12 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 38 159 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 159 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 060 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 299 Kč od 14. 9. 2025 do zaplacení, to vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do dvacátého dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje právní mocí rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé ze splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, náhradu nákladů řízení ve výši 18 268 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do dvacátého dne v příslušném kalendářním měsíci, plynule navazujících po uhrazení částky dle výroku I tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé ze splátek.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 26. 4. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru CKL č. , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru), na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr ve výši 50 000 Kč, jenž žalovaný čerpal v této výši dne 9. 5. 2022. Čerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 17,40 % ročně se žalovaný zavázal splácet žalobkyni ve sjednaných splátkách včetně poplatku za pojištění ve variantě JISTOTA, kdy se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 6,99 % z výše měsíční splátky. Žalovaný splátky splatné v období od dubna 2023 do dubna 2025 uhradil, byť opožděně. Splátku splatnou ke dni 9. 5. 2025 žalovaný dosud neuhradil, žalobkyně tak využila smluvního oprávnění a od smlouvy odstoupila, k zesplatnění úvěru tak došlo ke dni 13. 9. 2025. Žalovaný dosud na závazek uhradil celkem částku 43 470 Kč, z čehož částku 13 701 Kč žalobkyně započetla na jistinu, na úrok žalobkyně započetla částku 21 421 Kč. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny 36 299 Kč, úroku v dosud neuhrazené částce 2 060 Kč, poplatku ve výši 1 500 Kč dle části 2 písm. (L) smlouvy ve spojení s částí (D) sazebníku z důvodu prodlení trvajícího alespoň 3 měsíce, pojistného v dosud neuhrazené částce 360 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného v částce 42 454 Kč, jeho výdajů na splátky stávajících závazků 19 172,56 Kč, disponibilního příjmu žalovaného ve výši 23 281,44 Kč. Vzhledem ke splátce 1 105 Kč měsíčně dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splatit. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, za měsíc prosinec 2021, dále prověřila žalovaného v registru SOLUS, CRIF. K uzavření smlouvy došlo elektronickými prostředky, kdy jednající osoba byla identifikována oproti dokladům totožnosti, žalovaný podepsal smlouvu kódem, který mu byl zaslán prostřednictvím SMS, tedy smlouva byla uzavřena platně.

2. Žalovaný namítl, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, neboť žalovaný k ní nepřipojil vlastnoruční ani uznávaný elektronický podpis. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného a vznikl tak nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný dále uvedl, že před poskytnutím úvěru nebyl v pracovním poměru, vykonával činnost realitního zprostředkovatele, neměl vyživovací povinnost, jeho příjem od společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, činil v prosinci 2021 částku 144 240,38 Kč a částku 6 119,98 Kč vyplacené dne 3. 12. 2021, částku 9 431,70 Kč vyplacenou dne 16. 12. 2021, částku 3 661,80 Kč vyplacenou dne 5. 1. 2022, částku 57 869,49 Kč vyplacenou dne 3. 2. 2022, částku 27 030,03 vyplacenou dne 3. 3. 2022, částku 484,77 Kč vyplacenou dne 3. 3. 2022 a částku 14 968,96 Kč vyplacenou dne 6. 4. 2022, celkový příjem žalovaného za toto období činil 263 807 Kč. Žalovaný v tomto období čerpal úvěry od společnosti , právnická osoba, . dne 22. 3. 2022 ve výši 50 000 Kč a dne 11. 4. 2022 ve výši 48 000 Kč. Přijal dne 7. 4. 2022 výplatu pojistného plnění 18 915 Kč. Jeho pravidelné výdaje související s bydlením činily 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl v této době četné úvěrové závazky, čerpal průběžně revolvingový úvěr, dále úvěry u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, . a dalších, kterými splácel předchozí závazky.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 22. 4. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr včetně úroku ve výši 17,40 % ročně splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 033 Kč bez pojistného, dále se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 6,99 % z výše měsíční splátky úvěru Kč, počínaje 30. dnem ode dne čerpání úvěru. Dle části 2 bodu (L), 1. smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dle části D) sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy (část 3, odst. 2 smlouvy o úvěru). Dle části D) sazebníku bod 1) (iii) vznikl žalobkyni nárok na částku 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného trvajícího alespoň 3 měsíce. Žalobkyně vyplatila úvěr ve výši 50 000 Kč žalovanému dne 9. 5. 2022 (výpis platební transakce na čl. 16 spisu). Z rozpisu reálného splácení (čl. 15 spisu) má soud za prokázané, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné v dubnu 2023, i v následujícím období platil nepravidelně, kdy v některých měsících splátku neuhradil, následně uhradil splátku za více měsíců najednou, naposledy uhradil v dubnu 2025 částku 5 520 Kč. Žalovaný dosud uhradil na závazek celkovou částku 43 470 Kč, která byla v souladu s částí 2 písm. H) smlouvy o úvěru započtena v částce 13 701 Kč na jistinu, v částce 21 421 Kč na úrok, v částce 2 448 Kč na poplatky za pojištění, v částce 7 400 Kč na náklady na upomínání. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek splatných v květnu 2025, červnu 2025 a červenci 2025, využila žalobkyně smluvního oprávnění dle části 2 písm. O) smlouvy o úvěru a od smlouvy dopisem ze dne 1. 9. 2025 od smlouvy odstoupila. Dlužná částka sestává z nedoplatku jistiny 36 299 Kč, nedoplatku úroku v částce 2 060 Kč, nedoplatku pojistného v částce 360 Kč a nedoplatku nákladů upomínání ve výši 1 500 Kč naúčtovaných v srpnu 2025.

4. Námitky žalovaného soud shledal nedůvodnými. Smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu s ust. § 562 odst. 1 o. z. platně, neboť umožňovala zachycení obsahu právního jednání i určení jednající osoby. Totožnost žalovaného jakožto jednající osoby byla ověřena doklady totožnosti, a to občanským průkazem a řidičským průkazem, a taktéž výpisem z bankovního účtu. Návrhu na uzavření smlouvy byl přiřazen unikátní kód, přičemž žalovaný akceptoval návrh smlouvy zasláním tohoto kódu prostřednictvím sms. Ustanovení § 562 odst. 1 o. z. je ve vztahu speciality k ust. § 561 odst. 1 o. z. K právnímu jednání dle ust. § 562 odst. 1 o. z. není nezbytné, aby byla písemnost podepsána elektronickým podpisem (viz prejudikatura Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2025, č.j. 64 Co 635/2025-52).

5. Ve vztahu k námitce nedostatečného posouzení úvěruschopnosti soud uvádí, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nepostupovala zcela formálně správně, když vycházela pouze z výdajů žalovaného na splátky stávajících závazků v částce 19 172,56 Kč měsíčně, nevyžádala si však od žalovaného specifikaci jeho dalších výdajů, zejména výdajů souvisejících s bydlením, či údajů o případně vyživovaných osobách, včetně předložení podkladů k takto doplněným tvrzením, a dále nezohlednila, že příjem žalovaného z podnikatelské činnosti je v jednotlivých měsících značně nevyrovnaný a žalovaný v měsících, v nichž je jeho příjem znatelně nižší, hradí své náklady čerpáním dalších úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 III. ÚS 4129/18, rozhodnutí SDEU – C 679/18, rozhodnutí SDEU – C-755/22 ze dne 11. 1. 2024, rozsudek SDEU ze dne 21. 4. 2016 – C 337/14, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Soud nicméně posuzoval úvěruschopnost žalovaného z hlediska materiálního dle judikatorních závěrů vyplývajících z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 ve věci sp.zn. 33 Cdo 1819/2023, dle nichž neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nenastává automaticky jen proto, že věřitel při posouzení úvěruschopnosti pochybil. Pro uplatnění této sankce je nutné, aby bylo postaveno najisto, že existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; tedy že při řádném posouzení neměl být úvěr vůbec poskytnut.

6. Z výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného v období od 1. 12. 2021 do 26. 4. 2022 je prokázáno, že příjem žalovaného z podnikatelské činnosti činil celkem částku 263 807 Kč, tedy průměrně 52 761 Kč měsíčně, výdaje žalovaného související s bydlením dle tvrzení žalovaného v tomto období činily částku 4 000 Kč měsíčně, žalovaný v tomto období na splátky či úhrady celých závazků zaplatil celkem částku 193 726 Kč (průměrně se jedná o částku 38 745 Kč měsíčně), průběžně žalovaný čerpal další úvěry zejména u společnosti , právnická osoba, . dne 11. 4. 2022 částku 48 000 Kč, dne 22. 3. 2022 částku 50 000 Kč, dne 8. 3. 2022 částku 50 000 Kč a dále u společnosti , právnická osoba, dne 21. 3. 2022 částku 25 000 Kč, dne 18. 2. 2022 částku 25 000 Kč, dne 12. 1. 2022 částku 25 000 Kč. Z výpisu z bankovního účtu je tak zřejmé, že žalovaný běžně čerpal úvěry a uzavíral další závazkové vztahy zejména v měsících s nižším příjmem z podnikatelské činnosti, některé následně uhradil, ať už jednotlivými splátkami či zřejmě v celé či převážné výši. Z hlediska materiálního soud zhodnotil, že i při tomto způsobu nakládání s finančními prostředky byl žalovaný schopen hradit sjednané splátky ve výši 1 105 Kč měsíčně, neboť průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v období od prosince 2021 do dubna 2022 činil 52 761 Kč, i při zohlednění výdajů žalovaného na pravidelné splátky úvěrů, které se pohybovaly okolo částky 20 000 Kč (žalovaný některé závazky zjevně uhradil v plné výši, při započtení těchto plateb činily výdaje žalovaného na úvěry průměrně 38 745 Kč měsíčně), a výdajů souvisejících s bydlením tak příjem žalovaného umožňoval hrazení sjednaných splátek. Ostatně žalovaný splátky splatné od června 2022 do března 2023 hradil řádně, následně v období od dubna 2023 do dubna 2025 splátky taktéž nepravidelně hradil, některé ze splátek v daném měsíci sice neuhradil, nicméně následně uhradil splátku za více měsíců najednou. Soud tudíž dospěl k závěru, že na straně žalobkyně před poskytnutím úvěru nelze shledat důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a to zejména s ohledem na výši čistého průměrného měsíčního příjmu žalovaného a výši sjednané splátky. Soud tudíž dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena platně.

7. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 o. z. ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 o. z. a poplatků. Žalovaný se v přihlášce k pojištění zavázal hradit též sjednaný poplatek za pojištění, což v žalovaném rozsahu neučinil. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroku z úvěru, poplatků a úroku z prodlení nad rozsah žalobkyní tvrzené částky 43 470 Kč ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud umožnil žalovanému plnění ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, když soud stanovil tyto pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich, tudíž v případě, že žalovaný některou ze splátek neuhradí, stane se celý závazek splatným, čímž je zamezeno případnému zneužití tohoto institutu žalovaným. Pokud se jedná o výši splátek, má soud za to, že 2 000 Kč měsíčně plně odpovídá celkové výši dlužné částky a době uplynuvší od splatnosti, přičemž závazek společně s náhradou nákladů řízení bude žalovaným uhrazen do 2,5 let.

8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 527 Kč, odměny zástupce žalobkyně v celkové výši 10 640 Kč dle § 7 bod 5 a. t. za 4 úkony poskytnutých právních služeb po 2 660 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., předžalobní výzvě dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., účasti na jednání soudu dne 11. 6. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně v celkové výši 1 800 Kč za 4 úkony poskytnuté právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. za 4 půlhodiny ve výši 600 Kč, z cestovních výdajů za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalobkyně z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 6,6 litru NM/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro jízdu v roce 2026 ve výši 5,90 Kč/km a 44,50 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v , adresa, a zpět, tj. 2 x 45 km dne 11. 6. 2026, tj. celkem za jízdní výdaje 795 Kč, dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 2 906 Kč, tj. celkem částky 18 268 Kč, splatné k rukám zástupce žalobkyně ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných po zaplacení částky dle výroku I.