12 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Zuzany Lasotové Brabcové a přísedících Bc. Zdeňka Pěnčíka a Jany Futterové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného ze dne 27. 11. 2020 je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 25 959 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného provedeného dopisem ze dne [datum] s odůvodněním, že žalobkyně je u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] na dobu neurčitou na pracovní pozici servírky s místem výkonu práce v restauraci v [obec] na adrese [ulice a číslo]. Na základě usnesení vlády České republiky ze dne 30. 11. 2020, č. 1262, o přijetí krizového opatření byly uzavřeny provozovny stravovacích služeb, přičemž žalobkyně byla dle pokynu žalovaného doma a čekala na jeho pokyn k nástupu do práce. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyla ze strany žalovaného vyplacena mzda za měsíc říjen 2020, obrátila se dopisem ze dne 21. 11. 2020 na žalovaného a vyzvala jej k úhradě dlužné mzdy, na což žalovaný nereagoval. Následně žalobkyně telefonicky kontaktovala účetní žalovaného, která jí sdělila, že žalovaný zaslal dne 16. 11. 2020 žalobkyni dopis, jehož obsahem byla změna pracovní pozice, přičemž tento dopis nebyl žalobkyni nikdy řádně doručen do vlastních rukou. Dále účetní žalovaného žalobkyni sdělila, že dne 27. 11. 2020 byl žalobkyni zaslán dopis, jehož obsahem bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného, přičemž ani tento dopis nebyl žalobkyni nikdy doručen do vlastních rukou. Žalobkyně následně dopisem ze dne [datum] sdělila žalovanému, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával s tím, že do zaměstnání nastoupí 3. 12. 2020. Dne 3. 12. 2020 se žalobkyně dostavila do zaměstnání, kde jí nebylo umožněno vykonávat sjednanou práci z důvodu překážek na straně žalovaného. Žalobkyně tak považovala okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného ze dne 27. 11. 2020, které jí bylo sděleno žalovaným ústně dne 3. 12. 2020, za neplatné.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyni byla vyplacena mzda za měsíc říjen 2020, neboť žalobkyni byla vyplácela mzda zálohově za každý den. Pracovní poměr byl s žalobkyní ukončen z důvodu porušení pracovní kázně, když v době epidemie byla restaurace zavřená a žalobkyně odmítla výkon náhradní práce.

3. Žalobkyně v replice ze dne 6. 4. 2021 namítla, že žalobkyně byla pro žalovaného jakožto svého zaměstnavatele dostupná na svém mobilním telefonu, emailu, dále se dne 2. 11. 2020 a dne 3. 12. 2020 osobně dostavila do zaměstnání, přičemž od žalovaného nikdy neobdržela převedení na náhradní práci dle § 41 odst. 4 zákoníku práce, tudíž žalobkyni nemohla vzniknout neomluvená absence ve dnech 18. 11. 2020 až 27. 11. 2020, stejně tak žalobkyně od žalovaného nikdy neobdržela rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 11. 2020. Žalobkyně má navíc za to, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru pouhým odkazem na porušení pracovní kázně nesplňuje náležitosti § 60 zákoníku práce, neboť není dostatečně specifikován.

4. Při jednání soudu dne 27. 5. 2020 žalovaný uvedl, že požadoval, aby žalobkyně po dobu uzavření provozu čerpala dovolenou, což odmítla. Následně sdělil žalobkyni, že po dobu uzavření provozu bude vykonávat jinou práci, což taktéž odmítla. Dopis o ukončení pracovního poměru žalobkyni doručoval poštou z toho důvodu, že mu sdělila, že jiným způsobem ukončení pracovního poměru nepřevezme. Dne 3. 12. 2020 se žalobkyně dostavila do zaměstnání, přičemž odmítla převzít ukončení pracovního poměru. K těmto tvrzením žalobkyně uvedla, že se [anonymizováno] [datum] dostavila do zaměstnání, přičemž souhlasila s tím, že po dobu uzavření provozu bude čerpat dovolenou za předchozí kalendářní rok a část dovolené za rok 2020. Poté se dostavila do zaměstnání dne 3. 12. 2020, přičemž žalovaný jí sdělil, že byla převedena na jinou práci, k čemuž žalobkyně sdělila, že je nutný její souhlas. [anonymizováno] [datum] se žalovaný pokusil předat žalobkyni výplatní pásku za říjen 2020, kterou odmítla podepsat, neboť za tento měsíc výplatu nedostala. Žalovaný následně uvedl, že dosud nevyplatil žalobkyni část mzdy ve výši 3 900 Kč, neboť neznal číslo jejího bankovního účtu, přičemž tuto částku je připraven jí ihned vyplatit.

5. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení zbývajících důkazů, neboť s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci byla tvrzení, která jimi měla být prokázána, irelevantní.

6. Žalobkyní byla dodržena lhůta dvou měsíců dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., v rozhodném znění (dále jen„ ZP“) k podání žaloby o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, když žaloba byla podána dne 22. 1. 2021.

7. Podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

8. Podle § 60 ZP, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné.

9. K tomu je třeba uvést, že okamžité zrušení pracovního poměru jako jeden ze způsobů skončení pracovního poměru zákon charakterizuje jako„ výjimečné“. Charakter„ výjimečnosti“ bude naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Důvodem dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP pro skončení pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele je skutečnost, že zaměstnanec porušil zvlášť hrubým způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Pro použití tohoto důvodu skončení pracovního poměru musí být splněny dva předpoklady. Zaměstnanec musí porušit některou z povinností, jež vyplývá z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, a zároveň musí toto porušení povinnosti dosáhnout zvlášť hrubé intenzity. Za povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci lze považovat zejména povinnosti vymezené v § 38 odst. 1 písm. b) ZP (podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru), stejně jako v § 301 ZP (pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, pokud s nimi byl řádně seznámen, řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele). Další povinnosti mohou zaměstnanci vyplývat z pracovní smlouvy, pracovního řádu nebo z pokynu nadřízeného vedoucího zaměstnance. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem; zákon tudíž nedefinuje pojem porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Přitom je třeba mít na zřeteli, že je to pouze soud, který v případném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru relativně neurčitou (abstraktní) hypotézu vymezí tak, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah zaměstnance k němu nadále pokračoval. V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru tedy musí být konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v § 55 odst. 1, případně § 56 odst. 1 byl uplatněn, ale současně tak, aby bylo nepochybné, v čem je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nebude možné dodatečně měnit. Je tedy třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena.

10. Při aplikaci shora uvedených zákonných ustanovení na listinu ze dne 27. 11. 2020, označenou jako„ Rozvázání pracovního poměru“, soud dospěl k závěru, že pokud se jedná o vytýkané důvody spočívající v „ porušení pracovní kázně“, nesplňuje uvedený právní úkon žalované náležitosti ust. § 60 ZP, když tyto důvody okamžitého zrušení nebyly dostatečně skutkově vymezeny tak, aby je nebylo možno zaměnit s jiným skutkem, neboť žalovaným tvrzené důvody nejsou konkretizovány místním ani časovým údajem, stejně jako absentuje konkrétní specifikace jednání a povinností porušených žalobkyní. Důvod specifikovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru přitom nelze dodatečně měnit či jakkoliv doplňovat. Pokud tedy měl žalovaný v úmyslu okamžitě zrušit pracovní poměr se žalobkyní z důvodu její neomluvené absence v určitých dnech, měl být tímto způsobem důvod v listině specifikován. V opačném případě nelze mít za to, že rozvázání pracovního poměru bylo platné s ohledem na nedostatečnou specifikaci porušení povinností žalobkyní ve smyslu ust. § 60 ZP. S ohledem na to se soud dále nezabýval tím, zda bylo okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyni řádně doručeno ve smyslu ust. § 334 ZP, kdy primárním způsobem doručení takové písemnosti je do vlastních rukou zaměstnanci předáním na pracovišti, kde žalobkyně na základě shodných tvrzení účastníků byla dne 3. 12. 2020, případě v bytě nebo kdekoliv bude zastižena, a až pokud tento způsob doručení není možný, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb za přesně specifikovaných podmínek, viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp.zn. 21 Cdo 2036/2017, přičemž v případě odmítnutí přijetí písemnosti zaměstnancem se ve smyslu ust. § 334 odst. 3 ZP, považuje písemnost za doručenou. Nicméně i v případě, že by žalovaný prokázal jeho tvrzení, že žalobkyně odmítla převzetí listiny - okamžitého zrušení pracovního poměru dne 3. 12. 2020, nic to nemění na závěru, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nebyl v listině dostatečně specifikován a z toho důvodu je okamžité zrušení neplatné. Soud se s ohledem na to nezabýval ani tím, zda byly splněny podmínky pro převedení žalobkyně na jinou práci i bez jejího souhlasu ve smyslu ust. § 41 odst. 4 ZP a podané žalobě výrokem I. vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, když žalobkyně byla v plném rozsahu úspěšná a soud jí přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v tomto řízení představují jednak náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, jednak náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí za šest úkonů právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, předžalobní výzvě se základním právním a skutkovým rozborem, podání žaloby, vyjádření ze dne 6. 4. 2021, další porady s klientem přesahující jednu hodinu dne 27. 5. 2021, účasti na jednání soudu dne 27. 5. 2021 v celkové výši 6 x 2 500 Kč, tedy 15 000 Kč dle 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 1 800 Kč za šest shora uvedených úkonů právní služby dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za promeškaný čas strávený na cestě a jízdného, dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za 10 půlhodin ve výši 1 000 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalobkyně z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,6 litru BA 95 B/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky 589/2020 Sb. pro jízdu v roce 2021 ve výši 4,40 Kč/km a 27,80 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z [obec] a zpět, tj. 2x 168 km dne 27. 5. 2021, tj. celkem za jízdní výdaje 2 001 Kč a dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 4 158 Kč, tj. celkem částky 25 959 Kč, splatné k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.