplatky za upomínání ve výši 600 Kč, tedy částku 11 777,13 Kč, a dále příslušenství v podobě úroku z úvěru v uplatněné výši 13,62 % ročně, a to pouze z dlužné jistiny samotného úvěru, neboť ujednání o anatocismu nebylo ze strany žalobkyně přes poučení soudu ani tvrzeno, ani prokazováno (tzn. není možné požadovat úroky z úroků), a dále příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve výši uvedené v ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. z přiznané dlužné částky, která byla za dobu od 25. 2. 2009 do 4. 7. 2025 kapitalizována na částku 16 818,15 Kč a dále přiznání do zaplacení.

7. Soud naopak žalobu zamítl v rozsahu nároku na zaplacení částky 843,36 Kč, která odpovídá uplatněné části dlužných splátek ve výši 95 Kč, neboť tato částka přes doplňující tvrzení učiněná při jednání nemá žádný podklad v doložených výpisech a ani po skutkové stránce nebylo blíže specifikováno, jakému konkrétnímu nároku (v rámci tvrzených splátek) by měla vlastně odpovídat, tudíž nebylo možno provést její přezkum. Přes poučení soudu nebylo období vývoje úvěrového vztahu před 31. 8. 2008 za dobu řízení nijak doloženo (objasněno), jisté je z běžného výpočtu pouze tolik, že zjevně nejde o jistinu předmětného úvěru. V tomto směru tak jde o přímý důsledek míry kvality vypracované žaloby, která byla následně z hlediska skutkového vymezení uplatňovaných nároků prakticky celá upravována (měněna) při ústním jednání. Dále pak soud žalobě s ohledem na stanovisko judikatury vrcholných soudů (př. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) nevyhověl v požadavcích na zaplacení smluvní pokuty (sankce) za prodlení s úhradou splátek ve výši 369,50 Kč a dále poplatku za předčasné ukončení smlouvy ve výši 378,86 Kč, kdy se jedná sankce, které vzhledem ke své povaze musí být součástí přímého smluvního ujednání a nelze je tedy právně účinně zakotvit v rámci inkorporovaných vedlejších dokumentů, tedy obchodních podmínek a tím méně pak sazebníku, do kterého již z povahy ujednání o sankcích nenáleží (tj. jde v tomto směru o netransparentní smluvní dokument, neboť sazebník je svou povahou vyhrazen toliko pro seznam zpoplatněných úkonů, nikoliv sjednávání sankcí). Kromě uvedené částky 843,36 Kč pak soud žalobu zamítl též ve výši rozdílu mezi příslušenstvím přiznaným ve výroku I. rozsudku a příslušenstvím nedůvodně požadovaným žalobou.

8. Z výše uvedeného pak vyplývá, že námitky opatrovníka žalované stran promlčení a překážky věci rozhodnuté soud neshledal důvodnými, byť z pohledu původně neurčitých žalobních tvrzení šlo o námitky uplatněné legitimně. V dané věci jde o pohledávky z úvěrové smlouvy podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, tedy pohledávky z tzv. absolutního (nominálního) obchodu dle § 261 odst. 3 obchodního zákoníku, kdy obecná promlčecí doba činí 4 roky (§ 397 obchodního zákoníku) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 obchodního zákoníku). Lze doplnit, že podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, promlčecí lhůty započaté dle dosavadních předpisů běží až do svého zakončení dle dosavadních předpisů. Pokud tedy byly pohledávky z úvěrové smlouvy, které jsou předmětem tohoto řízení, zesplatněny v listopadu 2008 a v prosinci 2009 uplatněny v rozhodčím řízení, které trvalo do května 2010, aby hned v srpnu 2010 byla na základě vydaného rozhodčího nálezu (resp. listiny označené jako rozhodčí nález) zahájena exekuce, která trvala až do května 2024, aby žalobkyně podala vzápětí žalobu k nadepsanému soudu, pak dlužno uzavřít, že ze čtyřleté promlčecí lhůty neuplynuly ani dva roky, tedy k promlčení nedošlo. S ohledem na uvedené se pak neuplatní ani obecné omezení promlčecí lhůty podle § 408 obchodního zákoníku, neboť nároky byly uplatněny v exekučním řízení již v r. 2009. K celé problematice je pak nutno doplnit, že celý postup žalobkyně, resp. jejích právní předchůdkyně, byl ovlivněn důsledky judikatury vrcholných soudů k otázce vydaných a následně i vykonávaných rozhodčích nálezů podle absolutně neplatných rozhodčích doložek, tedy doložek neobsahujících přímé určení rozhodce ad hoc a pouze odkazujících na rozhodčí řády arbitrážních center, které nebylo možno považovat za stálé rozhodčí soudy, jak tomu bylo i v právě řešené věci, jak plyne z posuzovaného ujednání obchodních podmínek. Pokud pak byla věřitelem uplatněna rozhodčí doložka před 11. 5. 2011, jak je tomu v řešené věci, pak docházelo dle judikatury vrcholných soudů ke stavení promlčecí doby v souladu s obecnou úpravou obchodního zákoníku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 7.2019, sp. zn. I. US 1091/19, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 29 ICdo 63/2018). Exekuční řízení vedené podle rozhodčího nálezu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky muselo být v každého jeho fázi zastaveno (př. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012) a rozhodčí nález vydaný na základě uvedené rozhodčí doložky nezakládá překážku věci rozhodnuté (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4576/2016), přičemž je lhostejné, z jakého důvodu nakonec bylo předmětné exekuční řízení vlastně zastaveno, neboť stále platí, že bylo vedeno na základě neexistujícího exekučního titulu, přičemž skutečnost, že nebylo zastaveno (ex offo) ze strany orgánů státní moci, nelze přičítat k tíži žalobkyně.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého převážně úspěšné žalobkyni náleží náhrada poměrné části účelně vynaložených nákladů. Při porovnání žalobního požadavku s mírou úspěchu žalobkyně v řízení je zřejmé, že žalobkyně byla v řízení úspěšnou z 88 %, tedy náleží jí podíl 76 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměny zástupce žalobkyně ve výši 3 240 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření ze dne , datum, obraně žalované, účast na jednání dne 22. 4. 2025) podle ustanovení § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby celkem ve výši 1 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 a 13 odst. 3 advokátního tarifu, a dále náhrady DPH ve výši 1 121,50 Kč. Při podílu 76 % pak žalobkyni z nákladů v celkové výši 7 261,50 Kč náleží 5 519 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Za neúčelné soud dále považuje náklady spojené s podáním ze dne 8. 11. 2024, kterými byly pouze odstraňovány nedostatky žalobních tvrzení (nadto pak ještě zásadně měněných při prvním jednání), a dále náklady spojené s účastí na druhém jednání, které byly konáno pouze z důvodu nedostatku žalobních tvrzení a důkazních návrhů, k jejichž doplnění si žalobkyně vyžádala dodatečnou lhůtu. Důsledky nedostatků plnění procesních povinností přitom nelze přenášet na protistranu, pokud žalobkyni nebránilo ničeho v tom, aby skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání uvedla a navrhla již přímo v samotné žalobě.