12 C 188/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 550,34 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 24 550 34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 147,98 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 15 635,41 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 875,75 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 635,41 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky specifikované v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den podpisu smlouvy úvěr v hotovosti ve výši 24 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 32 344 Kč sestávajícího z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23 138 Kč (se sjednanou úrokovou sazbou 14,75 % ročně), odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 997 Kč a poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 2 709 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 2 684 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný dosud uhradil na závazek 34 700 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny 15 635,41 Kč, poplatků ve výši 8 914,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 147,98 Kč sestávajícího z úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 15 635,41 Kč od , datum, do , datum, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 875,75 Kč sestávajícího z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 15 635,41 Kč od , datum, do , datum, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, a to vyplacením této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování v částce 1 500 Kč ve spojení se sjednaným úrokem v částce 23 138 Kč a poplatkem za flexibilní a komfortní splácení ve výši 4 997 Kč, když žalovaný se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 24 000 Kč zavázal uhradit úrok včetně poplatků ve výši 29 635 Kč, tedy celkem částku 53 635 Kč, při sjednané splatnosti závazku v délce 21 měsíců. V článku 6., 6.1. byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. V článku 6., 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve výši 29 635 Kč, tedy v rozsahu cca 123,50 % poskytnuté jistiny, pak je zřejmé, že v případě těchto „poplatků“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok v částce 23 138 Kč, avšak při součtu úroku a poplatku v celkové výši 29 635 Kč se reálně jednalo o úrok cca 106 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 9 % ročně. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.

4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 24 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil na závazek částku v celkové výši 34 700 Kč, tedy uhradil jak vyplacenou částku 24 000 Kč, přičemž žalovaným uhrazená částka by pokryla i obvyklý úrok za dobu poskytnutí finančních prostředků žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dle § 1802 OZ. Soud tudíž žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.

5. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), a to podle zásady úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, náleželo tomuto právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že soud na jeho straně nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.