12 C 150/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 95 555,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 95 555,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 033,68 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení, z částky 15 522,06 Kč od 9. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 978 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 555,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému byla ve anonymizováno nemocnici obec poskytnuta ve dnech 11. 10. 2019 až 19. 10. 2019 zdravotní péče v souvislosti s anonymizováno žalovaného a s ní spojených neodkladných a nezbytných úkonů při léčbě. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, a to ani v České republice, ani v anonymizováno republice (žalovaný je občanem anonymizováno republiky), je povinen uhradit náklady za poskytnutí zdravotní péče, které žalobkyně vyúčtovala fakturou číslo na částku 80 033,68 Kč, splatnou dne 18. 11. 2019 a fakturou číslo na částku 15 522,06 Kč, splatnou dne 8. 1. 2020. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dosud na tyto částky ničeho neuhradil.

2. Opatrovnice žalovaného namítla, že žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že v případě žalovanému poskytnuté zdravotní péče se jednalo o neodkladnou a nezbytnou péči v celém rozsahu. Pokud se jednalo o žalobkyní zjišťované údaje od anonymizováno zdravotního pojištění týkající se ověření nároku žalovaného na poskytnutí nezbytné zdravotní péče a vydání potvrzení nahrazující anonymizováno, žalobkyně zjišťovala tyto údaje až s takřka měsíčním zpožděním od přijetí žalovaného do péče. V případě žalovanému poskytnuté péče pak není zřejmé, zda se jednalo o akutní léčbu žalovaného. Poukázala na skutečnost, že v souladu s § 28 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, má každý pacient právo projevit svůj souhlas s poskytovanou péčí a jejím rozsahem a právo být předem informován o ceně poskytovaných lékařských služeb a způsobu jejich úhrady, přičemž žalobkyně neprokázala splnění této povinnosti.

3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je občanem anonymizováno republiky (čl. 6 spisu), a ve věci tak byl dán cizí prvek, zabýval se soud nejprve tím, zda je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Dle čl. 4 1. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 7 1. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž dle písm. b) téhož článku pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Vzhledem k tomu, že služby žalobkyně spočívající ve zdravotní péči byly poskytnuty na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky.

4. Podle čl. 4 1. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Vzhledem k sídlu žalobkyně jakožto poskytovatele služby, na území České republiky, se právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným řídí právní úpravou České republiky.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Fakturou číslo splatnou dne 18. 11. 2019, žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkové náklady zdravotní péče specifikované v příloze k této faktuře ve výši 80 033,68 Kč. Z přílohy k této faktuře má soud za prokázané, že žalovanému byly vyúčtovány náklady za poskytnutou zdravotní péči v období od 11. 10. 2019 do 19. 10. 2019, spočívající v jednotlivých zdravotních výkonech za celkem 25 849 bodů, za kategorii péče za 75 bodů, za ošetřovací dny 39 620 bodů x 1,22 Kč za jeden bod v částce 79 963,68 Kč, a částka 70 Kč za lékový paušál. Fakturou číslo splatnou dne 8. 1. 2020, žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady zdravotní péče specifikované v příloze k této faktuře ve výši 15 522,06 Kč. Z přílohy k této faktuře má soud za prokázané, že žalovanému byly vyúčtovány náklady za poskytnutou zdravotní péči v období od 14. 10. 2019 do 15. 10. 2019, spočívající v jednotlivých zdravotních výkonech za celkem 12 723 bodů x 1,22 Kč v částce 15 522,06 Kč. Z náhledu z elektronického systému žalobkyně vyplývá, že dne 18. 10. 2019 bylo u anonymizováno zdravotní pojišťovny ověřeno, že žalovaný není od 17. 9. 2019 na území České republiky zdravotně pojištěn, dne 8. 11. 2019 byla odeslána žádost na anonymizováno, kdy bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v rozhodném období zdravotně pojištěn ani na území anonymizováno republiky. Ze záznamu žalobkyně (čl. 10-11 spisu) má soud ta prokázané, že od 11. 10. 2019 do 19. 10. 2019, byly u žalovaného prováděny jednotlivé výkony a vyšetření. Ze sdělení anonymizováno zdravotní pojišťovny má soud za prokázané, že žalovaný nebyl ke dni 14. 10. 2019 pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, ze zprávy ze dne 9. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný od 17. 9. 2019 nebyl pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Ze sdělení anonymizováno zdravotního pojištění ze dne 18. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný nebyl v anonymizováno republice zdravotně pojištěn.

6. Podle § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak.

7. Podle § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, pacient má právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje.

8. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví. Podle § 96 odst. 2 OZ, písemnou formu vyžaduje i souhlas k a) lékařskému pokusu na člověku, nebo b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky. Podle § 97 odst. 2 OZ, nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má za to, že k odvolání nedošlo.

9. Předmětem posouzení byl nárok žalobkyně na úhradu nákladů za lékařské ošetření žalovaného a poskytnutou zdravotní péči žalovanému ve dnech 11. 10. 2019 až 19. 10.2019 v souvislosti s onemocněním žalovaného – anonymizováno. Žalovaný v řízení netvrdil, tudíž ani neprokazoval, že by v rozhodném období byl osobou pojištěnou ve smyslu § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, které je hrazena zdravotní péče dle ust. § 13 až § 18 tohoto zákona ze zdravotního pojištění. Žalovaný zároveň netvrdil, ani neprokázal, že by byl zdravotně pojištěn na území anonymizováno republiky. V takovém případě vznikla žalovanému povinnost uhradit náklady na poskytnutou zdravotní péči na území České republiky z vlastních prostředků. Vzhledem k tomu, že zdravotní péče poskytnutá žalovanému nevyžadovala ve smyslu ust. § 97 odst. 2 OZ ve spojení s ust. § 96 odst. 1, odst. 2 OZ, souhlas žalovaného v písemné formě, vycházel soud z domněnky (žalovaným nevyvrácené), že žalovaný udělil souhlas s příslušnými lékařskými výkony, ošetřením, stejně jako s hospitalizací v zařízení žalobkyně. Lze přisvědčit argumentu opatrovnice žalovaného, že podle § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, měl žalovaný právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, přičemž žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaného s cenou jednotlivých výkonů seznámila. V tomto směru by jistě bylo možno na žalobkyni požadovat, aby v případě poskytování zdravotní péče osobám nepojištěným na území České republiky, tato doložila souhlas takové osoby s poskytnutím zdravotní péče (pokud by tato péče byla poskytnuta v situaci, kdy je osoba schopna s ohledem na svůj zdravotní stav souhlas udělit), stejně jako seznámení s cenou jednotlivých výkonů poskytnuté zdravotní péče. Soud nicméně dospěl k závěru, že přestože žalobkyně takový souhlas žalovaného nedoložila, za situace, kdy žalovaný dobrovolně, se svým souhlasem, podstoupil jednotlivé ošetření, hospitalizaci v zařízení žalobkyně a další výkony v rámci poskytnuté zdravotní péče, byl povinen uhradit náklady na toto ošetření i ve smyslu ust. § 2991 OZ, kdy jednotlivé výkony jsou v České republice ohodnoceny body pro rok 2019 dle vyhlášky č. 201/2018 Sb. ze dne 5. 9. 2018, o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by mu příslušné výkony žalobkyní nebyly poskytnuty, neboli, že by výkony a ošetření specifikovaná v přílohách žalobkyní vystavených faktur, neodpovídaly skutečnosti (případně nebyly poskytnuty účelně v souvislosti s jeho diagnózou a zdravotním stavem), dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je v celém rozsahu důvodná, a to včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktur ve výši odpovídající ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení představující soudní poplatek ve výši 4 778 Kč, 4 x paušální náhradu po 300 Kč za právní úkony spočívající ve výzvě k plnění, podání žaloby, vyjádření ze dne 21. 7. 2021 a vyjádření ze dne 24. 8. 2021 dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 5 978 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.