12 C 21/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o určení platnosti smluv o spotřebitelském úvěru

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 19. 3. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 25. 4. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 27. 8. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 30. 10. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 19. 12. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 3. 2. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 300 Kč, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 16. 3. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 25. 6. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, jsou platné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného tituly před jménem náhradu nákladů řízení ve výši 18 109 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že smlouva o úvěru ID 68843801 uzavřená dne 19. 3. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 3. 4. 2024, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti dne 3. 4. 2024, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 25. 4. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 25. 5 2024, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 27. 8. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 26. 9. 2024, když žalovaný úvěr splatit v termínu žalobkyní prodloužené splatnosti do 16. 10. 2024 (oprava tvrzení žalobkyně učiněná při jednání soudu), smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 30. 10. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 27. 11. 2024 (oprava tvrzení žalobkyně učiněná při jednání soudu), když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 19. 12. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 3. 1. 2025, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 3. 2. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 300 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 5. 3. 2025, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 16. 3. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 15. 4. 2025, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti, smlouva o úvěru Anonymizováno uzavřená dne 25. 6. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 % denně do 15. 7. 2025, když žalovaný úvěr splatil v termínu splatnosti (dále také jen „smlouvy o úvěru 1-8“), jsou platné. Žalobkyně před uzavřením každé úvěrové smlouvy posoudila náležitě úvěruschopnost žalovaného, když si opatřila výpisy z bankovního účtu žalovaného za tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru, z nichž byl zjištěn příjem žalovaného v průměrné výši 53 000 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného ve výši 40 % čistého měsíčního příjmu žalovaného, pokud žalovaný u jednotlivých žádostí o poskytnutí úvěru neuvedl vyšší výdaje, jak k tomu došlo u smlouvy o úvěru č. 3, smlouvy o úvěru č. 5 a smlouvy o úvěru č.

7. Žalobkyně tudíž vycházela z výdajů žalovaného v částce 21 200 Kč u smluv o úvěru č. 1, č. 2, č. 6, č. 8, u smlouvy o úvěru č. 3 z výdajů v částce 22 000 Kč, u smlouvy o úvěru č. 4 v částce 20 000 Kč, smlouvy o úvěru č. 5 z částky 23 000 Kč, smlouvy o úvěru č. 7 v částce 25 500 Kč. Žalobkyně před uzavřením každé ze smluv o úvěru opatřila zprávu z úvěrového registru, ověřila, zda nebylo zahájeno vůči žalovanému exekuční řízení či zda žalovaný není v insolvenci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry do 20 000 Kč se splatností 15 – 30 dnů, považuje toto posouzení úvěruschopnosti žalovaného za adekvátní. O úvěruschopnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že žalovaný úvěry řádně splatil. Přípisem ze dne 2. 1. 2026 (po opravě žalobních tvrzení podáním ze dne 1. 4. 2026), vyzval žalovaný žalobkyní k vydání bezdůvodného obohacení v částce 28 900 Kč z důvodu neplatnost smluv o úvěru. Žalobkyně je tak nyní vystavena právní nejistotě, na její straně je tak dán naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. na určení platnosti smluv o úvěru, neboť pouze žalovaný je aktivně legitimován k podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný namítl, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení platnosti smluv o úvěru, které žalovaný zcela uhradil. Ze strany žalobkyně se jedná o nátlak související s tím, že žalovaný poukázal na to, že se se svým nárokem obrátí na finančního arbitra. Pro žalovaného je významná otázka, zda sjednaný úrok byl po právu či nikoliv, přičemž je na žalovaném, zda a v jakém rozsahu uplatní vůči žalobkyni případné nároky.

3. S ohledem na to, že žalobkyně podala určovací žalobu, zabýval se soud tím, zda na její straně je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. Žalobkyně jej spatřovala v tom, že nemá jiný prostředek ochrany svých práv, neboť k podání žaloby na případné vydání bezdůvodného obohacení, či podání návrhu na zahájení řízení k finančnímu arbitrovi, je legitimován pouze žalovaný. Žalovaný přitom zpochybňuje platnost smluv a právní postavení žalobkyně je tudíž nejisté. Určovací žalobou by tak byla odstraněna tato nejistota a byl vytvořen pevný právní rámec.

4. Ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, zakotveném v ust. § 80 o. s. ř. soud uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde lze pomocí určovací žaloby eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jakož i v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3378/2009, též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Smysl zákonného požadavku naléhavého právního zájmu lze spatřovat v pojetí určovací žaloby zásadně jako prostředku preventivní právní ochrany, jejímž účelem má být vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy účastníků sporu, odstranění nejistoty v právním postavení žalobce a předejití případným budoucím sporům. V předmětné věci se žalobkyně domáhá určení platnosti celkem osmi smluv o spotřebitelském úvěru v situaci, kdy závazky z těchto smluv zanikly splněním (§ 1908 odst. 1 o. z.), což je mezi stranami nesporné. Žalobkyně jako právnická osoba poskytující spotřebitelské úvěry nepochybně koncipovala všechny rámcové smlouvy o úvěru, a taktéž na základě nich uzavřené smlouvy o úvěru č. 1-8, které byly nejen v ujednání výše úroku 1 % denně, smluvní pokutě v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, co do poplatků za upomínky 520 Kč, 580 Kč v poměru k výši jistiny úvěru a poplatků za prodloužení splatnosti, krajně nevýhodné pro žalovaného. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení nemůže spočívat v tom, že po výzvě žalovaného k vydání žalovaným zaplaceného úroku, je její právní postavení nejisté. Takto nejisté postavení je postavení jakéhokoliv subjektu, který je vyzýván k plnění, a to na základě jakéhokoliv tvrzeného právního titulu. Žalobkyně v případně žalovaným zahájeném řízení tak má prostředky právní ochrany a v takovémto řízení se může námitkou platnosti ujednání o úrocích, případně platnosti smlouvy o úvěru, účinně bránit. Odkaz na nález Ústavního soudu I. ÚS 1440/14 ze dne 11. 7. 2017, je nepřípadný, neboť v této ústavním soudem projednávané věci se jednalo o posouzení naléhavého právní zájmu v případě negativní určovací žaloby, kdy tohoto určení se domáhal spotřebitel jakožto slabší smluvní strana, pro něhož bylo znění smlouvy nevýhodné a byl vystaven právní nejistotě. Jak bylo výše uvedeno, smlouvy o úvěru v tomto řízení koncipovala žalobkyně, jednalo se adhézní (formulářové) smlouvy, na jejichž obsah neměl žalovaný jakožto spotřebitel žádný vliv, přičemž smlouvy obsahovaly ujednání pouze ve prospěch žalobkyně. Soud tedy dospěl k závěru, že na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení platnosti smluv o úvěru a žalobu tak výrokem I zamítl, přičemž odkazuje na prejudikaturu Krajského soudu v Plzni (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2025, č.j. 64 Co 381/2025-57).

5. Pro úplnost soud ohledně ve smlouvách o úvěru sjednaného úroku ve výši 1 % denně, tedy 365 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně uvádí, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Pro případ porušení téže povinnosti, je zároveň žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výše uvedené tak lze považovat ujednání o úroku 365 % ročně za ujednání neplatné ve smyslu ust. § 580 o. z. Nerozhodné v tomto směru je, že se jednalo o krátkodobé úvěry se splatností do 30 dnů.

6. K žalobkyní tvrzenému splnění povinnosti dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy náležitému posouzení úvěruschopnosti, soud uvádí, že doplacení úvěru nezbavuje věřitele odpovědnosti za řádné posouzení úvěruschopnosti, viz rozsudek SDEU C-755/22 ze dne 11. 1. 2024. Povinností žalobkyně v předsmluvní fázi bylo řádně posoudit příjmy (míněno prokázané příjmy, nikoliv pouze tvrzené), a výdaje žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18), včetně závazků žalovaného se zohledněním vyživovacích povinností žalovaného. Materiální pojetí posouzení úvěruschopnosti bylo prosazeno závěry plynoucími z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, jedná se o posouzení úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, že dlužník závazek je schopen fakticky splnit. V předmětné věci vycházela žalobkyně pouze z výpisů z bankovních účtů vedených na jméno žalovaného, z nichž zjistila příjem žalovaného, bez doložení pracovní smlouvy a zjištění, zda např. pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou, či zda se žalovaný nenachází ve zkušební či výpovědní době. I z těchto výpisů z bankovního účtu č. č. účtu za období od 25. 1. 2024 do 23. 4. 2024 vyplývá záporný zůstatek v částce 9 356,73 Kč, přičemž na splátky úvěrů byla žalovaným za toto období 3 měsíců odeslána částka 187 900,40 Kč, tedy průměrná částka 62 633,47 Kč měsíčně, zároveň žalovaný načerpal v tomto období na úvěrech částku 136 568,15 Kč, z výsledku scoringu pak bylo zřejmé, že žalovaný hradí celkem hodnota závazků, disponibilní příjem byl zjištěn v záporné výši 11 104 Kč, při příjmu 53 000 Kč. Záporný zůstatek vykazoval bankovní účet č. č. účtu i v období od 30. 5. 2024 do 26. 8. 2024, kdy na úvěry a splátky byla v tomto období odeslána částka 338 358,88 Kč, taktéž v období od 21. 12. 2023 do 19. 3. 2024, kdy na úvěry a splátky byla poukázána částka 137 760,86 Kč, stejně tak v období od 26. 3. 2025 do 25. 6. 2025 činil záporný zůstatek na účtu částku 55 331,62 Kč, hodnota odchozích plateb na úvěry a splátky činila 443 489,72 Kč, záporný zůstatek vykazoval bankovní účet i v období od 14. 12. 2024 do 17. 3. 2025. Pokud se jednalo o příjmy žalovaného od společnosti právnická osoba. a dalších subjektů, např. fyzických osob, nebylo žalobkyní zjištěno, na základě jakého právního titulu jsou platby v období od 14. 4. 2024 do 13. 3. 2025 žalovanému poukazovány. Nicméně již z trvale záporných zůstatků na bankovních účtech vedených na jméno žalovaného a počtu závazků, které žalovaný splácel (a výši poukazovaných splátek včetně trvalého čerpání úvěrů, kterými byly zřejmě hrazeny dříve sjednané závazky), bylo zřejmé, že byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splatit. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalovaný následně závazky žalobkyni zcela uhradil, je však otázkou, zda se tak nestalo v důsledku toho, že žalovaný sjednal a následně čerpal další úvěry.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci, když žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, neboť žaloba byla zamítnuta. Z toho důvodu soud žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalovaného v tomto řízení představují náklady právního zastoupení žalovaného advokátem, kde odměna zástupce žalovaného činí 8 340 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za úkony spočívající v přípravě a převzetí věci, vyjádření ze dne 23. 2. 2026, účasti na jednání soudu dne 13. 5. 2026 po 2 780 Kč za 1 úkon poskytnuté právní služby počítáno z částky 41 300 Kč jakožto součtu jistin poskytnutých na základě smluv o úvěru, 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. za 12 půlhodin ve výši 1 800 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalovaného z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 4,2 litru NM/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro jízdu v roce 2026 ve výši 5,90 Kč/km a 34,10 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu ze sídla AK v adresa a zpět, tj. 2 x 237 km dne 13. 5. 2026, tj. celkem za jízdní výdaje 3 476 Kč, dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 3 143 Kč, tj. celkem částky 18 109 Kč, splatné k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, podáním učiněným prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.