12 C 446/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 46 064 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje do částky 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 334 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 45 730 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 730 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve výši 2 904 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou včetně doplnění žaloby se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora v záhlaví tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] dne [datum], která byla změněna dodatkem [číslo] ze dne [datum] a dodatkem [číslo] ze dne [datum], na základě něhož zanikl společný nájem manželů [příjmení] a nájemcem se stala pouze žalovaná, užívala byt [číslo] v domě na adrese [adresa žalované] (dále také„ předmětný byt“), který je ve vlastnictví žalobce. Žalobce z důvodu hrubého porušování povinností žalovanou vypověděl nájemní vztah výpovědí ze dne 16. 10. 2017, kterou žalovaná převzala dne 17. 10. 2017, kdy tudíž došlo ke skončení nájemního vztahu. Žalovaná užívala předmětný byt od 17. 10. 2017 do 4. 6. 2018 bez právního důvodu, předmětný byt žalobci předala až dne 4. 6. 2018. Žalovaná byla povinna hradit nájemné bytu ve výši 2 546 Kč měsíčně, nájemné za zařízení ve výši 113 Kč měsíčně, a to na základě evidenčního listu nájemníka ze dne 29. 3. 2017. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 46 064 Kč sestávající z dosud neuhrazeného nájemného za část měsíce června 2017 ve výši 2 318 Kč, nájemného ve výši 2 659 Kč měsíčně za měsíce červenec 2017, srpen 2017, říjen 2017, listopad 2017, prosinec 2017, leden 2018, a náhrady nájemného v téže výši za měsíce únor 2018, březen 2018, duben 2018 a květen 2018 v celkové výši 26 590 Kč, upomínacích výloh ve výši 100 Kč, dále nedoplatku vyúčtování služeb ve výši 17 056 Kč za období od ledna 2018 až května 2018 a část měsíce červena 2018 sestávající z nedoplatku za společnou televizní anténu ve výši 38,55 Kč, osvětlení ve výši 38,70 Kč, za studenou vodu ve výši 1 538,20 Kč, vodu pro TUV ve výši 4 603,80 Kč, teplou užitkovou vodu ve výši 7 261,10 Kč a teplo ve výši 3 575,90 Kč. Vyúčtování služeb za uvedené období bylo žalované odesláno dne 12. 4. 2019, dle domněnky ust. § 573 občanského zákoníku bylo žalované doručeno dne 15. 4. 2019. Žalovaná uznala dluh vůči žalobci z titulu nájemního vztahu ve výši 38 463 Kč sestávající z dlužného nájemného za měsíce květen 2017 až srpen 2017 ve výši 2 659 Kč, za měsíce říjen 2017 až prosinec ve výši 2 659 Kč, dále předpisy nájemného a záloh na služby (2 659 Kč + 1 291 Kč) za měsíce leden 2018 až květen 2018 a náklady na upomínky ze dne 27. 6. 2017 a ze dne 30. 8. 2017, ve výši 2 x 50 Kč. Žalovaná následně uhradila dne 19. 11. 2018 nájem za měsíc květen 2017 ve výši 2 659 Kč a téhož dne nájemné za část měsíce června 2017 ve výši 341 Kč.

2. Podáním ze dne 22. 11. 2022, doplněným podáním ze dne 28. 11. 2022 vzal žalobce podanou žalobu zpět co do částky 334 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že je prokazatelné užívání předmětného bytu žalovanou pouze do konce měsíce května 2018 požaduje žalobce pouze poměrnou část nedoplatku vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2018 do 31. 5. 2018 ve výši 16 722 Kč, tedy pouze poměrnou část za pět měsíců užívání předmětného bytu žalovanou. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby tak soud výrokem I. řízení v souladu s ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) v uvedeném rozsahu částečně zastavil.

