12 C 327/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného naposledy bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o 173 845 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje do částky 70 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 611,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 611,66 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se do částky 82 233,34 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 173 845 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku II tohoto rozsudku, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 173 845 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 27. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 USD, kterou žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu se smluvními úroky ve výši 855 USD měsíčně vrátit nejpozději do 30. 6. 2024. Žalovaný dosud žalobkyni zaplatil po výzvách dne 3. 9. 2024 částku 3 874 EUR, ekvivalent 100 000 Kč, následně dne 23. 2. 2025 částku 10 000 Kč a dne 24. 3. 2025 částku 10 000 Kč na bankovní účet žalobkyně. Částečným plněním došlo k uznání dluhu žalovaným. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 173 845 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 173 845 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, neboť žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni ke dni splatnosti 30. 6. 2024 částku 12 565 USD, při kurzu ČNB ke dni 30. 6. 2024 23,386 Kč/1 USD částku 293 845 Kč, na níž dosud uhradil pouze částku 120 000 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení taktéž ze sjednaných úroků, když nesplacením zápůjčky se sjednané úroky staly součástí jistiny.

2. Opatrovnice žalovaného namítla, že sjednané úroky se bez smluvního ujednání nemohly stát součástí jistiny a žalobkyní požadovaný úrok z prodlení v této části je nedůvodný. Sjednaný úrok ve výši 8,5 % měsíčně považovala za nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně neprokázala předání finančních prostředků žalovanému. Není zřejmé, na jaké pohledávky žalobkyně byly započteny platby žalovaného, a z jakého důvodu žalobkyně vycházela z přepočtu kurzu USD ke dni splatnosti zápůjčky.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že přepočet kurzu ke dni splatnosti závazku je v souladu s judikaturou. Žalovaný dne 15. 12. 2025 uhradil žalobkyni částku 20 000 Kč a částku 50 000 Kč. Podáním ze dne 12. 5. 2026 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do částky 70 000 Kč s ohledem na částečné plnění žalovaného dne 15. 12. 2025, tedy po podání žaloby. Pokud se jednalo o okolnosti uzavření smlouvy, žalovaný byl koordinátorem žalobkyně jakožto zahraniční zaměstnankyně. Žalovaný koncipoval obsah smlouvy, přičemž žalobkyně souhlasila se zápůjčkou pouze z důvodu žalovaným nabízeného výhodného úročení, když se jednalo o rodinné celoživotní úspory. Úrok byl odměnou za poskytnutí zápůjčky, po splatnosti se tak stal součástí jistiny, požadovaný úrok z prodlení z úroku je tak oprávněný.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně jako zapůjčitelka uzavřela dne 27. 3. 2024 s žalovaným jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 USD, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 855 USD měsíčně nejpozději do 30. 6. 2024, přičemž žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí zápůjčky ve výši 10 000 USD (smlouva o zápůjčce ze dne 27. 3. 2024). Žalovaný pak v hotovosti zaplatil žalobkyni dne 3. 9. 2024 částku 3 874 EUR, za něž uhradil částku 99 992 Kč (pokladní doklad společnosti , právnická osoba, . ze dne 3. 9. 2024), na bankovní účet vedený na jméno žalobkyně byla dne 23. 2. 2025 připsána částka 10 000 Kč, dne 24. 3. 2025 částka 10 000 Kč, obě platby byly poukázány z bankovního účtu vedeného na jméno , jméno FO, , zřejmě partnerky žalovaného. Předžalobní výzvou ze dne 19. 8. 2025, předanou k poštovní přepravě dne 20. 8. 2025, která se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 21. 8. 2025 (obálka č.l. 9 p.v. spisu), vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 173 845 Kč do 10 dnů od odeslání předžalobní výzvy. Dne 15. 12. 2025 byla na bankovní účet vedený na jméno žalobkyně připsána částka 20 000 Kč a částka 50 000 Kč poukázaná z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného.

5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 12. 5. 2026 částečně zpět co do částky 70 000 Kč z důvodu uhrazení této částky žalovaným po podání žaloby, zastavil soud řízení co do této částky v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. (výrok I).

6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z., na základě níž žalobkyně před podpisem smlouvy předala žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 USD. Předání částky 10 000 USD žalovanému před podpisem smlouvy žalovaný stvrdil svým podpisem, který žalovaný nezpochybnil, soud tudíž vycházel ze správnosti této soukromé listiny, tedy mj. skutečnosti, že žalobkyně žalovanému uvedenou částku předala (§ 565 o. z.), o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný na poskytnutou zápůjčku částečně plnil. Soud se dále zabýval námitkou, zda úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 8,55 % měsíčně, tedy 102,6 % ročně je úrokem souladným s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (systém časových řad ARAD) vyplývá, že obvyklá míra úvěrů a půjček poskytovaných spotřebitelům činila v prvním čtvrtletní 2024 se pohybovala v rozmezí od 8,83 % ročně – 25,74 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje více než desetkrát, případně více něž čtyřikrát (při horní hranici obvyklé úrokové sazby). V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 13/2005, Nejvyšší soud konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného tedy vyplývá, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo dvojnásobku až trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. Nerozhodná je v tomto směru skutečnost, že se žalobkyně domáhá zaplacení úroku „pouze“ do sjednané splatnosti dne 30. 6. 2024. Ostatně žalobkyni by nic nebránilo v tom, aby se dále plynoucího úroku domáhala kdykoliv následně, neboť co do této části příslušenství by nebyla dána překážka věci rozhodnuté. Úrokem je míněna odměna za poskytnutí peněz, tedy ani tvrzení žalobkyně, že úrok je odměnou za poskytnutí zápůjčky nemění nic na závěru, že tato odměna nemůže být zjevně nepřiměřená. Lze přisvědčit, že půjčování peněz mezi fyzickými osobami může být spojeno s vyšší rizikovostí, zejména s ohledem na dlužníky, kteří by nesplnili podmínky bankovních ústavů pro poskytnutí zápůjčky či úvěru z hlediska jejich úvěruschopnosti. Ovšem ani tato skutečnost nemůže vést k závěru o platnosti ujednání o úroku ve výši extrémně přesahující obvyklou úrokovou sazbu (102,6 % ročně). Na tomto závěru by nic neměnila ani skutečnost, že by obsah smlouvy koncipoval sám žalovaný, byť tato skutečnost byla v řízení žalobkyní pouze tvrzena. Soud tudíž dospěl k závěru, že sjednaný úrok ve výši 855 USD měsíčně je neplatným ujednáním rozporným s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z. Částečné plnění žalovaného sice zakládá vyvratitelnou právní domněnku ohledně existence zbytku dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.), avšak nemůže zhojit neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy.

