12 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 12 880 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 12 880 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 15 261 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou včetně doplnění domáhal zaplacení částky 12 880 Kč s odůvodněním, že dne [datum] byla žalobci způsobena škoda jednáním žalovaného spočívajícím v tom, že v uvedený den poštval žalovaný svého psa v obci [část obce] na stádo ovcí žalobce, pasoucích se nedaleko pozemku, který žalobce vlastní. Ovce v důsledku jejich vystrašení psem žalovaného rozbily při útěku na několika místech plot a potrhaly elektrický síťový ohradník a část lesního pletiva. Vyděšené ovce a kozy se žalobci nepodařilo odchytit. Poté, co se podařilo kontaktovat žalovaného, si tento pro svého psa přišel, když po cestě se žalovaný setkal s ovcemi, které se vrátily tam, odkud byly vyhnány. Žalobce se mezitím věnoval opravě poškozeného oplocení. Kontaktoval městskou policii se sdělením o útěku ovcí, když touto byl po určité době kontaktován se sdělením, kde se ovce nacházejí. Žalobci se však vzhledem k plachosti ovcí tyto nepodařilo odchytit. Ovce se následně podařilo odchytit až dne 30. 10. 2020. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 880 Kč sestávající z částky 200 Kč za zničený plot (lesní pletivo), částky 4 500 Kč za zničený elektrický ohradník o výšce 112 cm, částky 330 Kč za tři kusy plastových tyčí na lanko o výšce 130 cm, částky 160 Kč za duplikáty ušních známek včetně poštovného, částky 600 Kč představující čas strávený opravou ohrad, částky 3 200 Kč představující čas strávený hledáním a zajištěním zvířat, jízdného ve výši 640 Kč, částky 2 000 Kč za přenos dat a CD disk a ostatních nákladů za čištění vozidla a ošetření poraněné ovce.

2. Při jednání soudu dne 27. 10. 2021 žalobce uvedl, že pokud se jedná o ohrady [právnická osoba], dochází k postupnému uhnívání starých dřevěných plotů, které následně padají na plot žalobce, kdy dochází tímto způsobem k opakovanému rozbití plotu žalobce. [příjmení] [právnická osoba] měl žalobce povoleno pastvit svá hospodářská zvířata na pastvách této společnosti, když v důsledku nouzového stavu neměl žalobce takový odběr ovcí, které navíc vzhledem k suchu neměly dostatek trávy, a z toho důvodu docházelo k jejich pastvě na sousedních pozemcích [právnická osoba]. Žalobci byla v květnu 2018 udělena pokuta za útěk hospodářských zvířat. Elektrický ohradník je od doby jeho poškození nefunkční, žalobce nemá dostatečné finanční prostředky na opravu elektrického ohradníku a celé ohrady, přičemž z jeho strany dochází vždy pouze k částečné opravě plotu dle jeho finančních možností. Žalobce uvedl, že hospodaření se zvířaty v rámci poskytování dotací svěřil svému synovi, kterému za tím účelem daroval elektrické ohradníky a ploty.

3. Žalovaný uvedl, že žalobce netvrdí skutečnosti, z nichž by se dala dovodit odpovědnost žalovaného za žalobcem tvrzenou škodu, když z tvrzení žalobce vyplývá, že když si žalovaný s manželkou přišli pro svého psa, nacházely se ovce v ohradě žalobce, kam se měly vrátit s tím, že následně žalobce nemohl najít ovce. Žalovaný uvedl, že když ohradu opouštěl, nebyla tato porušena a ovce se v ní nacházely. Z činnosti žalovaného jakožto lesní stráže a myslivecké stráže je žalovanému známo, že žalobce opakovaně nechával svá hospodářská zvířata volně pobíhat mimo ohrady a bez dozoru.