3. Soud pak za situace, kdy žalovaná, kterou rovněž podle § 101 odst. 1 OSŘ tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní, nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobcem předložených listinných důkazních prostředků zjistil, že žalobce jako pronajímatel uzavřel dne [datum] s [jméno] [příjmení], manželem žalované, nájemní smlouvu, na základě níž byli [příjmení] [příjmení] a posléze žalovaná jako společná nájemkyně bytu dle ust. § 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“), oprávněni užívat byt [číslo] ve čtvrtém podlaží v domě [adresa], v ulici [ulice], č. orientační 60 v [obec], přičemž se zavázali hradit nájemné z podlahové plochy ve výši 15,81 Kč/m2/měsíc, se sjednaným navýšením nájemného o index spotřebitelských cen zboží a služeb stanovený ČSÚ pro dané období, vždy k 1. 7. příslušného roku, a dále hradit zálohy na služby ve výši stanovené v evidenčním listu. Dle dodatku [číslo] k nájemní smlouvě uzavřeného dne [datum] bylo sjednáno nájemné ve výši 47,37 Kč/m2/měsíc a výše nájemného za vybavení bytu dle evidenčního listu s oprávněním pronajímatele jednostranně zvýšit sjednané smluvní nájemné o roční míru inflace stanovenou Českým statistickým úřadem, a to vždy k 1. 7. příslušného roku. Dle dodatku [číslo] k nájemní smlouvě uzavřeného dne [datum] se v důsledku úmrtí [jméno] [příjmení] dne [datum] stala výlučnou nájemkyní žalovaná. Dle evidenčního listu nájemníka pro období od dubna 2017 byla žalovaná povinna hradit měsíční nájemné za užívání předmětného bytu ve výši 2 546 Kč (celkem plocha bytu 56,80 m2), nájemné za zařízení ve výši 113 Kč, dále zálohy za služby poskytované s užíváním bytu, a to osvětlení ve výši 24 Kč, zálohu na studenou vodu ve výši 101 Kč, zálohu na teplou užitkovou vodu ve výši 160 Kč, zálohu na teplo ve výši 986 Kč, žalovaná podepsala evidenční list dne 29. 3. 2017. Žalobce vypověděl nájemní vztah výpovědí ze dne 13. 10. 2017, kterou žalovaná převzala dne 17. 10. 2017, a to bez výpovědní doby pro porušení povinnosti žalovanou zvlášť závažným způsobem, a to prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby poskytované s užíváním bytu za část měsíce dubna 2017, a dále za měsíce květen 2017 až srpen 2017. Z protokolu o předání a převzetí bytu ze dne 31. 5. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná předala předmětný byt žalobci dne 31. 5. 2018. Vyúčtováním nedoplatku služeb za období od 1. 1. 2018 do 4. 6. 2018 žalobce vyúčtoval žalované nedoplatek za služby spočívající ve společné televizní anténě, osvětlené, studenou vodu, vodu pro TUV, teplou užitkovou vodu a teplo za 5,1 měsíce ve výši 17 056 Kč, vyúčtování se dostalo do dispoziční sféry žalované dne 15. 4. 2019 (doručenka ze dne 15. 4. 2019). Upomínkami ze dne 13. 6. 2017 a ze dne 16. 8. 2017, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných plateb. Prohlášením o uznání dluhu ze dne [datum] žalovaná uznala dluh vůči žalobci v celkové výši 38 463 Kč, který vznikl za neuhrazené předpisy za užívání předmětného bytu sestávající z dlužného nájemného za měsíce květen 2017 až srpen 2017 ve výši 2 659 Kč měsíčně, za měsíce říjen 2017 až prosinec ve výši 2 659 Kč, dále předpisy nájemného a záloh na služby (2 659 Kč + 1 291 Kč) za měsíce leden 2018 až květen 2018 a náklady na upomínky ze dne 27. 6. 2017 a ze dne 30. 8. 2017, ve výši 2 x 50 Kč a dále náklady soudního řízení dle rozsudku, č.j. 10 C 342/2017-B ve výši 5 000 Kč a usn. č. 23 E 4/2018-6 ve výši 3 100 Kč, přičemž se zavázala uhradit dluh do 31. 8. 2018. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by na dlužnou částku něčeho uhradila, byť důkazní břemeno s ohledem na uznání dluhu ve smyslu ust. 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“), leželo na ní.

