12 C 104/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 796 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 5 796 Kč, úroku ve výši 36,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 5. 5. 2025 do 3. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 4. 7. 2025 do 11. 8. 2025.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 980 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel dne 4. 4. 2025 se společností , právnická osoba, . (dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru číslo , číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč a smluvního úroku z úvěru v částce 180 Kč nejpozději do 4. 5. 2025, což dosud neučinil. Pohledávka věřitele ze shora uvedené smlouvy za žalovaným byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, smluvního úroku ve výši 180 Kč, smluvního úroku 36 % ročně z částky 12 000 Kč od 5. 5. 2025 do 3. 7. 2025 a úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že věřitel před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného, když z výpisu z bankovního účtu byla ověřena pravidelnost a výše příjmu a výše výdajů, údaje byly zaznamenány v kartě klienta. Žalovaný dosud na závazek neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 12 000 Kč, a to dne 4. 4. 2025 na bankovní účet číslo , č. účtu, . Soud má za prokázané, že po posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjištěním jeho příjmů v částce 47 901 Kč a výdajů žalovaného z výpisu z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného, zjištění, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, dne 4. 4. 2025 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku v částce 2 160 Kč ve spojení s úrokem v částce 180 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 30 dnů zavázal uhradit jistinu ve výši 12 000 Kč včetně úroku a poplatku v celkové částce 2 340 Kč, představující úrok 250 % ročně. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, či povinnost hradit nepřiměřeně vysoké náklady na upomínání. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovaným povinnost hradit na poskytnutou jistinu 12 000 Kč se splatností 30 dnů poplatek ve výši 2 160 Kč, je třeba tento považovat taktéž za sjednaný úrok. V dané smlouvě byl tak pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 250 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Je přitom nerozhodné, že se jednalo o krátkodobě poskytnutý úvěr se splatností v délce jednoho měsíce. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 250 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.

4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 12 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 12 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 12. 8. 2025 do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne 29. 7. 2025, odeslané dne 30. 7. 2025, v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do 7 dnů od doručení výzvy, v prodlení s plněním.

5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném poplatku, úrocích, části úroku z prodlení, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.

6. Výrokem III. soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 OSŘ, dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 67,4 % předmětu řízení, neúspěšná v rozsahu 32,6 %. Po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34,8 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v tomto řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za tři úkony poskytnutých právních služeb spočívajících v přípravě a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzvě k plnění po 400 Kč za 1 úkon, náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 300 Kč za tři shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, DPH z odměny a náhrady hotových výdajů v částce 315 Kč, tedy celkem náklady řízení činily částku 2 815 Kč, z čehož 34,8 % představuje částku 980 Kč, splatnou k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí