12 C 140/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení 12 242 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se do částky 2 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 706 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 840 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se do částky 4 696 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 696 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 132 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 327 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 12 242 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] došlo ke škodní události, a to dopravní nehodě, která byla způsobena provozem vozidla [registrační značka], které bylo v době škodní události pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., u [právnická osoba], přičemž žalovaná je provozovatelem tohoto vozidla. V důsledku dopravní nehody došlo k poškození vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] (dále též„ poškozené vozidlo“), jehož provozovatelem je žalobce. Žalobce byl nucen si v důsledku škodní události zapůjčit náhradní vozidlo, přičemž za zapůjčení náhradního vozidla u [právnická osoba], [IČO], v období od 25. 11. 2020 do 7. 12. 2020, tedy po dobu 13 dnů, uhradil celkovou částku 31 200 Kč. V souvislosti se škodní událostí žalobci ušel zisk, neboť poškozené vozidlo je vozidlem taxi služby, přičemž po dobu opravy tohoto vozidla v období od 25. 11. 2020 do 7. 12. 2020 žalobce nemohl provozovat taxislužbu, přičemž při průměrné denní tržbě ve výši 520,30 Kč snížené o výdajový paušál ve výši 60 %, představuje ušlý zisk částku 2 706 Kč. Pojistitel žalované žalobci uhradil na půjčovném náhradního vozidla po odpočtu pevných nákladů v částce 2 498 Kč částku 10 812 Kč s odůvodněním, že výpočet byl proveden podle zásad a maximálních cen, které pojistitel akceptuje, přičemž akceptována byla doba zapůjčení vozidla v délce deseti dnů, když pojistitel neakceptoval denní sazbu ani délku zapůjčení náhradního vozidla. Na žalobci ušlý zisk tomuto nebylo uhrazeno ničeho. Žalobce se tudíž domáhal zaplacení částky vynaložené za zapůjčení náhradního vozidla, a to za 13 dnů po 1 815 Kč denně po odpočtu pevných nákladů ve výši 3 247 Kč, po odečtení pojistitelem žalované vyplacené částky ve výši 10 812 Kč, tudíž částky 9 536 Kč představující žalobci vzniklou skutečnou škodu a dále ušlého zisku v částce 2 706 Kč, tedy celkem částky 12 242 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 11. 3. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že pojistitel žalované žalobci uhradil veškeré nároky z titulu náhrady škody vzniklé v souvislosti se škodní událostí. Pokud se jedná o dobu zapůjčení náhradního vozidla, opravce stanovil dobu opravy na 19,5 normohodin, tedy necelé tři pracovní dny, přičemž podle sdělení opravce všechny náhradní díly nutné pro opravu vozidla byly na skladě, i v případě nutnosti jejich objednávky, jsou tyto běžně doručovány ve velmi krátké lhůtě. Pokud se jednalo o ušlý zisk, dle výpočtu pojistitele nedošlo k jeho vzniku na straně žalobce.

3. Žalobce v replice uvedl, že k dopravní nehodě došlo dne 9. 11. 2020, následně si žalobce objednal opravu ve smluvním servisu pojistitele žalované, v mezidobí žalobce zajistil prohlídku poškozeného vozidla pověřeným technikem žalované. Poškozené vozidlo přistavil k opravě dne 25. 11. 2020, téhož dne si zapůjčil náhradní vozidlo. Za deset dnů, dne 4. 12. 2020, bylo vozidlo opraveno, avšak při převzetí opraveného vozidla žalobce zjistil, že oprava nebyla provedena řádně, neboť na vozidle byl chybně namontován blatník a lišta prahu. Servis vozidlo opravil a následně jej předal žalobci dne 7. 12. 2020, kdy žalobce vrátil náhradní vozidlo. V této době na poškozeném vozidle chyběla ještě lišta, která byla dodána servisem dodatečně. Žalobce uvedl, že se choval více než hospodárně, když si sám objednal opravu vozidla, zajistil si prohlídku tak, aby servis mohl dopředu objednat náhradní díly, přičemž délku opravy nemohl ovlivnit. Žalobce bydlí 15 km od města Chebu, pečuje o své rodiče vysokého věku, dojíždí na nákupy a obstarává další potřeby domácnosti, náhradní vozidlo tudíž nezbytně potřeboval. Pokud se jedná o ušlý zisk, žalobce podniká v oboru taxislužby, přičemž po dobu, kdy se poškozené vozidlo nacházelo v opravně, podnikat nemohl, a tudíž došlo k poklesu jeho příjmů.

4. Vedlejší účastník na straně žalované uvedl, že částka za půjčovné náhradního vozidla byla uhrazena v rozsahu deseti dnů, když dle sdělení opravce celková technologická oprava odpovídala 19,5 normohodin, tedy necelým třem pracovním dnům, vozidlo bylo servisem převzato 25. 11. 2020 a již 26. 11. 2020 byl deklarován nákup náhradních dílů. Ohledně ušlého zisku tento uvedl, že žalobci po odpočtu skutečných nákladů souvisejících s provozem vozidla od realizovaných příjmů za období od července do října 2020, nárok na ušlý zisk nevznikl.

5. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce podanou žalobu zpět co do částky 2 706 Kč představující ušlý zisk. Soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), řízení v tomto rozsahu výrokem I. včetně žalobcem požadovaného úroku z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení zastavil, když žalovaná se zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu souhlasila. Níže tudíž soud nebude uvádět skutková tvrzení zjištěná z důkazů provedených a vztahujících se k prokázání tohoto nároku, a to s ohledem na zastavení řízení v předmětném rozsahu.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze shodných tvrzení účastníků soud má za prokázané, že provozem vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byla v rozhodné době žalovaná, byla způsobena škoda na vozidle [registrační značka], jehož provozovatelem je žalobce. Z dodacího listu [číslo] vystaveného [právnická osoba] s.r.o. dne [datum] má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] objednala dne 26. 11. 2020 náhradní díly určené k opravě poškozeného vozidla. Jednatel společnosti [právnická osoba] ve vyjádření uvedl, že vzhledem k pozastavení činnosti společnosti od 31. 12. 2020 se nemůže podrobněji vyjádřit k opravě poškozeného vozidla, neboť byl ukončen pracovní poměr všech zaměstnanců ke dni 31. 12. 2020. Dále uvedl, že poškozené vozidlo bylo přijato do opravy dne 25. 11. 2020, oprava vozidla byla dokončena dne 10. 12. 2020, délka opravy odpovídala rozsahu poškození vozidla a subdodávce lakýrnických prací vč. dodání náhradních dílů nutných k opravě. Ze zakázkového listu č. [anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že poškozené vozidlo bylo společností [právnická osoba] přijato do opravy s předběžným termínem provedení opravy dne [datum]. Fakturou číslo [anonymizováno] ze dne [datum], splatnou dne 24. 12. 2020, byla vyúčtována částka 29 554,37 Kč za opravu poškozeného vozidla. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum], splatné dne 21. 12. 2020, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalobci za zapůjčení vozidla [anonymizována tři slova] [číslo] v období od 25. 11. 2020 do 7. 12. 2020, tj. za 13 dnů po 2 400 Kč denně celkem částku 31 200 Kč. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem ve znění Dodatku [číslo] uzavřeného dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce si pronajal na období od 25. 11. 2020 do 7. 12. 2020 vozidlo [anonymizována tři slova] [číslo] (datum první registrace vozidla dle velkého technického průkazu vozidla dne 9. 11. 2005) za sjednané nájemné ve výši 2 400 Kč denně. Výzvou ze dne 22. 2. 2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě půjčovného ve výši 17 141 Kč a ušlého zisku ve výši 2 706 Kč, a to nejpozději do 10. 3. 2021. Z přehledu limitních denních sazeb půjčovného vedlejšího účastníka na straně žalované od 1. 1. 2020 má soud za prokázané, že vozidlo [anonymizována dvě slova] bylo zařazeno do třídy MPV velká s denní sazbou dle délky pronájmu do 14 dnů v částce 2 662 Kč s DPH.

7. Podle § 2927 odst. 1 OZ, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

8. Podle § 2927 odst. 2 OZ, povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

9. Podle § 2952 OZ, hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

10. Z nesporných tvrzení účastníků soud vycházel ve vztahu k tvrzení, že provozem vozidla, jehož provozovatelem byla v rozhodné době žalovaná, byla způsobena škoda na vozidle žalobce. Sporným naopak byla výše škody tímto provozem vozidla způsobené. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby (výrok I.) domáhal půjčovného za celkem 13 dnů při denní sazbě ve výši 1 815 Kč, vycházeje z přehledu limitních denních sazeb půjčovného vedlejšího účastníka na straně žalované od 1. 1. 2020 (pro vozidlo [jméno] [příjmení], sazba snížena o jeden stupeň s ohledem na stáří vozidla) a po odpočtu pevných nákladů v částce 3 247 Kč. Žalovaná zpochybňovala jak výši denní sazby, tak dobu, za níž se žalobce domáhal půjčovného. K tomu soud uvádí, že rozsah plnění, k němuž je žalovaná povinna, je dán rozsahem způsobené škody. Újma spočívající v tom, že poškozený (žalobce) vynaložil vyšší náklady na nájem osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jedná se přitom o náklady na vypůjčení věci, která má nahradit věc v důsledku poškození dočasně nepoužitelnou; tato náhrada zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu nájmu obdobných aut v daném místě a čase. Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na nájem náhradního vozu, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na nájem náhradní věci, odpovídající věci poškozené. I u srovnatelného náhradního vozidla platí, že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Výši náhrady škody, za níž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny nájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase; výše náhrady není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen„ Soubor“, C 8366). Použitelnost těchto judikaturních závěrů i v režimu nové právní úpravy je podpořena výslovnou dikcí ustanovení § 2952 OZ. Řešení otázky, zda náklady na nájem náhradního vozidla byly nutné a účelné, závisí na posouzení konkrétních okolností případu. Délka nutné doby se automaticky nerovná době do poskytnutí pojistného plnění, nýbrž se vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem (stav vozu, rozsah opravy, existence tzv. totální škody) posuzuje, po jak dlouhou dobu bylo obstarání náhradního vozidla nutné a účelné, se zřetelem na postup obvyklý při řešení následků obdobných nehod. Hledisko účelnosti tedy zahrnuje jak srovnatelnou kvalitu náhradního vozu, tak dobu, po kterou je opodstatněno jeho využití. Shora uvedené vztaženo na předmětnou věc znamená, že soud posuzoval jednak srovnatelnost poškozeného vozidla a vozidla zapůjčeného, a v kontextu toho též výši žalobcem požadované náhrady za obstarání náhradního vozidla, přičemž dospěl k závěru, že poškozené vozidlo [jméno] [příjmení] [jméno], datum první registrace vozidla v roce 2003 (dle velkého technického průkazu na čl. 44 spisu) a zapůjčené vozidlo byla vozidla srovnatelné kvality a stáří, což je zřejmé i z přehledu limitních denních sazeb půjčovného vedlejšího účastníka na straně žalované od 1. 1. 2020, z něhož vyplývá jak za vozidlo [jméno] [příjmení], tak za vozidlo [anonymizována dvě slova] denní sazba dle délky pronájmu do 14 dnů 2 662 Kč s DPH, při uvažování stáří vozidla na 6 let, pak při zařazení do nižší kategorie vozidel o jednu úroveň sazba 1 815 Kč, resp. 2 166 Kč s DPH u vozidla zapůjčeného. Lze přitom logicky dovodit, že byť přehled těchto denních sazeb vedlejšího účastníka na straně žalované není z hlediska účelnosti nákladů vynaložených na obstarání náhradního vozidla rozhodující, vychází při jeho vytváření subjekt – pojišťovna, zabývající se při své podnikatelské činnost vyplácením pojistných plnění, z obvyklých cen za zapůjčení těchto vozidel. Pokud tudíž žalobce požadoval náhradu za zapůjčení vozidla v denní sazbě 1 815 Kč (oproti žalobci vyúčtované částce 2 400 Kč denně) a ještě odpočetl vedlejším účastníkem uváděné pevné náklady představující v podstatě amortizaci vozidla (poškozeného), shledal soud tyto náklady žalobcem vynaložené jako účelné. Soud zároveň dle ust. § 118a odst. 3 OSŘ poučil žalovanou, že neunáší břemeno důkazní, že náklady na zapůjčení náhradního vozidla žalobcem a cena za zapůjčení vozidla žalobcem uplatněná (v sazbě 1 815 Kč denně) přesahuje obvyklou cenu v daném místě a čase. Soud se dále zabýval tím, zda žalobci vznikl nárok na tuto denní sazbu za dobu třinácti dnů vzhledem k žalobním tvrzením spočívajícím v tom, že poškozené vozidlo bylo autoservisem opraveno za deset dnů dne 4. 12. 2020, avšak při jeho převzetí žalobce zjistil, že oprava byla provedena vadně, a z toho důvodu bylo vozidlo ponecháno v opravně ještě do 7. 12. 2020. Jednalo se tudíž o posouzení, zda škoda spočívající v částce za zapůjčení náhradního vozidla za tyto tři dny vznikla v příčinné souvislosti se škodní událostí. K příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou se Nejvyšší soud v minulosti vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích. V usnesení ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, Nejvyšší soud přitom podrobně vysvětlil, že„ o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“. V rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 237/2013, Nejvyšší soud vyložil, že„ je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti.“ Při vztažení shora uvedených právních závěrů na předmětnou věc soud dospěl k závěru, že vadným provedením opravy autoservisem došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi škodní událostí a vznikem škody. Již ze zakázkového listu číslo [anonymizováno] ze dne [datum] je zřejmé, že autoservis předpokládal provedení opravy vozidla do 4. 12. 2020, kdy mělo být opravené vozidlo předáno zpět žalobci. Následně při převzetí vozidla dne 4. 12. 2020 žalobce zjistil, že oprava vozidla byla provedena vadně, neboť byly chybně namontovány blatník a lišta prahu na vozidle. Za takové situace tedy nelze nežli dospět k závěru, že při obvyklém chodu věcí a zkušeností by doba opravy poškozeného vozidla trvala od 25. 11. 2020 do 4. 11. 2020, tedy po dobu deseti dnů. Novou a samostatnou příčinou toho, že poškozené vozidlo bylo v opravně ponecháno ještě po dobu dalších tří dnů, pak bylo vadné, tedy nikoliv řádné, provedení opravy vozidla, za něž odpovídá výlučně autoservis, když právě a pouze v důsledku této skutečnosti vznikla žalobci škoda spočívající v nákladech za zapůjčení náhradního vozidla po dobu těchto tří dalších dnů. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok na náhradu škody představující půjčovné náhradního vozidla za 10 dnů po 1 815 Kč denně po odpočtu žalobci tvrzených pevných nákladů v částce 2 498 Kč, celkem částky 15 652 Kč, přičemž vedlejší účastník na straně žalované uhradil dosud žalobci plnění ve výši 10 812 Kč, tedy soud výrokem II. žalobci přiznal nárok na částku ve výši 4 840 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, a to na základě výzvy žalobce ze dne 22. 2. 2021, když žalobci neuhradila dlužnou částku do poskytnuté lhůty 10. 3. 2021, soud žalobci přiznal tuto částku včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 11. 3. 2021 do zaplacení. Co do částky 4 696 Kč s příslušenstvím soud žalobu výrokem III. jako nedůvodnou zamítl s ohledem na absenci právního titulu.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 OSŘ ve spojení s ust. § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobce zavinil zastavení řízení v rozsahu předmětu řízení dle výroku I., neúspěšný byl dále co do předmětu řízení dle výroku III., tedy neúspěch žalobce představoval 61 % předmětu řízení, úspěšný (výrok II.) byl žalobce v rozsahu představujícím 39 %. Soud tak přiznal po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu (61-39) převážně úspěšné žalované a vedlejšímu účastníku na její straně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 % Náklady řízení žalované představovaly 2 x paušální náhradu po 300 Kč za právní úkony spočívající v písemném vyjádření ze dne 10. 5. 2021 a účasti na jednání soudu dne 29. 9. 2021 dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. celkem částku 600 Kč, z čehož 22 % činí částku 132 Kč, když soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ. Náklady řízení vedlejšího účastníka na straně žalované pak představovaly 4 x paušální náhradu po 300 Kč za právní úkony spočívající v písemném vyjádření ze dne 24. 5. 2021, účasti na jednání soudu dne 29. 9. 2021, vyjádření ze dne 12. 10. 2021, účasti na jednání soudu dne 4. 11. 2021 dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a dále jízdného za cestu vlakem [právnická osoba] na jednání soudu dne 29. 9. 2021 a dne 4. 11. 2021 v celkové částce 286 Kč, tedy celkem částku 1 486 Kč, z čehož 22 % činí 327 Kč, přičemž soud uložil žalobci povinnosti zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ.