13 C 107/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Homolky a přísedících Eleny Gyepešové a Mgr. Marie Horčičkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 26. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17 085,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovanou uzavřel dne 30. 11. 2017 pracovní smlouvu, podle níž pracoval pro žalovanou ode dne 1. 12. 2017 na pozici manažera. Průměrný čistý měsíční příjem žalobce činil 25 000 Kč. Splatnost mzdy byla stanovena vždy k 25. dni po uplynutí měsíce. Žalovaná žalobci nevyplatila mzdu za měsíc říjen 2018, která mu měla být vyplacena dne 25. 11. 2018. Z toho důvodu se žalobce domáhá zaplacení částky 25 000 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnila tím, že mzdu za měsíc říjen 2018 vyplatila žalobci na jeho žádost v předstihu v hotovosti dne 19. 11. 2018.

3. Podle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006. Sb., zákoník práce (dále jen „ZPr“), za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl v rozhodném období (měsíc říjen 2018) zaměstnancem žalované. Spornou mezi nimi byla otázka, zda žalobce obdržel mzdu za tento měsíc.

5. Po provedením dokazování má soud za prokázané, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 30. 11. 2017 pracovní smlouvu na dobu neurčitou s datem nástupu do pracovního poměru dne 1. 12. 2017. Podle této smlouvy žalobce pracoval na pozici manažera. Průměrný čistý měsíční příjem žalobce činil 25 000 Kč. Mzda byla žalobci vyplácena vždy do 25. dne v měsíci na jeho účet s výjimkou měsíce října 2018. Mzda za tento měsíc byla žalobci vyplacena v hotovosti dne 19. 11. 2018.

6. Uzavření pracovní smlouvy je prokazováno příslušnou smlouvou mezi účastníky ze dne 30. 11. 2017. Z této listiny též vyplývá skutečnost, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou a že žalobce pro žalovanou pracoval jako manažer. Průměrný čistý měsíční příjem vyplývá z potvrzení o příjmech a z výpisu z účtu žalobce. Z výpisu z účtu vyplývá také skutečnost, že žalobci byla mzda vyplácena na jeho účet. Skutečnost, že mzda za měsíc říjen 2018 byla žalobci vyplacena v hotovosti je prokazována výdajovým pokladním dokladem žalované a výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně] Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo jednoznačně prokázáno výdajovým pokladním dokladem žalované a svědeckou výpovědí [celé jméno svědkyně], že mzda za měsíc říjen 2018 byla žalobci vyplacena v hotovosti dne 19. 11. 2018. Žalobce zpochybňoval hodnověrnost těchto důkazů, kdy ohledně svědkyně uváděl, že tato lže, a ohledně výdajového pokladního dokladu tvrdil, že podpis na tomto dokladu není jeho. Soud ovšem tyto důkazy považoval za hodnověrné. Svědkyně [celé jméno svědkyně] potvrdila, že podpis za žalovanou na výdajovém pokladním dokladu je jejím podpisem a že osobně předávala žalobci předmětnou částku. Zcela jednoznačně popsala okolnosti, za kterých byla mzda v hotovosti vyplácena, i důvody, proč k tomu došlo. V době výpovědi před soudem svědkyně již nebyla v žádném poměru k žalované společnosti. Celkové vystupování svědkyně při výslechu před soudem bylo konzistentní, jednoznačné, bez zjevných logických rozporů. Její verbální i neverbální projev byl přirozený a jednoznačný. Současně tato svědkyně potvrdila správnost a pravdivost výdajového pokladního dokladu s tím, že sama vyplácela peníze žalobci. Logicky také vysvětlila situaci, proč mzdu vyplácela v hotovosti žalobci právě ona. Z toho důvodu soud vycházel z obou těchto důkazů a na základě nich pak žalobu žalobce o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

8. Ostatní důkazy provedené v řízení, které nejsou zmíněny v rozsudku, nebyly pro posouzení věci podstatné, proto se jimi soud dále nezabýval.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci zcela úspěch, neboť soud žalobu směřující proti ní zcela zamítl. Náklady žalované spočívaly v nákladech na její zastoupení advokátem, a to za odměnu advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní pomoci po 2 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u soudních jednání ve dnech 12. 5. a 9. 6. 2022) a za 4 paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má také právo na náhradu cestovného ze sídla kanceláře v [obec] k jednání soudu v [obec] a zpět v celkové výši 3 419,90 Kč. Advokát má též právo na náhradu za ztrátu času na cestě podle § 13 odst. 3 vyhlášky v celkové výši 1 100 Kč. Součástí nákladů advokáta je též náhrada 21 % DPH, tj. částka 2 965,20 Kč Celkem tedy náklady žalované činily 17 085,10 Kč.