11 C 472/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 37 668 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 668 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 9. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 89 210 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení ve výši 6 836 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne 9. 2. 2019 nezabezpečil sníh na střeše domu na adrese , adresa, /, Anonymizováno, , , adresa, , který okolo 12.00 hod. spadl na střechu a kapotu vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , zaparkovaného na chodníku u tohoto domu. Žalobkyně přitom na základě pojistné smlouvy č. , hodnota, , kterou uzavřela s majitelkou poškozeného vozidla paní , jméno FO, , vyplatila pojistné plnění ve výši 37 668 Kč (po odpočtu spoluúčasti ve výši 5 000 Kč) za škodu vzniklou pádem sněhu na vozidle, přičemž žalobou se domáhala jeho náhrady na žalovaném jako škůdci.

2. Žalovaný uvedl, že mu o předmětné události není ničeho známo, nezná ani osobu poškozené. Dále pak v průběhu řízení zpochybňoval vůbec způsob vzniku škody, samotnou škodnou událost, rozsah vzniklé škody, ale i způsob jejího výpočtu. Namítal též spoluzavinění poškozené. Konečně pak měl žalovaný i pochybnosti o tom, že by pojistné plnění bylo poskytnuto v souladu s pojistnými podmínkami.

3. Soud prvého stupně nejprve žalobu zamítl s tím, že žalobkyně v koncentrační lhůtě nenavrhla relevantní (dostatečné) důkazy k prokázání výše vzniklé škody, jejíž rozsah žalovaný obecně zpochybnil. Vycházel přitom z toho, že výši škody lze v řešeném případě běžným dokazováním bez obtíží zjistit, žalobkyně však o své vůli na další důkazní návrhy sama rezignovala (procesní stanovisko žalující strany se ve skutečnosti omezilo na polemiku s názorem soudu na důkazní hodnotu kalkulace žalobkyně, jak patrno i z protokolu ze září 2022), tudíž určování výše škody úvahou soudu nepadalo do úvahy, neboť nebyly naplněny předpoklady, za kterých se tato norma (jak dle výslovného znění, tak dle svého účelu, kdy smyslem je pouze překlenout důkazní nouzi v odůvodněných specifických případech) uplatní. Pokud by totiž obecně platilo, že nelze zamítnout žalobu na náhradu škody z důvodu neprokázání výše škody, znamenalo by to nutně, že poškozený vlastně není v tomto směru zatížen vůbec důkazním břemenem, což odporuje tradiční dogmatice. Přestože se tedy uvedený právní názor o nemožnosti zamítnout žalobu na náhradu škody jen pro neunesení důkazního břemene v otázce výše škody objevil ve starší judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4762/2010), nemohl nalézací soud pominout, že výslovná dikce pravidla zachyceného v § 136 občanského soudního řádu váže svou aplikaci na přistoupení specifických podmínek, které v řešené věci nebyly dány a které ostatně navzdory jejich citaci opomíjí i uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a uvedený závěr konstatuje bez jakékoliv právní argumentace. Každopádně, doktrína se s takto paušálním judikatorním závěrem neztotožňuje (př. Lavický, P.: Důkazní břemeno a dokazování výše nároku, Právní fórum č. 11/2012) a účel ustanovení § 136 občanského soudního řádu podle názoru nalézacího soudu směřuje k ochraně jiných zájmů, než je pouze subjektivně založená neochota nést náklady (základního) prokazování jednoho z předpokladů náhrady škody, resp. neochota vyvinout v tomto směru jakoukoliv procesní aktivitu.

4. Následně odvolací soud usnesením ze dne 17. 1. 2023, č. j. 14 Co 231/2022-84, prve uvedený rozsudek soudu prvého stupně zrušil se závěrem, podle kterého nelze žalobu na náhradu škody zamítnout jen z toho důvodu, že žalobce neprokázal výši škody. Dále soudu prvého stupně vytkl absenci hodnocení fotodokumentace provedené k důkazu a uložil mu provést navržené důkazy, zabývat se základem nároku a v případě jeho důvodnosti určit výši škody úvahou s tím, že lze event. vycházet z kalkulace opravy systémem Audatex, který žalobkyně doložila.

5. Za nesporné lze z výslovného prohlášení strany žalované v době před koncentrací řízení (při jednání v červnu 2021) považovat skutečnosti doručení předžalobní výzvy do sféry dispozice žalovaného a dále výplatu pojistného plnění žalobkyní poškozené , jméno FO, . Není vcelku pochyb o tom, že dokazování a jeho výsledky byly zřetelně ovlivněny poměrně ležérním postupem žalobkyně při šetření předmětné pojistné události, kdy v tomto směru lze přisvědčit některým prezentovaným pochybnostem žalované strany.

6. Z provedeného dokazování vyplynuly následující skutečnosti. Z doložené pojistné smlouvy č. , hodnota, je zřejmé, že před pojistnou událostí došlo k založení pojistného vztahu mezi žalobkyní jako pojistitelkou a paní , jméno FO, jako pojistníkem, jehož předmětem bylo mj. havarijní pojištění vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , v rozsahu „Havárie, živel, odcizení, vandalismus“, kdy podle čl. 2 a čl. 17 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění č. 1/15 lze pod termín živelní událost zahrnout pád jiných předmětů v důsledku povětrnostních vlivů.

7. Samotný průběh pojistné události, tedy konkrétně pád sněhu dne 9. 2. 2019 ze střechy objektu žalovaného na pod ní zaparkované vozidlo zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, má soud za prokázané z provedených důkazů výpovědí svědkyně , jméno FO, , svědkyně , Anonymizováno, , svědka , Anonymizováno, , svědka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , oznámení škodné události ze dne 11. 2. 2019 a koneckonců i z doložené fotodokumentace, vše hodnoceno ve vzájemné souvislosti, byť jinak lze přitakat námitce žalované strany, že samotný pád sněhu zřejmě nikdo neviděl (resp. nepodařilo se ustanovit osobu, která by byla přímým svědkem) a způsob pořízení celkově chabé dokumentace lze označit za poněkud nedbalý. Samotnou pojistnou událost z daného dne a místa popsala ve své výpovědi a dále v oznámení škodné události ze dne 11. 2. 2019 sama poškozená , jméno FO, s tím, že tedy k události skutečně došlo v době, místě a způsobem v žalobě popsaným, nicméně nebyla pořízena žádná (foto, video) dokumentace události, ani nebyli přítomni žádní svědci s tím, že spadlým sněhem s ledem poškozena byla střecha, kapota a přední světlo vozidla (oznámení škodné události). Sama svědkyně události přítomna nebyla s tím, že snad mohl být této události přítomen jakýsi zaměstnanec z vedlejšího objektu (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), kterého se však nepodařilo v řízení identifikovat (resp. žalující strana v tomto směru v řízení ovládaném projednací zásadou žádné důkazy nenavrhla). Uvedenou skutkovou verzi podporuje nepřímo též výpověď svědka , Anonymizováno, (přítele poškozené , jméno FO, ), který se o události dozvěděl přímo od poškozené, viděl poškozené vozidlo a poskytoval součinnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, při šetření následků pojistné události. Skutkovou verzi poškozené , jméno FO, dále nepřímo potvrzuje též výpověď svědkyně , Anonymizováno, , podle které v daný den pracovala s poškozenou na stejné směně v kavárně objektu žalovaného, přičemž poškozená podle ní odběhla řešit pád ledu na auto, o kterém jí bezprostředně předtím nějaká osoba uvědomila. Posléze jí měla poškozená sdělit, že „má díru v autě“, sama , Anonymizováno, podle své výpovědi na místě události nebyla a poškození neviděla, což je jinak v rozporu s výpovědí svědkyně , jméno FO, i s vyjádřením samotné svědkyně , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2019. Rozpor s vlastním předchozím vyjádřením svědkyně vysvětlila tím, že nesprávně pochopila dotazy zaměstnance pojišťovny. Každopádně již deset měsíců po pojistné události svědkyně , Anonymizováno, ve svém vyjádření ze dne 5. 12. 2019 poukazuje mj. na to, že vzhledem k uplynulé době si z dané události mnoho nepamatuje. Nicméně lze skutečně připustit, že dotazy zástupce pojišťovny svědkyně , Anonymizováno, chápala v jakémsi obecném smyslu, vedena přičinlivou snahou podat zprávu o události, která se v její blízkosti odehrála. Podobně lze vnímat s ohledem na uplynulou dobu určité rozpory ve skutkových výpovědích svědkyně , jméno FO, a svědkyně , Anonymizováno, (pokud jde o přítomnost posléze uvedené u poškozeného vozidla). Ryze marginálně lze v této souvislosti poznamenat, že jakkoliv procesní úprava ze zřejmých a vcelku pragmatických důvodů stojí na výpovědi svědka jako jednom z klíčových důkazních prostředků, z provedených odborných psychologických výzkumů zaměřených na zkoumání paměťových procesů jednoznačně vyplývá závěr o mimořádné míře nepřesnosti vybavování minulých událostí zkoumaných subjektů, což je dáno tím, že paměť nefunguje na principu pasivního záznamu objektivního sledu pozorovaných událostí, nýbrž jde o proces aktivního a tvůrčího zpracování selektivně vnímaných prvků do vlastního subjektivního konceptu (tímto způsobem si tak př. v realizovaných experimentech zkoumané subjekty s naprostou jistotou a obdivuhodnou přesností „vybavovaly“ děje, které se nikdy neodehrály). Jisto je dále tolik, že následně po předmětné události prováděl svědek , tituly před jménem, , Anonymizováno, v , adresa, ohledání poškozeného vozidlo, o čemž sepsal zápis, přičemž potvrdil, že charakter poškození předmětného vozidla odpovídá následkům pádu sněhu (s ledem) na vozidlo. Dále z výpovědi svědka , tituly před jménem, , Anonymizováno, vyšlo najevo, že právě on pořídil čtyři fotografie, které žalobkyně navrhla k důkazu a na kterých je zachyceno předmětné vozidlo na parkovišti v , adresa, , včetně zjevných promáčklin střechy, popř. i kapoty.

8. Za popsaného stavu dokazování je tak dle názoru nalézacího soudu odůvodněn závěr o tom, že k pojistné události došlo v době, místě a způsobem v žalobě uvedeným, jakkoliv lze chápat výhrady žalované strany k bídnému podkladovému materiálu celé pojistné události a k nedostatku přímých důkazů. Výhrady žalované strany zřejmě směřují především k nevěrohodnosti svědkyně , jméno FO, , na jejímž podání celé události základ nároku v nejzásadnější míře stojí, kdy celkem ovšem není pochyb o tom, že došlo k poškození vozidla, a to v důsledku pádu sněhu (s ledem), nicméně strana žalovaná argumentuje pochybností o tom, zda se tak stalo pádem sněhu z objektu, v němž vykonává správu společných částí (pak vcelku lhostejno, kterého dne, i když i to bylo učiněno předmětem námitek). Nicméně jakkoliv by bylo možno obecně argumentovat určitým zájmem na specifickém (alternativním) podání předmětné události ze strany samotné poškozené, přece jen nelze přehlížet skutečnost dávno vyplaceného pojistného plnění a dlouhou dobu od události uplynulou, jímž je pro svědkyni tato událost nadobro uzavřena bez reálného rizika negativních důsledku v případě jiného průběhu pojistné události, než jak jej původně vylíčila. Nedává žádný rozumný smysl, aby poškozená záměrně při šetření pojistné události uvedla své pojišťovně jako místo události objekt, v němž má provozovnu její zaměstnavatel, pokud by v daném místě skutečně k pojistné události nedošlo. Navíc výskyt dané události jako takové potvrdila i svědkyně , Anonymizováno, , jejíž výpověď lze považovat za nestrannou. I když svědkyně , Anonymizováno, sama událost neviděla, nelze předpokládat, že by jí poškozená , jméno FO, informovala o tom, že k události vedle objektu došlo, pokud by se tak reálně nestalo, neboť by podstupovala velmi vysoké riziko, že taková událost již z přirozené zvědavosti přitáhne pozornost mnoha osob (jakkoliv se tak třeba reálně nestalo), kteří by z okolností mohli signalizovat pochybnosti o skutečném průběhu pojistné události. Dále je třeba zdůraznit, že poškozená , jméno FO, by předmětné pojistné plnění, které by mohlo hodnotu její výpovědi diskreditovat, přece obdržela, ať již by k předmětné události došlo kdekoliv (tj. u kteréhokoliv objektu v , adresa, ), tedy neměla žádný důvod událost vázat k objektu žalovaného, pokud by právě tam k události nedošlo. Pojistné plnění by poškozená , jméno FO, patrně nezískala jen tehdy, pokud by vozidlo bylo poškozeno pádem sněhu (s ledem) z jejího vlastního objektu. Jeví se však absurdní úvaha, že by žalovaná absolvovala cestu s již poškozeným vozidlem z jejího bydliště v , Anonymizováno, až do , adresa, jen proto, aby fingovala poškození vozidla pádem sněhu (s ledem) právě z objektu žalovaného, to vše s rizikem toho, že jí kdokoliv spatří již při příjezdu s již poškozeným vozidlem, zvláště pokud vozidlo mělo stát ihned před oknem objektu, jak patrno z předložené fotodokumentace. Ostatně po takto vykonané cestě by se již s největší pravděpodobností na vozidle žádné stopy po spadlé sněhové mase nevyskytovaly. Na základě výsledků shora uvedeného dokazování se tak verze pojistné události popsaná svědkyní , jméno FO, , tedy i verze žalobní, její jako jediná rozumně připadající do úvahy (ve smyslu standardní míry důkazu)-9. Za popsaných okolností a vzhledem k námitkám žalovaného zbývalo vypořádat se s otázkou, zda ke spadu sněhu (s ledem) nemohlo dojít ze střechy soudního objektu (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), jestliže samotný spad sněhu nikdo neviděl, nedošlo k dokumentaci stavu sněhové pokrývky na střechách obou sousedních objektů a vzhledem k charakteru a šířce (cca 5-6 m) proluky, ve které mělo předmětné vozidlo stát, připadalo reálně do úvahy, že by vozidlo bylo poškozeno pádem sněhu (s ledem) z kteréhokoliv z nich. V tomto ohledu soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . i, Anonymizováno, , podle kterých lze označit zasažení vozidla stojícího v daném místě, jak zachyceno ve fotodokumentaci, v proluce mezi objekty pádem masy sněhu z objektu žalovaného za možné, zatímco v případě sousedního objektu , Anonymizováno, , Anonymizováno, za vysoce nepravděpodobné (principálně možné pouze při souběhu pěti velmi specifických předpokladů). Umístění vozidla v daném místě, jak zachyceno na fotografii, určila svědkyně , jméno FO, v rámci své výpovědi. K důkazu znaleckým posudkem lze doplnit, že starost o zajištění hospodárnosti řízení, jakkoliv v obecné rovině žádoucí a chvályhodná, v praxi vcelku pravidelně naráží na důsledky aplikace projednací zásady, a tedy skutečnost, že kvalitu, množství a druh důkazního prostředku v prvé řadě určuje v rámci svých procesních podání strana zatížená důkazním břemenem, kdy nalézací soud má nad rámec pouhého zamítnutí navržených důkazních prostředků (v limitech daných zejm. judikaturou Ústavního soudu ČR) jen velmi omezené (resp. ryze procesně žádné) možnosti takovou již učiněnou volbu ovlivňovat.

10. Toliko na doplnění, i vzhledem k výtkám odvolacího soudu, jeví se vhodnou krátká poznámka ke zbylé části předložené fotodokumentace, tj. ke dvěma fotografiím předmětného vozidla stojícího v místě, kde mělo podle svědkyně , jméno FO, dojít k předmětné události. Z uvedených fotografií totiž žádný skutkový závěr (nad rámec vazby k výpovědi svědkyně , jméno FO, ohledně umístění vozidla) učinit nelze, neboť není známo, kdo je pořídil, ani kdy je pořídil. Na uvedených fotografiích nelze vzhledem ke kvalitě rozlišení ani rozeznat, zda zachycují (promáčklinou) poškozené vozidlo nebo jde o pouhý odraz okolních objektů v metalickém laku karosérie. Právě pro tuto očividnou důkazní planost soud prvého stupně nepovažoval za nutné věnovat těmto důkazním prostředkům výslovnou pozornost, zvláště pokud na nich své původní rozhodnutí vůbec nezaložil. Lze dále doplnit, že ani z výslechu svědka , tituly před jménem, , Anonymizováno, nevyplynulo ničeho.

11. Pokud jde o výši škody způsobené na předmětném vozidle, pak tuto nalézací soud v souladu se závazným pokynem soudu odvolacího určil v souladu s ustanovením § 136 občanského soudního řádu podle své úvahy. Jakkoliv nalézacímu soudu není nijak známa expertní povaha a dále široké i dlouhodobé odborné využití systému Audatex, jak na ně poukazuje odvolací soud, který současně nalézacímu soudu poskytl určitý prostor ke zvážení důkazní hodnoty uvedeného systému kalkulace oprav, pak za situace, kdy nalézací soud nedisponuje odbornými znalostmi stran hodnotového vyjádření míry poškození motorového vozidla a současně musí svou úvahu založit na nějakých objektivních a přezkoumatelných kritériích, pak v důsledku nebyl postaven před jinou volbu, než při určení výše škody vycházet právě z toho důkazního prostředku, který se mu původně jevil jako nedostatečný. Tedy i s přihlédnutím k tomu, že žalovaná strana neuplatnila žádné konkrétní námitky proti kalkulaci rozpočtovaných prací a materiálu ze strany , právnická osoba, , kdy rozsah prováděných prací a měněného materiálu v podstatě odpovídá zápisu o poškození předmětného vozidla, jak jej pořídil nezávislý likvidátor , tituly před jménem, , Anonymizováno, , který současně potvrdil důvodnost některých rozpočtovaných prací, o jejichž souvislosti s výměnou dílů by z laického pohledu mohly vznikat pochybnosti, lze přijmout závěr, že rozsahu poškození vozidla, jak bylo popsáno v zápisu , tituly před jménem, , Anonymizováno, a jak je patrno z části doložené fotodokumentace, odpovídá nutnost výměny předního víka, střechy a panelu stropu poškozeného vozidla, včetně související lepících a upevňovacích prací a dále lakování nových a opravovaných dílů vozidla, jak vyplynulo z kalkulace opravy systémem Audatex, kdy při výpočtu výše škody bylo následně zohledněno (tj. v důsledku ve prospěch žalovaného) podpojištění a spoluúčast poškozené, která po žalovaném nepožadovala ničeho.

12. Žalovaná strana pak učinila nespornou výplatu pojistného plnění ze strany žalobkyně, což koneckonců potvrzuje též printscreen z databáze žalobkyně. Předžalobní výzvou ze dne 29. 6. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě vyplaceného pojištěného plnění do 7 dní, přičemž výzva byla dle razítka pošty na dodejce vydána žalovanému již dne 1. 7. 2020. Doručení předžalobní výzvy navíc žalovaná strana učinila před nastalou koncentrací řízení nespornou. Naopak žalobkyně neprokázala tvrzené doručení předchozí výzvy ze dne 18. 2. 2020.

13. K obraně žalované strany založené na tvrzení, že poškozená stála vozidlem na soukromém pozemku, na němž bylo parkování zakázáno, pak přes poučení soudu o povinnosti doplnit konkrétní skutková tvrzení o zákazu či omezení parkování v předmětném místě, tato strana v určené koncentrační lhůtě, která uplynula dnem 28. 7. 2021, žádné doplnění konkrétních tvrzení a důkazních návrhů neučinila (prvé vyjádření žalovaného po proběhlém jednání je až z poloviny srpna 2021 a obsahuje pouze fotografii dokumentující jiné místo).

14. V dané věci bylo tedy zjištěno, že pádem sněhu ze střechy objektu na adrese , adresa, v , adresa, došlo k pojistné události, v jejímž důsledku žalobkyně vyplatila poškozené pojistné plnění ve výši 37 668 Kč, přičemž nebylo sporu o tom, že žalovaný je právnickou osobou zajišťující správu předmětného domu a pozemku (§ 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V rámci správy předmětného domu je pak žalovaný podle ustanovení § 1190 občanského zákoníku osobou odpovědnou mj. za činnosti spojené s údržbou společných částí domu, kam náleží i střecha domu (§ 1189 odst. 1 občanského zákoníku). Výplatou pojistného plnění pak přešlo právo na náhradu škody vzniklé nastalou pojistnou událostí z poškozené , jméno FO, na žalobkyni (§ 2820 odst. 1 občanského zákoníku). Jakkoliv není v platném právu pochyb o tom, že má být nahrazována újma způsobená jinému pádem sněhu ze střechy budovy, není za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v doktríně shoda na tom, podle jakého ustanovení v takových případech postupovat (př. Veselý, T.: Kdo odpovídá za škodu způsobenou pádem sněhu ze střechy, Právní rozhledy č. 3/2024), kdy se při srovnání s judikaturním řešením za účinnosti předchozí právní úpravy (zákona č. 40/1964 Sb.) nelze ubránit dojmu jisté přeregulovanosti. Podle názoru nalézacího soudu dlužno věc nahlížet prizmatem základního ustanovení § 2937 odst. 1 občanského zákoníku, neboť sníh sám o sobě škody řešeného druhu nevyvolává, tyto škody mohou vznikat pouze v důsledku kumulace sněhové masy na zkosených konstrukcích (zejm. střešních) domů ve spolupůsobení dalších specifických povětrnostních podmínek. Jsou to právě specifické konstrukční vlastnosti věci (střešní krytiny domu), které vyvolávají specifické riziko, o které se v řešené věci jedná (meteorologické jevy, jako jsou sněžení, mrznutí a zvýšení teploty spojené s odtáváním samy o sobě žádné riziko tohoto druhu nevyvolávají). Podle názoru nalézacího soudu nemá smysl konstruovat analogickou aplikaci ustanovení § 2938 občanského zákoníku, když nakumulovaná sněhová masa není částí budovy. Ustanovení § 2937 odst. 2 občanského zákoníku pouze pro speciální případy (oproti odstavci 1) rozšiřuje okruh odpovědných subjektů, přičemž střecha domu samozřejmě není místností, ale zřejmě ani podobným místem, který měla tato zákonná úprava z hlediska rozšíření okruhu odpovědných osob o jejich konkrétního uživatele na mysli (střecha domu v tomto smyslu žádného zvláštního konkrétního uživatele nemá). Vzhledem k úpravě § 2937 odst. 1 občanského zákoníku nemá smyslu uvažovat o aplikaci zakročovací povinnosti dle § 2901 občanského zákoníku, které by jinak na věc z hlediska možnosti kontroly nad nebezpečnou situací aplikovatelná býti mohla. Rovněž k odloučení části věci či pádu věci nedochází samo o sobě, ale vždy rovněž za spolupůsobení dalších fyzikálních zákonitostí. Ve skutkové podstatě § 2937 odst. 1 občanského zákoníku lze považovat za určující vlastnost věci, tedy že je schopna za určitých meteorologických podmínek kumulovat sníh a za jiných meteorologických podmínek jeho (příp. zmrzlou) masu následně uvolnit, přičemž zda k takovému uvolnění dojde, závisí primárně na imanentních vlastnostech takové věci (domu), tedy tvar střechy, instalace zábranných prvků či jejich absence, ale i materiál střešní krytiny. Pokud je zvolena vhodná konstrukce střechy, tento problém nevzniká, tedy nespočívá v něčem odlišném od vlastností věci samé. Podle ustanovení § 2937 občanské zákoníku tedy platí, že způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled, event. vedle něj i další osoby. Vzhledem k tomu, že žalovaného lze považovat za osobu primárně povolanou k provádění údržby společných částí domu, vč. předcházení vzniku nebezpečných situací, mezi něž mimo jakoukoliv pochybnost náleží riziko újmy způsobené pádem sněhové hmoty kumulované na střešní konstrukci, lze podle názoru nalézacího soudu dovozovat odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu, kdy žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by náležitý dohled nad předmětnou nemovitostí nezanedbal, přičemž právě pád sněhové masy byl příčinou poškození vozidla zn. Renault Twingo, v jehož důsledku vznikla žalobkyni povinnost k výplatě pojistného plnění, jehož náhrady se může domáhat v souladu s ustanovením § 2820 odst. 1 občanského zákoníku po žalovaném. Dlužno pouze závěrem poznamenat, že k otázce pasivní legitimace společenství vlastníků jednotek se dosavadní doktrína (pokud je soudu známo) výslovně nevyjádřila a že v případě bytového spoluvlastnictví lze za pasivně legitimované pravidelně považovat spíše vlastníky jednotlivých bytových jednotek (resp. spoluvlastníky dané budovy), kteří ovšem žalováni v řešené věci nebyli. Nicméně lze předpokládat, že pokud by odvolací soud nezastával právě prezentovaný právní názor o možné pasivní věcné legitimaci žalovaného v řešené věci, pak by nerušil původní rozsudek nalézacího soudu, nýbrž by potvrdil zamítnutí žaloby, byť z jiného důvodu (než tak učinil soud nalézací). Nedostatek pasivní věcné legitimace by totiž vedl k zamítnutí žaloby bez dalšího. S ohledem na uvedené tak soud žalobě v rozsahu požadavku na náhradu vyplaceného pojistného plnění zcela vyhověl, včetně úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého právo na náhradu účelně vynaložených nákladů náleží zcela úspěšné žalobkyni. Náklady řízení na straně žalobkyně přitom sestávají ze dvou zaplacených soudních poplatků v celkové výši 3 391 Kč, složené a vyčerpané zálohy na náklady dokazování ve výši 15 000 Kč podle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu, odměny zástupce žalobkyně ve výši 41 920 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za šestnáct úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 28. 6. 2021 – 2 úkony, vyjádření ze dne 19. 1. 2021, vyjádření ze dne 27. 7. 2021, účast na jednání dne 5. 9. 2022, podání odvolání, účast na odvolacím jednání, účast na jednání dne 11. 4. 2023 – 2 úkony, vyjádření ze dne 25. 4. 2023, účast na jednání dne 18. 7. 2023, účast na místním šetření, vyjádření ke znaleckému posudku a účast na jednání dne 23. 4. 2024), paušální náhrady hotových výdajů za šestnáct úkonů právní služby celkem ve výši 4 800 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného na trase , adresa, a , Anonymizováno, (resp. v případě odvolacího jednání na trase , adresa, a zpět a v případě místního šetření na trase , adresa, a zpět) k jednáním soudu v celkové výši 4 208 Kč, náhrady za promeškaný čas na cestách k uvedeným jednání v rozsahu 76 půlhodin ve výši 7 600 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 12 291 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 89 210 Kč pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Za účelně vynaložené soud nepovažoval náklady spojené se zasláním předžalobní výzvy v situaci, kdy stejnou výzvu žalovanému podle žalobních tvrzení a doložených listin měla zasílat již sama žalobkyně. Již jedinou výzvou lze mít účel předžalobní výzvy za naplněný, další výzvy nad tento rámec představují již jen bezúčelné množení nákladů řízení. Na druhou stranu soud oproti účtování zohlednil vyjádření ze dne 19. 1. 2021. Naopak nebyl vzat zřetel na účtované vyjádření ze dne 8. 11. 2021, které jen odstraňovalo nedostatky předchozího podání.

16. Podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V daném případě došlo ze státních prostředků k vyplacení znalečného nad rámec žalobkyní složené zálohy na náklady dokazování ve výši 6 836 Kč, tedy státu vzniklo vůči neúspěšnému žalovanému právo na jejich náhradu.