11 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 27 452 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 452 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 2 211,74 Kč a dále ve výši 9 % ročně z částky 15 990,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 30,94 Kč, úrok z úvěru ve výši 6 684,95 Kč a dále ve výši 25 % ročně z částky 15 990,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 868 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 20 tis. Kč, kterou se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 18 752 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 5 594 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 594 Kč a z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 7 564 Kč) zavázala vrátit v 100 týdenních splátkách po 388 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 20. 1. 2020 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 15 990,58 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 11 461,42 Kč, dále úroku ve výši 25 % ročně kapitalizovaného za dobu od 29. 5. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 6 684,95 Kč a dále ve výši 25 % ročně z jistiny zápůjčky od 21. 1. 2020 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 9. 7. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 2 242,68 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.

3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se ji zavázala spolu s poplatkem ve výši 18 752 Kč uhradit ve výše uvedených týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaná současně potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Nabytí pohledávek ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalované.

4. Jakkoliv byl zjištěný skutkový stav ve shodě s uplatněnými žalobními tvrzeními, soud mohl žalobě vyhovět toliko částečně z důvodu, že uplatněný nárok na úrok z prodlení a dále nárok na úrok zčásti postrádá podklad v hmotném právu. Lze uzavřít, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve shodě s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná čerpala zápůjčku ve výši 20 000 Kč a dále se platně zavázala uhradit původní věřitelce úrok ve výši 5 594 Kč za dobu trvání smlouvy a též odměnu za hotovostní inkaso splátek (pravidelně každý týden) oprávněným zástupcem zapůjčitelky v bydlišti žalované ve výši 7 564 Kč. Jakkoliv jde v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek o vyšší částku v porovnání s náklady alternativních způsobů postupné úhrady 100 splátek, nelze pominout, že cena této nadstandardní služby byla řádně a srozumitelně sjednána a ve smlouvě žalovanou výslovně zvolena oproti alternativní bezhotovostní úhradě; ostatně př. i náklady na úhradu stejného počtu poštovních poukázek by představovaly řádově srovnatelnou sumu. Nelze dále přehlédnout, že jde o cenu plnění, tudíž možnosti ingerence soudu jsou v tomto směru i v rámci spotřebitelských smluv limitované, zvláště je-li žalovaná zcela pasivní a nevznáší žádných námitek. To co bylo uvedeno o odměně za hotovostní inkaso splátek, platí dle názoru soudu obdobně o sjednaném poplatku za administrativní činnost, který lze považovat rovněž za platné smluvní ujednání za situace, kdy je v čl. 2 smluvních podmínek podrobněji vyloženo, jakých služeb se žalované za tento poplatek dostávalo (zákaznická podpora, telefonické upomínání v případě prodlení, možnost mimořádného splácení na pobočce aj.), což jsou služby, které mohou být a bývají u jiných finančních institucí zpoplatněny zvláště. Soud tedy žalobě v uplatněné jistině nesplacené zápůjčky a neuhrazeného poplatku zcela vyhověl, neboť tyto nároky mají oporu ve smluvním jednání stran, a to včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky zápůjčky (výrok I. rozsudku). Naopak soud nemohl žalobě vyhovět v požadavku na úrok z prodlení v té výši, v níž byl za období v žalobě uvedené nesprávně kapitalizován (vypočten), a proto v této části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

5. Důvodným dále soud neshledal požadavek na úhradu úroku, jak byl žalobou požadován v kapitalizované výši a dále do zaplacení, neboť takový nárok žalobkyně opírá výlučně o ustanovení čl. 4 smluvních podmínek, podle kterého výše úroku činí 26,58 % ročně, a to v situaci, kdy současně přímo v textu smlouvy strany sjednaly, že výše úroku činí 5 594 Kč, což u průměrného laického spotřebitele musí nutně vyvolat dojem, že zápůjčka se poskytuje pouze za tuto pevnou částku úroku, že nebude nadále úročena, že nikoliv zanedbatelné platby uvedené v hlavním textu smlouvy jako„ poplatek“ jsou jedinými platbami, které za čerpanou zápůjčku uhradí a že tedy nemá důvod hledat dál v drobným písmem psaném textu smluvních podmínek další ujednání, které tyto nejprve jasně a jednoznačně uvedené platby zcela relativizují a rozšiřují jejich rozsah. Text„ smluvních podmínek“ přitom dle názoru soudu lze podřadit pod institut obchodních podmínek, na jejichž povaze průvodního, technického a vysvětlujícího dokumentu se nemění nic pouze tím, že se formálně připojí na stejnou listinu, na které se nachází samotná smlouva, a nechají se případně i podepsat. Je to dáno mj. tím, že smluvní podmínky obsahují celou řadu ustanovení upravující situace, které v režimu dané konkrétní smlouvy o zápůjčce vůbec nemohly nastat (př. bezhotovostní režim výběru splátek, různá výše úroků pro různé režimy splátek atd.). Pokud pak smlouva ve svém textu, do kterého ujednání o ceně plnění svým významem výlučně náleží, jednoznačně jistinu zápůjčky úročí jedinou pevnou částkou (což je samozřejmě možné a v praxi frekventované), přičemž se následný text obchodních podmínek, do kterého naopak ujednání o ceně hlavního plnění zásadně nepatří, od textu smlouvy evidentně odchyluje, jestliže naznačuje možnost úročení jako opakujícího se plnění, pak smluvní ujednání mají dle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku před textem obchodních podmínek přednost. Znovu je třeba zdůraznit, že v případě ujednání o výši úroku se jedná o ujednání o ceně za hlavní předmět plnění, tedy obsah právě takového ujednání musí být naprosto nepochybný a neobstojí vedle sebe dvě ujednání o výši úroku, která lze vyložit odchylným způsobem. Jediné řešení spočívá tedy v upřednostnění smluvního ujednání před ujednáním obchodních podmínek, neboť v případě postavení obou ustanovení na stejnou úroveň by se soud nutně musel zabývat určitostí těchto ujednání (pod sankcí jejich zdánlivosti, tedy ohrožující smlouvu jako celek), platností čl. 4 adhézní smlouvy s ohledem na ustanovení § 1800 občanského zákoníku či výkladem daných nejasných ustanovení smlouvy o zápůjčce ve prospěch žalované jako spotřebitelky (§ 1812 občanského zákoníku) anebo prizmatem aplikace zásady poctivosti (§ 6 občanského zákoníku), kdy původní věřitelka jako profesionální poskytovatel zápůjček těží z neznalosti laického spotřebitele a ke sjednání zápůjčky jej zláká pod příslibem určité ceny zápůjčky, jak je prezentována v centrálním textu smlouvy, a současně do smluvních podmínek, které samozřejmě spotřebitel nemá důvodu podrobněji pročítat, neboť nemůže předpokládat, že zcela jasné ujednání o ceně zápůjčky by v nich mělo doznat nějakých změn, pokoutně a jednostranně vmísí ustanovení, které zcela zásadním způsobem jejich původní ujednání o úrocích mění. Ujednání o úrocích přitom nelze vnímat izolovaně od ostatních plateb, které měla žalovaná v souvislosti se zápůjčkou zapůjčitelce uhradit. Jedná se o platby velmi vysoké a v obchodní praxi ne zcela běžné. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dle databáze ČNB poskytovala české banky v r. 2016 střednědobé úvěry za úrokovou sazbu ve výši mezi 10- 11 % ročně, a to aniž by byly žádány další související platby. V požadavku na úrok nad rámec úroku sjednaného pevnou částkou 5 594 Kč tedy soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšná ze 71 %, tedy má právo na náhradu 42 % jí vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 099 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 168 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 42 % pak soud přiznal žalobkyni celkově 868 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Na existenci svého závazku byla žalovaná upozorněna již v rámci notifikace postoupení učiněné předchozím věřitelem, čímž byl zcela vyčerpán smysl předžalobní výzvy dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu a následnou výzvu zástupce žalobkyně již nelze považovat za účelně vynaložený úkon.