11 C 462/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO žalobkyně Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 970 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, ve , Anonymizováno, . u domu , Anonymizováno, , Anonymizováno, při vyjíždění vozidlem zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , z parkovacího místa dvakrát nacouval do zaparkovaného osobního vozidla zn. , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , přičemž z místa této dopravní nehody ujel. Žalobkyně jako pojistitel z pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobkyní a vlastnicí škodného vozidla zn. , Anonymizováno, , společností , právnická osoba, , vyplatila držitelce poškozeného vozidla , jméno FO, z titulu pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla pojistné plnění ve výši 51 500 Kč. Jelikož žalovaný bez zřetele hodného důvodu ujel z místa dopravní nehody, nesplnil svoji povinnost ohlásit dopravní nehodu a došlo ke ztížení možnosti řádného šetření dopravní nehody, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení toho, co z titulu pojistné události poškozené , jméno FO, plnila.

2. Žalovaný s nárokem žalobou uplatněným nesouhlasil a zprvu poukazoval pouze na obsah předžalobní komunikace se žalobkyní založené na jeho stížnosti vůči výsledku šetření dané pojistné události, která byla podle žalovaného žalobkyní „částečně uznána“ s tím, že věc bude znovu posouzena. Následně žalovaný doplnil, že v dané době a místě vozidlo sice řídil, nicméně žádný střet se zaparkovaným vozidlem zn. , jméno FO, nezaznamenal, a to zřejmě s ohledem na rozrušení žalovaného, který se urychleně přemisťoval do objektu svého zaměstnavatele (, právnická osoba, ) z důvodu ohlášeného pohybu neoprávněné osoby. Stejné rozrušení žalovaného pak u něj vyvolalo astmatický záchvat, který však mohl potlačit pouze aplikací inhalátoru, který ovšem zanechal v objektu pily. Střet se zaparkovaným vozidlem pak žalovaný neznamenal dle svého vyjádření též z důvodu posunu těžkého montážního nářadí ve vozidle při rozjezdu, brždění a rychlé jízdě. Konečně žalovaný popřel, že by ztížil šetření pojistné události, neboť ta byla v době zlepšení zdravotního stavu žalovaného a ověření absence protiprávního jednání v objektu zaměstnavatele již beztak šetřena ze strany Policie ČR. Následně se žalovaný v řízení odmlčel a k nařízenému jednání, k němuž byl řádně předvolán, se nedostavil, ač byl s probíhajícím řízení prokazatelně seznámen.

3. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne , datum, ve , Anonymizováno, v , adresa, způsobil řidič vozidla zn. , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, , při vyjíždění z parkovacího místa dopravní nehodu, když zadní částí vozidla nacouval do tam zaparkovaného vozidla zn. , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , v držení poškozené , jméno FO, , jak je zřejmé z detailu dopravní nehody a z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 27. 10. 2022. Jako řidič vozidla zn. , Anonymizováno, byl posléze ztotožněn žalovaný, jak plyne z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne , datum, . V uvedených dokumentech Policie ČR je pak zachyceno poškození vozidla zn. , jméno FO, na levém zadním blatníku a levých zadních dveřích. Ostatně i sám žalovaný potvrdil, že vozidlo zn. , Anonymizováno, v uvedené době a na uvedeném místě řídil. Obdobné závěry se pak podávají též z oznámení škodné události ze dne , datum, , stejně jako údaj o tom, že vlastníkem vozidla zn. , Anonymizováno, byla společnost , právnická osoba, Pojistnou smlouvou č. , hodnota, bylo prokázáno založení pojistného vztahu mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, , jehož předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, s počátkem pojištění od září 2022, kdy výplatu plnění ve výši 51 500 Kč ve prospěch účtu poškozené , jméno FO, v prosinci 2022 lze mít při pasivitě žalovaného v tomto směru v řízení za dostatečně prokázanou výstupem ze systému žalobkyně o provedení výplaty. Rozsah poškození vozidla zn. , jméno FO, na levém zadním boku, levých zadních dveřích a zadním nárazníku v podobě promáčklin, odřenin až perforace je patrný z doložené fotodokumentace a lze jej mít za prokázaný rovněž ze zápisu o poškození motorového vozidla sepsaného dne , datum, mobilním technikem , jméno FO, za součinnosti s poškozenou s tím, že dle technika by bylo nutno vyměnit zadní levé dveře, kryt okenní přepážky, kryt zadního nárazníku, provést opravu zadní levé bočnice a dále lakování vyměňovaných a opravovaných dílů s tím, že se vzhledem ke stavu a stáří vozidla jedná o tzv. totální škodu. Dle kalkulace systému Audatex by výše nákladů na opravu poškozeného vozidla dosáhla částky bezmála 75 tis. Kč, přičemž dle rozpočtu nákladů na opravu systému DAT by výše nákladů na opravu dosáhla částky bezmála 48 tis. Kč. Vzhledem k tomu, že výše odhadovaných nákladů na opravu poškozeného vozidla byla neadekvátní hodnotě vozidla před poškozením, která činila dle výstupů z inzerce srovnatelných vozidel 68 tis. Kč, byla výše vzniklé škody určena rozdílem mezi uvedenou cenou vozidla před poškozením (68 tis. Kč) a nejvyšší nabídkou internetové aukce společnosti , právnická osoba, . ve výši 16 500 Kč, jak je zřejmé z uvedené inzerce a z nabídkových listů. Vzhledem k marginálním rozdílům výsledných částek obou způsobů zjištění vzniklé škody ji měl soud v řízení za dostatečně prokázanou, opět s přihlédnout k absenci námitek žalovaného. Dopisem ze dne 5. 9. 2023, který byl doručován do sféry dispozice žalovaného na jím uvedenou adresu, pak žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě plnění, které vyplatila poškozené. Ze vzájemné korespondence stran z června 2023 (ze dne 2. 6. 2023, ze dne 15. 6. 2023 a ze dne 29. 6. 2023) pak plyne tolik, že žalovaný již v té době uplatňoval námitky, které uvedl i v nadepsaném řízení, a že žalobkyně žalovanému v té době nabídla mimosoudní řešení věci (úhradou poloviny vyplaceného plnění), na které však žalovaný nereflektoval.

4. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

5. V dané věci má soud na základě shora uvedených důkazů za prokázané, že žalobkyně v důsledku protiprávního jednání žalovaného spočívajícího ve způsobení dopravní nehody v důsledku porušení povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích, tedy povinnosti vlastním jednáním v provozu neohrožovat mj. majetek jiných osob (§ 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu), vyplatila poškozené , jméno FO, pojistné plnění, tudíž na ni přešlo právo na náhradu toho, co za žalovaného v důsledku jeho protiprávního jednání plnila, jestliže žalovaný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravního nehody (před sepsáním záznamu o dopravní nehodě), jak vyplývá z ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. K úpravě ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném od r. 2016, je třeba poznamenat, že toto znění bylo předmětem recentního výkladu provedeného v rámci rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023 v tom smyslu, že uplatnění postižního práva pojišťovny je založeno již na naplnění samotného předpokladu opuštění místa dopravní nehody (bez dalšího), aniž by nadále muselo být zjišťováno, zda takovým jednání došlo ke ztížení nebo znemožnění zjištění příčin dopravní nehody. Žalobkyně přitom v řízení prokázala dopravní nehodu způsobenou žalovaným, porušení shora uvedeného zákonného ustanovení upravujícího provoz na pozemních komunikacích (bod 5. odůvodnění rozsudku), dále následek v podobě poškození vozidla jiné osoby (zásah do absolutního vlastnického práva jiného) a příčinnou souvislost mezi dopravní nehodou (škodnou událostí) a vznikem škody (§ 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Zavinění žalovaného ve formě nedbalosti se předpokládá (§ 2911 občanského zákoníku) a žalovaný se v tomto ohledu nevyvinil. Pojištěným je pak ten, na jehož povinnost k náhradě újmy se pojištění odpovědnosti za újmu z provozu daného vozidla vztahuje (§ 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

6. Bylo tak na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti týkající se úhrady takto vzniklé pohledávky žalobkyně nebo jiné skutečnosti vyvracející či oslabující uplatněný nárok, avšak obranu žalovaného soud neshledal v řízení důvodnou, byť se tak stalo v prvé řadě pro pasivitu samotného žalovaného, který na průběh řízení v jeho klíčové fázi zcela rezignoval. Pokud jde o žalovaným vnesené námitky, pak zcela bez relevance je odkaz na průběh mimosoudních jednání se žalobkyní, kdy prezentovaná ochota žalobkyně uzavřít v určité fázi záležitost smírně žalobkyni nijak neváže v situaci, kdy žalovaný na nabídku smírného řešení nereflektoval. Ostatně z doložené korespondence ani nevyplývá, že by žalobkyně námitky žalovaného bezvýhradně akceptovala. Dále pokud se žalovaný ve svůj prospěch dovolával nutnosti bezodkladného zásahu v objektu zaměstnavatele a nutnosti vyzvednout inhalátor k utlumení tvrzeného astmatického záchvatu, pak k tomu lze především konstatovat, že žádné z těchto tvrzení žalovaný neprokázal a ani se o jejich prokázání nepokusil. Nad rámec uvedeného konstatování pak lze pouze poznamenat, že i kdyby se tak skutečně stalo, lze tyto tvrzené skutečnosti sotva považovat za „zřetele hodné důvody“ ve smyslu úpravy § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jestliže by je bylo možno (resp. nutno) řešit přednostně jiným způsobem (př. přivoláním hlídky Policie ČR do objektu zaměstnavatele nebo kontaktováním samotného zaměstnavatele, jestliže žalovaný nemohl sám zasáhnout pro zdravotní indispozici, které se dovolává). Zde je třeba navázat na tvrzení o zdravotní indispozici žalovaného prostým konstatováním, že za situace akutního astmatického záchvatu nebyl žalovaný oprávněn vozidlo řídit vůbec (§ 5 odst. 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu) a obsah jeho obrany je tak ekvivalentní doznání k dalšímu přestupkovému jednání. Tvrzení žalovaného, že střet se zaparkovaným vozidlem poškozené vůbec neznamenal, se vzhledem k rozsahu poškození vozidla zn. , jméno FO, jeví nevěrohodně a k jeho relevanci by bylo nutno takovou variantu prokázat jako alespoň možnou, což se ovšem vzhledem k pasivitě žalovaného nestalo. Koneckonců další poukaz žalovaného na hluk způsobený pohybem (pádem, posunem) montážního nářadí při jízdě vozidla zn. , Anonymizováno, pouze indikuje předpoklad překotně neopatrného manévrování s vozidlem při pohybu v bezprostřední blízkosti další zaparkovaných vozidel, při plynulém rozjezdu i couvání (pojíždění) k pádu a pohybu věcí umístěných uvnitř vozidla zpravidla nedochází. Lze jen doplnit, že odpovědnost řidiče škodného vozidla je dána vedle odpovědnosti jeho provozovatele (př. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4373/2010), tedy z hlediska posouzení věci nebylo relevantním vyřešení otázky, zda byl žalovaný též provozovatelem předmětného vozidla. Kromě toho je třeba doplnit, že žalovaný konkrétním způsobem netvrdil a zejména neprokazoval, že by vozidlo v danou chvíli použil v rámci svého zaměstnaneckého poměru pro plnění pracovních úkolů pro svého zaměstnavatele (resp. že by jej bylo možno považovat za použitou osobu). Koneckonců se zdá být zřejmé, že to byl právě údajný zaměstnavatel žalovaného a vlastník škodného vozidla, který žalobkyni k uplatnění nároku odkázal právě na žalovaného, tedy tento zjevně vycházel z toho, že dopravní nehodu žalovaný nezpůsobil při plnění pracovních úkolů, nýbrž mimo tento rámec. Lze jen doplnit, že pokud je zde poukazováno opakovaně na neunesení důkazního břemene ze strany žalovaného, pak řízení ve věci bylo koncentrováno k okamžiku skončení prvého jednání, jehož se žalovaný o vlastní vůli neúčastnil. Soud tak přiznal žalobkyni uplatněný nárok na náhradu vyplaceného plnění v plném rozsahu vč. úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne následujícího po uplynutí stanovené lhůty k plnění ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Nárok žalobkyně na zaplacení paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud neshledal důvodným a žalobu v tomto požadavku zamítl, neboť předmětem řízení nebyl vzájemný závazek podnikatelů.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého náleží úspěšné žalobkyně žalobkyni plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, neboť neúspěch žalobkyně se týkal toliko poměrně nepatrné části předmětu řízení. Účelně vynaložené náklady na straně žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 060 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 19 080 Kč za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, dvě vyjádření k podáním žalovaného a účast na jednání) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za šest úkonů právní služby celkem ve výši 1 800 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestového k jednání soudu a zpět ve výši 786 Kč, dále náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání soudu ve výši 1 400 Kč za 14 zameškaných půlhodin dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 4 844 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 29 970 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.