12 C 263/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z jeho předsedkyně Mgr. Zuzany Lasotové Brabcové a přísedících Zdeňka Pěnčíka a Ivany Skočilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobce a žalované 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa , příjmení republika Německo o náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění a náhrady ztráty na výdělku

I. Soud nepřipouští změnu žaloby ve znění návrhu žalobce ze dne 5. 2. 2023 spočívajícího v tom, že první žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 620 990 Kč a dále zaplatit náhradu za vynaložené náklady za zastupování zmocněnou společností v celkové částce 415 877 Kč.

II. Řízení se vůči oběma žalovaným co do částky 78 250 Kč jakožto náhrady za vytrpěnou bolest včetně odměny za vypracování posudku o bolestném, částky 955 500 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění včetně odměny za vypracování posudku o ztížení společenského uplatnění a částky 41 672 Kč za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, zastavuje.

III. První žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

IV. Žalobce a druhá žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 27. 7. 2022, po odstranění vad žaloby podáním ze dne 6. 8. 2022, domáhal původně náhrady za vytrpěnou bolest žalobce při pracovním úrazu utrpěném žalobcem dne [datum], včetně odměny za vypracování posudku o bolestném ve výši 43 250 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 080 000 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 41 672 Kč. Na základě podání žalobce ze dne 2. 10. 2022, bylo řízení usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 10. 2022, č.j. 12 C 263/2022-73, co do částky 125 000 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění částečně zastaveno a dále výrokem II. připuštěna změna žaloby, kdy žalobce se dále domáhal náhrady za bolestné a ztížení společenského uplatnění na základě posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], kdy bolestné bylo ohodnoceno podle § 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. na 311 bodů, tedy na částku 77 750 Kč, ztížení společenského uplatnění bylo ohodnoceno podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., na 3 820 bodů, tedy na částku 955 000 Kč. Vedlejší účastník na straně první žalované pak na základě žalobcem předloženého posudku o bolestném ze dne [datum] vypracovaném MUDr. [jméno] [příjmení], posudku o ztížení společenského uplatnění vypracovaném taktéž MUDr. [jméno] [příjmení] a dále posudku o ztížení společenského uplatnění vypracovaného dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], vyplatil žalobci na bolestném částku 77 750 Kč, na poplatcích za vypracování posudků částku 2 000 Kč, na náhradě za ztrátu na výdělku za období od 30. 7. 2019 do 14. 11. 2019 částku 17 701 (po zdanění částky 20 836 Kč), na ztížení společenského uplatnění částku 880 000 Kč (vyjádření vedlejšího účastníka na straně první žalované ze dne 31. 10. 2022 a ze dne 11. 2. 2023). Již ve vyjádření žalobce ze dne 19. 10. 2022 žalobce uvedl, že v případě náhrady za ztížení společenského uplatnění v této fázi řízení požaduje částku 880 000 Kč představující 3 520 bodů, tedy souhlasí s korekcí učiněnou vedlejším účastníkem na straně první žalované, v případě náhrady za ztrátu na výdělku požaduje částku 17 701 Kč, která byla uhrazena vedlejším účastníkem na straně první žalované, kdy ve zbývající části náhrady za ztrátu na výdělku již na této netrvá.

2. Podáním ze dne 5. 2. 2023, vzal žalobce podanou žalobu v celém rozsahu zpět vůči oběma žalovaným, přičemž zároveň navrhl připuštění změny žaloby, kdy si žalobce nechal vypracovat v mezidobí znalecký posudek prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2925/20, podle něhož odškodnění vzniklé nemajetkové újmy při pracovním úrazu by mělo být provedeno podle takového právního předpisu, který je pro žalobce co do jeho výše výhodnější. Vypracovaným znaleckým posudkem prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., pak bylo ztížení společenského uplatnění ohodnoceno částkou 1 602 990 Kč, kdy žalobce po započtení dosud vedlejším účastníkem na straně první žalované uhrazené částky 982 000 Kč se nadále domáhá pouze po první žalované náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 620 990 Kč a dále též náhrady za vynaložené náklady na zastupování, kdy žalobce byl nucen se obrátit na společnost, která jej bude zastupovat, přičemž v příčinné souvislosti s pracovním úrazem tak vynaložil dále částku 415 877 Kč.