7. Podle ust. § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Pro posouzení částečné neplatnosti právního jednání zákon vymezuje jednak oddělitelnost neplatné části od zbývajícího obsahu právního jednání (objektivní předpoklad), jednak skutečnost, že by dotčená strana právní jednání provedla i bez části stižené vadou působící její neplatnost (subjektivní předpoklad). Ujednání o úrocích ve smlouvě o zápůjčce splňuje nepochybně objektivní předpoklad, neboť tuto část ujednání lze oddělit od zbývající části smlouvy o zápůjčce. Stran subjektivního předpokladu je podstatné, zda by i bez této části účastníci (resp. ten z nich, který je neplatností části jednání dotčen) právní jednání provedli, resp. zda je pravděpodobné s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu, že by takové jednání provedli. V projednávané věci žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 12. 5. 2026 i při jednání soudu uvedla, že důvodem uzavření smlouvy o zápůjčce byl výhodný úrok sjednaný ve smlouvě, když žalovaného pouze povšechně znala a motivací k poskytnutí zápůjčky byla právě odměna ve formě úroku, kterého by se jí ze strany žalovaného po splnění smlouvy dostalo. V takovém případě je již z tvrzení žalobkyně zřejmé, že bez sjednání úroku za poskytnutí zápůjčky by žalobkyně k uzavření smlouvy nepřistoupila a peníze žalovanému neposkytla. Soud tudíž dospěl k závěru, že nebyl splněn subjektivní předpoklad oddělitelnosti sjednaného úroku od zbývající části ujednání ve smyslu ust. § 576 o. z., z čehož je zřejmé, že smlouva o zápůjčce jako celek je neplatným právním jednáním dle ust. § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004).

8. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z., představující poskytnutou částku 10 000 USD. Výzvou ze dne 19. 8. 2025, která se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 21. 8. 2025 (obálka čl. 9 p.v.), vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů (§ 1958 odst. 2 o. z.), tedy žalovaný byl povinen zaplatit 10 000 USD do 1. 9. 2025. Pokud se jedná o ekvivalent částky 10 000 USD, je třeba vyjít ze směnného kurzu ke dni splatnosti bezdůvodného obohacení, tedy ke dni 1. 9. 2025 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp.zn. 33 Cdo 1142/2007, usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2010, II. ÚS 219/10), kdy kurz činil 20,867 Kč/1 USD. Částka 10 000 USD při přepočtu na koruny české činila ke dni splatnosti 208 670 Kč. Žalovaný před splatností uhradil žalobkyni dne 3. 9. 2024 částku 99 992 Kč (kterou směnil na 3 874 EUR), dne 23. 2. 2025 částku 10 000 Kč, dne 24. 3. 2025 částku 10 000 Kč. Ke dni 1. 9. 2025 tak zůstatek dlužné jistiny činil 88 678 Kč. Dne 15. 12. 2025 žalovaný uhradil částku 70 000 Kč, aniž by při plnění projevil vůli započítat tuto částku na jistinu či jiný nárok žalobkyně, soud tudíž v souladu s ust. § 1932 odst. 1 o. z. započetl částku 2 933,66 Kč na úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 88 678 Kč od 2. 9. 2025 do 15. 12. 2025, co do částky 67 066,34 Kč na jistinu, která tak zůstala v dosud nesplacené výši 21 611,66 Kč. Výrokem II tak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 611,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., 11,5 % ročně z částky 21 611,66 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Ve zbývající části soud žalobu výrokem III zamítl s ohledem na neexistenci právního titulu, neboť z důvodu shora uvedených posoudil soud smlouvu o zápůjčce jako neplatné právní jednání. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby smlouvu o zápůjčce hodnotil jako platnou, pak nelze přisvědčit argumentu žalobkyně, že nastalou splatností by se sjednané úroky staly součástí jistiny a z této částky by žalobkyně mohla požadovat úrok z prodlení, neboť žalobkyní nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by možnost tohoto anatocismu byla ve smlouvě sjednána ve smyslu ust. § 1806 o. z.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný zavinil zastavení řízení co do částky 70 000 Kč, kterou uhradil po podání žaloby, co do částky 21 611,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 16. 12. 2025 do zaplacení, byla žalobkyně v řízení úspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného byl však při součtu žalobkyní požadovaného příslušenství splatného do doby vyhlášení rozsudku, v němž byla žaloba zamítnuta (výrok III), obdobný. Soud tudíž výrokem IV rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.