14 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce , zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o určení, že žalovaná není dědičkou pro neplatnost závěti zůstavitelky jméno celé jméno žalované , narozené datum <b>I. Žaloba ze dne 19. 2. 2021, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaná není dědičkou po zůstavitelce [celé jméno žalované], narozené [datum], zemřelé [datum], se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 940 Kč, kdy částka je splatná do tří dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že žalovaná není závětní dědičkou po zůstavitelce [celé jméno žalované] zemřelé [datum]. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalovaná předložila v pozůstalostním řízení po zůstavitelce, která byla jeho matkou, nedatovanou závěť psanou vlastní rukou zůstavitelky, podle které je žalovaná dědičkou veškerého majetku zůstavitelky. Žalobce v žalobě tvrdí, že závět nepsala zůstavitelka, neboť písmo závěti se liší od písma zůstavitelky, kdy zůstavitelka se i jinak podepisovala. Žalovaná nedoložila obálku, v níž jí závěť přišla. Žalobce tvrdí, že zůstavitelka byla ochrnutá na pravou stranu a tudíž nemohla závěť napsat, když psala pravou rukou. Žalobce zároveň s žalobou podal i trestní oznámení pro podezření ze spáchání zločinu padělání a pozměňování veřejné listiny. V účastnické výpovědi doplnil, že se domnívá, že závěť sepsala sestra zůstavitelky paní [příjmení], která žije na Slovensku. Dovozuje to z toho, že jeho matka po hospitalizaci v léčebně již byla ochrnutá a nemohla psát a ani předtím ji nikdy neviděl nic psát. Pohledy psal její manžel (otec žalobce) a stejně tak vše vyřizoval. Navíc jeho matka mluvila perfektně česky a v závěti je smíchaná čeština i slovenština. Uváděl, že matka o závěti nikdy nemluvila. On matku navštěvoval jednou za měsíc až dva, jak měl čas, v léčebně jí navštěvoval také pravidelně. Před hospitalizací zůstavitelky v léčebně se o ni v případě potřeby starala hlavně žalovaná, neboť s manželem bydleli v témže domě jako zůstavitelka.

2. Žalovaná žalobu v celém rozsahu neuznala, když závěť má veškeré zákonné náležitosti, je podepsaná. Závět obsahuje vůli zůstavitelky, listina je jako závěť nadepsaná. Typ písma odpovídá písmu, které se děti učili ve školách po roce 1932. K samotné závěti uvedla, že ji obdržela poštou, obálku, v níž byla závěť doručená, již nemá. Nepamatuje si, zda na obálce byl uveden nějaký odesílatel, či razítko. Obálku našla ve schránce, byla zavřená a obdržela jí, až po úmrtí zůstavitelky a po prvním jednání u notáře. Uvedla, že zůstavitelka se za života vyjadřovala, že má vše zařízeno, podrobnosti neuváděla a ona se na ně neptala. Dokud zůstavitelka žila doma, pak psala lístečky, co chce nakoupit, když byla v léčebně, již nepsala. Zůstavitelka nepsala dopisy, v jejích věcech se žádné nenašly.

3. Soud v průběhu řízení provedl důkaz účastnickým výslechem žalobce i žalované a sdělením podstatného obsahu listin z dědického spisu sp. zn. 0 D 992/2018, a to protokolu o předběžném šetření ze dne 15. 2. 2019, prohlášení ze dne 15. 3. 2019, protokolu o obsahu závěti ze dne 13. 3. 2019, závěti zůstavitelky, protokolů ze dnů 13. 3. 2019 a 9. 3. 2020 a usnesení č. j. 0 D 992/2018-49 ze dne 4. 12. 2020. Dále soud provedl důkaz přečtením čestného prohlášení sestry zůstavitelky ze dne 25. 3. 2021 a znaleckého posudku o oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, vyhotoveného dne 7. 9. 2021.

4. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že je starším synem zůstavitelky, žalovaná je manželkou jeho bratra. Jeho matka bydlela v témže domě jako bratr a jeho žena. Žalovaná se o jeho matku starala, on matku vídal jednou za měsíc až dva, podle toho, jak měl čas. Uváděl, že matka o závěti nikdy nemluvila. On si myslí, že závěť sepsala sestra jeho matky paní [příjmení], když byla za jeho matkou na návštěvě v době, kdy byla již matka hospitalizovaná v léčebně a sama psát nemohla. On matku nikdy neviděl psát. Navíc není žádná obálka, v níž byla závěť zaslaná, závěť němá datum a objevila se až čtyři měsíce po smrti matky. Ve své výpovědi dále zmiňoval náklady pohřbu, které hradil, to, že byt jeho matky bratr vyklidil a ani mu nedal vědět.

5. Z účastnické výpovědi žalované bylo zjištěno, že závěť našla ve schránce, obálku nemá, nepamatuje si, zda na obálce bylo nějaké razítko či uvedený odesílatel. Závěť obdržela až po smrti zůstavitelky. Zůstavitelka za života uváděla, že má vše zařízené, že žalobce nedostane z dědictví nic. Podrobnosti však nikdy nezmínila.

6. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující. Z protokolu o předběžném šetření, který byl sepsán se žalobcem, bylo zjištěno, že zůstavitelka byla vdova, měla tři syny, kdy [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel před padesáti lety. Žalobce uváděl, že zůstavitelka závěť nepořídila a byla vlastníkem ½ nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], a to rodinného domu a garáže, kde před smrtí žila. Zůstavitelka zanechala hotovost v léčebně ve výši 8 105 Kč, a neměla ani jiný majetek. Žalobce hradil náklady pohřbu a žádal tyto náklady zařadit do pasiv dědictví. Ze spisu bylo dále zjištěno, že žalovaná dne 13. 3. 2019 písemně učinila prohlášení o tom, že poštou dne 11. 3. 2019 převzala závěť. Notář zjistil stav a obsah závěti protokolem z 13. 3. 2019, kdy závěť byla předložená žalovanou, byla otevřená, sepsaná vlastní rukou, podepsaná, nedatovaná, bez oprav a jiných závad. Pořizovatelkou byla [jméno] [celé jméno žalované]. Přímo ze závěti bylo pak zjištěno, že zůstavitelka odkázala veškerý majetek své snaše (žalované). Listina je nadepsaná závěť. Z protokolu o jednání ze dne 13. 3. 2019 u notáře jako soudního komisaře bylo zjištěno, že žádný z dědiců, tedy synové zůstavitelka a závětní dědička dědictví neodmítli, všichni dědici považovali za nesporné, že celá pozůstalost náleží závětní dědičce, pozůstalí synové s nárokem na povinný díl. Dědici žádali provedení soupisu pozůstalosti a jeho nahrazení seznamem pozůstalosti. Do majetku pozůstalosti náleží podíl na nemovitosti v [obec] v ceně obvyklé ve výši 402 500 Kč, opotřebené vybavení v zůstatkové hodnotě 500 Kč, hotovost 8 105 Kč. Aktiva pozůstalosti jsou 411 105 Kč a pasiva představující náklady pohřbu 24 695 Kč. Žádný z dědiců nenavrhl započtení na dědický podíl. Pozůstalá snacha nabývá dle závěti veškerý majetek a je povinna vyplatit každému ze synů částku 48 301 Kč na jeho povinný díl. Zároveň dědička odpovídá za pasiva dědictví, a to náklady pohřbu. Závěrečné usnesení nebylo notářem vydáno, neboť žalobce po jednání dne 13. 3. uvedl, že s uzavřenou dohodou nesouhlasí, nesouhlasí ani se závětí. K výzvě notáře účastníci nedoložili žádné listiny k posouzení pravosti rukopisu zůstavitelky. V protokole ze dne 9. 3. 2020 namítl žalobce neplatnost závěti. Usnesením č. j. 0 D 992/2018-49 ze dne 4. 12. 2020 odkázal notář žalobce na sporné řízení, kdy musí prokázat v rámci řízení vedeného dle 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“), neplatnost závěti. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 12. 2020, žaloba byla podána dne 19. 2. 2021. Z čestného prohlášení ze dne 25. 3. 2021, které učinila sestra zůstavitelky [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že sestře zůstavitelka dala přečíst závěť, která byla napsána vlastní rukou a kterou vše odkazovala mladšímu synovi a jeho manželce, která se o ni starala. Závěť jí dala přečíst ještě před tím, než byla v léčebně.

7. Soud se nejprve v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda žaloba na určení byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ustanovením § 1673 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a uzavřel, že ano. Jak vyplývá z provedeného dokazování usnesení zdejšího soudu č. j. 0 D 992/2018-49 ze dne 4. 12. 2020, kterým byl žalobce odkázán na podání žaloby o určení nepravosti podpisu zůstavitelky a neplatnosti závěti, nabylo právní moci dne 29. 12. 2020. Žaloba byla podána u místního soudu dne 19. 2. 2021 a je tak zřejmé, že žaloba byla podána včas, neboť byla žalobcem dodržena zákonná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby.

