14 C 137/2018

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o žalobě na náhradu nemajetkové újmy <b>I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 16. 7. 2018 do zaplacení, a to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 61 710 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně podala dne 17. 7. 2018 žalobu, kterou se domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 18. 7. 2015 na přehradní nádrži [obec] u [obec] při výkonu hlídkové služby v rámci služebního poměru u Policie ČR při řízení motorového člunu prap. [jméno] [příjmení], který byl zařazen ke dni spáchání skutku na Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Obvodní oddělení policie [okres], z nedbalosti usmrtil [jméno] [celé jméno svědka], narozeného [datum], čímž způsobil žalobkyni, matce [jméno] [celé jméno svědka], nemajetkovou újmu. Dne 12. 4. 2018 nabyl právní moci rozsudek, kterým byl [jméno] [příjmení] odsouzen za usmrcení z nedbalosti [jméno] [celé jméno svědka], a tím bylo postaveno najisto, kdo způsobil žalobkyni újmu a kdo odpovídá za smrt [jméno] [celé jméno svědka] (dále také„ zemřelý“) a způsobené duševní útrapy pozůstalých. Žalobkyně dále uvedla, že vztah s jejím synem byl harmonický, od počátku panovala shoda, že se ve stáří o žalobkyni a jejího manžel [celé jméno svědka], otce zemřelého, bude starat právě zemřelý, neboť jeho sestra [jméno] [příjmení] žije se svou rodinou v [obec]. Zemřelý již v době před úmrtím pomáhal žalobkyni a jejímu manželovi s opravami v domácnosti, s většími nákupy. Žalobkyně od smrti syna postrádá pocit životní perspektivy, kdy není nic horšího než situace, kdy rodič přežije své dítě. Pasivní legitimaci žalované žalobkyně zdůvodnila tím, že z výsledků trestního řízení bylo prokázáno, že prap. [jméno] [příjmení], [datum narození], jakožto příslušník Policie ČR, způsobil a zavinil smrt zemřelého při výkonu služby, tedy byla založena odpovědnost státu za způsobenou nemajetkovou újmu pozůstalým ve smyslu § 95 zákona č. 273/2018 SB., o Policii České republiky. Žalobkyně dále uvedla, že byla v rámci trestního řízení se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázána k civilnímu řízení, pročež z důvodu obezřetnosti a opatrnosti ve věci, byla podána žaloba ve lhůtě 3 let od právně významné skutečnosti – usmrcení [jméno] [celé jméno svědka]. K výši nemajetkové újmy žalobkyně uvedla, že vycházela při vyčíslení z aktuální judikatury, tedy došla k takové výši, aby byly plně vyváženy duševní útrapy a stejně tak byly naplněny zásady slušnosti. Zásah do fyzické integrity blízkého člověka nebo dokonce jeho ztráta může u blízkých vyvolat srovnatelný, ne-li těžší duševní otřes než vlastní fyzická újma. Usmrcením [jméno] [celé jméno svědka] došlo k neoprávněnému zásahu do soukromí žalobkyně, když vzájemné vztahy žalobkyně a zemřelého se nemohly dále rozvíjet. Žalobkyně utrpěla nečekaný usmrcením svého syna výrazný psychický šok, jenž zapříčinil i zhoršení jejího zdravotního stavu. Smrt [jméno] [celé jméno svědka] byla zcela nečekanou událostí, přičemž závažnost vzniklé újmy lze řadit do kategorie velké, těžké či značné. Je třeba zohlednit skutečnost, že újma byla způsobena příslušníkem Policie ČR při výkonu služby, přičemž [jméno] [příjmení] se pozůstalým po celou dobu trestního řízení neomluvil a neprojevil lítost nad svým činem. Žalobkyně výzvou ze dne 25. 6. 2018, odeslanou dne 5. 7. 2018, vyzval Ministerstvo vnitra ČR k náhradě újmy.

2. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 18. 5. 2020 doplnila petit o zákonný úrok z prodlení. Soud usnesením, které bylo vyhlášeno při jednání 19. 5. 2020, připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně ze 400 000 Kč od 16. 7. 2018 do zaplacení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 3. 2019, které bylo soudu doručeno dne 15. 3. 2019, uvedla, že na nárok žalobkyně dopadá režim zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích (dále jen„ OdpŠk“). Dle žalované došlo ze strany příslušníka policie k protiprávnímu jednání, což dle jejích slov lze vyhodnotit jako nesprávný úřední postup podle ustanovení § 13 OdpŠk. Zároveň žalovaná uvedla, že žádost žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy byla Ministerstvem vnitra předběžně projednána, avšak nároku nebylo možné vyhovět z důvodu jeho promlčení. V podrobnostech odkázala na vyjádření, které bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno do datové schránky dne 17. 10. 2018.

4. Soud považuje za důležité uvést, že u zdejšího soudu proběhlo řízení vedené pod sp. zn. 12 C 222/2018, v němž byl řešen nárok na náhradu nemajetkové újmy otce zemřelého, tedy manžela žalobkyně, a to v totožné výši jako nárok projednávaný v tomto řízení. Rozsudkem č. j. 12 C 222/2018-98 ze dne 22. listopadu 2019 byl přiznán nárok žalobce (otce zemřelého) na náhradu nemajetkové újmy v plné výši, tedy 400 000 Kč, přičemž tento rozsudek byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, č. j. 61 Co 17/2020-156. Žalovaná při jednání konaném dne 19. 5. 2020 soudu sdělila, že bude podávat dovolání, ve kterém bude předkládat jako zásadní posouzení otázky, zda je hlídková činnost, při níž dojde k úmrtí, nesprávným úředním postupem a zda nároky pozůstalých lze nárokovat dle zákona o policii nebo dle OdpŠk. Žalovaná je názoru, že judikát použitý Krajským soudem v Plzni není přiléhavý (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 170/2014), neboť hlídková činnost není dopravní nehodou v pravém slova smyslu a proto navrhla řízení přerušit, než bude tato otázka Nejvyšším soudem rozhodnuta. Právní zástupce žalobkyně sdělil, že dle jeho názoru judikát na projednávanou věc dopadá, neboť policista vůči zemřelému nechtěl nikdy uplatnit činnost z pozice policisty. Zároveň upozornil na možnost fatálních důsledků odkladu rozhodnutí s ohledem na věk žalobkyně, potažmo obou rodičů zemřelého. Za situace, kdy by Nejvyšší soud zvrátil dosavadní judikaturu, pokračovala by žalobkyně cestou k Ústavnímu soudu.

5. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne 25. 6. 2018, odeslanou dne 5. 7. 2018, k náhradě nemajetkové újmy. Dne 17. 10. 2018 vyrozuměla žalovaná právního zástupce žalobkyně o předběžném projednání nároku žalobkyně s tím, že mu nebylo možné vyhovět z důvodu jeho promlčení. Dne 24. 3. 2016 byla Krajským státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba na [jméno] [příjmení], č. j. 3 KZV 12/2015-38. Při hlavním líčení konaném v trestní věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 T 45/2016 dne 30. 1. 2017 bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyně a další pozůstalí se jako poškození k hlavnímu líčení nepřipouští. Rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, č. j. 1 T 45/2016-625, byl [jméno] [příjmení] shledán vinným skutkem uvedeným ve shodném znění jako v usnesení o zahájení trestního stíhání, tedy přečinem usmrcení z nedbalosti. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2018 bylo odvolání obžalovaného zamítnuto, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 4. 2018. 6. [příjmení] mohl soud posoudit námitku promlčení, musel se nejdříve zabývat tím, zda nárok uplatněný v žalobě posoudit podle zákona č. 358/1992Sb. OdpŠk (dle žalované) nebo zda nárok posoudit dle zákona č. 273/2008Sb. o Policii. (dle žalobkyně). Pan prap. [jméno] [příjmení] usmrtil pana [celé jméno svědka] při hlídkové činnosti na přehradě [obec] u [obec], kdy byl ve službě a na motorovém člunu hlídkoval. Vůči poškozenému se však nejednalo od policisty [příjmení] o nesprávný úřední postup, neboť vůči poškozenému nevykonával veřejnou moc, nevystupoval vůči němu úředně. Panu [příjmení] škoda vznikla v souvislosti s činností policie (střet hlídkového člunu s ním jako plavcem), ale on nebyl objektem veřejné moci (nebyl kontrolován policií, nebyl důvodem, proč byla hlídka vyslána, nebyl účastníkem žádné činnosti, která měla být policií kontrolována). Bohužel o něm policista vykonávající hlídkovou činnost nevěděl. Situace je tedy obdobná dopravní nehodě policejního vozu, při které byly usmrceny nebo zraněny další náhodné osoby, které byly účastníky dopravní nehody, ale s činností policie neměly nic společného (nebylo proti nim zasahováno policií, nesměřoval vůči nim žádný policejní úkon). Škoda byla způsobena policistou v souvislosti s plněním jeho úkolů a dle § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008Sb. o policii za ní odpovídá stát.

