12 C 450/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B , narozený Datum narození advokáta B trvale bytem Adresa advokáta B bytem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc.č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , Anonymizováno, stojící na tomto pozemku, k pozemku parc.č. St. , Anonymizováno, , k pozemku parc.č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.II. Nařizuje se ve veřejné dražbě prodej pozemku parc.č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , Anonymizováno, stojící na tomto pozemku, pozemku parc.č. St. , Anonymizováno, , pozemku parc.č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky těmito podíly: žalobkyně 1/3, první žalovaná 1/3, druhý žalovaný 1/3.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc.č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , Anonymizováno, stojící na tomto pozemku, k pozemku parc.č. St. , Anonymizováno, , k pozemku parc.č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“) s odůvodněním, že na základě usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne , datum, , sp.zn. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne , datum, , ve spojení s usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne , datum, , sp.zn. , Anonymizováno, , které bylo právní moci dne , datum, , je každý z účastníků podílovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné třetiny na předmětných nemovitostech. Žalobkyně usiluje o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem dlouhodobě, kdy žalovaní měli zájem o přikázání nemovitostí do jejich vlastnictví s tím, že by žalobkyni vyplatili náhradu za vypořádací podíl ve výši 1 250 000 Kč. K dohodě mezi účastníky nakonec nedošlo z důvodu vedeného exekučního řízení proti první žalované. Žalobkyně měla za to, že zájem žalovaných o přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví, či spoluvlastnictví žalovaných, stále trvá. Na náhradě za vypořádací podíl požadovala žalobkyně částku 1 500 000 Kč, kdy dle názoru žalobkyně obvyklá cena vypořádávaných nemovitostí představuje minimálně částku 4 500 000 Kč.

2. Žalovaní nesouhlasili s výší žalobkyní požadované náhrady, i když připustili, že odborné vyjádření stanovující obvyklou cenu nemovitostí pro účely pozůstalostního řízení bylo podhodnocené. První žalovaná měla zájem o přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví.

3. Žalobkyně uvedla, že v rámci jednání účastníků před zahájením soudního řízení měl zájem o předmětné nemovitosti přítel první žalované , jméno FO, , který měl v úmyslu financovat koupi nemovitostí nebankovní půjčkou, kdy nemovitosti měly být zakoupeny společností , právnická osoba, , která měla poskytnout žalovaným půjčku, přičemž po jejím splacení by společnost převedla nemovitosti do vlastnictví žalovaných. Z této transakce, kdy smluvní podklady zajišťovala žalobkyně, sešlo z důvodu exekučního příkazu k prodeji spoluvlastnického podílu první žalované v důsledku vedeného exekučního řízení vůči této.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Z výpisu z katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, , vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , má soud za prokázané, že každý z účastníků řízení je podílovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné třetiny na předmětných nemovitostech, kdy ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu první žalované je vedena exekuce, a byl vydán exekuční příkaz k prodeji tohoto spoluvlastnického podílu. Odborným vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, byla obvyklá cena předmětných nemovitostí stanovena na částku 2 300 000 Kč. Ze znaleckého posudku číslo , Anonymizováno, vypracovaného dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, s doložkou dle ust. § 127a občanského soudního řádu má soud za prokázané, že obvyklá cena předmětných nemovitostí dle stavu ke dni , datum, činí 4 700 000 Kč. K výzvě soudu ze dne , datum, první žalovaná neprokázala, že je schopna vyplatit žalobkyni náhradu za vypořádací podíl ve výši 1 566 667 Kč. Nepřítomností na jednání soudu se první žalovaná zbavila možnosti poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, že je schopna uhradit žalobkyni a druhému žalovanému náhradu za vypořádací podíl, a to ve výši 1 566 667 Kč pro každého z vyloučených spoluvlastníků. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení listinných důkazů, a to vypracované smluvní dokumentace v době před zahájením soudního řízení, když tyto pro rozhodnutí ve věci nebyly relevantní.

5. Podle § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

6. Podle § 1143 OZ, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

7. Podle § 1144 odst. 1 OZ, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

8. Podle § 1147 OZ, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. V řízení bylo výpisem z katastru nemovitostí prokázáno, že každý ze spoluvlastníků disponuje ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné třetiny. Pokud se jedná o první způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, účastníci učinili v řízení nesporným reálnou nedělitelnost předmětných nemovitostí. Soud se tedy dále zabýval v souladu s ust. § 1147 OZ tím, komu z podílových spoluvlastníků, zda žalobci či žalovaným přikázat předmětné nemovitosti do vlastnictví. Subjektivními předpoklady pro přikázání věci do vlastnictví je přitom zájem spoluvlastníka a jeho solventnost, tedy schopnost vyplatit spoluvlastnický podíl dalších podílových spoluvlastníků, stejně tak hledisko včasného poskytnutí této náhrady (viz. rozsudek NS 22 Cdo 1346/2002). Žalobkyně ani druhý žalovaný neprojevili zájem o přikázání předmětných nemovitosti, na rozdíl od první žalované. První žalovaná nejprve zpochybňovala obvyklou cenu předmětných nemovitostí (z níž vycházela žalobkyně při jí požadované výši náhrady za vypořádací podíl), která byla najisto postavena znaleckým posudkem vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, na částku 4 700 000 Kč. Výše náhrady za vypořádací podíl žalobkyně tak činil částku 1 566 667 Kč. Pokud první žalovaná měla zájem o přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, činila výši náhrady za vypořádací podíl žalobkyně a druhého žalovaného celkem částku 3 133 334 Kč, přičemž první žalovaná neprokázala, že je solventní na vyplacení náhrad v této výši. Ostatně již zapsané exekuční příkazy k prodeji spoluvlastnického podílu první žalované nesvědčí o jakékoliv její solventnosti. Soud tudíž dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, zároveň žádný ze spoluvlastníků nemá zájem o přikázání nemovitostí do vlastnictví za současného prokázání solventnosti, v úvahu připadá třetí způsob vypořádání dle ust. § 1147 OZ, a to nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě. Výrokem I. tak soud zrušil podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, výrokem II. nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky dle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, tedy každému připadne jedna třetina. Pro úplnost soud uvádí, že prodejem ve veřejné dražbě je míněn prodej jak podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, tak podle ust. § 348 občanského soudního řádu, respektive podle exekučního řádu (viz. usnesení NS ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1961/2020). Předpokladem pro zahájení řízení o prodeji společné věci po zrušení spoluvlastnictví je přitom nařízení výkonu rozhodnutí soudem na základě návrhu některého z účastníků. K prodeji společné věci a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky tedy není možné přistoupit bez nařízení výkonu rozhodnutí na návrh některého ze spoluvlastníků. Rozsudek o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení prodeje je tak pouze exekučním titulem, na základě něhož může podat kterýkoliv ze spoluvlastníků návrh na výkon rozhodnutí. Do doby faktického prodeje a rozdělení výtěžku zůstávají předmětné nemovitosti nadále v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Do této doby tak mohou účastníci prodat předmětné nemovitosti i tzv. z volné ruky (viz. rozsudek NS ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2145/2009).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud vycházel ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, Pl. ÚS-st. 59/23 (dále jen „stanovisko ÚS“), dle něhož „řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Ze závěrů vyslovených ve stanovisku ÚS vyplývá, že v odůvodněných a výjimečných případech lze přiznat některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, kdy za tyto okolnosti lze považovat např. obstrukční chování některého z účastníků či šikanózní výkon práva, za nějž nelze považovat, že některý ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví, a to při zohlednění procesní aktivity účastníků, jejich postojů a snahy o smírné vyřešení věci. V předmětné věci soud neshledal naplnění natolik zvláštních důvodů pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení některému z účastníků řízení, a tedy aplikaci ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyvinula maximální možné úsilí o smírné vyřešení věci, poskytovala i v období před zahájením řízení součinnost k tomu, aby nemovitosti, resp. následně spoluvlastnický podíl žalobkyně, odkoupil přítel první žalované , jméno FO, , resp. následně jiný subjekt, který však od svého záměru ustoupil z důvodu exekučního příkazu k prodeji spoluvlastnického podílu první žalované. Pokud se jedná o procesní stanoviska a aktivitu jednotlivých účastníků, pak žalobkyně se konstruktivně snažila o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy souhlasila jak s přikázáním nemovitostí komukoliv ze zbývajících spoluvlastníků za podmínky vyplacení náhrady za vypořádací podíl žalobkyni odpovídající obvyklé ceně nemovitostí, tak s případným prodejem nemovitostí, kdy se jí podařilo sehnat i zájemce ochotného uhradit kupní cenu ve výši 4 700 000 Kč. Druhý žalovaný byl v řízení de facto pasivní. První žalovaná od počátku řízení deklarovala svůj zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, zpochybňovala však výši žalobkyní požadované náhrady za vypořádací podíl. Poté, co byl ve věci vypracován znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že souhlasí s přímým prodejem nemovitostí. S ohledem na exekuční příkaz k prodeji spoluvlastnického podílu první žalované v důsledku vedeného exekučního řízení, a skutečnosti, že první žalovaná, přestože opakovaně projevila zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, neoznačila přes opakované výzvy soudu nikdy důkazy k prokázání, že je schopna vyplatit minimálně náhradu za vypořádací podíl žalobkyně, lze mít za to, že první žalovaná zřejmě od počátku soudního řízení nebyla dostatečně solventní k vyplacení náhrady za spoluvlastnický podíl ostatních spoluvlastníků. Zároveň však nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně požadovala náhradu za vypořádací podíl ve výši 1 500 000 Kč (žalobkyně se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné třetiny), přestože dle odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, byla obvyklá cena předmětných nemovitostí 2 300 000 Kč, přičemž až následným dokazováním soudu bylo v řízení prokázáno, že obvyklá cena nemovitostí dle odborného vyjádření byla zjevně výrazně podhodnocena pro účely pozůstalostního řízení. Soud vycházel z obvyklé ceny dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vypracovaného dne , datum, , a to ve výši 4 700 000 Kč. Tedy pokud by žalobkyně podala žalobu v době, kdy již byl vypracován dostatečně přesvědčivý znalecký posudek, jímž by byla stanovena obvyklá cena nemovitostí, byla by od počátku řízení zřejmá výše náhrady za vypořádací podíly zbývajících spoluvlastníků. Jinými slovy nelze klást k tíži první žalované, že požadovala vypracování znaleckého posudku na ocenění předmětných nemovitostí (čímž došlo k prodloužení doby trvání soudního řízení) tak, aby se mohla pokusit případně zajistit adekvátní finanční prostředky na vyplacení vyloučených spoluvlastníků. Pokud se jedná o období před zahájením řízení, je zřejmé, že jednání probíhala mezi všemi podílovými spoluvlastníky a třetími subjekty, kteří následně od záměru koupě ustoupily. Jak soud výše konstatoval, ani vydání rozhodnutí ve věci nebrání nyní před podáním návrhu na výkon rozhodnutí spoluvlastníkům prodat předmětné nemovitosti tzv. prodejem z volné ruky potenciálním zájemcům. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že ve věci nebyly dány zvláštní důvody pro aplikaci ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.