11 C 454/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 83 308 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 474 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 51 834 Kč spolu s úrokem ve výši 39 955,25 Kč a dále ve výši 20,5 % ročně z částky 48 313,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 18 642,51 Kč a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48 313,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 8 tis. Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 6 688 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 1 053 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 644 Kč a z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 991 Kč) zavázala vrátit v 60ti týdenních splátkách po 245 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 18. 12. 2020 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 6 787,50 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 4 990,50 Kč, dále úroku ve výši 20,5 % ročně kapitalizovaného za dobu od 27. 2. 2017 do 18. 12. 2020 ve výši 5 376,36 Kč a dále ve výši 20,5 % ročně z jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení a také úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 5. 5. 2016 do 18. 12. 2020 ve výši 2 563,50 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení (nárok 1). Dále dle tvrzení žaloby žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 27 tis. Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 22 573 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 3 555 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 548 Kč a z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 13 470 Kč) zavázala vrátit v 60ti týdenních splátkách po 827 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 18. 12. 2020 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 22 914,05 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 16 843,95 Kč, dále úroku ve výši 20,5 % ročně kapitalizovaného za dobu od 19. 1. 2017 do 18. 12. 2020 ve výši 18 659,04 Kč a dále ve výši 20,5 % ročně z jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení a také úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 28. 3. 2016 do 18. 12. 2020 ve výši 8 848,87 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení (nárok 2). Dále dle tvrzení žaloby žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 7 tis. Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 5 852 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 922 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 438 Kč a z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 492 Kč) zavázala vrátit v 60ti týdenních splátkách po 215 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 18. 12. 2020 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 5 395 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 3 917 Kč, dále úroku ve výši 20,5 % ročně kapitalizovaného za dobu od 12. 12. 2016 do 18. 12. 2020 ve výši 4 509,92 Kč a dále ve výši 20,5 % ročně z jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení a také úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 6. 6. 2016 do 18. 12. 2020 ve výši 1 998,97 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení (nárok 3). Dále dle tvrzení žaloby žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 20 tis. Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 16 721 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 2 633 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč) zavázala vrátit v 60ti týdenních splátkách po 613 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 18. 12. 2020 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 13 216,99 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 9 243,01 Kč, dále úroku ve výši 20,5 % ročně kapitalizovaného za dobu od 25. 10. 2016 do 18. 12. 2020 ve výši 11 409,93 Kč a dále ve výši 20,5 % ročně z jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení a také úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 14. 2. 2016 do 18. 12. 2020 ve výši 5 231,17 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 19. 12. 2020 do zaplacení (nárok 4).

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci šlo pouze o právní posouzení uplatněných nároků, přičemž s právním názorem soudu byla žalobkyně seznámena již prostřednictvím řady předchozích rozhodnutí (žalobkyně se nicméně naprosté většiny nařízených jednání neúčastní).

3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se ji zavázala spolu s poplatkem ve výši 6 688 Kč uhradit v 60ti týdenních splátkách po 245 Kč, dále že dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované zápůjčku ve výši 27 000 Kč a žalovaná se ji zavázala spolu s poplatkem ve výši 22 573 Kč uhradit v 60ti týdenních splátkách po 827 Kč, dále že dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se ji zavázala spolu s poplatkem ve výši 5 852 Kč uhradit v 60ti týdenních splátkách po 215 Kč a dále že dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se ji zavázala spolu s poplatkem ve výši 16 721 Kč uhradit v 60ti týdenních splátkách po 613 Kč, jak plyne z obsahu těchto smluv. Ve všech smlouvách žalovaná současně potvrdila převzetí zápůjček v hotovosti. Nabytí pohledávek ze shora uvedených smluv o zápůjčce, a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalované.