4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav zhodnotil v době uzavření nájemní smlouvy dle ust. § 685 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dle něhož nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Žalované jakožto manželce [jméno] [příjmení] vznikl dle ust. § 703 odst. 1 OZ společný nájem bytu, který poté zanikl smrtí manžela žalované dne [datum], na základě dodatku [číslo] ze dne [datum] se výlučnou nájemkyní stala žalovaná. Dle ust. § 3074 odst. 1 NOZ ve spojení s ust. § 2246 odst. 1 NOZ a § 2247 NOZ byla žalovaná povinna hradit nájemné ve sjednané výši dle evidenčního listu a zálohy na plnění poskytovaná s užíváním bytu včetně nedoplatku vyúčtování služeb. Výpovědí ze dne 13. 10. 2017, doručenou žalované dne 17. 10. 2017, žalobce vypověděl nájem dle ust. § 2291 odst. 1 NOZ ve spojení s ust. § 2291 odst. 2 NOZ bez výpovědní doby, pro porušení povinnosti žalované zvlášť závažným způsobem, a to nezaplacení nájemného a nákladů na služby za dobu více než tří měsíců. V období od 18. 10. 2017 do 31. 5. 2018 (předání bytu žalobci) pak žalovaná užívala předmětný byt bez právního titulu, přičemž byla povinna hradit žalobci náhradu ve výši ujednaného nájemného dle ust. § 2295 NOZ. Shodně pak byla žalovaná povinna za období od 1. 1. 2018 do 31. 5. 2018, kdy tato prokazatelně užívala předmětný byt, uhradit žalobci nedoplatky vyúčtovaných služeb dle skutečné spotřeby. Žalovaná dosud neuhradila žalobci nájemné za část měsíce června 2017 ve výši 2 318 Kč, nájemné ve výši 2 659 Kč měsíčně za měsíce červenec 2017, srpen 2017, říjen 2017 (od 18. 10. 2017 náhradu ve výši ujednaného nájemného), náhradu ve výši ujednaného nájemného za listopad 2017, prosinec 2017, leden 2018, únor 2018, březen 2018, duben 2018 a květen 2018 v celkové výši 26 590 Kč, upomínací výlohy ve výši 100 Kč za upomínky ze dne 13. 6. 2017 a ze dne 16. 8. 2017, dále nedoplatek vyúčtování služeb ve výši 16 722 Kč za období od 1. 1. 2018 do 31. 5. 2018, přestože pokud se jedná o dlužné nájemné, náhradu ve výši ujednaného nájemného, a upomínací výlohy za předmětné období žalovaná uznala dluh prohlášením ze dne 4. 6. 2018 dle ust. § 2053 NOZ. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila žalobci včas dlužnou částku v celkové výši 45 730 Kč, soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu prodlení žalované s plněním na základě výzvy žalobce ze dne 20. 9. 2019, v níž byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 31. 10. 2019.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věta první OSŘ ve spojení s ust. § 142 odst. 3 OSŘ, když žalobce zavinil zastavení řízení v rozsahu předmětu řízení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž s ohledem na to, že neúspěch žalobce byl v poměrné nepatrné části předmětu řízení, přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu v celkové výši 2 904 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 304 Kč a dále paušální náhrady nezastoupeného účastníka za dva úkony ve výši 600 Kč spočívající v převzetí věci a podání žaloby (když úkony spočívající v doplnění tvrzení ze dne 22. 11. 2022 a ze dne 28. 11. 2022 nebyly účelně poskytnutými úkony právní služby, neboť těmito žalobce pouze odstraňoval vady žalobních tvrzení) dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovení § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud ve shodě s názorem vysloveným Krajským soudem v Plzni v usnesení ze dne 4. 4. 2019, č.j. 15 Co 95/2019-27, nepovažoval za účelně vynaložené náklady na straně žalobce náklady zastoupení advokátem, a to s ohledem na ustálenou judikaturu soudů (př. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 11. 2010, sp. zn, III. ÚS 2984/09, nález Ústavního soudu ČR ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 2077/14, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1665/2015, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3220/2015), když z této judikatury vyplývá, že náklady na zastoupení měst (veřejnoprávních korporací) advokátem nelze považovat za účelně vynaložené v situaci, kdy se jedná o běžnou právní agendu, k jejímuž obstarávání a vyřizování je dané město dostatečně materiálně a personálně zabezpečeno. V předmětné věci se jednalo o vymáhání nedoplatku služeb a dlužného nájemného na základě nájemní smlouvy, žalovaná dluh uznala před podáním žaloby a v řízení se nikterak nebránila. Jednalo se tak o zcela jednoduchou právní agendu, kterou je žalobce schopen vykonávat sám. Z toho důvodu soud náklady za zastoupení advokátem v předmětném sporu nepovažoval za účelně vynaložené.