11 C 411/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 839 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 788,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 210,90 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 13 788,47 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 050,53 Kč spolu s úrokem ve výši 7 942,62 Kč, dále ve výši 23,66 % ročně z částky 16 048,57 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 466,35 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 260,10 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný včetně úroku ve výši 2 100 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč zavázal vrátit v 58ti týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradil pouze 11 090 Kč. Předmětnou pohledávku dne 29. 11. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 11 559,47 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn ve výši 3 450,53 Kč, dále úroku ve výši 23,66 % ročně kapitalizovaného za dobu od 22. 12. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 5 378,78 Kč a dále ve výši 23,66 % ročně z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 29. 12. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 1 811,96 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení (nárok 1). Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaný včetně úroku ve výši 2 520 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč zavázal vrátit v 58ti týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradil pouze 25 491 Kč. Předmětnou pohledávku dne 29. 11. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 4 489,10 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn ve výši 1 339,90 Kč, dále úroku ve výši 23,66 % ročně kapitalizovaného za dobu od 14. 7. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 2 563,84 Kč a dále ve výši 23,66 % ročně z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 21. 7. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 865,29 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení (nárok 2).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.

3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve sjednaných splátkách. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí půjčky v hotovosti a dále bylo v čl. 2 sjednáno, že plněním splátek dochází nejprve k úhradě poplatků (tj. úroku a odměn) a teprve po jejich zaplacení k úhradě jistiny. Dále bylo prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve sjednaných splátkách. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí půjčky v hotovosti a dále bylo v čl. 2 sjednáno, že plněním splátek dochází nejprve k úhradě poplatků (tj. úroku a odměn) a teprve po jejich zaplacení k úhradě jistiny. Nabytí pohledávek ze shora uvedených smluv a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému.

4. Jakkoliv byl zjištěný skutkový stav ve shodě s uplatněnými žalobními tvrzeními, soud mohl žalobě vyhovět toliko částečně z důvodu, že uplatněné nároky zčásti postrádají podklad v hmotném právu. Lze uzavřít, že mezi stranami byly platně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ve shodě s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, na jejichž základě žalovaný čerpal zápůjčku jednak ve výši 18 000 Kč, jednak ve výši 15 000 Kč a dále se platně zavázal uhradit zapůjčitelce úrok ve výši 2 100 Kč, resp. 2 520 Kč za dobu trvání smlouvy a též odměnu za hotovostní inkaso splátek (pravidelně každý týden) zmocněncem zapůjčitelky v bydlišti žalovaného ve výši 6 000 Kč, resp. 7 200 Kč. Jakkoliv jde v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek o poměrně vysokou částku v porovnání s náklady alternativních způsobů postupné úhrady 58ti splátek, nelze pominout, že cena této nadstandardní služby (výjimka ze zásady donosnosti peněžitého dluhu) byla řádně a srozumitelně sjednána; ostatně př. i náklady na úhradu stejného počtu poštovních poukázek by představovaly řádově srovnatelnou sumu. Nelze dále přehlédnout, že jde o cenu plnění, tudíž možnosti ingerence soudu jsou v tomto směru i v rámci spotřebitelských smluv limitované. Na straně druhé, pokud by se výše odměny za takovou službu řádově vymykala alternativním způsobům úhrady závazků, zejména pak zásadně rostla nikoliv pouze v závislosti na počtu splátek, nýbrž v závislosti na výši zápůjčky, mohl by to být důvod k zásahu soudu.

5. Důvodným naopak soud neshledal požadavek na úhradu odměn v části odpovídající odměně za administrativní činnost, neboť z důkazů žalobkyní navržených a soudem provedených není vůbec zřejmé, oč se jedná a jakou protislužbu by měl žalovaný za tuto„ odměnu“ obdržet. Možná je vhodné připomenout, že v českém soukromém právu neplatí a nikdy neplatila zásada autonomie vůle v podobě tak vulgární, že by umožňovala sjednat cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Tedy pokud je sjednána v podstatě jakákoliv platba nad rámec úroku jako ceny peněz, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně vyloženo, jaké protislužby se straně platící odměnu (úhradu, poplatek apod.) má oproti jejímu zaplacení dostat. Jelikož z obsahu smlouvy, ani z celého kontextu právního jednání nevyplývá (naopak to lze v kontextu komerčního dočasného přenechávání peněžních prostředků jinému bezpečně vyloučit), že by měl žalovaný v úmyslu původní věřitelce částku administrativního poplatku darovat, pak jde o ujednání toliko zdánlivé pro jeho neurčitost (§ 553 občanského zákoníku), neboť zavazuje spotřebitele k plnění, za které se mu nedostává žádného určitým způsobem vymezeného protiplnění. Lze tak pouze uvažovat (při absenci jakýchkoliv tvrzení žalobkyně v tomto směru jde ovšem pouze o spekulaci), že náklady na administrativní činnost nejsou ničím jiným, než interními náklady na provoz podnikatelského subjektu při poskytování půjček či úvěrů. K úhradě těchto nákladů a ke generování zisku ovšem slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již půjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem již strany sjednaly výslovně zvlášť a soudem byl přiznán, jak je uvedeno výše. Lze tedy uzavřít, že buď je ujednání o administrativním poplatku pro neurčitost nicotné anebo jde o skrytou podobu odměny za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem se stejnými důsledky ujednání nepřiměřeného podle ustanovení § 1813 ve spojení s ustanovením § 1815 občanského zákoníku, neboť by šlo o ujednání o ceně, které nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru, když předstírá úrokovou sazbu 23,66 % ročně, ačkoliv reálně celý úvěr úročí úrokovou sazbou o cca 150 % vyšší, tedy spolehlivě se dostává z mezí podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 08.11.2006, sp.zn. 21 Cdo 2898/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 aj.). Soud tedy žalobu v požadavku na odměnu za administrativní činnost neshledal důvodnou, a to i v tom rozsahu, v jakém věřitelka neoprávněně započetla plnění žalovaného proti tomuto od počátku nedůvodnému nároku.

5. Důvodným dále soud neshledal požadavek na úhradu úroku, jak byl žalobou požadován v kapitalizované výši a dále do zaplacení (u obou uplatněných nároků), neboť takový nárok je v rozporu s ustanovením čl. 1 smluvních podmínek, podle něhož nemá být jistina v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy vůbec úročena. V požadavku na úrok nad rámec úroku sjednaného pevnou částkou přímo v bodě 2.1 písm. b) smlouvy tedy soud žalobu nepovažoval za důvodnou. Žalobu nelze mít dále za důvodnou ani v té části kapitalizovaného úroku z prodlení, v níž byl vypočten v nesprávně vyšší částce.

6. Lze tedy k výše uvedenému shrnout, že důvodnými soud neshledal nároky odpovídající administrativnímu poplatku, úroku uplatněného nad rámec jeho výše ujednané přímo v čl. 2 písm. b) smlouvy a dále nesprávně vypočtené výše kapitalizovaného úroku z prodlení, čemuž odpovídá rozsah zamítnutí žaloby (výrok II. rozsudku). To pak znamená v prvém případě, že žalovaný čerpal 15 000 Kč a zavázal se uhradit na úroku a odměně za inkaso částku 8 100 Kč, přičemž z jeho strany bylo dle žaloby uhrazeno 11 090 Kč, a to přednostně na posléze uvedené poplatky, které tak byly uhrazeny zcela a dále zbývá částka 2 990 Kč využitelná na úhradu jistiny. Lze tedy konstatovat pro nárok 1), že na poplatcích („ dlužných úhradách“) žalobkyni nenáleží ničeho, neboť byly zaplaceny, jistina pak náleží v celé uplatněné výši, kterou je soud vázán a kterou tedy žalobkyni přiznal, včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve druhém případě, že žalovaný čerpal 18 000 Kč a zavázal se uhradit na úroku a odměně za inkaso částku 9 720 Kč, přičemž z jeho strany bylo dle žaloby uhrazeno 25 491 Kč, a to přednostně na posléze uvedené poplatky, které tak byly uhrazeny zcela a dále zbývá částka 15 771 Kč využitelná na úhradu jistiny. Lze tedy konstatovat pro nárok 5), že na poplatcích („ dlužných úhradách“) žalobkyni nenáleží ničeho, neboť byly zaplaceny, jistina pak náleží pouze v nesplacené výši 2 229 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal, včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku). Ve zbylém rozsahu byla žaloba z vyložených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci převážně úspěšným žalovaný, na jehož strany však soud žádné náklady řízení neshledal, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. rozsudku.