12 C 149/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení příslušenství

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 102 838,96 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 309 372,96 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 128,73 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 891 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku ve výši 24 877,94 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 32,11 Kč a co do rozdílu mezi úrokem ve výši 14,70 % z částky 309 372,96 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení dlužné částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě čl. II. a čl. IV. smlouvy o úvěru poskytla banka žalované úvěr ve výši 330 000 Kč, který se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 14,70 % ročně. Žalovaná porušila sjednané podmínky, když se opakovaně dostala do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, úroků a poplatků, banka tak využila oprávnění dle čl. 14 písm. a) produktových podmínek a dopisem ze dne , datum, ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Předmětem řízení žalobkyně učinila kapitalizovaný úrok z úvěru v celkové výši 127 716,90 Kč ve sjednané výši 14,70 % ročně dle čl. II. smlouvy o úvěru z dlužné jistiny 309 372,96 Kč za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši v celkové výši 2 160,84 Kč z dlužných poplatků 7 891 Kč za období od , datum, do , datum, , když o těchto nárocích dosud nebylo rozhodováno. Pohledávka banky byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené mezi bankou a žalovanou dne , datum, má soud za prokázané, že banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 330 000 Kč, z něhož část byla použita na úhradu dosavadních závazků žalované a zbývající částka byla poskytnuta čerpáním finančních prostředků na bankovní účet číslo , č. účtu, z bankovního účtu číslo , č. účtu, , na nějž měl být úvěr formou zápočtu z běžného účtu hrazen. Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr včetně úroku ve výši 14,70 % ročně dle čl. II. odst. 4 smlouvy o úvěru splácet v 96 splátkách po 5 864,84 Kč měsíčně spolu s poplatkem za pojištění ve výši 581 Kč měsíčně sjednaného dle čl. II. odst. 3 smlouvy o úvěru, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje , datum, . Dle čl. IV. odst. 4 smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala hradit sjednané poplatky, a to např. poplatek za zaslání každé písemné upomínky či poplatek za prohlášení úvěru za okamžitě splatný. Dle čl. IV. odst. 10 písm. c) smlouvy o úvěru za případ porušení smlouvy je považováno prodlení klienta se splněním jakékoli pohledávky banky, přičemž v případě porušení povinností byla v souladu s čl. IV. odst. 11 písm. a) smlouvy o úvěru banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné. Žalobkyně prokázala, že smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, byla pohledávka banky za žalovanou ze shora uvedené smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Žalovaná neplnila svou smluvní povinnost a nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, dopisem ze dne , datum, proto prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za okamžitě splatný ke dni , datum, . Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne , datum, ve spojení s opravným usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, byl žalobkyni přiznán nárok vyplývající ze shodného smluvního vztahu založeného smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené mezi bankou a žalovanou dne , datum, , co do jistiny 309 372,96 Kč, dlužných poplatků 7 891 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni , datum, , kapitalizovaného úroku z prodlení do , datum, a úroku z prodlení z dlužné jistiny a kapitalizovaného úroku v částce 342 615,96 Kč (tedy nikoliv z dlužných poplatků) od , datum, do zaplacení.

4. Smlouva uzavřená mezi bankou a žalovanou je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Banka na základě smlouvy poskytla žalované úvěr a žalovaná byla povinna fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ a poplatků. Soud dle předmětu řízení vymezeného žalobkyní rozhodoval pouze o oprávněnosti nároku v podobě úroku ve smluvní výši spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, když o zbývajících nárocích ze smluvního vztahu bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne , datum, ve spojení s opravným usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne , datum, . Ve věci tak nebyla dána překážka věci rozhodnuté, neboť o žalobkyní uplatněných nárocích nebylo soudem dosud rozhodováno. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úroku z úvěru nebo úroku z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalované, která však ani jednu z těchto povinností nesplnila.

5. V případě úroku ve smluvní výši nutno poukázat na skutečnost, že žalobkyně v tomto ohledu nerespektovala ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Soud proto žalobkyni přiznal úrok ve smluvní výši pouze za období 90 dnů od splatnosti pohledávky za žalovanou (tj. do , datum, ), přičemž ve zbylém rozsahu přiznal úrok pouze ve výši odpovídající uvedenému zákonnému ustanovení.

6. Soud tudíž shledal důvodnost nároku co do kapitalizovaného úroku z částky 309 372,96 Kč ve výši 14,70 % ročně od , datum, do , datum, v částce 11 213,71 Kč, úroku z částky 309 372,96 Kč ve výši 11,75 % ročně od , datum, do , datum, v částce 91 625,25 Kč, celkem 102 838,96 Kč a dále co do úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 7 891 Kč od , datum, do , datum, v částce 2 128,73 Kč, když u úroku z prodlení v zákonné výši z dlužných poplatků dospěl soud při výpočtu k nižší výši úroku z prodlení v žalobkyní vymezeném období než sama žalobkyně.

7. Výrokem II. soud tudíž zamítl žalobu jako nedůvodnou co do kapitalizovaného úroku ve výši 24 877,94 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 32,11 Kč a co do rozdílu mezi úrokem ve výši 14,70 % z částky 309 372,96 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobkyně byla v rozsahu představujícím cca. 81 % předmětu řízení úspěšná. Právo na částečnou náhradu nákladů řízení tak vzniklo žalobkyni, a to po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu (81 – 19) v rozsahu 62 %. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 5 196 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu dne , datum, ) po 6 300 Kč dle § 7 odst. 5 AT ve spojení s § 8 odst. 1 AT, dále 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025. Soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady řízení v souvislosti s vyjádřením žalobkyně ze dne , datum, , kterým reagovala žalobkyně na výzvu soudu k odstranění vad žaloby, neboť uvedené skutečnosti měla žalobkyně tvrdit již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Za úkon poskytnuté právní služby dle § 11 odst. 2 AT či dle § 11 odst. 3 AT považoval sdělení žalobkyně ze dne , datum, , neboť se jednalo pouze o vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Celkem tak náklady řízení představují částku 37 503, z čehož 62 % činí 23 252 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.