13 C 47/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr Milana Homolky a přísedících Eleny Gyepešové a Boženy Kavkové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , PSČ obec zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 108 740 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se ohledně částky 18 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 740 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, částečně zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 90 000 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 41 144 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 108 740 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela pracovní smlouvu dne 1. 4. 2018, podle které u ní žalovaný pracoval jako strojník, obsluha stavebních strojů. Uvedený pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem dopisem ze dne 12. 2. 2020 z důvodů neomluvených absencí žalovaného. V době trvání pracovního poměru žalovaný svojí nedbalostí způsobil škodu tím, že na stavbě, kde vykonávala stavební činnost žalobkyně, poškodil skleněnou markýzu. Žalobkyně na náhradu této škody musela zaplatit částku 93 740 Kč na základě faktury vystavené [právnická osoba], [obec]. Dále žalovaný v podstatě stejným způsobem jím řízeným stavebním strojem poškodil osobní automobil Škoda Fabia ve vlastnictví žalobkyně. Za jeho opravu pak žalobkyně musela vynaložit 15 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil.

3. Při jednání dne 25. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 18 740 Kč s příslušenstvím. Z toho důvodu soud ohledně této části řízení zastavil podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Předmětem řízení tak dále zůstala pouze částka 90 000 Kč s příslušenstvím.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl u žalobkyně v pracovním poměru ode dne 1. 4. 2018 jako strojník. Dopisem ze dne 12. 2. 2020 došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (žalobkyně). V průběhu trvání pracovního poměru v roce 2019 žalovaný svým jednáním způsobil škodu na majetku třetí osoby ve výši 93 740 Kč, když jako zaměstnanec žalobkyně při výkonu své pracovní činnosti poškodil skleněnou markýzu jiné osoby. Za tuto škodu žalobkyně musela zaplatit částku 93 740 Kč.

5. Skutečnost, že žalovaný byl v pracovním poměru u žalobkyně, včetně data nástupu do práce a pracovního zařazení, je prokazována pracovní smlouvu ze dne 1. 4. 2018. Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně je prokazováno jeho dopisem ze dne 12. 2. 2020. Úhrada částky 93 740 Kč za opravu markýzy vyplývá z faktury [právnická osoba] Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a výše uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti.

6. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZPr“), zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

7. Podle § 257 ZPr zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav (odst. 1). Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůl-násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek (odst. 2).

8. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 ZPr je porušení pracovní povinnosti zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislosti mezi porušením pracovní povinnosti a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance.

9. Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě, nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení (§ 249 ZPr). V předmětné věci je zřejmé, že žalovaný porušil minimálně tuto obecnou právní povinnost, když si při obsluze stavebního stroje nepočínal tak, aby nedocházelo ke škodě na majetku, resp. při obsluze stavebního stroje nezachoval patřičnou míru pečlivosti a obezřetnosti a došlo ke škodě na jiném majetku.

10. Dalším předpokladem odpovědnosti je vznik škody. Škodou je majetková újma, která nastala ve sféře poškozeného. V předmětné věci došlo ke škodě na majetku žalobkyně, když musela nahradit škodu třetímu subjektu za poškozenou skleněnou markýzu. Tato škoda činila 93 740 Kč. Tuto částku by žalobkyně nemusela zaplatit, kdyby žalovaný při obsluze stavebního stroje postupoval dle platných předpisů a neporušil svoji právní povinnost. Hodnota škody pak vyplývá z částky, kterou žalobkyně zaplatila [právnická osoba]

11. Příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody je dána tím, že žalobkyně vyplatila částku na náhradu škody na základě jednání žalovaného.

12. Zavinění je pak chápáno jako psychický vztah škůdce jak k vlastnímu protiprávnímu jednání, tak ke škodě, která je výsledkem tohoto protiprávního jednání. Zde došlo k zavinění ve formě nedbalostního jednání žalovaného.

13. Výše škody vyplývá z výše zaplaceného plnění třetí osobě ve výši 93 740 Kč, jak je již konstatováno výše.

14. Současně podle § 257 ZPr výše náhrady škody nemůže přesáhnout 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti. Průměrný měsíční výdělek ve smyslu ustanovení § 352 ZPr u žalovaného činil 20 000 Kč. Čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku tak činil 90 000 Kč. Uvedená skutečnost vyplývá ze mzdových listů žalovaného.

15. Z výše uvedeného je zřejmé, že byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle § 250 ZPr, proto soud ohledně částky 90 000 Kč žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když celková výše škody činila 93 740 Kč, ale výše požadované náhrady škody nesmí přesáhnout 4,5 násobku průměrné měsíční mzdy žalovaného, což činí právě 90 000 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 473 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za 5 úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby a účast na soudních jednáních ve dnech 10. 9. 2020 a 25. 3. 2021) po 4 700 Kč a pět paušálů na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu cestovného ze sídla kanceláře v [obec] k jednání soudu v Chebu a zpět ve výši 1 455 Kč a náhradu za ztrátu času na cestě ve výši 800 Kč za každou jednotlivou cestu. Současně má advokát právo na náhradu DPH ve výši 21 %, tj. 6 197 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně činily 41 144 Kč.