7. Že se nejednalo o exces policisty, bylo najisto postaveno dne 30. 1. 2017, kdy poškození (žalobkyně a další poškození) zastoupeni svým právním zástupcem, nebyli připuštěni jako poškození se svým nároky do trestního řízení a byli poučeni, že za škodu odpovídá zaměstnavatel obžalovaného.

8. Nyní je možné posoudit důvodnost námitky promlčení. Ohledně otázky promlčení nároku žalobkyně má soud ve shodě s názorem Krajského soudu v Plzni za to, že prap. [jméno] [příjmení], který byl v době činu ve služebním poměru k Policii ČR a při výkonu své činnosti bezprostředně nevykonával tuto svou činnost vůči zemřelému, tedy nelze považovat jeho činnost za nesprávný úřední postup. Povinnost státu hradit škodu tak vyplývá z § 95 odst. 1 zákona o Policii ČR. S ohledem na absenci právní úpravy náhrady újmy či ublížení na zdraví či usmrcení přímo v zákoně o Policii, je nutné aplikovat ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Stejně tak i otázka promlčení musí být řešena v obecné rovině dle ustanovení § 609 a násl. o. z. Subjektivní promlčecí lhůta činí 3 roky, kdy žalobkyně uvádí pro běh promlčecí lhůty den úmrtí jejího syna, tedy 18. 7. 2015 a žaloba byla podána dne 17. 7. 2018, pak tedy byl nárok žalobkyně uplatněn včas. Soud na rozdíl od žalobkyně považuje za stěžejní datum 30. 1. 2017, kdy bylo postaveno v trestním řízení najisto, že jednání prap. [příjmení] nebylo excesem a proto zde odpovídá jeho zaměstnavatel – tedy žalovaná. Zřejmě by bylo možné zvažovat i datum právní moci odsuzujícího rozsudku, neboť až právní mocí bylo najisto postaveno, kdo za smrt nese odpovědnost. Nicméně žaloba byla podána ve tříleté promlčecí době, tedy nárok není promlčen a k námitce nelze přihlédnout.

9. Další dokazování pak bylo vedeno k prokázání důvodnosti a k výši nároku žalobkyně. Žalovaná výši nároku nezpochybňovala. Z účastnické výpovědi žalobkyně a jejího manžela pana [celé jméno svědka] má soud za prokázané, že měli velice blízký vztah se synem, který bydlel blízko svých rodičů a pomáhal jim s nákupy, dělali rodinné oslavy, slavili narozeniny a Vánoce, vídali se pravidelně. Neboť jejich dcera, sestra zemřelého bydlí s rodinou v [obec], předpokládalo se, že se později o rodiče v jejich stáří postará právě zemřelý. Žalobkyně se se smrtí svého syna dosud zcela nesmířila, stále úmrtí pociťuje jako zásah, kupí se jí další problémy, prodělala různé nemoci a syn jí stále chybí. Od žalované se jí žádné kompenzace nedostalo. Manžel žalobkyně uvedl, že smrt syna překonal lépe než jeho žena. Zemřelý měl s matkou velmi dobrý a blízký vztah, fungovali jako rodina. Žalobkyně se neustále budila v noci a pořád je u ní jeho ztráta znatelná. Pan [celé jméno svědka] měl se synem vztah také blízký, sportovali spolu a oba spoléhali na jeho pomoc, teď se manželé starají jeden o druhého.

10. Soud je dle ustanovení § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, vázán rozhodnutím Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2017, č. j. 1 T 45/2016-625, kterým byl prap. [jméno] [příjmení] shledán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti ve spojení s unesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2018, kterým bylo odvolání obžalovaného zamítnuto. Jednáním prap. [příjmení] tak došlo ke způsobení nemajetkové újmy žalobkyni, která přišla o svého jediného syna, na kterého již nyní s ohledem na svůj věk byla se svým manželem odkázána, a v budoucnu měl být právě on osobou, která by se o své rodiče postarala. Žalobkyně nese ztrátu dítěte jako matka ještě o něco intenzivněji a vyrovnávat se nejspíš s touto ztrátou bude do konce svého života. Při posuzovaná o výši náhrady nemajetkové újmy vycházel soud z kritérií uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 85/2019. Soud tedy zohlednil intenzitu vztahu mezi žalobkyní a zemřelým synem, jejich věk, specifické okolnosti na straně jak poškozené (žalobkyně), tak na straně škůdce (odsouzený Jecha), postoj škůdce k události – jeho omluva či projevená lítost, dalším kritériem je míra zavinění škůdce, majetkové poměry škůdce a perspektiva budoucího vývoje. V uvedeném rozsudku byla stanovena základní částka v případě úmrtí, a to ve výši dvacetinásobku průměrné hrubé nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného.

11. Vztah mezi žalobkyní a zemřelým byl vztahem matky a syna, jako takový se jeví i s ohledem na zjištěné z účastnických výslechů za velice intenzivní, docházelo k pravidelným kontaktům, postupné odkázanosti na pomoc ze strany syna. Zemřelý byl usmrcen ve 47 letech, byl sportovcem na vrcholu svého produktivního života. Smrtí syna žalobkyně citově strádá, má obavy o budoucnost, když syn byl jistou pomocí na sklonku jejího života. Je jisté, že žalobkyně prožívala psychické útrapy, které ji provázejí i nadále. Prap. [příjmení] spáchal přečin zaviněním ve formě nedbalosti, avšak k úmrtí došlo při výkonu jeho služby, přičemž lítost projevil v průběhu trestního řízení a poškozeným se opakovaně omluvil, což svědčí o tom, že událostí byl sám otřesen. Je nutné zmínit, že náhrada nemajetkové újmy není satisfakcí, ale je určitým prostředkem ke zmírnění nepříznivých následků, především psychických stavů ze ztráty blízké osoby. Újmou není újma na životě a zdraví přímého poškozeného, tj. zemřelého syna žalobkyně, ale újma na jejím soukromém a rodinném životě, přičemž náhrada by měla ulehčit následný život. Žalovaná výši odškodnění nerozporovala, soud neshledal žádné okolnosti odůvodňující snížení částky požadované žalobkyní, naopak dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců za rok 2014 činil 513 720 Kč, neboť průměrná hrubá nominální měsíční mzda činila 25 686 Kč, tedy lze dospět k závěru, že žalobkyně uplatňovala nárok ve výši, která je v naprostém souladu s kritérii a soud nemá pochyb, že by nebyla odpovídající duševním útrapám žalobkyně.

12. Dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je věřitel oprávněn požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením, zákonné úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud přiznal žalobkyní též úrok z prodlení ve výši 9 % ročně ze 400 000 Kč ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, která byla stanovena dle výzvy doručené žalované na den 15. 7. 2018, neboť žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila nejpozději do 10 dnů ode dne doručení výzvy náhradu nemajetkové újmy a dle sdělení žalované ze dne 11. 7. 2018 jí byla výzva doručena dne 5. 7. 2018. U úroků z prodlení běží též obecná tříletá promlčecí doba, tudíž i tento nárok byl uplatněn včas.

13. Soud na základě shora zjištěného v plném rozsahu žalobě vyhověl. Soud vyhověl zároveň i žalované, využil svého oprávnění dle ustanovení § 160 občanského soudního řádu poskytnout delší lhůtu k plnění a poskytl žalované lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.

14. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 9 900 Kč (1x za převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, námitky proti usnesení o zaplacení soudního poplatku a účast při jednání 19. 5. 2020) dle ustanovení § 7, §8 a § 11 advokátního tarifu v celkové výši 49 500 Kč a 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 500 Kč. Advokát žalobkyně je plátcem DPH, soud proto žalobkyni ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 občanského soudního řádu přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu k rukám advokáta žalobkyně.