13 C 37/2015

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalované a žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované a žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení práva odpovídajícího věcnému břemeni a o určení práva nezbytné cesty <b>I. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že jako vlastník nemovitých věcí, pozemku par. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], pozemku par. [číslo] (zahrada) a pozemku par. [číslo] (zahrada), vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], je oprávněnou osobou z věcného břemene, spočívajícím v právu chůze a jízdy přes část pozemku žalované par. č. st. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], se zamítá.</b> <b>II. Povoluje se právo nezbytné cesty přes část pozemku žalované par. č. st. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] v rozsahu, který je vymezen připojeným geometrickým plánem, jako služebnost, ve prospěch žalobkyně, jako vlastníka pozemku par. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], pozemku par. [číslo] (zahrada) a pozemku par. [číslo] (zahrada), vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Cheb, na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], a to za jednorázovou úplatu ve výši 37 800 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Přílohou tohoto rozsudku je geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení] č. [rok] [číslo] ze dne [datum].</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že jako vlastník nemovitých věcí, pozemku par. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], pozemku par. [číslo] (zahrada) a pozemku par. [číslo] (zahrada), vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], je oprávněnou osobou z věcného břemene, spočívajícím v právu chůze a jízdy přes část pozemku žalované par. č. st. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], eventuálně pro případ, že návrh na určení existence věcného břemene bude soudem zamítnut, navrhla, aby soud povolil právo nezbytné cesty přes část pozemku žalované par. č. st. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] v rozsahu, který je vymezen připojeným geometrickým plánem, jako služebnost, ve prospěch žalobkyně, jako vlastníka pozemku par. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], pozemku par. [číslo] (zahrada) a pozemku par. [číslo] (zahrada), vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], a to za jednorázovou úplatu ve výši 5 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] uvedených výše, kdy stavba je užívána jako [příjmení] [jméno]. Uvedené nemovitosti sousedí s pozemkem žalované par. [číslo] jehož součástí je stavba [anonymizována dvě slova]. Poměry na místě samém jsou takové, že z pohledu od přilehlé komunikace se na levé straně nachází [příjmení] [jméno] a na pravé straně [anonymizována dvě slova]. Z levé strany [příjmení] [jméno] za oplocenou zahradou a dále za oběma hotely se nachází park přístupný pouze pro pěší. Ze silnice je do prostoru mezi oběma hotely umístěn vjezd (brána), za nímž se nachází přístupová komunikace, která je cca po 10 m rozdělena opěrnou zdí na dvě souběžné cesty. Příjezdová cesta od nepaměti slouží jako přístupová cesta k oběma hotelům. Přístup k objektu [příjmení] [jméno] byl od samého počátku zajištěn částečně přes pozemek náležející k [anonymizována dvě slova], tj. přes pozemek par. [číslo]. Babička žalobkyně paní [jméno] [příjmení] objekt [příjmení] [jméno] koupila, s vědomím, že má právo užívat společnou vstupní bránu za účelem přístupu ke svým nemovitostem, neboť ani jinou možnost přístupu neměla. Nepochybně tak činila se souhlasem vlastníka sousední nemovitosti, [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [jméno] (tehdy označovaný jako [jméno]) byl následně v roce 1952 znárodněn a přešel do vlastnictví československého státu. Později byl bezplatně převeden do užívání [obec] katolické charity v [obec]. Po celou dobu existoval pouze jeden společný příjezd k oběma objektům a nikdy nebyly vznášeny žádné námitky. Dohodou o vydání věci v roce [rok] byly předmětné nemovité věci ([příjmení] [jméno] s pozemky) vydány v rámci restituce matce žalobkyně. Matka žalobkyně využívala popsaný přístup k hotelu s vědomím dřívější dohody ohledně tohoto práva. Žalobkyně pak získala vlastnické právo od své matky darovací smlouvou. Existence přístupové cesty k [příjmení] [jméno] je záležitostí historickou a podloženou souhlasem právních předchůdců vlastníka [anonymizována dvě slova]. Naléhavý právní zájem na určení práva žalobkyně spatřovala ve skutečnosti, že ji k podání žaloby odkázal stavební úřad, navíc s jedná o právo, které se zapisuje do katastru nemovitostí. S ohledem na výše uvedené je žalobkyně přesvědčena, že došlo k vydržení práva cesty, neboť předmětný příjezd k hlavnímu vchodu [příjmení] [jméno] zde kontinuálně existuje již od roku 1910.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že služebnost, která byla zapsána k knihovní vložce [číslo] zanikla splynutím ve smyslu ustanovení § 526 zákona č. 946/1811 Sb., když obě nemovitosti byly ve vlastnictví československého státu. Ke dni [datum] byl na návrh tehdejší organizace [ulice] odborové hnutí vložen výmaz služebností váznoucích pod pol. [anonymizováno] a [anonymizováno]. Věcné břemeno tedy zaniklo. Zřízení práva nezbytné cesty přes pozemek žalované je vyloučeno tou okolností, že pozemek žalobkyně přímo sousedí s veřejnou cestou, a to po celé své délce u jižní strany objektu. Skutečnost, že žalobkyně má na svém pozemku stromy a keře, které přístup komplikují, je z pohledu nároku na zřízení nezbytné cesty zcela irelevantní, když zásah do vlastnického práva by měl být podle ustálené judikatury zcela výjimečným řešením.

3. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku par. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], pozemku par. [číslo] (zahrada) a pozemku par. [číslo] (zahrada), vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], a že žalovaná je vlastníkem pozemku par. č. st. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]. K těmto skutečnostem soud neprováděl další dokazování.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že počátkem 20. století byly vybudovány v kat. území [obec] (nyní [ulice] ulice) hotely [jméno] (dříve [příjmení], [jméno], [jméno]) a [anonymizováno]. Prvý z hotelů byl postaven na parcele par. č. st. [anonymizováno] a druhý z hotelů se nachází na sousední parcele par. č. st. [číslo]. Dne [datum] původní vlastníci obou hotelů manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] prodali nemovité věci, které tvořily hotel [anonymizováno] s pozemky, kupující [jméno] [příjmení]. Současně si tyto smluvní strany sjednaly, že paní [jméno] [příjmení] udělila za sebe i své nástupce ve vlastnictví nemovitosti [číslo]„ [anonymizováno]“ v [obec] prodávajícím, co by vlastníkům domu [číslo]„ [anonymizováno]“ v [obec] pro ně a jejich majetkové nástupce právo vjezdu a výjezdu se všemi povozy sloužícími provozu domu [číslo] přes existující vjezd na západní straně domu [číslo] tedy mezi domy [číslo] souhlasí, aby tato služebnost na držebnosti [číslo]„ [anonymizováno]“ v [obec], vložka [číslo] coby sloužícímu majetku, byla vložena ve prospěch současných vlastníků objektu [číslo]„ [anonymizováno]“ coby panujícímu majetku. V roce 1952 došlo ke znárodnění majetku - lázeňský ubytovací podnik pension„ [jméno]“ v [obec]. Znárodnění se týkalo stavební parcely č. kat. [anonymizováno] s domem [adresa], stavební parcely č. kat. [číslo] a pozemkové parcely č. kat. [číslo]. Znárodněním nabyl vlastnické právo k nemovi-tostem československý stát. [ulice] [anonymizováno] bylo vlastnictví pro československý stát zapsáno ke dni [datum]. Nemovitost [číslo]„ [jméno]“ byla dne [datum] bezplatně převedena do vlastnictví [obec] katolické charity. Po změně společenských poměrů byla tato nemovitost vydána paní [celé jméno žalobkyně], nar. 1944 Darovací smlouvou ze dne [datum] darovala Paní [celé jméno žalobkyně], nar. 1944, předmětné nemovité věci tvořící mimo jiné hotel [jméno], své dceři - žalobkyni. Soud má také za prokázané, že hlavní vstup do objektu„ [jméno]“ ([anonymizováno], [jméno], [jméno]) byl vždy z komunikace přes příjezdovou cestu, která se nachází mezi oběma objekty a která je nyní předmětem sporu. Ovšem bylo také prokázáno, že již od 90. let minulého století se objevují spory mezi tehdejšími vlastníky o přístup k hotelu [jméno] a užívání části pozemku par. č. st. [číslo] k příjezdu k uvedenému objektu. Soud má také za prokázané, že příjezd k objektu [číslo]„ [jméno]“ je pouze přes předmětný přístup.

5. Vybudování hotelů [anonymizováno] a [anonymizováno] počátkem 20. století je prokazováno zápisy v pozemkových knihách, polním náčrtem z [datum] a fotografií z roku 1910. Prodej hotelu [anonymizováno] v roce 1920 paní [jméno] [příjmení] a zřízení práva vjezdu a výjezdu vyplývá z kupní smlouvy mezi manžely [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Znárodnění hotelu [jméno] je prokazováno výměrem Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum], sp. zn. [číslo] [rok] a výpisem z pozemkových knih. Z tohoto důkazu také vyplývá skutečnost, že později došlo ke znárodnění sousedního hotelu [anonymizováno] a že v dalších letech byly oba objekty se souvisejícími pozemky ve vlastnictví československého státu. Z pozemkových knih vyplývá také skutečnost, že objekt současného [příjmení] [jméno] byl převeden do vlastnictví [obec] katolické charity. Vydání nemovitostí paní [celé jméno žalobkyně], nar. 1944, v rámci restitučního řízení je prokazováno dohodou o vydání věci ze dne [datum]. Následný převod na žalobkyni vyplývá z darovací smlouvy ze dne [datum]. Okolnost, že hlavní vstup k [příjmení] [jméno] byl vždy přes vjezd mezi předmětnými objekty vyplývá z předložené fotodokumentace, kupní smlouvy ze dne [datum] i čestných prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a konec konců i ohledáním na místě samém provedeným soudem. [příjmení] mezi současnými vlastníky sousedních objektů i jejich právními předchůdci jsou prokazovány zejména vzájemnou korespondencí mezi nimi i správními spisy vedenými u [stát. instituce]. Okolnost, že v současné době je fakticky možný vjezd na pozemek žalobkyně k [příjmení] [jméno] pouze přes příjezdovou cestu mezi hotely a přes část parcely žalované, byla zjištěna ohledáním na místě samém. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti.

6. V řízení o zřízení věcného břemene práva nezbytné cesty je nutné nárok projednat a posoudit podle § 1029 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“) /viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1814/2015 7. Podle § 1029 ObčZ vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek (odst. 1). Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty (odst. 2).

8. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda existuje právo nezbytné cesty na předmětném pozemku žalované ve prospěch žalobkyně. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, jak je již uvedeno výše, že služebnost spočívající„ v právu vjezdu a výjezdu se všemi povozy sloužícími provozu domu [číslo] přes existující vjezd na západní straně domu [číslo] tedy mezi domy [číslo]“ vznikla kupní smlouvou z roku 1920. Později však došlo ke splynutí vlastnického práva ke všem předmětným nemovitým věcem a tedy i ke splynutí osoby oprávněné a osoby povinné ze služebnosti v osobě československého státu. Z povahy věci tak došlo k zániku služebnosti spočívající v právu nezbytné cesty, když u hotelu [anonymizováno] bylo vlastnické právo pro Československou republiku zapsáno ke dni [datum] a u Hotelu [anonymizováno] ([jméno]) bylo toto právo pro Československou republiku zapsáno ke dni [datum]. Jiná dohoda ohledně zřízení práva nezbytné cesty nebyla v řízení předložena, ani nebylo žádnou z účastnic tvrzeno, že by taková dohoda existovala. Z toho důvodu má soud za to, že služebnost spočívající v právu vjezdu a výjezdu zanikla a později nebyla smlouvou zřízena.

9. Následně se soud zabýval tím, zda nedošlo k vydržení takového práva odpovídajícímu právu nezbytné cesty. Ohledně této skutečnosti bylo na žalobkyni, aby prokázala, že byla ona i její právní předchůdci v dobré víře, že ji pozemek patří nebo že ji právo svědčí, když nestačí pouze okolnost, že ho jen„ bez problémů užívala“. Z provedeného dokazování, zejména vzájemnou komunikací mezi žalobkyní a žalovanou a jejich právními předchůdci v průběhu doby a ze správních spisů vedených ohledně různých záležitostí u [stát. instituce], je zřejmé, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, že ji předmětná část pozemku patří, když minimálně od konce 90. let je mezi účastnicemi řešena otázka pohybu vozidel i osob k pozemku žalobkyně přes pozemek žalované. Skutečnost, že žalovaná a její právní předchůdce nebránily žalobkyni v průchodu a průjezdu přes její pozemek, neznamená, že by žalobkyně mohla být v dobré víře, že ji pozemek patří, případně že ji náleží právo průchodu a průjezdu přes pozemek žalované. Z těchto důvodů má soud za to, že k vydržení žádného z těchto práv nedošlo.

10. Na základě výše uvedených závěrů soud zamítl nárok žalobkyně, kterým se domáhala určení, že jako vlastník nemovitých věcí, pozemku par. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], pozemku par. [číslo] (zahrada) a pozemku par. [číslo] (zahrada), vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], je oprávněnou osobou z věcného břemene, spočívajícím v právu chůze a jízdy přes část pozemku žalované par. č. st. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], jak je uvedeno ve výroku I.

11. S ohledem na eventuálně konstituovaný petit žaloby se soud dále zabýval tím, zda žalobkyně, jako vlastník výše uvedených pozemků, má možnost předmětné nemovité věci řádně užívat z důvodu nedostatečného spojení s veřejnou cestou. Ohledáním na místě samém soud zjistil, že jiný vjezd na pozemek žalobkyně není reálně možný. Předmětný pozemek žalobkyně je ze dvou stran obklopen lázeňským parkem, kam je zakázán vjezd motorových vozidel, takže z těchto dvou stran (při pohledu na hotel z ulice [ulice] vlevo od hotelu a za hotelem), není možné zřídit vjezd na pozemek. Třetí strana (vpravo) sousedí s pozemkem žalované, který je předmětem tohoto řízení. Z přední strany leží nemovitost žalobkyně při veřejné cestě - ulici [ulice]. Z této strany se jedná o oplocený pozemek, na kterém se nachází vzrostlé stromy a zejména rozsáhlý rododendron. U všech těchto rostlin je zcela evidentní (i bez hlubších biologických znalostí), že se jedná o stromy a keře, které byly zasazeny dávno před tím, než se nemovitosti dostaly zpět do vlastnictví žalobkyně a její rodiny. Nedostatek přístupu na svůj pozemek si tak nezpůsobila žalobkyně sama. Současně se nejedná o situaci, že by žalobkyně žádala nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení. Situace na místě je podle soudu taková, že bez využití části pozemku žalované nemá žalobkyně žádnou jinou možnost dostat se k objektu hotelu autem či jiným motorovým vozidlem. Jedná se tedy o nezbytnost k tomu, aby žalobkyně mohla svoji nemovitou věc řádně užívat. Z uvedených důvodů soud povolil v rozsahu, který odpovídá potřebě žalobkyně, jako vlastníka nemovité věci, řádně užívat svoji nemovitost, nezbytnou cestu přes pozemek žalobkyně v části, jež je zachycena v geometrickém plánu, který je součástí tohoto rozsudku.

12. Za nezbytnou cestu náleží úplata (§ 1030 odst. 1 ObčZ). Z revizního znaleckého posudku [obec] školy technické a ekonomické v [obec], Ústavu znalectví a oceňování [číslo] vyplývá, že obvyklá cena úplaty za užívání služebnosti v rozsahu, jak bylo přiznáno právo žalobkyni činí částku 37 800 Kč, jedná-li se o užívání služebnosti na dobu neurčitou. V předmětné věci je evidentní, že právo nezbytné cesty je zřizováno na dobu neurčitou, když prostým během času nemůže dojít k žádné změně. Z toho důvodu soud žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila úplatu za užívání služebnosti ve výši stanovené znaleckým ústavem, tj. ve výši 37 800 Kč.

13. Výrokem IV. soud deklaroval význam přílohy - geometrického plánu, který obsahuje přesné zachycení části pozemku, který je žalobkyně oprávněna užívat k zajištění svého práva nezbytné cesty.

14. K ostatním důkazům, které byly v tomto řízení provedeny a které nejsou uvedeny výše, soud při rozhodování ve věci nepřihlížel, neboť pro posouzení věci nebyly podstatné s ohledem na výše uvedené závěry soudu. Současně soud zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] st., když tyto důkazy soud považoval za nadbytečné, neboť ve věci bylo možné rozhodnout i bez těchto důkazů.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V předmětné věci měly obě účastnice částečný úspěch, když první nárok žalobkyně na určení existence práva nezbytné cesty byl zamítnut, ale naopak žalobkyně uspěla se svým nárokem na určení práva nezbytné cesty. Z toho důvodu soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.