4. Účastníci učinili nesporným, že v průběhu října 2020 došlo k vniknutí psa, jehož vlastníkem je žalovaný, na pozemek, na němž se nacházela hospodářská zvířata, jejichž vlastníkem je žalobce.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z fotografií doložených žalobcem, složka označená jako„ fotky“, a to prvních tří fotografií zachycujících oplocení ohrady, v němž se nacházela zvířata žalobce, má soud za prokázané, že ke dni 28. 10. 2020 bylo dřevěné oplocení se sousedními pastvinami společnosti [právnická osoba] značně poškozené, kdy jak sám uvedl žalobce, dochází k postupnému uhnívání těchto plotů, aniž by byla prováděna jeho adekvátní oprava tak, aby byl zamezen vstup hospodářských zvířat žalobce na tyto sousední pastviny. Ostatně sám žalobce uváděl, že jeho hospodářská zvířata na tyto sousední pastviny pravidelně vstupují. Na dalších fotografiích pořízených dne 29. 10. 2020 a dne 30. 10. 2020 jsou zachycena hospodářská zvířata žalobce na jiném místě a následně jejich odchycení. Z fotografií ze složky„ ploty“ pořízených dne 6. 6. 2021 vyplývá, že k tomuto dni byly poškozeny elektrické ohradníky. Ze záznamu telefonického hovoru předloženého žalobcem, provedeného k důkazu se souhlasem žalovaného, vyplývá, že mělo dojít k útěku hospodářských zvířat žalobce, žalovaný v průběhu telefonického hovoru popřel jakékoliv své zavinění, žalobce zároveň sděloval, že obdobná situace, tedy útěk jeho hospodářských zvířat, se stala již dříve s tím, že zvířata byla posléze nalezena. Žalobce výzvou ze dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě škody ve výši 12 880 Kč, která měla být způsobena na jeho majetku jednáním žalovaného ve dnech 28. 10. až 29. 10. 2020. Ze spisu vedeného u [anonymizováno] úřadu [obec], sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], má soud za zjištěné, že usnesením [anonymizováno] úřadu [obec] ze dne 19. 11. 2020, č.j. [spisová značka], byla ve smyslu ust. § 76 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, odložena věc přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se měl žalovaný dopustit dne 28. 10. 2020 v době okolo [údaj o čase] hod. vůči poškozenému – žalobci, když mu v telefonickém hovoru vyhrožoval postřílením jeho dobytka, pokud se tento bude pohybovat mimo své pastviny a bude jevit známky zdivočení, a to z důvodu, že došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. [anonymizováno] úřad [obec], odbor životního prostřední, vydal dne 26. 11. 2020 Mysliveckému spolku [příjmení] [jméno], potvrzení o splnění povinnosti oznámení ve věci usmrcování zdivočelých hospodářských zvířat týkající se oprávnění myslivecké stáže usmrcovat po předchozím oznámení místně příslušnému obecnímu úřadu zdivočelá hospodářská zvířata. Z průkazu lesní stráže [číslo] obvod působnosti [anonymizováno] ve [anonymizováno]. Obvodu [anonymizováno] [obec], má soud za prokázané, že žalovaný vykonává činnost lesní stráže. Z průkazu mysliveckého hospodáře pro honitbu [číslo]„ [obec]“ má soud za prokázané, že žalovaný vykonává činnost mysliveckého hospodáře v této honitbě. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 10. 2021 má soud za prokázané, že žalobce v průběhu roku 2020 pastvil bez povolení této společnosti svůj dobytek mimo své ohrady na pozemcích této společnosti.

6. Pokud soud neuvedl shora některé z provedených důkazů, nezjistil z těchto žádné ve věci relevantní skutečnosti.

7. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení zbývajících důkazních návrhů, a to videodokumentace označené žalovaným, když důkazní břemeno ve vztahu k prokázání naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu leželo na žalobci.

8. Podle ust. § 2933 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

9. Ke vzniku práva na náhradu škody způsobené zvířetem (§ 494 OZ), je nutné naplnění předpokladů spočívajících ve škodní události způsobené zvířetem, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi škodní událostí a vznikem škody. Povinnou osobou je vlastník zvířete, přičemž odpovědnost je konstruována jako odpovědnost objektivní, tedy bez ohledu na zavinění. Újma nemusí být zvířetem způsobena přímo, může být přivozena též nepřímo.

10. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že dne 28. 10. 2020 došlo k vniknutí psa, jehož vlastníkem je žalovaný, na pozemek, na němž se nacházela hospodářská zvířata, jejichž vlastníkem je žalobce. Žalovaný nepochybně v tomto okamžiku neměl náležitý dohled nad zvířetem v jeho vlastnictví a za splnění předpokladů ve smyslu ust. § 2933 OZ by odpovídal za škodu, kterou by jeho pes, byť nepřímo, způsobil. Žalovaný by v takovém případě mohl odpovídat za škodu způsobenou tím, že by hospodářská zvířata žalobce v důsledku jejich vystrašení psem žalovaného poškodila oplocení a následně uprchla. Žalobce však v řízení neprokázal, tedy neunesl důkazní břemeno ve smyslu ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), o čemž soud žalobce poučil, že ke škodě jím tvrzené došlo, a že by tato škoda byla způsobena v důsledku útěku psa žalovaného. Ve vztahu ke škodě způsobené poškozením oplocení a elektrických ohradníků dospěl soud k závěru, že s ohledem na tvrzení žalobce v tom směru, že za účelem hospodaření se zvířaty elektrické ohradníky a ploty daroval svému synovi, není žalobce ve věci aktivně legitimován. Pokud žalobce tvrdí, že vlastníkem věcí – oplocení a elektrických ohradníků, je jiná osoba, nežli žalobce (syn žalobce), pak nositelem hmotného práva ve vztahu k požadavku na náhradu škody může být pouze tato osoba, neboť zásahem osoby odpovědné za vzniklou škodu mohla být dotčena v majetkové sféře pouze osoba vlastníka poškozené věci. Ve vztahu k další žalobcem tvrzené škodě pak soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal škodní událost, vznik škody, tudíž ani příčinnou souvislost mezi škodní událostí a vznikem škody. Z žádných žalobcem předložených a soudem provedených důkazů nebyla prokázána škodní událost spočívající v tom, že v důsledku vběhnutí psa žalovaného do ohrady, v němž se nacházela hospodářská zvířata žalobce, by došlo k jejich úleku, který se projevil snahou o jejich útěk vedoucí k následnému vběhnutí těchto zvířat do elektrických ohradníků, k jejich poškození a následnému útěku hospodářských zvířat. Z žalobcem uvedených tvrzení, ostatně i z provedených důkazů, pak vyplývá, že plot mezi pastvinou, na níž jsou pastvena hospodářská zvířata žalobce a sousední pastvinou společnosti [právnická osoba] v rozhodné době dne 28. 10. 2020, stejně jako doposud, se sestává z dřevěného plotu, který postupně uhnívá, a který je ve značně poškozeném stavu, nikterak nebránícím pohybu hospodářských zvířat žalobce na těchto sousedních pastvinách tak, jak ostatně vyplývá z vyjádření společnosti [právnická osoba] Žalobce přitom sám uvedl, že mu byla již v předchozím období udělena pokuta za útěk hospodářských zvířat. Stejně tak se vyjádřil v tom směru, že k opravě poškozených plotů tvořících ohradu, na němž se nachází pastvina pro jím vlastněná hospodářská zvířata, dochází z jeho strany pouze částečně dle jeho finančních možností. Hospodářská zvířata žalobce se tak zjevně opakovaně, bez vlivu žalovaného či jeho psa, nacházela mimo pastviny žalobce, a to v důsledku jejich nedostatečného zabezpečení. Žalobce pak nepředložil soudu žádný jiný důkazní prostředek, z něhož by soud mohl dospět k závěru o prokázání jím popsané škodní události. Již samotná tvrzení žalobce ohledně pohybu hospodářských zvířat dne 28. 10. 2020 byla poněkud zmatená, když dle tvrzení žalobce se hospodářská zvířata měla vrátit zpět do ohrady současně s žalovaným, který si přišel pro svého psa s tím, že následně se měl žalovaný ve večerních hodinách„ s posilou“ vrátit a zřejmě v té době mělo dojít k uprchnutí hospodářských zvířat žalobce. Není sice vyloučeno, že by v souvislosti s úlekem hospodářských zvířat mohlo dojít k poškození ohradníku, kdy tímto mohla zvířata později uprchnout, nicméně tato tvrzení žalobce nikterak neprokázal. Stejně tak žalobce neprokázal vznik jím tvrzené škody. Pokud se jedná o elektrické ohradníky a ploty, žalobce jednak není ve věci aktivně legitimován k podání žaloby, jednak žalobce předložil fotografie zachycující poškozené ohradníky, které byly pořízeny dne 6. 6. 2021, tedy více než sedm měsíců po žalobcem tvrzené události. Vzhledem k této časové prodleně pak nelze dospět k závěru, že by žalobce prokázal, že by v důsledku úleku jeho hospodářských zvířat v souvislosti s pohybem psa žalovaného na pastvinách došlo k poškození těchto na fotografiích zachycených ohradníků. Zároveň je s podivem, že zatímco fotografie psa žalovaného a následného hledání hospodářských zvířat žalobce pořídil ihned, údajně způsobenou škodu zachytil žalobce až sedm měsíců poté. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by došlo k jím tvrzené škodní události, vzniku škody, tudíž ani existenci příčinné souvislosti mezi těmito a žalobu výrokem I. v celém rozsahu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 OSŘ, tedy dle zásady úspěchu ve věci. Žalovaný byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, neboť žaloba byla zamítnuta, soud tak žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalovaného v tomto řízení představují náklady právního zastoupení žalovaného advokátem, kde odměna zástupce žalovaného činí celkem 8 100 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), písm. c), písm. d), písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za pět úkonů poskytnutých právních služeb z předmětu řízení spočívajících v přípravě a převzetí věci, další poradě s klientem přesahující jednu hodinu dne 27. 8. 2021, vyjádření k žalobě ze dne 6. 9. 2021, účasti na jednání soudu dne 27. 10. 2021 v době od 10:15 hod. do 12:25 hod. tedy počítáno za dva úkony poskytnuté právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného ve výši 1 500 Kč za pět shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za deset půlhodin ve výši 1 000 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalovaného z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,7 litru NM/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. pro jízdu v roce 2021 ve výši 4,40 Kč/km a 27,20 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z [obec] a zpět, tj. 2x 169 km dne 27. 10. 2021, tj. celkem za jízdní výdaje 2 012 Kč, a dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 2 649 Kč, tj. celkem částky 15 261 Kč, splatné k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Odměnu zástupce žalovaného za úkon spočívající v reakci na předžalobní výzvu ze dne 11. 6. 2021 soud žalovanému nepřiznal, neboť se nejednalo o úkon ve smyslu ust. § 11 odst. 1 AT, ani o úkon ve smyslu ust. § 11 odst. 2, odst. 3 AT, neboť tento předcházel zahájení řízení, přičemž se nejednalo o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, ani ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. h) AT. Soud taktéž nepřiznal žalovanému náklady spočívající v cestovních náhradách za cestu vykonanou za účelem nahlížení do spisu a porady s klientem, když tyto náklady považoval za neúčelně vynaložené. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby nahlédl do spisu osobně, případně zástupce žalovaného mohl požádat soud po zaplacení soudního poplatku o kopie listin či důkazů předložených žalobcem, přičemž tento způsob zjištění obsahu spisu by představoval nepoměrně nižší náklady, nežli cestovní náhrady za cestu z [obec] do [obec], resp. následně do [obec] a zpět.