4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů judikatury odvolacího soudu (př. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2021, č. j. 25 Co 106/2021), jak mu ukládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neboť nosné důvody argumentačních závěrů odvolacího soudu dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela bazálnímu administrování jakékoliv zápůjčky či úvěru). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze (převážné bezobsažnosti) nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze (s částečnou výjimkou skutečných nákladů spojených s inkasem splátek) běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru (zápůjčky), nemá nalézací soud ve shodě se závěry soudu odvolacího pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši přesahuje 80 % čerpané zápůjčky. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky v takové extrémní výši (ostatně i přímo ve smlouvě specifikovaný úrok ve výši 20,5 % ročně představuje téměř dvojnásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase) dlužno ex offo posoudit jako ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník). Nalézací soud přitom nesdílí obavu, že by cena některých těchto„ služeb“ nevyjadřovala alespoň v určité části reálný náklad (př. sjednání výjimky ze zásady donosnosti peněžitého plnění dle § 1955 odst. 1 občanského zákoníku pochopitelně pravidelně generuje zvýšené náklady na zajištění osoby inkasanta, nicméně zásadně v každé věci náklady obdobné, nikoliv odvozené od výše zápůjčky/úvěru, jak je ze strany věřitelky sjednáváno a jak je patrno z posuzované věci, kde se u každé ze smluv při totožném počtu splátek výše inkasního poplatku diametrálně liší), za daleko závažnější naopak považuje nalézací soud zjištění, že tyto náklady a poplatky v sobě skrývají blíže neurčitelnou část odměny za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ve smyslu toho, jak jsou považovány některými rozhodnutími odvolacího soudu za„ fiktivní“), neboť v realitě spotřebitelského práva se tím bez dalšího ocitáme v rovině netransparentního a nepoctivého jednání podnikatele vůči laickému spotřebiteli. Důsledky takového jednání jsou pro podnikatele fatální, mj. se tím připravuje o výjimku z přípustnosti přezkumu přiměřenosti ujednání spotřebitelské smlouvy dle ustanovení § 1813 věta druhá občanského zákoníku, především však je nutno netransparentní a nepoctivé jednání považovat za protiprávní a pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatné (§ 588 občanského zákoníku), kdy úplnou rezignaci na základní zásady spotřebitelského práva (jasné a poctivé jednání podnikatele vůči spotřebiteli) lze považovat za rozpornou s veřejným pořádkem, na němž spočívá český právní řád. Úprava spotřebitelského práva nepřipouští, aby podnikatel zastíral ujednání o odměně za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ujednání o úroku) jeho rozmělněním do dalších obecně neurčitých položek v podobě„ odměn“ a„ poplatků“ za (zčásti) vykonstruované služby, které reálně spotřebiteli neposkytuje. Není přitom pochyb o tom, že uvedené vady zatěžují smlouvu jako celek, neboť ze stovek věcí projednávaných nalézacím soudem je očividné, že zapůjčitelka je ochotna veškeré své smlouvy uzavírat pouze za podmínek uvedených v jejich textu (tj. založených na zjevném kořistění z notorické lhostejnosti a lehkovážnosti českých spotřebitelů, kvantitativně za hranicí lichvy, jak je vymezena judikaturou trestních soudů) a k poskytování zápůjčky za podmínek obvyklých v obchodním styku by vůbec nepřistoupila (§ 577 občanského zákoníku). Opačná prohlášení žalobkyně činěná pod hrozbou částečného zamítnutí žaloby jsou pochopitelně činěna v reakci na nepříznivý vývoj konkrétního řízení a ve zjevné snaze dosáhnout přiznání požadovaných nároků v co největší dosažitelné míře. Jinak řečeno, předchůdkyně žalobkyně si extrémně vysoké platby za poskytované finanční služby neúčtuje nějakým nedopatřením, nýbrž zcela záměrně. Smlouvy jsou tak pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné jako celek a podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku jsou si strany povinny navzájem vrátit to, co podle smluv plnily, a to v rozsahu, v němž obohacení trvá (§ 3000 občanského zákoníku). To následně znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla v prvém případě žalované prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná dle žalobkyně na své závazky z neplatné smlouvy uhradila toliko 2 910 Kč, pak žalobkyni náleží na nároku 1) částka 5 090 Kč. V druhém případě poskytla zapůjčitelka žalované prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaná dle žalobkyně na své závazky z neplatné smlouvy uhradila toliko 9 815 Kč, tedy žalobkyni náleží na nároku 2) částka 17 185 Kč. Ve třetím případě poskytla zapůjčitelka žalované prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná dle žalobkyně na své závazky z neplatné smlouvy uhradila toliko 3 540 Kč, tedy žalobkyni náleží na nároku 3) částka 3 460 Kč. Ve čtvrtém případě poskytla zapůjčitelka žalované prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná dle žalobkyně na své závazky z neplatné smlouvy uhradila toliko 14 261 Kč, tedy žalobkyni náleží na nároku 4) částka 5 739 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni částku 31 474 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení (v případě notifikace postoupení není vůbec zřejmé, zda byla doručena do sféry dispozice žalované a kdy). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť postrádá oporu v platném právu.

5. Nad rámec výše uvedeného dlužno dle názoru nalézacího soudu přičinit jednu drobnou poznámku. Nalézacímu soudu známo žádné rozhodnutí dovolacího soudu, které by pro spotřebitelské úvěry tolerovalo jakési„ dvojnásobné až trojnásobné navýšení obvyklého úroku“. Pokud bývá v této souvislosti odkazováno (jak v podáních žalobců, tak v rozhodnutích soudů) na konkrétní rozhodnutí, pak šlo vždy o výjimečné připuštění takové tolerance pro nespotřebitelské úvěry a půjčky (mezi fyzickými osobami navzájem, mezi podnikateli navzájem). To se ovšem už pohybujeme v úplně jiné oblasti práva a je vhodné studovat judikaturu v kompletní podobě, nikoliv z jednotlivých vět vytržených záměrně ze souvislosti.

6. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého převážně úspěšné žalované vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Na straně žalované ovšem soud žádná náklady neshledal.