14 C 1/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , titul za jménem , anonymizováno . sídlem adresa O určení, že celé jméno žalované není dědičkou zůstavitele a určení, že žalobci jsou dědici zůstavitele <b>I. Žaloba ze dne [datum], kterou se žalobci domáhali určení, že jsou dědici zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], zemřelého [datum], a to dědici ze zákona, v první třídě dědiců a že žalovaná není dědičkou ze závěti, sepsané notářským zápisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka], zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], zemřelého [datum], se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11 458 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobci se žalobou podanou dne [datum] domáhali určení, že žalovavá není dědičkou zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], a dále určením, že všichni žalobci jsou dědici zůstavitele ze zákona. V odůvodnění žaloby žalobci uvedli, že zůstavitel sepsal za života závěť formou notářského zápisu ze dne [datum], ve které povolal za svého jediného dědice veškerého svého majetku paní [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], s tím, že pokud by se dotyčná nedožila jeho smrti nebo by z jakéhokoli jiného důvodu dědictví nenabyla, povolal zůstavitel za své dědice její dcery, a to rovným dílem. Zároveň zůstavitel v uvedené závěti vydědil všechny žalobce, kdy za důvod vydědění označil skutečnost, že ani jedno z jeho dětí neprojevovalo o jeho osobu opravdový zájem. V podané žalobě žalobci rozsáhle namítali nedůvodnost vydědění, neboť se o otce v minulosti střídavě starali, ovšem sám otec o jejich péči a osobní styk s nimi ve skutečnosti nestál. Dále žalobci sdělili, že z usnesení pověřené notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že povolaná dědička [jméno] [příjmení] dědictví odmítla. Za náhradní dědičky byly povolané její dvě dcery, a to [jméno] [příjmení], která dědictví odmítla, a žalovaná, která dědictví neodmítla. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] však v pozůstalostním řízení předložila listinu ze dne [datum] ručně psanou a nadepsanou jako„ Zrušení dědické smlouvy“, na základě které se žalobci domnívají, že došlo ke zrušení dříve sepsané závěti, a jsou tak dědici zůstavitele ze zákona. Neboť žalobci v pozůstalostním řízení neuznali dědické právo žalované, byli pověřenou notářkou ve znění ust. § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), k uplatnění svého dědického práva u soudu.

2. Žalovaná žalobu v celém rozsahu neuznala, kdy ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že namítaná listina ze dne [datum] nijak nemění či neruší závěť pořízenou notářským zápisem, neboť je samotná listina zcela neurčitá. Zůstavitel v uvedeném textu„ ruší předešlé dědické právo z údajně z roku 1986 u paní [příjmení] [příjmení]“, přičemž zůstavitel pořídil závět až roku 2011. Navíc žalovaná poukázala na skutečnost, že zmiňovaná [anonymizováno] [příjmení] v roce 1986 ještě nevykonávala funkci notářky. Text dané písemnosti dále obsahuje i jiné nedostatky, jako například chybné datum, kdy je listina opatřena datem [anonymizováno] [číslo]. Z uvedeného a z celkového obsahu listiny žalovaná dovozuje, že nelze dojít k závěru, že by se tato listina jakýmkoli způsobem dotýkala jejího postavení jakožto závětní dědičky, přičemž žalovaná zpochybnila a popřela pravost listiny ze dne [datum], a také má za to, že autor namítané listiny, ať už je jím kdokoli, neprojevil jejím sepisem svou vážnou vůli, neboť s ohledem na neurčitost textu jednal v duševní poruše.

3. Soud v průběhu řízení provedl důkaz svědeckým výslechem [celé jméno svědka], narozeného [datum], usnesením soudní komisařky ze dne [datum], výpisem z rejstříku trestů zůstavitele, rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], kterým se rozvádí manželství zůstavitele a [jméno] [příjmení], narozené [datum], a sdělením podstatného obsahu listin z dědického spisu sp. zn. [spisová značka], a to závěti formou notářského zápisu [spisová značka] [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], dodatkem k závěti ze dne [datum], listinou ze dne [datum], protokolem o jednání u soudní komisařky ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a prohlášením dědičky.

4. Z obsahu listin z pozůstalostního spisu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že zůstavitel pořídil formou notářského zápisu závěť [spisová značka] [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka], a to dne [datum] u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], podle které pro případ své smrti povolal za svého jediného dědice paní [jméno] [příjmení], narozenou [datum], a v případě, že by dotyčná z jakéhokoli důvodu dědictví nenabyla, povolal zůstavitel za náhradní dědice rovným dílem dcery paní [příjmení]. Současně zůstavitel v závěti vydělil své tři děti (žalobce) a za důvod vydědění u všech shodně uvedl skutečnost, že o něj jeho děti neprojevovaly opravdový zájem. V pozůstalostním řízení byla žalobkyní [celé jméno žalobkyně] předložena kopie ručně psané listiny, podepsané zůstavitelem a opatřené datem [datum], v níž zůstavitel uvedl, že trvá na své původní závěti. Dále žalobkyně předložila soudní komisařce originál ručně psané listiny podepsané zůstavitelem a opatřené datem [anonymizováno] [číslo] (patrně se jedná o písařskou chybu, kdy zřejmě byl myšlen rok [rok]), která obsahuje podpis další osoby, a to svědka [celé jméno svědka], a z obsahu, který není dle protokolu o zjištění obsahu listiny dle soudní komisařky zcela zřejmé, čeho chtěl zůstavitel touto listinou dosáhnout. Obsahem předmětné ručně psané listiny nadepsané„ Zrušení dědické smlouvy“ je text, ve kterém autor„ prohlasuje píseme při plném vědomí zrušení dědickeho předešlého právo z údajně z roku 1986 u paní [jméno] [příjmení] notářky“. Při svědeckém výslechu [celé jméno svědka] dotyčný uvedl, že jeho jméno, datum narození, adresa a podpis jsou psané jeho rukou, na podpis jakékoli obdobné listiny si však svědek nevzpomíná a je možné, že tak učinil pod vlivem alkoholu. Pan [celé jméno svědka] je zůstavitelovým kamarádem z dětství, často za ním docházel domů, přičemž zůstavitel opakovaně hovořil o vydědění svých dětí. Zůstavitel byl ve fyzicky i psychicky špatném stavu, pohyboval se pouze na vozíku, byl cholerický a o svých dětech říkal, že se o něj nezajímají a měl na ně vztek. O zůstavitele se dle sdělení svědka starala převážně paní [příjmení], která mu prala oblečení. Ke konci života zůstavitele, ještě před umístěním do LDN, byl tento často ve špatném psychickém stavu, mluvil z cesty a následně nehovořil téměř vůbec. Z protokolu o jednání u soudní komisařky ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitelem povolaná dědička [jméno] [příjmení] dědictví po zůstaviteli odmítla. Z protokolu o jednání u soudní komisařky ze dne [datum] bylo zjištěno, že dědictví po zůstaviteli odmítla i dcera paní [příjmení] paní [jméno] [příjmení]. Druhá z dcer paní [příjmení] paní [příjmení] [celé jméno žalované] ([role v řízení]; v té době [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) výslovně dědictví po zůstaviteli přijala, což uvedla ve svém podání ze dne [datum] adresovaném soudní komisařce. Neboť žalovaná neuznala dědické právo žalobců, vyzvala soudní komisařka usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žalobce k podání žaloby na uplatnění dědického práva, neboť jej opírají o soukromou listinu naopak od žalované, která své dědické právo odvozuje z veřejné listiny ve formě notářského zápisu.

5. Soud se nejprve v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda žaloba na určení byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ustanovením § 1673 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že ano. Jak vyplývá z provedeného dokazování, usnesení zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byli žalobci odkázáni na podání žaloby o určení dědického práva, nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba byla podána u místního soudu dne [datum] a je tak zřejmé, že žaloba byla podána včas, neboť byla žalobci dodržena zákonná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby.

6. Dle ust. § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

7. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Dle § 567 o. z. je veřejnou listinou listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon; to neplatí, pokud trpí takovými vadami, že se na ni hledí, jako by veřejnou listinou nebyla. Podle § 568 odst. 1, 2 o. z. je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak. Zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon.

8. Poté, co soud uzavřel, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, zabýval se tím, zda důvody, pro které se žalobci domáhají určení, že jsou dědici zůstavitele ze zákona a žalovaná není dědicem zůstavitele ze závěti, jsou dány, a dospěl k závěru, že nikoli. Listina asi ze dne [datum] zmatečně nadepsána jako„ Zrušení dědické smlouvy“ je totiž dle názoru soudu nesrozumitelná, neurčitá a nelze se na jejím základě domnívat, že jejím účelem je zrušení dříve sepsané závěti. Zůstavitel v závěti hovoří o zrušení jakéhosi předešlého dědického práva údajně z roku 1986, přičemž závěť zůstavitel sepisoval u notářky až v roce 2011, tedy ani zdaleka se nemůže jednat o pouhý omyl v datu, neboť oba letopočty dělí 25 let. Dále zůstavitel v listině zmiňuje notářku [jméno] [příjmení], ovšem [anonymizováno] [příjmení] v roce 1986 ještě nezastávala notářský úřad. K podpisu svědka na zmiňované listině má soud za prokázané, že se doopravdy jedná o podpis [celé jméno svědka], narozeného [datum], kdy jej dotyčný sám při svědeckém výslechu označil za své písmo, ovšem dále svědek uvedl, že si na podpis této či jiné obdobné listiny nevzpomíná, přičemž se zůstavitel nikdy nezmínil o změně svého postoje ohledně vydědění jeho dětí. Naopak zůstavitel v přítomnosti svědka opakovaně uváděl, že o něj jeho děti nejeví žádný zájem, a že je má v úmyslu vydědit. Povolaná dědička paní [příjmení] pak při jednání u notářky k dané listině uvedla, že jí uznává za platnou a pravou, kdy poznala písmo zůstavitele a sám zůstavitel jí kdysi řekl o tom, že zrušil dědické právo„ nějakému pánovi“, ovšem určitě se dle jejího názoru nejedná o zrušení závěti sepsané notářským zápisem ze dne [datum]. Soud tedy uzavřel, že i v případě, že se jedná o listinu vlastnoručně sepsanou a podepsanou zůstavitelem, nelze z jejího obsahu zcela určitě dovodit, že zůstavitelovým záměrem bylo zrušení závěti pořízené u notářky dne [datum], a proto žalobu na určení, že jsou žalobci dědici zůstavitele ze zákona, a že žalovaná není závětní dědičkou zůstavitele, zamítl.

9. Soud zamítl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, kterým mělo být prokázáno, že předmětnou listinu sepsal zůstavitel. Tento důkaz se jeví s ohledem na neurčitost listiny za nadbytečný a zároveň i těžko proveditelný, kdy není k dispozici srovnávací listina jednoznačně s písmem zůstavitele z doby, kdy pravděpodobně byla zkoumaná listina sepsána. I prokázání toho, že listinu psal zůstavitel, by nic neměnilo na tom, že takto neurčitá listina nemůže změnit závět psanou notářským zápisem.

10. Pro úplnost soud současně poukazuje na to, že předmětem sporu účastníků je toliko spor o určení, zda je žalovaná dědičkou zůstavitele ze závěti anebo jsou žalobci dědici zůstavitele ze zákona, tedy zdali zůstavitel zamýšlel v listině ze dne [datum] zrušit dříve sepsanou závěť ve formě notářského zápisu, nikoli však, zdali jsou dány důvody k vydědění žalobců uvedené zůstavitelem v jeho závěti. V tomto ohledu soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 24 Cdo 2236/2020-354, dle kterého„ vyplývá z nové právní úpravy (myšleno z. ř. s. a o. z.) zcela jiné postavení tzv. nepominutelných dědiců, jimiž jsou děti, resp. vnuci zůstavitele, oproti předcházející právní úpravě. Za současné hmotněprávní úpravy nepominutelný dědic, na kterého zůstavitel v pořízení pro případ smrti nepamatoval, již nemůže požadovat odpovídající podíl na dědictví, jako tomu bylo dříve. Jeho ochrana, nezpochybňuje-li platnost takového pořízení, spočívá v tom, že má právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Lze tak dovodit, že pořízením pro případ smrti opomenutý potomek zůstavitele již„ nevstupuje“ do práv a povinností zůstavitele (které podle ustanovení § 1475 odst. 2 o. z. tvoří pozůstalost), a nelze mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem. Uvedené koresponduje s právním závěrem vysloveným Nejvyšším soudem České republiky v rozsudku ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, podle nějž se novou právní úpravou nepominutelný dědic stává pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo.“ Tedy i v případě, že by žalobci v řízení prokazovali a úspěšně prokázali nedůvodnost jejich vydědění zůstavitelem, byla by vzhledem k jimi formulovanému petitu žaloba zamítnuta, neboť by i v takovém případě nebyli dědici zůstavitele. Z uvedeného důvodu soud při nařízeném jednání zamítl další žalobci navržené důkazy, neboť má za to, že jejich provedení by nesměřovalo k objasnění otázky podstatné pro předmět tohoto řízení, ale pouze k prokázání, zda byly dány důvody k vydědění žalobců či nikoliv a to za situace, kdy se nepodařilo prokázat, že by došlo ke zrušení závěti listinou zřejmě z [datum], není předmětem řízení.

11. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vůči žalobcům vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 458 Kč Náklady řízení tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 9. 10. 2023) po 2 500 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) AT v celkové výši 7 500 Kč a náhrada hotových výdajů za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 900 Kč. Dále byla žalované přiznána náhrada za promeškaný čas právního zástupce cestou ze sídla právního zástupce do sídla soudu podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši 8 x 100 Kč, celkem 800 Kč, a dále cestovní výdaje podle § 13 odst. 1, 5 AT ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. za celkem 2 cesty po 168,5 km (celkem 337 km) při průměrné spotřebě 4,4 l /100 km (337 x 0,044 x 34,10 Kč, celkem 506 Kč) a náhrady za použití motorového vozidla ve výši 337 km x 5,20 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.), celkem 1 752 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení mají žalobci dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované.