11 C 51/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL. M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL. M. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 790 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 22. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 792 Kč a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 156,42 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 23 790 Kč od [datum] do zaplacení na straně jedné a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku na straně druhé se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 499 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, která byla sjednána elektronicky prostřednictvím portálu [webová adresa] a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč ve 24ti měsíčních splátkách. Dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalované specifické služby ve formě tzv. Bezpečné splátky za poplatek ve výši 99 Kč měsíčně, dále poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, dále poplatek, dále úrok ve výši 735 Kč, dále poplatek za prodloužení splatnosti aktuálně splatné splátky (tzv. korunový odklad) ve výši 1 485 Kč za každý odklad, smluvní pokutu 500 Kč za každý případ prodlení s úhradou dlužné splátky a dále ovšem též náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání. Žalovaná ovšem své závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas neplnila, tudíž žalobkyně celý úvěr ke dni 23. 9. 2022 zesplatnila. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, čtyř poplatků za tzv. Bezpečnou splátku vyúčtovaných od června do září 2022 celkem ve výši 396 Kč, čtyř poplatků za tzv. SMS servis vyúčtovaných od června do září 2022 celkem ve výši 196 Kč, úhrady smluvních pokut vyúčtovaných v celkové výši 1 500 Kč (vyúčtovaných za prodlení se splátkami v červenci až září 2022), úhrady nesplaceného úroku za dobu trvání úvěrového vztahu v kapitalizované výši 2 205 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem ve výši 2 970 Kč a konečně úhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč, to vše včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání soudu se žádná ze stran nedostavila.

3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané založení závazkového vztahu z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi účastnicemi, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázala uhradit ve 24ti měsíčních splátkách v proměnlivé výši spolu s úrokem ve výši 49,10 % ročně, kdy uvedené plyne z doložené kopie elektronické verze úvěrové smlouvy ve spojení s doloženým opisem proplacení smlouvy a sdělením [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], z nichž je zřejmé, že částka úvěru byla čerpána na účet žalované. Úvěrovou smlouvou se dále žalovaná zavázala k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a k úhradě poplatků za čerpané služby„ Bezpečná splátka“ ve výši 99 Kč měsíčně,„ SMS servis“ ve výši 49 Kč měsíčně a„ Korunový odklad“ ve výši 1 485 Kč. V případě prodlení s úhradou sjednané splátky vznikalo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč, v případě prodlení odůvodňujícího zesplatnění celého úvěru pak právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 10 % z nezaplacené jistiny s úrokem, přičemž kromě toho docházelo dle smlouvy také k přirůstání úroků k dlužné jistině. Obdobné skutečnosti pak plynou též z doloženého sazebníku. Pokud jde o službu„ Korunového odkladu“, pak tato se dle smlouvy aktivovala automaticky vždy, když žalovaná uhradila méně, než by odpovídalo aktuální výši splátky. Úvěrující byla přitom dle smlouvy oprávněna zesplatnit celý závazek z úvěru v případě prodlení žalované s úhradou dvou a více splátek či s úhradou jedné splátky po dobu delší tří měsíců. Dopisem ze dne 23. 9. 2022 pak žalobkyně prokázala vyhotovení oznámení směřujícího k zeplatnění celého úvěru.

4. K nařízenému jednání soudu se žalobkyně nedostavila. Nelze tak mít za prokázané tvrzené„ účelně vynaložené náklady“ ve výši 1 030 Kč, neboť žádný důkaz takové konkrétní výše vynaložených nákladů nebyl navržen, ani podán.

5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. 25 Co 82/2019, ze dne 12. 1. 2021, č. j. 64 Co 323/2020-61, ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021), jak předpokládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), jejíž závěry lze přiměřeně vztáhnout i na posuzovanou věc s ohledem na sjednanou výši úroku z úvěru. Veden závěry odvolacího soudu dospěl nalézací soud k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), a to jednak z důvodu extrémně nepřiměřené výše sjednaného úroku, jestliže průměrná úroková sazba střednědobých spotřebitelských úvěrů v červenci 2021 činila dle databáze České národní banky 8,27 % ročně (tj. sjednáno byla navýšení téměř šestinásobné, tzn. sjednaná úroková sazba je vyšší o více než 550 %, kdy podle judikatury vrcholných soudů musí být specificky odůvodňováno již navýšení podstatné, tj. o 50 %, zde cca na 13 % ročně), jednak z důvodu dalších vadných smluvních podmínek v parametrech adhezní smlouvy, a to zejména v případě ujednání o anatocismu (tj. jednostranně odchylující se od zákonné úpravy v neprospěch spotřebitele), v případě ujednání o kumulaci sankcí za prodlení žalované (smluvní pokuty, úroky z prodlení, zesplatnění a náklady spojené s vymáháním pohledávky, tj. vyjma úroku z prodlení ujednání jednostranně odchylující se od zákonné úpravy v neprospěch spotřebitele) a v případě poplatků představujících svou povahou skrytou formu další sankce za prodlení (v případě„ Korunového odkladu“, kdy úhrada splátky v nižší než sjednané výši automaticky přivodí vznik další povinnosti k úhradě částky odpovídající bezmála 10 % celé úvěrové jistiny). K právě uvedeným vadným smluvním ujednáním lze jen doplnit, že pokud by se spotřebitel z jakýchkoliv důvodů přechodně ocitl v tíživější finanční situaci, pak právě tato ujednání celkem spolehlivě zajistí, že okamžitě akcelerujícím závazkům ze smlouvy skutečně nebude schopen dostát. Lze jen nad rámec shora uvedených rozhodnutí doplnit, že uvedená ustanovení zjevně sankčního charakteru, kdy žalovaná byla dále vystavena povinnosti hradit citelné smluvní pokuty a další sankce vedle úroku z prodlení, kdy tedy jednak se obsah smlouvy odchyluje od dispozitivní zákonné úpravy jednostranně v neprospěch spotřebitele (nad její rámec ukládá žalované jako spotřebitelce povinnosti, které jí ze zákona nevznikají), jednak porušení stejné povinnosti sankcionuje vícekrát (úrok z prodlení, smluvní pokuta, ztráta lhůt v podobě zesplatnění, náhrada nákladů vymáhání) a kdy sama žalobkyně obdobným a navíc kumulovaným sankcím vystavena není, pak taková ujednání pravidelně nemohou obstát ve standardním testu přiměřenosti smluvních ujednání. Posouzeno v komplexu nalézací soud hodnotil ve smyslu závěrů odvolacího soudu smlouvu neplatnou jako celek a nelze tak přistoupit k pouhé korekci ujednání o výši úroku dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, když jednak nelze přehlédnout, že ujednání o úroku je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy, jednak ovšem zejména s ohledem na standardní obsah smluv konstruovaných žalobkyní, jak je soudu znám z jeho vlastní činnosti, který je očividně formulován jednostranným způsobem ve prospěch zájmů úvěrující (finanční služby úvěrující jsou zcela zjevně založeny na kořistění z notoricky známé finanční negramotnosti a lhostejnosti českých spotřebitelů, kdy navíc valná většina těchto věcí vůbec nedospěje do fáze plnohodnotného soudního přezkumu), nemá soud nejmenších pochyb o tom, že by žalobkyně k poskytování úvěrů za podmínek obvyklých v poctivém obchodním styku (tj. za podmínek obdobných úvěrování bank – opět dlužno zdůraznit, že neexistuje jakékoliv racionální odůvodnění přiznávat jiným institucím finančního trhu privilegované postavení) vůbec nepřistoupila, tj. žádné takové podnikání (za podmínek obvyklého či mírně vyššího úroku a férových smluvních podmínek) by nebyla ochotna provozovat (§ 577 občanského zákoníku in fine). Z důvodu absolutní neplatnosti předestřené úvěrové smlouvy, tudíž soud uplatněné nároky posoudil toliko jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku náleží žalobkyni právo na vrácení toho, co na základě neplatné smlouvy žalované plnila, a to v rozsahu, v němž se žalovaná obohatila (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), když žalovaná se obohatila o částku 14 998 Kč, jestliže čerpala prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž pouze 2 Kč uhradila. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 14 998 Kč spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne uplynutí lhůty 30 dní po sepsání předžalobní výzvy žalobkyně, tj. od 22. 11. 2022. Ve zbylém rozsahu musel soud žalobu zamítnout.

6. Na závěr pak nalézací soudu dodává, že mu není známo žádné rozhodnutí dovolacího soudu, které by pro spotřebitelské úvěry tolerovalo jakési„ dvojnásobné až trojnásobné navýšení obvyklého úroku“. Pokud bývá v této souvislosti odkazováno (jak v podáních žalobců, tak v rozhodnutích soudů) na konkrétní rozhodnutí, pak šlo vždy o výjimečné připuštění takové tolerance pro nespotřebitelské úvěry a půjčky (mezi fyzickými osobami, mezi podnikateli). To je ovšem případ z jiné oblasti práva a je vhodné pracovat s judikaturou v kompletní podobě, nikoliv z jednotlivých vět vytržených záměrně ze souvislosti.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož soud přiznal převážně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované, kdy žalobkyně byla v předmětu řízení úspěšnou z 63 %, proti jí náleží náhrada 26 % podílu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 952 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši 200 Kč a § 14b odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH. Celková výše nákladů na straně žalobkyně tak činí 1 920 Kč, přičemž při podílu 26 % soud žalobkyně přiznal celkově částku náhrady ve výši 499 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.