14 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení dědice s právem na výplatu povinného dílu <b>I. Určuje se, že [celé jméno žalobce], [datum narození], je nepominutelným dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], posledně bytem [adresa], s právem na výplatu povinného dílu.</b> <b>II. Žalovaná je povinná uhradit žalobci náklady řízení ve výši 41 249 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je nepominutelným dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], s právem na výplatu povinného dílu. V odůvodnění žaloby uvedl, že je jediným potomkem zůstavitelky, která za života sepsala u notářky JUDr. [jméno] [příjmení] závěť ze dne [datum], kterou k dědictví povolala žalovanou, jakožto jedinou dědičku, přičemž substitutem ustanovila syna žalované. Dále u notářky zůstavitelka sepsala prohlášení o vydědění žalobce ze dne [datum], neboť o ni žalobce neprojevoval patřičný zájem. Naposledy zůstavitelka sepsala u notářky závěť dne [datum], dle které byla k celé pozůstalosti jako dědička znovu povolána žalovaná. Jako substituta určila zůstavitelka opět syna žalované. Spolu s uvedenou závětí bylo stejného dne zůstavitelkou u notářky sepsáno i prohlášení o vydědění žalobce i jeho potomků, neboť o ni žalobce neprojevoval žádný zájem a nepomohl jí v těžké nemoci, kdy osobně žalobce zůstavitelku nenavštívil od března 2010, žalobce se nesnažil se zůstavitelkou jakkoli spojit, zájem o ni neprojevil ani v době její těžké nemoci a složité životní situaci. Vzájemnému kontaktu se však zůstavitelka dle svého tvrzení nebránila. Takové odůvodnění vydědění však žalobce odmítá, jelikož se podle něj nezakládá na pravdě. Manželství rodičů žalobce bylo rozvedeno krátce po jeho narození, kdy mu byly 3 roky, poté zůstavitelka opustila společnou domácnost a žalobce ponechala v péči otce. Nadále o osobu žalobce neprojevovala žádný zájem, což bylo jedním z důvodů ke svěření žalobce do péče otce a stanovením výše vyživovací povinnosti zůstavitelky, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. Nc 520 ze dne 17. 11. 1987. První vzájemný kontakt žalobce a zůstavitelky inicioval žalobce, kdy mezi lety 2003 a 2004 navštívil zůstavitelku v jejím tehdejším bydlišti ve [obec]. Od té doby se žalobce se zůstavitelku stýkali pravidelně jednou za dva měsíce, v letech 2006 a 2007 spolu strávili i společnou dovolenou v Itálii. Zásadní zlom v jejich vzájemném vztahu nastal roku 2010, kdy žalobce zůstavitelce představil svou přítelkyni, která byla věřící katolička. Náboženské vyznání přítelkyně žalobce však představoval pro zůstavitelku problém, pro který se partnerský vztah snažila žalobci rozmluvit. Poté, co žalobce zůstavitelce oznámil zásnuby se svou partnerkou, zůstavitelka přerušila veškerý vzájemný kontakt se žalobcem. Nijak nereagovala na zaslané svatební oznámení a pozvání na obřad, svatby se neúčastnila. Žalobce se i nadále snažil zůstavitelku kontaktovat při narození svých potomků, či při příležitosti jeho pracovní cesty v [obec], ani v jednom případě se však nedočkal odpovědi. Zůstavitelka nereagovala na telefonní hovory či zaslané emaily, pokud však žalobce volal z pracovního telefonu, zůstavitelka hovor zvedla a záhy po zjištění volajícího zavěsila. I přes nezájem ze strany zůstavitelky se však žalobce osobně zúčastnil jejího pohřbu, kdy se o jejím úmrtí dozvěděl ze sociálních sítí. Z výše uvedených skutečností byl tak žalobce toho názoru, že nejsou naplněny důvody k jeho vydědění dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a domáhal se výplaty jeho povinného dílu, neboť v minulosti soustavně vyvíjel snahu o osobní kontakt se zůstavitelkou, která však toto odmítala, a to pouze z důvodu náboženského vyznání manželky žalobce.

2. Žalovaná ve svém podání ze dne 10. 2. 2022 vyslovila nesouhlas s podanou žalobou, kdy neuznala vznesený nárok žalobce na výplatu jeho povinného dílu. K uvedeným tvrzením žalobce žalovaná uvedla, že zůstavitelka neopustila svého syna dobrovolně, k odchodu ze společné domácnosti však byla donucena ze strachu ze svého manžela, kdy se bála o svůj život a neměla možnost si syna vzít a postarat se o něj. Následně neměla dostatek sil a finančních prostředků, aby se o syna se svým manželem úspěšně soudila. Není tak pravdou, že by zůstavitelka nejevila o syna zájem, jen neměla sílu čelit negativnímu a konfliktnímu vlivu jednání svého manžela. Dále žalovaná sdělila, že zůstavitelka neměla žádné problémy s věřícími lidmi, kdy potomci žalované i její manžel jsou pokřtěni, o čemž zůstavitelka věděla. K nesouhlasu s osobou partnerky žalobce tak zřejmě musel zůstavitelku vést jiný důvod, než její náboženské vyznání. Pokud žalobce tvrdí, že mu zůstavitelka neotevřela při jeho osobní návštěvě i přesto, že bylo v domácnosti slyšet puštěné rádio, žalované je známo, že zůstavitelka pouštěla hudbu svému psovi i pokud na krátkou dobu domácnost opouštěla. Žalobce dle žalované nejevil o matku zájem i po dobu jejího onkologického onemocnění, což nesla zůstavitelka velmi těžce, neboť nabídnutou pomoc žalobce by, dle žalované, zůstavitelka zcela jistě přijala. K přítomnosti žalobce na pohřbu zůstavitelky žalovaná sdělila, že o jejím úmrtí informovala žalobce právě ona, žalobce se k pohřbu dostavil o hodinu dříve a zájem jevil pouze o pozůstalost. Na nákladech na pohřeb zůstavitelky se žalobce nijak nepodílel, následující den nechal byt zůstavitelky na radu Policie ČR zapečetit. Závěrem svého podání tak žalovaná uvedla, že vzhledem k informacím, které zřejmě nebyly žalobci známy, s podanou žalobou nesouhlasí.

3. Soud v průběhu řízení provedl důkaz účastnickým výslechem žalobce i žalované, výslechy svědků a sdělením podstatného obsahu listin z dědického spisu sp. zn. 0 D 792/2019, a to úmrtního listu zůstavitelky, závěti ze dne 22. 3. 2011, prohlášení o vydědění ze dne 16. 1. 2014, závěti a prohlášení o vydědění ze dne 26. 7. 2018, protokolu o předběžném šetření ze dne 8. 1. 2020, záznamu o vlastnictví zbraně zůstavitelkou, protokolu o jednání ze dne 2. 11. 2021 a usnesení č. j. 0 D 792/2019-163 ze dne 2. 11. 2021. Dále soud provedl důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. Nc 520 ze dne 17. 11. 1987, fakturou o nákladech pohřbu zůstavitelky, zprávou nemocnice o zdravotním stavu a průběhu léčby zůstavitelky, kopií rezervace ubytování žalobce při účasti na pohřbu zůstavitelky, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 27 D 1032/2005-54 ze dne 22. 12. 2005, darovací listinou ze dne 19. 11. 2003 s ověřeným podpisem, emailovou zprávou ze dne 26. 7. 2012, emailovou komunikací mezi žalobcem a zůstavitelkou a sdělením notářky JUDr. [jméno] [příjmení]. Naopak k dokazování soud usnesením zamítl účastnický výslech paní [celé jméno svědkyně], a to pro nadbytečnost, kdy z provedeného dokazování byl soudem dostatečně zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí ve věci.

4. Žalobce při svém účastnickém výslechu sdělil, že po rozvodu rodičů pobýval nadále s otcem, kontakt se zůstavitelkou v žádné formě neproběhl až do roku 2003, kdy žalobce zůstavitelku navštívil u ní doma. K důvodům rozvodu rodičů žalobce uvedl pouze toliko, že mu nejsou blíže známy, otec či jeho prarodiče s ním o rozvodu jeho rodičů nikdy nehovořili. Následně oba navázali se zůstavitelkou úzký vztah, žalobce ji pravidelně navštěvoval dvakrát až třikrát do roka, trávili spolu dovolené v Itálii v letech 2006 a 2007, kdy tyto náklady si hradil každý zvlášť. Po úmrtí své mateřské babičky roku 2005 obstaral žalobce na žádost své matky veškeré záležitosti ohledně pohřbu. Změna nastala roku 2010 při oslavě 50. narozenin zůstavitelky, kdy došlo k hádce mezi zůstavitelkou a manželkou (tehdy partnerkou) žalobce a následně i mezi zůstavitelkou a jím. Důvodem k neshodám mělo být náboženské vyznání manželky a její způsob výchovy. Negativně zůstavitelka reagovala i na zásnuby žalobce a jeho partnerky, následně zůstavitelka přerušila veškerý kontakt se žalobcem. Zůstavitelka nijak nereagovala na svatební oznámení, na svatbu se i přes pozvání nedostavila, nereagovala na novoroční přání ani na zprávy o narození jejích dvou vnoučat. Při osobní návštěvě u příležitosti pracovní cesty zůstavitelka žalobci neotevřela, žalobce však z bytu slyšel hrát hudbu a domníval se, že zůstavitelka byla v tu dobu doma. O smrti zůstavitelky se žalobce dozvěděl od žalované přes sociální sítě, na pohřeb zůstavitelky se žalobce se svou manželkou osobně dostavili a po dobu jejich pobytu byli ubytováni u žalované v penzionu. Na nákladech na pohřeb se žalobce nijak nepodílel, jelikož mu bylo sděleno, že měla zůstavitelka pro tento případ našetřené peníze. Po pohřbu nechal na základě porady se žalovanou a další známou zůstavitelky, paní [příjmení], byt zapečetit, neboť mu nebylo známo, kolik bylo vyrobeno k bytu klíčů. Po čtení závěti u notářky nechali po domluvě se žalovanou a jejím manželem vyměnit zámek u dveří a klíče složili notářce do úschovy. O závěti a vydědění se žalobce dozvěděl až při čtení těchto listin u notářky.

5. Žalovaná ve svém účastnickém výslechu uvedla, že není pravdou, že by se žalobci někdo zmínil o našetřených prostředcích na pohřeb, neboť vše hradila ona sama. Ohledně klíčů k bytu zůstavitelky žalobce věděl o jejich počtu, kdy jeden měla žalovaná, jeden sousedka a jeden paní [příjmení]. Dále žalovaná sdělila, že vztah se zůstavitelkou navázala přibližně před 15 lety, kdy zpočátku pouze zůstavitelce hlídala psa, následně se ale více sblížily. O žalobci jakožto svém synovi zůstavitelka zpočátku vůbec nehovořila, byla však šťastná, když se zkontaktovali. Nikdy se však nezmínila o důvodech jejího rozvodu, zřejmě se však bála žalobcova otce, neboť si na svou obranu pořídila i zbraň. Na zmiňované oslavě narozenin zůstavitelky pro svoji nemoc žalovaná nebyla, o hádce žalobce s jeho matkou se však následně dozvěděla. O úmrtí zůstavitelky žalobce žalovaná informovala, následně ho i s jeho manželkou po dobu jejich pobytu během pohřbu zůstavitelky ubytovala u sebe v penzionu. Při té příležitosti žalovaná žalobce informovala o zdravotních komplikacích zůstavitelky, kdy se úspěšně léčila s rakovinou, která se však po 5 letech zůstavitelce vrátila. O zaslaných novoročních přání či fotografií ze svatby se zůstavitelka žalované nikdy nesvěřila. K dotazu, jaký postoj měla zůstavitelka k věřícím osobám, žalovaná uvedla, že s náboženstvím neměla problém, sama žalovaná má pokřtěné své děti, o čemž zůstavitelka věděla.

6. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu sdělila, že zůstavitelku osobně znala, neboť zůstavitelka spravovala její účetnictví, a v době, kdy se o zůstavitelku a jejího psa nemohla starat žalovaná, vozila zůstavitelku do nemocnice ona sama, případně se starala o jejího psa. Svědkyně poznala zůstavitelku v době, kdy již nebyla s žalobcem v kontaktu, proto o jejich vztahu a minulosti příliš neví. O rodinných vztazích s ní zůstavitelka hovořit odmítala, ovšem svědkyni bylo jasné, že zůstavitelce chybí vnoučata, neboť se velmi upnula na její děti a děti žalované. K minulosti zůstavitelky se svědkyně dozvěděla pouze toliko, že ze strachu opustila [část Prahy] si opatřila jednak na svou obranu, jednak uvažovala o sebevraždě. Po dobu, co svědkyně vybírala zůstavitelce poštu, nenašla zde žádnou osobní korespondenci, pouze úřední psaní. [příjmení] neměla zůstavitelka vystavené žádné fotky vnoučat. O zůstavitelku se většinu času starala žalovaná, hlídala i jejího psa a byt. Za zůstavitelkou dojížděla žalovaná spolu se svědkyní až do její smrti. O tom, zda má zůstavitelka našetřeno na vlastní pohřeb, se svědkyni nezmínila, všechny náklady však hradila žalovaná. S žalobcem hovořila svědkyně na pohřbu zůstavitelky, spolu s žalovanou mu sdělily informace o zdravotním stavu jeho matky, o nichž zjevně nevěděl. Ohledně toho, jak se svědkyně dozvěděla o zdravotních problémech zůstavitelky, uvedla, že sama zůstavitelka by to svědkyni zřejmě neřekla, ovšem ta se všimla výraznějších změn u zůstavitelky v době, kdy jí spravovala účetnictví, kdy např. začala zůstavitelka nosit paruku. Svědkyni překvapilo, že žalobce po pohřbu odmítl pozvání na posezení v rodinném kruhu zůstavitelky, namísto toho svolal svědkyni a žalovanou k bytu zůstavitelky, aby byl byt zapečetěn. Z chování žalobce tak měla svědkyně pocit, že šlo žalobci převážně o zůstavitelčin majetek.

7. Svědek [celé jméno svědka] ve svém účastnickém výslechu uvedl, že je manželem žalované, zůstavitelku znal přes 20 let, ta si byla blízká hlavně s jeho manželkou, která ji vozila k lékařům, společně se pravidelně navštěvovali. S péčí o zůstavitelku žalované vypomáhala paní [příjmení], a také její sousedka paní [příjmení] [jméno] rodinných vztazích zůstavitelka hovořit odmítala, doma žádné fotky syna či vnoučat vystavené neměla. Žalobce svědek potkal již před pohřbem, kdy ho a jeho manželku navštívil spolu se zůstavitelkou. Na pohřeb se žalobce dostavil i spolu se svou manželkou. [příjmení] tom, že je pan [celé jméno svědka] křtěný zůstavitelka věděla a neměla s tím, ani s vírou obecně, žádný problém.

8. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve svém účastnickém výslechu uvedla, že je manželkou žalobce, s žalovanou se osobně potkala na pohřbu zůstavitelky. Se zůstavitelkou se svědkyně seznámila v roce 2009, následně žalobce zůstavitelku pravidelně navštěvoval. Na oslavu padesátých narozenin zůstavitelky přijeli s žalobcem den předem, strávili v [obec] celý víkend, kdy se ubytovali v penzionu. Před oslavou byla svědkyně nápomocna s přípravami občerstvení na oslavu, na které si spolu se zůstavitelkou potykaly, a vše se zdálo být v pořádku. Následně však zůstavitelka začala svědkyni vyčítat její víru a to, že se žalobce s ní na mši nudí. Dále zůstavitelka tvrdila, že rodiče svědkyně budou naléhat na svatbu v kostele, a také vyčítala i způsob výchovy žalobce, neboť pod její výchovou by byl jiný. Následně se žalobce svědkyně zastal, na což reagovala zůstavitelka tak, že si může říkat, co chce a došlo k hádce. Po oslavě již nebyli zůstavitelka s žalobcem v kontaktu, výjimkou byly zaslané emaily několik dní po oslavě a při narození vnoučat, na které zůstavitelka pouze odpověděla zprávou s přáním štěstí. V roce 2019 svědkyně nechala vyrobit novoroční přání, na kterém byla vyfocena obě vnoučata, a zaslala jej zůstavitelce. O smrti zůstavitelky se svědkyně dozvěděla jen dva dny před jejím pohřbem, kam spolu se žalobcem dorazili. [obec] zajištěného ubytování využili nabídky žalované a ubytovali se v jejím penzionu. Několikrát se manželé ptali, zda mohou být nápomocni se záležitostmi ohledně pohřbu, či zda mohou uhradit některé náklady, vždy jim bylo řečeno, že o vše je postaráno. Pozvání na hostinu po pohřbu žalobce odmítl, druhý den však chtěl řešit situaci ohledně bytu zůstavitelky, neboť mu před pohřbem bylo žalovanou sděleno, že klíče od bytu zůstavitelky má i její sousedka a do bytu by tak mohl kdokoli přijít. Společně tak spolu se žalovanou a paní [příjmení] nechali byt zapečetit. Při odjezdu z penzionu bylo svědkyni sděleno, že za ubytování hradit nemusí i přesto, že svůj pobyt chtěla uhradit.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém účastnickém výslechu uvedla, že se zůstavitelkou se dobře znaly, byly sousedky. O zůstavitelku se svědkyně starala velmi často, následně požádala s pomocí žalovanou, neboť již v práci neměla volno. Svědkyně znala i žalobce, v době, kdy se zůstavitelkou vycházel, ji společně navštěvovali. O incidentu na narozeninové oslavě svědkyně ví, nebyla tomu však osobně přítomna. Svědkyni je známo, že se žalobce snažil zůstavitelku kontaktovat, což svědkyni sama zůstavitelka přiznala s tím, že na zaslané zprávy odpovídat nebude. Zůstavitelka se svědkyni svěřila i s tím, že jí syn s manželkou zaslali i novoroční přání. O narození svých vnoučat zůstavitelka věděla. Svědkyně je toho dojmu, že zůstavitelka neměla problém s náboženským vyznáním manželky žalobce, pouze se cítila dotčená tím, že dal žalobce přednost své manželce před ní. Ke zdravotnímu stavu zůstavitelky svědkyně uvedla, že o tomto zůstavitelka nemluvila, naopak se snažila, aby se o komplikacích nedozvěděli její klienti a hlavně její syn. O jejích problémech věděla pouze žalovaná a paní [příjmení], které vozily zůstavitelku do nemocnice na léčení.

10. Soud se nejprve v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda žaloba na určení byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s ustanovením § 1673 odst. 1 OZ a uzavřel, že ano. Jak vyplývá z provedeného dokazování, usnesení zdejšího soudu č. j. 0 D 792/2019-163 ze dne 2. 11. 2021, kterým byl žalobce odkázán na podání žaloby o určení, že je nepominutelným dědicem zůstavitelky s právem na výplatu povinného dílu, nabylo právní moci dne 19. 11. 2021. Žaloba byla podána u soudu dne 3. 1. 2022, tedy byla podána včas.

11. Poté, co soud uzavřel, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, zabýval se tím, zda důvody, pro které se žalobce domáhá určení toho, že je dědicem zůstavitelky s právem na výplatu povinného dílu, jsou dány s tím, že pokud by byl naplněn žalobcem tvrzený důvod, bylo by namístě podané žalobě vyhovět.

12. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav. Manželství rodičů žalobce bylo rozvedeno v době, kdy byly tehdy nezletilému žalobci pouhé tři roky, zůstavitelka následně opustila společnou domácnost a žalobce byl soudem svěřen do péče otce. Se svou matkou se žalobce zkontaktoval až v době, kdy dokončil studium na střední škole, přičemž vzájemné shledání inicioval právě žalobce. Mezi ním a zůstavitelkou následně vzniklo citové pouto, žalobce zůstavitelku pravidelně navštěvoval, vycestovali spolu na dvě zahraniční dovolené do Itálie. Při příležitosti oslavy 50. narozenin zůstavitelky však došlo k neshodám mezi zůstavitelkou a manželkou žalobce, přičemž se poté zůstavitelka před žalobcem uzavřela, odpověděla pouze na některé emailové zprávy, kdy uvedla, že nesouhlasí s výběrem životní partnerky žalobce, což mj. nebylo poprvé, a to ze zcela irelevantních důvodu, tj. náboženského vyznání manželky a také pro to, že je„ uťápnutá, nevhodná do života“. Žalobce se následně snažil se zůstavitelkou spojit, a to ve formě telefonního kontaktu, emailových zpráv, osobní návštěvy či novoročního přání. Zůstavitelka však veškerou snahu žalobce o obnovení vzájemných vztahů přehlížela, nedostavila se ani na svatbu žalobce, a to přesto, že jí byla zaslána pozvánka a následně se snažil žalobce k účasti na obřadu zůstavitelku opětovně přimět. Ke svatbě žalobce ve své emailové zprávě uvedla, že se svatbou nesouhlasí, a pokud k ní dojde, nemá již žalobci co říci. I nadále tak na zasílané zprávy zůstavitelka neodpovídala, přičemž má soud z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] za to, že o daných zprávách věděla a neodpovídala na ně úmyslně. Zůstavitelku k opětovnému navázání vztahů nepřiměly ani zprávy o narození jejích dvou vnoučat. Zůstavitelka dále před žalobcem tajila svůj zhoršující se zdravotní stav. O svém zdravotním stavu však nehovořila ani před dalšími lidmi. V její nemoci jí byly nápomocny známé paní [příjmení], [příjmení] a také žalovaná, kterou zůstavitelka nahlásila v nemocnici jako kontaktní osobu.

13. Podle § 1642 OZ nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. Dle § 1643 odst. 1 OZ jsou nepominutelnými dědici děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Podle § 1643 odst. 2 OZ je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

14. Dle § 1646 odst. 1 OZ ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

15. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce v řízení prokázal nedůvodnost svého vydědění, kdy nebyl naplněn žádný zákonný důvod. Zůstavitelka v prohlášení o vydědění žalobce, jakožto svého jediného potomka, sepsaného u notářky dne 26. 7. 2018, uvedla jako důvod vydědění skutečnost, že žalobce o zůstavitelku nejevil opravdového zájmu, jaký by měl syn o svou matku projevovat, a to ani v době její vážné nemoci. Soud má ovšem za prokázané, že žalobce zájem o svou matku v minulosti projevil dostatečně. Po dlouhých letech, kdy byl žalobce pouze v péči otce, žalobce inicioval vzájemné setkání, na jehož základě navázali se zůstavitelkou vztah. Žalobce pravidelně svou matku navštěvoval, trávili spolu i dovolené. Po incidentu na oslavě 50. narozenin zůstavitelky však tato zůstala nekontaktní, žalobce se matku snažil nesčetněkrát kontaktovat prostřednictvím telefonních hovorů či emailových a SMS zpráv, dokonce se snažil matku i osobně navštívit. Zůstavitelka však na zaslané zprávy reagovala zřídka, na telefonní hovory neodpovídala vůbec, při návštěvě žalobci neotevřela. Zůstavitelka se i přes zaslanou pozvánku nezúčastnila svatby svého syna. Skutečnost, že o zaslaných zprávách a fotografiích ze svatby zůstavitelka věděla, má soud za prokázané ze svědeckého výslechu sousedky a blízké známé zůstavitelky [jméno] [příjmení], a také ze vzájemné emailové korespondence žalobce a zůstavitelky. V té matka žalobce projevila svůj nesouhlas s osobou manželky žalobce, aniž by k tomu uvedla dle soudu relevantního důvodu. Zůstavitelka následně i přes veškerou vynaloženou snahu žalobce o navázání kontaktu neposkytla svému synovi informaci o svém zdravotním stavu, který jí tak nemohl být v těžké životní situaci nápomocen. Nelze tak klást žalobci za vinu, že nebyl své matce v těžké životní situaci oporou za předpokladu, že se o situaci ohledně zůstavitelky neměl fakticky jak dozvědět, neboť zůstavitelka své známé obeznámila s tím, že svůj zdravotní stav by před žalobcem ráda utajila. Zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Pro posouzení důvodů vydědění jde rovněž o to, zda potomek měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel sám měl zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomků citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně, kdy k němu sám podstatně přispěl. V tomto případě zůstavitelka neprojevovala zájem o svého syna od jeho tří let do jeho dospělosti a i poté, to byl žalobce, kdo se pokusil obnovit vztah se svojí matkou. Obnovený vztah však znova zůstavitelka přerušila po neshodách na její narozeninové oslavě. Všechny další pokusy žalobce o znovuobnovení vztahu s jeho matkou zůstavitelka aktivně mařila, respektive zůstala převážně pasivní a snahy žalobce ignorovala. Tuto pasivitu zůstavitelky nelze klást za vinu žalobci a shledat v ní důvod vydědění, a to neprojevení opravdového zájmu. Soud pouze podotýká, že zůstavitelka měla sama možnost kontaktovat žalobce, kdy měla telefonní číslo, emailové adresy a žalobce bydlel v bytě po jejích rodičích, kdy i tato adresa jí byla známa. Tedy není pravdivé tvrzení v listině o vydědění z roku 2014, že zůstavitelka nemá na syna žádný kontakt.

16. Dalším důvodem vydědění bylo neposkytnutí potřebné pomoci zůstavitelce v její nemoci a nouzi. Ani tento důvod však nebyl naplněn, neboť zůstavitelka o své emoci téměř nemluvila, a pokud ano, pouze s osobami, které jí poskytovali pomoc, např. dopravu k lékaři, kterou si nebyla schopná zajistit sama. Bylo prokázáno svědeckou výpovědí, že zůstavitelka se snažila svoji nemoc skrýt před svými klienty, nechtěla, aby se o nemoci dozvěděl její syn. Tedy aktivní snaha zůstavitelky utajit svoji nemoc a zdravotní stav před synem, spolu s její pasivitou vůči snahám žalobce o obnovení kontaktů, vedlo k tomu, že jí žalobce nemohl pomoc poskytnout. Ani toto však nelze klást za vinu žalobci a shledat v tom důvod vydědění.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud vyhověl podané žalobě a určil, že žalobce je nepominutelným dědicem zůstavitelky s právem na výplatu povinného dílu, neboť prokázal, že pro odmítavý postoj zůstavitelky nemohl opravdový zájem projevovat, respektive projevoval ho, ale bez odezvy ze strany jeho matky. Také nemohl pomoci při její nemoci, neboť neměl jak se o nemoci dozvědět. Neměl tedy k projevení opravdového zájmu a poskytnutí pomoci zůstavitelce v době jejího onemocnění reálnou možnost (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 2 Cdon 86/97, a rozsudek NS ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2088/2013).

18. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 41 249 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek 2 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), dále odměna advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí věci, žaloba, nahlížení do spisu dne 27. 5. 2022, účast na jednání dne 22. 7. 2022, účast na jednání dne 18. 10. 2022 přesahující dobu 4 hodin a účast na jednání dne 5. 12. 2022) po 2 500 Kč dle § 7 bodu 5. AT ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) AT v celkové výši 20 000 Kč a náhrada hotových výdajů za 8 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 2 400 Kč. Dále byla žalobci přiznána náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobce cestou ze sídla právního zástupce do sídla soudu podle § 14 odst. 1 a), odst. 3 AT ve výši 24 x 100 Kč, celkem 2 400 Kč, a dále cestovné podle § 13 odst. 1, odst. 5 AT za celkem 2 cesty po 220 km (2 x 110 km) a 2 cesty po 252 km (2 x 126 km) x 4,70 Kč x 0,072 l/km x 47,10 Kč, celkem 7 636,96 Kč. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.