12 C 312/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se do částky 3 240 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 554,06 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 270 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 69,93 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil dne 1. 2. 1990. Popsaným jednání žalovanému vznikla povinnost platit poplatek v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, když nezaplatil televizní poplatky po 135 Kč měsíčně za období od července 2018 do srpna 2020 včetně tohoto měsíce. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, jak jí ukládají shora zmíněné zákony, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalovaný uvedl, že v rozhodném období na adrese svého trvalého bydliště fakticky nebydlel, po přestěhování na adresu [adresa žalovaného], hradí poplatky přes SIPO, spojovací [číslo] přičemž žalovaný předložil doklady o těchto platbách vyjma měsíců červenec 2018 a srpen 2018. Žalobkyně podáním ze dne 16. 9. 2021 vzala podanou žalobu zpět co do částky 3 240 Kč na jistině a částky 554,06 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, s tím, že žalovaný způsobil danou situaci, když se neodhlásil jako poplatník z evidence poplatníků. Soud tak výrokem

I. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby v souladu s ust. § 96 odst. 2 občanského soudního řádu, zastavil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. Soud má za prokázané, že žalovaný se stal 1. 2. 1990 poplatníkem televizního poplatku. Žalobkyně prokázala, že žalovaný v měsíci červenec 2018 a srpen 2018 byl poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný, pokud se jednalo o tyto měsíce, nezpochybnil, že by poplatky v zákonem stanovené výši neuhradil. Povinnost hradit poplatek a jeho výše vyplývá z § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalobě proto bylo v rozsahu dle výroku II. vyhověno a soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení, neboť žalobkyně jej požadovala vždy ode dne následujícího po splatnosti té které platby poplatku a ve výši, která odpovídá § 1968 ObčZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 OSŘ ve spojení s ust. § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobkyně zavinila zastavení řízení co do předmětu řízení specifikovaného ve výroku

I. Žalovaný prokázal, že platby za měsíce září 2018 až srpen 2020, které byly předmětem řízení, uhradil před podáním žalobního návrhu. Pokud se jednalo o námitku žalobkyně v tom směru, že žalovaný se měl povinnost v tomto období odhlásit z evidence dle ust. § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb., pak je třeba uvést, že změnou adresy bydliště žalovaný nepřestal být poplatníkem televizního poplatku, a pokud hradil poplatky prostřednictvím SIPO svým jménem, měla žalobkyně povinnost platby ve vztahu k osobě žalovaného ztotožnit. V rozsahu předmětu řízení ve výroku II. byla žalobkyně úspěšná. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalované (výrok I.) představoval převážnou část předmětu řízení, vzniklo žalovanému ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud na straně žalovaného nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.