12 C 318/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 229 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 229 Kč od 10. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 13 351 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 502,15 Kč, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 10 879,24 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 3 436,72 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 605,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 436,72 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 879,24 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále také„ smlouva 1“), na jejímž základě věřitel poskytl žalované dne datum finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 330 Kč spolu s úrokem ve výši 2 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč Poslední splátka se stala splatnou dne datum. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu dosud uhradila částku 5 771 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalované domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 10 879,24 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 3 149,76 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 446,83 Kč představující úrok ve výši 25,35 % ročně z částky 10 879,24 Kč od 21. 11. 2020 do 1. 11. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 772,64 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 10 879,24 Kč od 21. 11. 2020 do 1. 11. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uzavřela dne datum se shora uvedeným věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále také„ smlouva 2“), na jejímž základě věřitel poskytl žalované dne datum finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 309 Kč spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za doplňkovou asistenční službu v částce 540 Kč Poslední splátka se stala splatnou dne datum. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu dosud uhradila částku 14 489 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalované domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 3 436,72 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 1 114,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 055,32 Kč představující úrok ve výši 24,69 % ročně z částky 3 436,72 Kč od 13. 6. 2020 do 1. 11. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 832,45 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 3 436,72 Kč od 13. 6. 2020 do 1. 11. 2022.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 11 000 Kč a částku 10 000 Kč v hotovosti před podpisem smluv. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne datum a smlouvy o úvěru dne datum ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak vyplývá z karty klienta ze dne datum a ze dne datum předložené žalobkyní, z níž je zřejmý zaměstnavatel žalované (doložena pracovní smlouva), další příjmy žalované a výdaje na bydlení, přičemž žalovaná podpisem této listiny stvrdila pravdivost v ní zaznamenaných údajů. Za vadná však považuje soud ve smlouvě 1 ujednání o výši úroku v částce 2 200 Kč, administrativního poplatku v částce 2 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 60 týdnů zavázala společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 11 000 Kč zaplatit celkem částku 8 800 Kč, tedy jistinu navýšenou o 80 %. V případě smlouvy 2 pak shodně soud považuje za vadná ujednání o výši úroku v částce 2 000 Kč, administrativního poplatku v částce 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 60 týdnů zavázala společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 8 000 Kč, tedy jistinu navýšenou o 80 %. Pokud se jedná o administrativní poplatek ve výši 2 200 Kč, resp. ve výši 2 000 Kč u smlouvy 2 je třeba uvést, že obchodní praxe akceptuje zpravidla zvláštní poplatek za rezervaci finančních prostředků, nicméně jeho obvyklá výše se pohybuje mezi 1- 2 % takto rezervovaných finančních prostředků. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatek ve výši 20 % čerpané jistiny úvěru, pak je zřejmé, že naprostá většina poplatku neslouží k úhradě nákladů za poskytnutí úvěru. V případě tohoto„ poplatku“, shodně pak odměny za hotovostní inkaso splátek, tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V daných smlouvách byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 32,15 % ročně, společně s poplatkem a odměnou se však reálně jednalo o úročení cca 70 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši téměř 70 % ročně). Při hodnocení souladu smluv, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouvy nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byly porušeny právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumané smlouvy jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.

4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 11 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 5 771 Kč (dle ničím nezpochybněného tvrzení žalobkyně) v případě smlouvy 1, v případě smlouvy 2 žalovaná na vyplacenou částku 10 000 Kč uhradila celkem 14 489 Kč, čímž byla uhrazena celá částka (tato by pokryla i obvyklý úrok dle ust. § 1802 OZ), soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 5 229 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 10. 12. 2022 do zaplacení, když žalobkyně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022, jehož součástí byla výzva k plnění, bylo předáno k poštovní přepravě dne 24. 11. 2022, tedy soud vycházel z domněnky, že zásilka v souladu s ust. § 573 OZ byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání dne 29. 11. 2022, žalované byla poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, tudíž žalovaná se dostala do prodlení od 10. 12. 2022.

5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.

6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážný úspěch měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.