3. Podle ust. § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení.

4. Podle ust. § 95 odst. 2 OSŘ, soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

5. Po posouzení návrhu žalobce ze dne 5. 2. 2023 na připuštění změny žaloby soud dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro připuštění změny žaloby dle ust. § 95 odst. 2 OSŘ, neboť výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V předmětné věci žalobce od samého počátku opakovaně měnil předmět řízení, kdy po odstranění vad žaloby bylo následně vydáno usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 10. 2022, č.j. 12 C 263/2022-73, kterým bylo řízení částečně zastaveno a připuštěna zároveň změna žaloby. S ohledem na vyjádření žalobce ze dne 19. 10. 2022, byl žalobce soudem vyzýván k doplnění svého vyjádření, neboť nebylo zřejmé, zda a v jaké části vzal žalobce podanou žalobu zpět. Po celou dosavadní fázi řízení žalobce uplatňoval nárok na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění na základě posudků vypracovaných MUDr. [jméno] [příjmení] a poté MUDr. [jméno] [příjmení] podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., přičemž vedlejší účastník na straně první žalované na základě těchto žalobcem doložených posudků v převážném rozsahu žalobci plnil, ve vztahu k určité části náhrady za ztížení společenského uplatnění rozporoval některé bodové ohodnocení posudku, ve vztahu k náhradě za ztrátu na výdělku plnil částečně, žalobce pak ve zbývajícím na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti netrval, shodně ve vztahu k části náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobce po celou dobu řízení uplatňoval nárok jak ve vztahu k první žalované, tak ve vztahu k druhé žalované. Podáním ze dne 5. 2. 2023 však vyjma zpětvzetí žaloby v celém rozsahu, navrhl žalobce připuštění změny žaloby, kdy nadále se domáhal pouze vůči první žalované (tedy vůči jinému okruhu účastníků), pouze náhrady za ztížení společenského uplatnění v částce 620 990 Kč, a to na základě zcela odlišného znaleckého posudku vypracovaného prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR, kdy na ztížení společenského uplatnění, které bylo tímto znaleckým posudkem ohodnoceno na částku 1 602 990 Kč započetl plnění vedlejšího účastníka na straně první žalované v tvrzené celkové výši 982 000 Kč, kdy však toto plnění sestávalo z plnění na bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a dále taktéž náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Nově pak žalobce uplatnil další hmotněprávní nárok na náhradu za zastupování žalobce v řízení ve výši 415 877 Kč. Za tohoto stavu tak dospěl soud k závěru, že výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu, kdy žalobce se domáhá vůči odlišnému okruhu účastníků, zčásti odlišných nároků, a to zejména na základě odlišného znaleckého posudku (vypracovaného nikoliv dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., nýbrž dle Metodiky NS), tedy jiných důkazních prostředků, kdy vedlejší účastník na straně první žalované na základě žalobcem předložených předchozích posudků MUDr. [jméno] již v převážném rozsahu plnil. Zároveň soud předesílá, že zamítnutí návrhu na připuštění změny žaloby nebrání žalobci v podání nové žaloby, kterou může uplatnit (pokud má za to, že v plném rozsahu nebyl uspokojen nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění) zbývající část náhrady za ztížení společenského uplatnění, a náhradu za vynaložené náklady na zastupování. Pokud se jedná o promlčení nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, soud poukazuje na právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp.zn. 21 Cdo 2724/2020, kdy vzhledem k tomu, že k pracovnímu úrazu žalobce mělo dojít dne 30. 7. 2019, a bodové ohodnocení trvalých následků mohlo být provedeno poprvé dne 30. 7. 2020, subjektivní tříletá promlčecí doba mohla začít běžet teprve tohoto dne.

6. Vzhledem k tomu, že žalobce podáním ze dne 5. 2. 2023 vzal žalobu vůči oběma žalovaným v plném rozsahu zpět, soud výrokem II. řízení v souladu s ust. § 96 odst. 2 věta prvá OSŘ v plném rozsahu zastavil, když ke zpětvzetí žaloby došlo před jednáním ve věci.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení žalobce vůči první žalované je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 OSŘ ve spojení s ust. § 142 odst. 3 OSŘ, dle nichž jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vedlejší účastník na straně první žalované plnil žalobci po podání žaloby na bolestné uplatněné v částce 77 750 Kč částkou 77 750 Kč, na náklady spojené s vypracováním posudků částku 2 000 Kč, na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti uplatněné ve výši 41 672 Kč částku 20 836 Kč hrubého, na náhradu za ztížení společenského uplatnění uplatněnou v částce 955 000 Kč po korekci bodového ohodnocení dle vypracovaného posudku částku 880 000 Kč. Soud tudíž dospěl k závěru, že ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodu převážného plnění vedlejším účastníkem na straně první žalované po podání žaloby, přičemž neúspěch žalobce představoval poměrně nepatrnou část předmětu řízení, kdy soud zároveň zohlednil skutečnost, že plnění záviselo na posudcích předložených žalobcem, kdy bodové ohodnocení náhrady za ztížení společenského uplatnění bylo následně korigováno na základě výhrad vedlejšího účastníka. Soud tak žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči první žalované v plné výši. Náklady řízení žalobce představovala 5 x paušální náhrada po 300 Kč za právní úkony spočívající v podání žaloby ze dne 27. 7. 2022, doplnění žaloby ze dne 6. 8. 2022, replice žalobce ze dne 2. 10. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 19. 10. 2022, zpětvzetí žaloby ze dne 5. 2. 2023 dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 1 500 Kč. Pokud se jednalo o žalobcem uplatněnou náhradu za náklady vynaložené za zastupování žalobce zmocněnou společností ve výši 415 877 Kč, ve vztahu k nimž navrhl žalobce dne 5. 2. 2023 připuštění změny žaloby, tento návrh byl výrokem I. tohoto usnesení zamítnut. Pokud se jedná o žalobcem doloženou fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 284 360 Kč a fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 85 124 Kč, pak tyto byly vystaveny [anonymizována tři slova], tedy těmito nejsou prokázány hotové výdaje obecného zmocněnce žalobce či žalobce (za zastupování obecným zmocněncem) dle ust. § 1 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Mimoto soud předesílá, že účastník má právo pouze na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nikoliv jakýchkoliv nákladů řízení. Za situace, kdy případná odměna za zastupování obecným zmocněncem, tedy neprofesionálem v oblasti poskytování právních služeb podstatně přesahuje odměnu dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, lze pochybovat o účelnosti takto vynaložených nákladů.

8. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení žalobce vůči druhé žalované, a to dle ust. § 146 odst. 2 věta prvá OSŘ, když žalobce ve vztahu k druhé žalované zavinil zastavení řízení a vznikla mu tak povinnost hradit náklady řízení. Vzhledem k tomu, že na straně druhé žalované soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.