12 C 497/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Zuzany Lasotové Brabcové a přísedících Bc. Zdeňka Pěnčíka a Jany Futterové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, , kterou žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobcem, založený pracovní smlouvou ze dne , datum, , je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám zástupkyně žalované , Jméno advokátky, náhradu nákladů řízení ve výši 94 990 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne , datum, , kterou žalovaná ukončila pracovní poměr se žalobcem z důvodu závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci, kterého se měl žalobce dopustit tím, že údajně dne , datum, při pracovní cestě služebním vozidlem z Chebu do Plzně překročil maximální povolenou rychlost 130 km/h až o 51 km/h. Rozvázání pracovního poměru považoval žalobce za neplatné, když dne , datum, předal žalované oznámení o trvání na pokračování pracovního poměru. Žalobce namítl, že ve výpovědi chybí výčet konkrétních předpisů vztahujících se k práci technika speciálních prací, které měl žalobce porušit. Žalobce navíc uvedl, že z jeho strany nedošlo k žádnému porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, přičemž uvedl, že výpověď obsahuje formální nedostatky. Žalobce navíc dle žádného orgánu oprávněného k měření rychlosti nepřekročil uvedeného dne maximální povolenou rychlost.

2. Žalovaná uvedla, že výpověď byla žalobci doručována dne , datum, , kdy žalobce odmítl výpověď převzít, o čemž byl učiněn záznam. Předmětná výpověď splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti, kdy tato byla dána písemně, byla žalobci doručena a pracovní poměr byl ukončen z důvodu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, ve výpovědi bylo dostatečně skutkově vymezeno porušení povinností žalobcem. Žalovaná uvedla, že v době jízdy žalobce vezl i jiné zaměstnance žalované na školení BOZP z Chebu do Plzně, přičemž v pracovní době a v souvislosti s plněním pracovních úkolů porušil zákonem stanovené povinnosti. Uvedla, že pracovní poměr žalobce k žalované vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, s dnem nástupu do práce , datum, se sjednaným druhem práce technik speciálních prací, a to na dobu určitou do , datum, , když dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, byla sjednána změna doby trvání pracovního poměru na dobu neurčitou. Pracovní poměr žalobce skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby ke dni , datum, . Součástí výkonu práce žalobce bylo řízení jemu svěřeného referentského motorového vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , které mu bylo svěřeno na základě zápisu o předání a převzetí vozidla dne , datum, , když žalobce se zavázal používat toto vozidlo výhradně k plnění pracovních úkolů vyplývajících z pracovní pozice, kterou měl sjednánu v pracovní smlouvě, tedy vozidlo nebylo povoleno k soukromému užití žalobcem. Právě při plnění pracovních úkolů dne , datum, došlo k porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobci vykonávané práci, když bylo zjištěno výrazné překročení maximální povolené rychlosti. Žalobce byl jako řidič vozidla povinen dodržovat pravidla provozu na silničních komunikacích. Porušením zákonných pravidel o provozu na pozemních komunikacích žalobce vystavil žalovanou tomu, že by v případě nehody byla povinna odškodňovat případně vzniklý pracovní úraz zaměstnanců, respektive by jí byla způsobena újma na jejím majetku. Z toho důvodu kvalifikovala žalovaná porušení povinností žalobcem jako závažné.

3. Žalobce v replice setrval na svém stanovisku. Uvedl, že žalobce je držitelem řidičského oprávnění přes 30 let, kdy po tuto dobu měl pouze jednu dopravní nehodu.

4. Žalovaná v replice uvedla, že žalobce jako řidič referentského vozidla byl povinen dodržovat obecně závazné právní předpisy včetně zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, přičemž s povinnostmi, které jsou uloženy právními předpisy, není povinen zaměstnavatel zaměstnance zvláště seznamovat. Žalovaná pořádala školení pro řidiče referentských vozidel, kterými průběžně ověřovala znalosti právních předpisů týkajících se jejich řízení, poslední školení probíhalo dne , datum, . Žalobce překročil maximální povolenou rychlost o 50 km/h, a to za situace, kdy s ním ve vozidle jeli další tři zaměstnanci žalované. Intenzitu porušení povinností tak žalovaná považuje za závažnou. Pracovní cesta žalobce dne , datum, trvala od 6:39 hod. do 13:24 hod., a to z provozovny žalované v Chebu, Ašská ulice, kdy žalobce ve vozidle vezl zaměstnance žalované , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , cesta skončila v 8:00 hodin v Plzni, zpáteční cesta trvala od 12:07 hod. do 13:24 hod. K překročení maximální povolené rychlosti až o 51 km/h došlo při cestě z Chebu do Plzně v době od 7:36 hod. do 7:37 hod. Žalobce konal práci technika speciálních prací a roli zástupce mistra, předmětem jeho pracovní činnosti bylo zejména vedení pracovního kolektivu v případě nepřítomnosti mistra, žalobce byl vedoucím akcí, tedy měl odpovědnost za řízení akcí při opravách a propojích plynárenského zařízení, vypracovával pracovní postupy, dával příkazy k práci, řídil tyto činnosti na stavbách a řešil závažné poruchy. Žalobce splňoval formální předpoklady pro výkon této práce, ve faktickém výkonu měl nedostatky, kdy pracovní úkoly řešil po svém, měl problém přijmout pravidla žalované a měl problém i v komunikaci s ostatními osobami. K práci přistupoval velice laxně, nespolupracoval s ostatními zaměstnanci a neměl zájem na tom předávat jim informace o jím konané činnosti. Nezúčastňoval se provozních porad, ani se nepřihlašoval na tzv. telekonference, chyběla mu loajalita k zachování dobrého jména zaměstnavatele a odpovědnosti za činnost konanou žalovanou ve vztahu k zákazníkům. Nadřízený žalobce žalobci opakované vytýkal neplnění úkolů a vyjadřoval nespokojenost s jeho prací, přičemž spolupráce žalobce se zlepšila vždy pouze na krátkou dobu. Pokud se jedná o místo výkonu práce specifikované v pracovní smlouvě žalobce ze dne , datum, „území regionální oblasti , adresa, “, tato oblast zahrnovala jihozápadní okresy České republiky včetně , adresa, , tedy žalobce konal dne , datum, cestu v rámci sjednaného místa výkonu práce.

