13 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, obec zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3 375 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 3 375 Kč s příslušenstvím, se ohledně částky 945 Kč částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 264,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 495,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení. Žalobkyně se žalobou po připuštění změny žaloby nakonec domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 3 375 Kč příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne datum. Za období od prosince 2018 do prosince 2020 žalovaný televizní poplatky nezaplatil a dluží tak žalobkyni žalovanou částku. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil a jednání soudu se nezúčastnil. Z předložených listin, a to potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, výzvy k úhradě dluhu s detailem dluhu, má soud za prokázané, že žalovaný je od dubna 2004 evidován jako poplatník televizních poplatků. Dále z předložených listin vyplývá, že žalovaný dluží televizní poplatky za období od prosince 2018 do prosince 2020. Žalobkyně podáním ze dne datum vyzvala žalovaného, aby dlužné televizní poplatky zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na úhradu televizních poplatků za dobu od prosince 2018 do prosince 2020. Ovšem ode dne datum je žalovaný v úpadku a dne datum Krajský soud v Plzni vydal usnesení č. j. insolvenční spisová značka, kterým ve výroku V. uložil věřitelům, aby své pohledávky přihlásili ve lhůtě do 30 dnů, tj. do datum. Do uvedeného data bylo možné pohledávky přihlásit. Z toho důvodu bylo možné pohledávku žalobkyně týkající se poplatků za období od prosince 2018 do června 2019 přihlásit v insolvenčním řízení. Ohledně těchto pohledávek není možné domáhat se jejich splnění žalobou (§ 140c zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon /dále jen„ IZ“ /). Z toho důvodu bylo řízení ohledně částky 945 Kč představující dlužné televizní poplatky za období od prosince 2018 do června 2019 zastaveno, neboť je zde neodstranitelná překážka podmínek řízení spočívající ve skutečnosti, že tato pohledávka měla být přihlášena v insolvenčním řízení. Ohledně zbývající pohledávky ve výši 2 430 Kč představující dlužné poplatky za období od července 2019 do prosince 2020 dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žalovaný byl v předmětném období poplatníkem televizních poplatků podle zákona č. 348/2005 Sb. Výše poplatku činila podle § 6 z. č. 348/2005 Sb. 135 Kč měsíčně a podle § 7 odst. 2 tohoto zákona byl splatný do patnáctého dne každého měsíce. Žalobkyně poskytla žalovanému přiměřenou dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., kdy však žalovaný svoji povinnost ani tehdy nesplnil. Tím se žalovaný zároveň dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá zákonným kritériím. Ze shora uvedených důvodů dospěl tedy soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č.177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za dva úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 200 Kč a dva paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 126 Kč. Vzhledem k částečnému zastavení řízení byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 72 % (úspěch 2 430 Kč z požadovaných 3 375 Kč). Naproti tomu její neúspěch činil 28 % (zastavení řízení ohledně částky 945 Kč z požadovaných 3 375 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 44 % (72 % - 28 %). 44 % z částky 1 126 Kč pak činí 495,44 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši. Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci