12 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 33 923 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 388,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 116 888,00 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 1 558,51 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 96 888,00 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 1 412,95 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 90 788 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 491,77 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 84 688 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 2 717,07 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 72 488 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 483,25 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 66 388 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 774,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 60 288 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 1 180,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 54 188 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 519,30 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 48 088 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 601,10 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 988,00 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 559,84 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 35 888 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 448,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 29 788 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 409,59 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 23 688 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 296,10 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 17 588 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 249,16 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 11 488 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 124,45 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 5 388 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částky 28 535,16 Kč, úroku ve výši 66,78 % ročně z částky 98 584 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 216,80 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 98 584 Kč od , datum, do , datum, ve výši 339,84 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 94 890,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 271,90 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 88 790,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 442,13 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 82 690,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 438,59 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 70 490,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 432 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 64 390,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 690,48 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 58 290,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 049,04 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 52 190,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 459,77 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 46 090,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 529,50 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 990,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 490,24 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 890,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 389,40 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 27 790,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 351,12 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 21 690,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 249,30 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 590,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 202,98 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 490,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 94,38 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 390,17 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 346 291 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 388 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 28 535,16 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 66,78 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 6 012 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil, došlo k automatickému zesplatnění pohledávky ke dni , datum, . Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 33 923 Kč sestávající z dlužné nové jistiny v částce 3 390,17 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení v částce 28 535,16 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný do doby zesplatnění uhradil celkem částku 18 100 Kč, po zesplatnění úvěru v období od , datum, do , datum, uhradil celkem částku 111 500 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a to vyplacením na účet uvedený v čl. 2. smlouvy, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně úroků ve výši 66,78 % ročně v měsíčních splátkách po 6 012 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Vyplacení částky 100 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne , datum, má soud za prokázané z dokladu o vyplacení úvěru.

4. Pokud se jedná o právní hodnocení uzavřené smlouvy, vychází soud z ust. § 13 občanského zákoníku, dle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, přičemž ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, , kde byla předmětem posouzení smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a jinou osobou, částka poskytnutého úvěru činila 40 001 Kč a sjednaný úrok byl 84,9 % ročně, přičemž v ostatních ujednáních se jednalo o smlouvu o úvěru totožného znění, dospěl Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 15. 5. 2018, č.j. 64 Co 1/2018-70 k následujícím právním závěrům: „Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Posuzovanou smlouvu se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 84,9 % ročně. Lze souhlasit s žalobkyní, že výše úroku byla sjednána transparentně, žalobkyně splnila ve vztahu k výši úroku i informační povinnosti vůči žalovanému, které jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plynou. Oproti žalobkyni odvolací soud, tak jak dovodil i soud prvního stupně, považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až pět let činila v roce 2016 9,74 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje bezmála devětkrát. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů „zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou 84,9 %, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do Nové jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120% částky 110.352 Kč, tj. na 132.422 Kč. Toto ujednání, které navíc nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 o.z., neboť formulace o přirůstání úroku běžícího do zaplacení je žargonem, jemuž snad rozumí profesionál poskytující úvěry a další finanční služby, případně osoby s právnickým či ekonomickým vzděláním, stěží však lze předpokládat, že bude srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že tento bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsahu svých povinností, dobrým mravům odporuje. Anatocismus, tj. ujednání o právu požadovat úrok z úroku není sice ujednáním obecně zakázaným. Zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí takové ujednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch a musí být sjednáno zcela transparentně a srozumitelně. Také je nelze posuzovat izolovaně od výše sazby „přirůstajícího“ úroku, který je i bez tohoto ujednání (které není ničím jiným, než jeho dalším faktickým navýšením) nepřiměřeně vysoký. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti odvolací soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ovšem ani respekt k těmto zásadám nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Odvolací soud proto posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.“5. Vzhledem k tomu, že v nyní projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 66,78 % ročně, tedy byl sjednán úrok téměř sedmkrát převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem v této době, ostatní ujednání smlouvy jsou zcela totožná se shora uvedeným případem, soud nemá důvodu odchylovat se od právních závěrů vyslovených krajským soudem ve shora uvedené věci. Je přitom nutno podotknout, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního ujednání ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku při zohlednění celého obsahu smlouvy, tedy nikoliv pouze s ohledem na výši sjednané úrokové sazby a na jeho závěry lze v plném rozsahu odkázat. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne , datum, ve výši 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na tento dluh zaplatil žalobkyni částku 129 600 Kč (karta klienta na čl. 11 spisu), tedy uhradil vyplacenou částku 100 000 Kč v celé výši, přičemž žalovaným uhrazená částka by pokryla i obvyklý úrok dle ust. § 1802 OZ za dobu poskytnutí finančních prostředků žalovanému žalobkyní, není žaloba důvodná a tuto soud výrokem I. v celém rozsahu zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, jež žalobkyně učinila součástí jistiny, stejně jako smluvní pokuty a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

6. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy plně procesně úspěšnému žalovanému náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud na straně žalovaného nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.