5. Při jednání soudu dne , datum, žalobce uvedl, že žalovaná vypracovávala hodnocení zaměstnanců ohledně způsobu řízení vozidla, přičemž žalobce v tomto hodnocení byl vždy hodnocen kladně. Při prvním případném porušení pak žalovaná udělila žalobci výpověď. Žalovaná uvedla, že dbá na to, aby zaměstnanci při řízení služebních vozidel dodržovali dopravní předpisy, z tohoto důvodu toto dodržování pravidelně kontroluje. Porušení dopravních předpisů, a to překročení povolené rychlosti o 51 km/h žalovaná vyhodnotila jako zásadní porušení povinností žalobcem, čímž ztratila ve vztahu k žalobci důvěru i s ohledem na povahu předmětu činnosti žalované, při níž je naprosto nezbytné dodržování předpisů. Žalobce uvedl, že disponuje řidičskými oprávněními skupiny AM, A1, B1, B od , datum, , skupiny A2, A, B2 od , datum, .

6. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č.j. 12 C 497/2020-150, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce byl rozsudek soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2023, č.j. 13 Co 229/2022-173, zrušen, s tím, aby soud doplnil dokazování žalobcem navrženým důkazem, a to provedením šetření ohledně žalobci svěřeného referentského vozidla.

7. Soud prvního stupně tudíž doplnil dokazování, přičemž po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce byl dne , datum, vyslán na cestu z Chebu do Plzně za účelem školení BOZP, přičemž ve vozidle jím řízeném s ním jeli , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, se sjednaným druhem práce technik speciálních prací, se dnem nástupu do práce , datum, , s místem výkonu práce: území regionální oblasti , adresa, , a to na dobu určitou do , datum, , se sjednaným pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad na adrese , adresa, (pracovní smlouva ze dne , datum, včetně dohody o sjednání pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad ze dne , datum, ). Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, byla sjednána změna doby trvání pracovního poměru na dobu neurčitou (dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, ). Žalovaná udělila žalobci výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne , datum, při pracovní cestě služebním vozidlem z Chebu do Plzně překročil maximální povolenou rychlost 130 km/h až o 51 km/h, tzn., že žalobce jel 181 km/h, čímž došlo k závažnému porušení těchto právních předpisů, přičemž žalobce dne , datum, odmítl převzít tuto výpověď a podepsat převzetí (výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, ). Žalobce oznámil, že trvá na pokračování pracovního poměru, neboť má za to, že žádné povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci neporušil, žalovaná převzala oznámení dne , datum, . Žalovaná dne , datum, oznámila žalobci, že trvá na předané výpovědi z pracovního poměru ze dne , datum, , kdy po uplynutí výpovědní doby skončí pracovní poměr dne , datum, , přičemž ode dne , datum, do , datum, žalovaná nepřiděluje žalobci práci a vzniká tak překážka v práci na straně zaměstnavatele, za kterou náleží žalobci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

8. Ze zápisu o předání a převzetí vozidla ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce převzal vozidlo , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, (dále jen „předmětné vozidlo“), za účelem užití vozidla jako referentského bez možnosti soukromého použití, kdy vozidlo bylo předáno zpět pronajímateli dne , datum, . Ze záznamu o školení řidiče referentského vozidla formou e-learningu ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce formou e-learningu absolvoval dne , datum, školení řidičských kvalifikací. Z výpisu z bodového hodnocení řidiče ze dne , datum, má soud za prokázané, že stav bodového hodnocení žalobce ke dni , datum, byl 0 bodů, přičemž žalobce se dopustil dne , datum, přestupku dle § 22 odst. 1f 4 zákona č. 200/1990 Sb., za což mu byly odebrány 2 body a dále dne , datum, přestupku dle § 125c/1f 4 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu byly taktéž odebrány 2 body, přičemž odečet bodů byl vymazán vždy po uplynutí jednoho roku od spáchání přestupku. V listině označené jako „Hodnocení řidiče 6/2020“ byla žalobci udělena známka 1 za dodržování rychlostních limitů, za způsob řízení známka 1,96 na stupnici 1-5, dodržování místního rychlostního limitu bylo hodnoceno na 99,39% z rozpětí 0-100%.

9. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že předmětné vozidlo dne , datum, řídil žalobce, na místě spolujezdce seděl , jméno FO, , za řidičem seděl on společně s , jméno FO, . Cesta probíhala plynule až do chvíle, kdy , jméno FO, si začal žalobce dobírat, z jakého důvodu jede nepřiměřeně pomalu, tyto dohady skončily tím, že žalobce na několik vteřin zrychlil a po tomto zrychlení zase zpomalil a jízda probíhala následně plynule. Pokud absolvoval svědek se žalobcem cestu jindy, řídil žalobce běžným způsobem. Svědek si vybavil, že již v předchozím období bylo se žalobcem řešeno překročení rychlosti. Pokud se jednalo o jízdu dne , datum, , svědek uvedl, že žalobce jel rychlostí přes 180 km/h, což svědek zjistil pohledem na tachometr v danou chvíli, kdy svědek seděl za řidičem. Touto rychlostí pak žalobce jel 10-15 sekund, případně půl minuty. Svědek byl v době jízdy připoután bezpečnostním pásem. V této době byla vozovka mokrá, vozidlo jelo v levém jízdním pruhu a předjíždělo nákladní vozidla, přičemž svědek se cítil ohrožen rychlou jízdou. Pokud se jedná o povětrnostní podmínky, v době odjezdu z Chebu pršelo, déšť v průběhu jízdy ustal, nicméně silnice byla mokrá, provoz v době jízdy byl obvyklý. Žalobce se po dosažení uvedené rychlosti dotazoval , jméno FO, , zda tato rychlost stačí s tím, že žalobce se ničeho nebojí. Poté, co , jméno FO, řekl něco ve stylu, že už to stačí, došlo ke zpomalení.

10. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že je zaměstnán u žalované na pozici mistra speciálních prací, kdy v době zaměstnání žalobce u žalované byl nadřízeným žalobce. Pokud se jedná o plnění pracovních povinností žalobcem a jeho postoj k práci, svědek uvedl, že z počátku byl s prací žalobce spokojen, když žalobce měl příslušnou kvalifikaci a oprávnění i nad rámec jeho pracovního zařazení. Postupem doby došlo k výhradám svědka vůči práci žalobce, kdy žalobce v některých případech nedodržel sjednaný termín práce a v některých případech musel svědek práci za žalobce dokončit. Případně si někteří zákazníci stěžovali na špatnou komunikaci žalobce s nimi. Výhrady k práci žalobce sděloval svědek svému nadřízenému. Postupem doby došlo k nalomení důvěry ve vztahu svědka k žalobci. Pokud se svědek dotazoval žalobce na překročení rychlosti při jízdě dne , datum, , žalobce uvedl, že o tom nic neví. Ve vozidle užívaném žalobcem je namontován software, na základě kterého jsou zjišťovány údaje ohledně trasy cesty, rychlosti a tankování, kde je uvedeno překročení povolené rychlosti, přičemž svědek tyto údaje každý měsíc vyhodnocuje. Pokud se jednalo o vytýkané nedostatky v práci žalobce, tyto byly vytýkány pouze ústní formou. V případě překročení rychlosti na dálnici byla žalovanou akceptována rychlost do 150 km/h. V případě žalobce již jednou došlo k překročení maximální povolené rychlosti, nikoliv v rozsahu jako při jízdě dne , datum, , kdy žalobci jako opatření bylo navrhnuto absolvování kurzu defenzivní jízdy, který žalobce následně absolvoval, v důsledku toho také došlo ke snížení mzdy žalobce o 200 až 300 Kč měsíčně. Pokud se jedná o hodnocení řidiče, svědek uvedl, že toto hodnocení je zasíláno každému ze zaměstnanců každý měsíc, avšak svědkovi není známo, kdo a na základě jakých údajů tyto listiny vypracovává.

11. Svědek , jméno FO, uvedl, že je zaměstnán u žalované na pozici vedoucího odboru speciálních prací, byl nadřízeným žalobce, byť nikoliv přímým nadřízeným. K plnění pracovních povinností žalobcem svědek uvedl, že žalobce měl dostatečnou odbornou způsobilost, neboť měl řadu osvědčení a razítko opravňující jej k působení na pozici stavbyvedoucího. Negativní hodnocení mu bylo sdělováno od přímého nadřízeného žalobce , jméno FO, , kdy hodnocení žalobce tímto nadřízeným byla někdy kladná, jindy negativní. Svědek uvedl, že dostával pravidelné reporty od střediska dopravy ohledně překročení povolené rychlosti. Z cesty dne , datum, obdržel svědek report ohledně rychlosti vozidla 180 km/h, kdy s ohledem na toto výrazné překročení maximální povolené rychlosti byl o celé situaci informován ředitel, který požadoval návrh řešení. Ačkoliv svědek připravil vytýkací dopis, ředitel následně sdělil, že tuto situaci bude řešit se žalobcem sám, kdy následně došlo k ukončení pracovního poměru výpovědí. Svědek si nevybavil, že by někdy ze záznamů o rychlosti vyplynulo takto výrazné překročení maximální povolené rychlosti. Svědek uvedl, že u žalobce se jednalo o opakované překročení povolené rychlosti, když předtím z tohoto důvodu žalobce absolvoval kurz defenzivní jízdy a došlo ke snížení mzdy. Pokud se jednalo o listinu „Hodnocení řidiče“, svědek uvedl, že k tomuto hodnocení není schopen se vyjádřit s tím, že mu není známo, co je zohledněno v tomto hodnocení.

12. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že žalobce byl jeho nadřízeným. Při jízdě dne , datum, svědek seděl na místě spolujezdce, počasí bylo zatažené a vozovka byla vlhká. Jízda probíhala extrémně klidně a pomalu, na což svědek žalobce upozornil. Svědek uvedl, že na základě jeho poznámek o příliš opatrné jízdě následně žalobce zrychlil na normální rychlost, kterou svědek nedokázal odhadnout. Svědek uvedl, že má za to, že , jméno FO, seděl dle jeho názoru na zadním sedadle za spolujezdcem. Svědek poukázal na to, že žalovaná dbala na dodržování dopravních předpisů, zaměstnanci dostávali pravidelné reporty, v případě porušení dopravních předpisů se toto vždy řešilo a byla navrhována konkrétní opatření ke zlepšení. Svědek uvedl, že v důsledku již předchozího porušení dopravních předpisů žalobcem, žalobce absolvoval kurz defenzivní jízdy, který byl zaměstnavatelem hrazen. Za standardní rychlost na dálnici považoval svědek rychlost 130 km/h, naopak rychlost 90 km/h považoval za nízkou rychlost. Svědek uvedl, že při zrychlení jeli v pravém jízdním pruhu. Při opětovné výpovědi dne , datum, svědek uvedl, že před zrychlením vozidla jeli rychlostí cca. 90 km/h, neboť vozidlo předjížděly kamiony, následně si svědek začal žalobce dobírat, proč „jedou tak pomalu a jestli se bojí“. Na tento popud žalobce šlápl na pedál plynu, rychlost považoval svědek za přiměřenou, na tachometr se nedíval. Vozidlo v době zrychlení jelo v levém jízdním pruhu, žalobce držel volant oběma rukama, na pozici deset a dvě hodiny, ruce v loktech měl spadlé a přirozeně. Počasí po dobu jízdy bylo občas deštivé, občas slunečné. Ohledně posádky svědek uvedl, že p. , jméno FO, seděl za řidičem, p. , jméno FO, vzadu za spolujezdcem. Svědek sám řídí referentské vozidlo, přičemž při předjíždění na dálnici občas překročí maximální povolenou rychlost, nicméně ze strany zaměstnavatele (žalované) je akceptováno mírné překročení takové rychlosti. Svědek zopakoval, že se cítí spoluzodpovědný za vzniklou situaci, kdy žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru v důsledku překročení maximální povolené rychlosti. Výpověď svědka , jméno FO, soud považuje za nevěrohodnou a tendenční. Zatímco při výpovědi dne , datum, svědek uvedl, že při zrychlení vozidla jelo vozidlo v pravém jízdním pruhu, při výpovědi dne , datum, uvedl, že při zrychlení žalobce přejel do levého jízdního pruhu a následně předjížděl kamiony. Při výpovědi dne , datum, uvedl, že svědek , jméno FO, seděl vzadu na místě za spolujezdcem, při výpovědi dne , datum, uvedl, že seděl vzadu za řidičem (tedy shodně jak uvedli žalobce a svědek , jméno FO, při šetření ve vztahu k předmětnému vozidlu). Výpověď svědka , jméno FO, tak obsahovala významné rozpory, které svědek nebyl schopen vysvětlit. Ačkoliv podstatnější okolnosti jízdy (tedy snáze zapamatovatelné) jako je skutečnost, kde seděly osoby na zadních sedadlech, či v jakém jízdním pruhu vozidlo v době zrychlení jelo, si svědek zjevně nepamatoval, vybavil si svědek, že žalobce v době zrychlení vozidla držel volant v pozici deset a dvě hodiny oběma rukama (zcela shodně, jak uvedl žalobce při šetření), ačkoliv v jiných případech, kdy svědek jel ve vozidle řízeném žalobcem, svědek neměl povědomí o způsobu držení volantu žalobcem. Ani v tomto směru soud výpovědi svědka neuvěřil. Tendenčnost výpovědi (ve prospěch žalobce) byla ovlivněna pocitem odpovědnosti za ukončení pracovního poměru žalobce, kdy to byl svědek , jméno FO, , který svými poznámkami vyprovokoval žalobce k výraznému zrychlení vozidla.

13. Při šetření ohledně předmětného vozidla dne , datum, svědek , jméno FO, (výška 176 cm), který v době jízdy seděl vzadu za řidičem, jak shodně uvedl žalobce i svědek , jméno FO, , popsal situaci v době jízdy tak, že žalobce měl levou ruku na volantu a pravou rukou ukazoval na tachometr směrem dovnitř věnce volantu, přičemž řekl: „Budu si jezdit jak chci, jsem dospělý. Mám tam 180, může jet klidně i 200, to auto to umí.“. Svědek , jméno FO, v tu chvíli zvedl hlavu, vyklonil se do středové části mezi sedadly a viděl na tachometru 185 km/h, možná i více. Po chvíli vozidlo zpomalilo. Při této variantě bylo ověřeno, že svědek , jméno FO, i při připoutání bezpečnostním pásem viděl celý tachometr. Při obdobné výšce předsedkyně senátu (174 cm) při této variantě bylo ověřeno, že v předmětném vozidle je vidět z místa za řidičem na celý tachometr. Žalobce uváděl, že volant držel v pozici deset a dvě hodiny, při šetření v této žalobcem tvrzené variantě, žalobce držel lokty nepřirozeně do boků na úrovni prsou, kdy u zkušeného řidiče nelze předpokládat, že by takto držel volant při jakékoliv cestě, natož cestě trvající více než jednu hodinu. Při této variantě svědek viděl na tachometru jen hodnotu 140 km/h a dále by viděl, kam případně ručička tachometru směřuje, např. její pohyb ve třech čtvrtinách. Při variantě, kdy by žalobce v době jízdy držel volant oběma rukama v pozici deset a dvě hodiny s lokty níže než na úrovni prsou, bylo předsedkyní senátu zjištěno, že po výklonu do středové části vozidla mezi sedadly lze na tachometru vidět rychlost od 140 do 200 km/h, případně od 30 do 100 km/h a od 180 do 200 km/h podle výše loktů žalobce. Nicméně vzhledem k tomu, že svědek , jméno FO, jednoznačně popsal situaci v inkriminované době jízdy tak, že žalobce držel volant pouze levou rukou a ukazoval pravou rukou do věnce volantu, přičemž bylo šetřením ověřeno, že svědek mohl vidět na celý tachometr, považuje soud za prokázané, že svědek viděl na tachometru 185 km/h, možná i více. Tvrzení svědka , jméno FO, při šetření nebyla v rozporu s jeho výpovědí ze dne , datum, , kdy svědek uvedl, že žalobce jel přes 180 km/h. Obdobně při této výpovědi svědek uvedl, že zrychlení žalobce okomentoval slovy, zda to takhle stačí či má jet více. Svědek při své výpovědi neuváděl, jakým způsobem žalobce v době zrychlení držel volant, ani na toto nebyl dotazován. Výpověď svědka , jméno FO, není ani v rozporu s žalobcem dokládaným vyjádřením společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, s tím, že pokud je skutečná rychlost vozidla 181 km/h tachometr udává rychlost v rámci odchylky mezi 181 km/h a 203 km/h.

14. V emailové zprávě ze dne , datum, společnost , právnická osoba, sdělila, že v případě, že skutečná rychlost vozidla činí 181 km/h, pak na tachometru by byl údaj mezi 181 km/h a 203 km/h.

15. Žalobcem předložený CD záznam pouze dvou krátkých pasáží provedeného ohledání vozidla není věrohodným důkazem, kdy tento obsahuje pouze dva cca. desetisekundové úseky, zatímco ohledání vozidla trvalo jednu hodinu a bylo učiněno mnoho variant jak dle tvrzení žalobce, tak dle popisu situace svědkem.

16. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , ředitel úseku speciálních prací, který byl bývalým nepřímým nadřízeným žalobce, ve své výpovědi uvedl, že mu jsou zasílány pravidelné reporty o případném porušování dopravních předpisů zaměstnanci, kdy byl zaveden systém sledování dodržování maximální povolené rychlosti. V rozhodné době byla na dálnici rychlost 150 km/h posuzována jako hraniční k individuálnímu posouzení s daným zaměstnancem. Svědek uvedl, že při zjištění případného porušení dopravních předpisů jsou řešeny příčiny, kdy s ohledem na předmět činnosti žalované, který souvisí s nebezpečností povahy této práce, je kladen důraz na odpovědnost a vnitřní disciplínu zaměstnanců. V případě žalobce bylo zjištěno porušení dopravních předpisů, když žalobce měl jet rychlostí 180 km/h, přičemž následně byla ověřována příslušným oddělením správnost tohoto záznamu z GPS. Vzhledem k výraznému překročení povolené rychlosti, se zohledněním skutečnosti, že žalobce jel ve vozidle s dalšími zaměstnanci na školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dospěl svědek k závěru o hrubém porušení pracovních povinností žalobcem. Svědek uvedl, že takto vysoké překročení rychlosti u žádného ze zaměstnanců dosud zjištěno nebylo. Pokud se jednalo listinu „Hodnocení řidiče za 6/2020 a 7/2020“, svědek uvedl, že má za to, že v tomto hodnocení je vycházeno z průměru ujetých kilometrů s tím, že dodržování rychlosti se průměruje.17. , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec z oboru ceny a odhady a elektronika, se specializací telefonní a telekomunikační systémy a zařízení, ve znaleckém posudku č. 1/22 ze dne , datum, (dále jen „znalecký posudek“), uvedl, že data z GPS jednotky jsou odesílána na servery systémů Carnet, kde jsou uchována v původní podobě po dobu tří měsíců, následně jsou vymazána a zůstává jen záznam ve formě knihy jízd. Pokud se jednalo o cestu konanou dne , datum, od 06:39 hodin na trase , adresa, , byla data z GPS jednotky již přepsána novějšími záznamy. Pokud se jedná o obecný způsob přenosu dat z GPS, data jsou odesílána na servery prostřednictvím mobilní sítě v rámci privátního APN, kdy se jedná o privátní datovou síť, data nemohou být napadena či zcizena. Jednotka pro zajištění dat a její příslušenství byla v předmětném vozidle nainstalována korektně dle pokynů výrobce, přičemž anténa má dobré podmínky pro příjem GPS signálu. V dané aplikaci se řeší pohyb vozidla po silnici, samotný GPS modul je samokalibrovací. Odchylku od skutečné rychlosti vozidla znalec při rychlosti 180 km/h stanovil v rozmezí od minimální rychlosti 122,4 km/h po rychlost maximální 237,6 km/h. Uvedl, že extrémy odchylky nastanou jen velice vzácně s velmi nízkou pravděpodobností blížící se nule, přičemž pokud by takový extrémní případ nastal, byl by rozpoznatelný, neboť by výrazně vyčníval z řady naměřených rychlostí. Data jsou vyčítána každou sekundu. K identifikaci řidičů je používána technologie Dallas, kdy po nastartování motoru vydávají čtečky zvukovou signalizaci, a po přiložení čipu signalizace ustane. Předmětné zařízení ve vozidle bylo funkční v době jeho přezkumu znalcem a nebylo od doby jízdy , datum, servisováno. Zařízení je primárně určeno pro určování polohy pro účely záznamu služebních cest do knihy jízd, kdy informace o rychlosti jsou pouze doplňkovou funkcí systému Carnet. Zařízení není certifikováno a kalibrováno pro měření rychlosti podle národních norem jako radary používané např. Policií ČR. GPS modul má přesnost 2,5 m a systém Carnet pracuje s přesností vyšší než 8 m. Pokud by GPS modul nepracoval správně, z výpočtu by např. vypadla poloha. V případě dočasného rušení příjmu signálu nejsou data zaznamenána v daný okamžik, tudíž absentuje výpočet rychlosti. Přijímač GPS je vybaven monitory detekce rušení příjmu signálu GPS, přičemž spolehlivost je 100 %. K rušení či výpadku může docházet vlivem krajinného rázu, tunelu, zářezu silnice apod. Z vozidla je přenášena pouze poloha vozidla, rychlost je vypočítána až na serveru poskytovatele z údajů o poloze. Informace s časovou stopou a polohou vozidla je odeslána na server Carnet, kde je z nich spočítána okamžitá rychlost. Tachometr vozidla neměří přesnou rychlost, neboť ukazuje o něco vyšší rychlost, než je skutečná. Systém Carnet je primárně určen pro monitorování polohy vozidel, určování okamžité rychlosti je jeho doplňkovou funkcí. Pokud by zařízení mělo být použito spolehlivě pro zaznamenání rychlosti, každá jednotka by pravidelně musela podstupovat cejchování v Českém metrologickém institutu, kde by byla stanovena maximální odchylka zařízení. Při výslechu znalec doplnil, že rychlost vozidla je vypočítána z dat ohledně lokalizace vozidla v daném okamžiku, pokud dochází k narušení signálu či jeho výpadku, data ohledně lokalizace v daný okamžik chybí. Odchylka skutečné rychlosti vozidla oproti rychlosti v systému zaznamenané, může být při extrémních případech až o 40 km/h, což by se týkalo spíše okamžiků v časovém úseku několika sekund, nikoli minut. V případě narušení či výpadku signálu by záznam o rychlosti vozidla v daný časový úsek nebyl uveden. K záznamu rychlosti vozidla dne , datum, v době od 07:36 hod. do 07:37 hod. znalec uvedl, že buď došlo ke zrychlování vozidla dle záznamu, nebo mohlo dojít k tomu, že vlivem odrazu v důsledku krajinného zářezu silnice byl zaznamenán tento údaj. Vzhledem k postupnému zrychlování vozidla a následně klesající rychlosti se znalec subjektivně přiklonil k tomu, že spíše došlo ke zrychlování a zpomalování dle záznamu. Při maximální rychlosti 180 km/h dle záznamu při maximální možné odchylce by rychlost činila 144 km/h, přičemž pravděpodobnost této odchylky je v desetinách promile procenta. Pokud se jednalo o listinu „Hodnocení řidiče 6/2020“, znalec uvedl, že v systému Carnet žádnou takovouto listinu nezaznamenal. Pokud by zařízení mělo splňovat spolehlivě podmínky k měření rychlosti, pak by muselo být kalibrováno a zapečetěno.

18. Ze záznamů systému Carnet ohledně jízdy žalobce dne , datum, na trase , adresa, v době od 06:39 hodin do 08:00 hodin vyplývá, že v době 07:36 hodin započalo zrychlování vozidla, a to až na rychlost 181 km/h, přičemž následně došlo ke zpomalování rychlosti až do rychlosti 130 km/h dosažené v 07:37 hodin.

19. Pokud soud nezmínil některý z listinných důkazů provedených k důkazu, nezjistil z těchto žádné pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti.

20. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu dne , datum, , přičemž pracovní poměr žalobce u žalované měl skončit uplynutím výpovědní lhůty dne , datum, , byla splněna zákonem stanovená lhůta pro podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru ve smyslu ust. § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

21. Podle ust. § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZP“), zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

22. Podle § 301 písm. c) ZP, zaměstnanci jsou povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni.

23. Zaměstnanci jsou obecně povinni plnit povinnosti, které jsou stanoveny právními předpisy, pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Všechny uvedené povinnosti mají společné to, že vyplývají z pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele; tyto povinnosti je zaměstnanec povinen plnit od vzniku pracovního poměru a podle pracovněprávních předpisů nemůže být postiženo jednání zaměstnance, kterým neporušil povinnosti z pracovněprávního vztahu.

24. Pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci lze vypovědět pracovní poměr, jen jestliže dosáhlo určitého stupně intenzity. Zákoník práce rozlišuje zvlášť hrubé, závažné a méně závažné porušení této povinnosti z pracovního poměru, aniž by tyto pojmy definoval, přičemž na jejich vymezení závisí, zda a jak bude zaměstnanec za jejich porušení postižen. Ustanovení § 52 písm. g) se proto považují za právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. za právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soud vždy posuzuje v každém jednotlivém případě, jak budou definovány pojmy „zvlášť hrubé“, „závažné“ a „méně závažné porušení“ povinnosti zaměstnance z pracovního poměru, a na základě jejich posouzení rozhodne, zda zaměstnanec byl za své jednání postižen zákonu odpovídajícím způsobem. Vymezení hypotézy § 52 písm. g) tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti zaměstnance z pracovního poměru k osobě zaměstnance, k pracovnímu místu, které zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení těchto povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

25. V § 301 ZP je obsažen taxativní výčet povinností zaměstnanců, které vyplývají z pracovněprávního vztahu. V § 301 ZP jsou tyto povinnosti zevšeobecněny, přičemž na řadě jednotlivých míst zákoníku práce jsou podrobně konkretizovány. Zaměstnanci jsou povinni v rámci pracovněprávního vztahu dodržovat mj. právní předpisy, které se vztahují k práci jimi vykonávané. Povinnost dodržovat právní předpisy není omezena na pracovní dobu zaměstnance. Kromě právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci jsou zaměstnanci povinni dodržovat i ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané. Ostatní předpisy na rozdíl od právních předpisů jsou však povinni dodržovat pouze za předpokladu, že s nimi byli řádně seznámeni. Zákoník práce neobsahuje obecnou definici „ostatních předpisů“. Pouze v § 349 odst. 1 ZP se uvádí vymezení právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, z čehož vyplývá, že se jimi rozumí i technické dokumenty a technické normy. Ostatními předpisy (tj. jinými než právními předpisy) budou, kromě předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, typicky vnitřní předpisy zaměstnavatele, ať již se bude jednat o pracovní řád či o jiný vnitřní předpis, například organizační, podpisový řád či vnitřní předpis upravující pracovní (technologický) postup.

26. Výpověď ze dne , datum, obsahovala dostatečné skutkové vymezení důvodu dle ust. § 50 odst. 4 ZP, výpověď byla žalobci doručena dne , datum, , kdy tuto odmítl převzít (§ 334 odst. 3 ZP).

27. Žalobce v řízení namítal, že pokud skutek specifikovaný v napadené výpovědi z pracovního poměru měl údajně spočívat v tom, že při jízdě dne , datum, žalobce porušil dopravní předpisy, nejednalo se porušení předpisů vztahujících k práci žalobce jakožto technika speciálních prací, čímž nebyly naplněny předpoklady ust. § 52 písm. g) ZP. S tímto názorem soud nesouhlasí. Dodržování dopravních předpisů mj. zakotvených v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), je povinností každého účastníka provozu na pozemních komunikacích. Žalobce byl dne , datum, vyslán žalovanou – zaměstnavatelem na školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci konané v Plzni, přičemž k cestě využil předmětné vozidlo svěřené mu pouze pro služební účely. Vzhledem k tomu, že místo výkonu práce specifikované v pracovní smlouvě jako „území regionální oblasti , adresa, “ zahrnovalo taktéž město , adresa, , nejednalo se o pracovní cestu ve smyslu ust. § 42 odst. 1 ZP, když absolvování školení a cesta na toto školení lze zahrnout pod rámec plnění pracovních povinností žalobcem uložených mu jeho zaměstnavatelem, žalovanou. Žalobce byl povinen při absolvování cesty předmětným vozidlem dodržovat jakožto účastník silničního provozu dopravní předpisy stanovené zákonem o silničním provozu, mj. maximální povolenou rychlost. S těmito byl žalobce seznámen při zkoušce z dopravních předpisů při získání řidičského oprávnění ve smyslu zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů. Žalovaná tudíž nebyla povinna seznamovat žalobce s povinnostmi vyplývajícími z obecně závazných dopravních předpisů. Nad rámec zákonem stanovené povinnosti pak žalovaná formou e-learningu průběžně ověřovala znalosti dopravních předpisů (naposledy před rozhodnou jízdou dne , datum, ). Žalobce byl tudíž povinen při jízdě dne , datum, dodržovat maximální povolenou rychlost dle ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, dle něhož řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg, vozidla základní složky integrovaného záchranného systému a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/h; na silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 110 km/h a na dálnici rychlostí nejvýše 130 km/h. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km/h. Případné porušení těchto dopravních předpisů pak je porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci.

28. Žalobce dále popíral, že záznam údajů z GPS jednotky nainstalované v předmětném vozidle odpovídal skutečnosti. Ani v tomto směru neshledal soud námitku žalobce za důvodnou. Nejvyšší dosažená rychlost předmětného vozidla při jízdě dne , datum, totiž plně korespondovala s výpovědí svědka , jméno FO, , který absolvoval jízdu v předmětný den společně se žalobcem, který vozidlo řídil. Shodně jako svědek , jméno FO, pak svědek , jméno FO, vypověděl, že poté, co spolujezdec , jméno FO, vyprovokoval žalobce poznámkami o pomalé jízdě, žalobce při jízdě výrazně zrychlil, přičemž svědek , jméno FO, pohledem na tachometr vozidla zjistil, že dle údajů na tachometru vozidla se jednalo o rychlost přes 180 km/h. Při šetření ve vztahu k předmětnému vozidlu bylo prokázáno, že svědek , jméno FO, mohl vidět ze zadního sedadla za řidičem na tachometr vozidla, neboť v rozhodný okamžik žalobce držel volant pouze levou rukou a pravou ukazoval na tachometr. Výpověď svědka , jméno FO, zcela korespondovala s průběhem událostí při oné cestě dne , datum, , kdy se žalobce nechal vyprovokovat ke značnému zrychlení poznámkami spolujezdce , jméno FO, o příliš pomalé jízdě. Výpověď svědka , jméno FO, soud ze shora uvedených důvodů považoval za nevěrohodnou a z této nevycházel.

29. Byť znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že záznam GPS v systému Carnet je pouze informativní (kontrola nad dodržováním dopravních předpisů náleží Policii ČR), přičemž odchylka při rychlosti 180 km/h může činit +- 36 km/h, kdy při maximální odchylce mohla činit rychlost vozidla 144 km/h, nelze pominout, že procentuální pravděpodobnost této maximální odchylky stanovil v desetinách promile procenta, což se rovná naprosto minimální, téměř nulové, pravděpodobnosti. Sám znalec pak při hodnocení postupného nárůstu a následně postupného poklesu rychlosti vozidla dle záznamu v době od 07:36 hod. do 07:37 hod. uvedl, že se subjektivně přiklání k variantě postupného zrychlování vozidla, což koresponduje s výpovědí svědka , jméno FO, . V případě narušení signálu, by naopak došlo k tomu, že by k uvedení časového údaje (odvozeného od absence lokalizace vozidla v daný časový okamžik) nedošlo a tento by zcela absentoval, k čemuž v rozhodné době od 07:36 hod. do 07:37 hod. nedošlo. Pokud žalobce odkazoval na listiny označené jako „Hodnocení řidiče 6/2020“, nebylo v řízení prokázání, kým konkrétně, a na základě jakých kritérií, je toto hodnocení vypracováváno. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že při studiu systému Carnet tyto listiny nezaznamenal. Obecně se lze přiklonit k tomu, že při tomto hodnocení bylo vycházeno z dodržování rychlosti po dobu celého kalendářního měsíce, což za měsíc červen 2020 činilo 410 km při hodnocení 47 jízd. Pokud tudíž žalobce vyjma dotčeného časového úseku při jízdě dne , datum, dodržoval dopravní předpisy, při zprůměrování tedy mohl být žalobce hodnocen kladně, což nevylučuje výrazné překročení maximální povolené rychlosti v dotčený okamžik jízdy. Soud tudíž dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce jakožto řidič předmětného vozidla při jízdě dne , datum, v době od 07:36 hod. do 07:37 hod. překročil maximální povolenou rychlost jízdy na dálnici dle ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, když jel rychlostí až 181 km/h.

30. Soud se dále zabýval tím, zda porušení povinnosti žalobcem naplnilo znaky závažného porušení povinnosti ve smyslu ust. § 52 písm. g) ZP, a zda po žalované bylo možno spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobce u této nadále pokračoval. Soud se v této souvislosti zabýval zkoumáním intenzity porušení povinnosti žalobcem, se zohledněním dosavadního postoje žalobce k plnění pracovních úkolů, zkoumáním situace a okolností, za nichž k porušení povinnosti žalobcem došlo, stejně jako k možným důsledkům tohoto porušení povinnosti z pohledu zaměstnavatele. K osobě žalobce soud zjistil, že tento byl za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h shledán vinným v přestupkovém řízení dne , datum, . V reakci na porušení dopravních předpisů pak žalovaná jako zaměstnavatel žalobce navrhla jako opatření absolvování kurzu defenzivní jízdy, přičemž žalobce tento kurz (jak sám uváděl) absolvoval. Pokud se jednalo o hodnocení žalobce ve vztahu k plnění jemu svěřených pracovních úkolů, žalobce byl přímým nadřízeným , jméno FO, hodnocen jako zcela dostatečně odborně erudovaný zaměstnanec, ovšem s nevyváženými výkony, kdy některé z jemu svěřených úkolů plnit opožděně, žalobce měl taktéž problémy v komunikaci, jak ve vztahu k zákazníkům, tak ve vztahu k některým dalším profesím, s nimiž musel v rámci plnění pracovních úkolů spolupracovat. Soud zhodnotil okolnosti porušení povinnosti žalobcem, a to překročení maximální povolené rychlosti na dálnici o více než 51 km/h (maximální výrobcem udávaná rychlost předmětného vozidla dle veřejně dostupných informací činí 199 km/h), když v rozhodný okamžik jízdy dne , datum, byla vozovka mokrá (výpověď svědka , jméno FO, ), žalobce jel ve vozidle s dalšími třemi zaměstnanci žalované, přičemž v případě dopravní nehody hrozil na straně žalované nejenom vznik škody na majetku ve formě poškození předmětného vozidla, ale především odpovědnost žalované jakožto zaměstnavatele za pracovní úraz všech zaměstnanců nacházejících se ve vozidle. Překročení maximální povolené rychlosti na dálnici o 50 km/h. a více je přitom přestupkem dle ust. § 125c odst. 1. f) bod 2 zákona o silničním provozu, za nějž je oprávněna Policie ČR uložit pokutu ve výši 5 000 Kč až 10 000 Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku (§ 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu). Žalobce se nechal ke značnému zrychlení vyprovokovat přesto, že si byl vědom skutečnosti, že žalovaná pravidelně sleduje a vyhodnocuje záznamy z GPS vozidla včetně dodržování maximální povolené rychlosti, a přesto, že žalovaná již jednou řešila se žalobcem porušení dopravních předpisů (absolvování kurzu defenzivní jízdy žalobcem). Byť zrychlení vozidla trvalo pouze jednu minutu, nelze přehlédnout, že za tuto dobu bylo ujeto s vozidlem několik kilometrů, kdy v důsledku výrazného překročení maximální povolené rychlosti za mokré vozovky, nepochybně existovalo zvýšené riziko dopravní nehody. Pokud žalovaná s ohledem na předmět její činnosti spočívající mj. v opravách, revizích a zkouškách plynových zařízení, tedy práci vyžadující nezbytně nutné dodržování mj. obecně závazných předpisů týkajících se podmínek výkonu těchto prací včetně dodržování norem v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kladla důraz na vnitřní disciplínu zaměstnanců (výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, ), schopnosti sebeovládání a loajalitu zaměstnanců, přičemž shora uvedené porušení dopravních předpisů žalobcem, vedlo k tomu, že žalovaná dospěla k závěru, že žalobce tato kritéria přestal splňovat, a toto porušení vyhodnotila jako závažné porušení povinností ve smyslu ust. § 52 písm. g) ZP, pak po zhodnocení v řízení provedených důkazních prostředků se soud s tímto hodnocením žalovanou ztotožnil. Z důvodu závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci, kdy na žalované nebylo možno spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobce u žalované dále trval, soud dospěl k závěru, že výpověď žalované udělená žalobci dne , datum, je platná a podanou žalobu tak výrokem I. jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, když žalovaná byla v plném rozsahu úspěšná, neboť žaloba byla zamítnuta a soud jí tudíž přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalované do vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně dne , datum, představují náklady právního zastoupení žalované advokátkou, kde odměna zástupkyně žalované činí za jedenáct úkonů právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne , datum, , vyjádření k žalobě ze dne , datum, , vyjádření ke znaleckému posudku ze dne , datum, , účasti na jednání soudu dne , datum, , dne , datum, v délce čtyř hodin (tedy počítáno za dva úkony poskytnutých právních služeb), dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, v celkové výši 11 x 2 500 Kč, tedy 27 500 Kč dle 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů zástupkyně žalované ve výši 3 300 Kč za jedenáct shora uvedených úkonů právní služby dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za promeškaný čas strávený na cestě a jízdného, dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za 60 půlhodin ve výši 6 000 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupkyně k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupkyně žalované z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 7,5 litru BA 95B/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky 589/2020 Sb., ve znění účinném do , datum, , pro jízdy v roce 2021 ve výši 4,40 Kč/km a 27,80 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z Prahy a zpět, tj. 2x 182 km dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, osobním motorovým vozidlem , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , dále z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,7 litru BA 95B/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky 511/2021 Sb., pro jízdy v roce 2022 ve výši 4,70 Kč/km a 44,50 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z Prahy a zpět, tj. 2x 182 km dne , datum, a dne , datum, osobním motorovým vozidlem , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , celkem jízdní výdaje ve výši 14 712 Kč, dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 10 818 Kč, dále soudem proplaceného znalečného ve výši 10 043 Kč, tj. celkem za toto období částky 72 373 Kč. Dále za odvolací řízení a opětovné řízení před soudem prvního stupně náklady právního zastoupení žalované advokátkou, kde odměna zástupkyně žalované činí za čtyři úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ze dne , datum, , účasti na ohledání vozidla dne , datum, , účasti na jednání soudu dne , datum, v době od 10:00 hod do 12:42 hod. (tedy počítáno za dva úkony poskytnutých právních služeb), v celkové výši 4 x 2 500 Kč, tedy 10 000 Kč dle 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů zástupkyně žalované ve výši 1 200 Kč za čtyři shora uvedené úkony právní služby dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za promeškaný čas strávený na cestě a jízdného, dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za 20 půlhodin ve výši 2 000 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupkyně k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupkyně žalované z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,7 litru BA 95B/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky 467/2022 Sb., pro jízdy v roce 20223 ve výši 5,20 Kč/km a 41,20 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z Prahy a zpět, tj. 2x 182 km dne , datum, a dne , datum, osobním motorovým vozidlem , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , celkem jízdní výdaje ve výši 5 492 Kč, dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 3 925 Kč, tj. celkem za toto období nákladů řízení v částce 22 617 Kč. Soud tak uložil žalobci výrokem II. povinnost zaplatit žalované náklady řízení v celkové výši 94 990 Kč (72 373 Kč + 22 617 Kč), splatné k rukám zástupkyně žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soudem neproplacená záloha na svědečné ve výši 3 000 Kč bude vrácena žalobci po právní moci rozsudku. Stejně tak soudem neproplacená záloha na svědečné ve výši 5 000 Kč bude vrácena žalované, shodně pak soudem neproplacená záloha na znalecký posudek ve výši 4 957 Kč.