8. Poté, co soud uzavřel, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, zabýval se tím, zda důvody, pro které se žalobce domáhá určení neplatnosti závěti, jsou dány s tím, že pokud by byl naplněn i jen jeden z těchto důvodů, bylo by namístě podané žalobě vyhovět a uzavřel, že nikoli.

9. Podle § 1494 občanského zákoníku (dále jen o.z.) závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Podle § 1532 o.z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami. Podle § 1533 o.z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

10. Podle § 3069 o.z. při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle § 3070 o.z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

11. Podle § 574 o.z. je třeba na právní jednání třeba hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle § 555 odst. 1 o.z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

12. Zůstavitelka zemřela [datum], tedy za platnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Závěť psaná vlastní rukou a vlastní rukou podepsaná nemusela být datovaná, bez ohledu, kdy byla fakticky napsaná. Ze znaleckého posudku je jednoznačné, že závěť psala a podepsala jedna osoba. Nelze najisto postavit, že závěť psala zůstavitelka, ale nelze tuto skutečnost ani vyvrátit. Grafologickým posudkem nebylo možné potvrdit žalobcovo tvrzení, že závěť nepsala zůstavitelka. Jiný znalecký posudek není smysluplné zadat, neboť není k dispozici dostatek srovnávacího materiálu, který by jednoznačně byl napsán zůstavitelkou. Žalobcovo tvrzení, že jeho matka před smrtí nebyla již schopná cokoliv napsat, neboť byla ochrnutá na pravou stranu, také nic neprokazuje, neboť nelze zjistit, kdy fakticky byla závěť napsaná, tedy zůstavitelka ji mohla napsat s odstupem několika let před svojí smrtí, kdy ještě byla schopná psát. Nikde není stanoveno, že by zůstavitel musel seznámit své případné dědice se svojí závětí, tedy žalobce nemusel a také nevěděl, že zůstavitelka má nějakou závěť. Tyto skutečnosti však nečiní závěť neplatnou. Dalším žalobcem tvrzeným důvodem neplatnosti závěti má být to, že žalovaná nedoložila obálku, v níž závět obdržela. Obálka, v níž je závět případně zaslána nemá na platnost závěti žádný vliv. Žalovaná ve svém vyjádření odkazovala na typ písma, kterým se pravděpodobně učila psát zůstavitelka, ale ani tento důkaz dle soudu není rozhodující, za situace, kdy od výuky psaní do pravděpodobného sepsání závěti uplynulo u zůstavitelky několik desítek let a je více než pravděpodobné, že se její písmo v průběhu života vyvíjelo a měnilo. Též nebylo žádným navrženým důkazem prokázáno, že by závěť napsala sestra zůstavitelky, naopak tato v čestném prohlášení uvedla, že ji zůstavitelka seznámila se svojí závětí při jedné z jejích návštěv u zůstavitelky.

13. Vzhledem ke zjištění v rámci znaleckého posudku nelze postavit na jisto, že by text závěti spolu s podpisem zůstavitelky nepsala zůstavitelka vlastní rukou. Zkoumáním byly zjištěny jak shodné, tak i rozdílné znaky. Pro upřesnění závěrů znaleckého posudku by však bylo zapotřebí, aby byl soudu doložen bezpochyby pravý podpis zůstavitelky, přičemž u všech zkoumaných písemností není jisté, zda i tyto psala sama zůstavitelka. Navíc žalobce uváděl, že zůstavitelku nikdy neviděl něco psát, tedy je pravděpodobné, že další srovnávací materiál není k dispozici. Soud také upozorňuje na rozpor mezi žalobcovými tvrzeními, kdy jednak tvrdí, že závěť není psána zůstavitelkou, není to její písmo, ale zároveň tvrdí, že nikdy zůstavitelku neviděl psát, tedy těžko může jednoznačně vyloučit, že závěť nepsala zůstavitelka, když její písmo fakticky nezná.

14. S poukazem na shora uvedené proto soud uzavřel, že důvody neplatnosti závěti tvrzené žalobcem nebyly v řízení prokázány, když soud neprováděl další dokazování výslechy svědků, a to pro nadbytečnost, neboť ohledně písma v předmětné závěti byl vyhotoven znalecký posudek, který s jistotou neurčil, že by se jednalo o padělek se snahou o nápodobu. Navíc, pokud není na jisto postaveno, kdy byla závěť sepsaná pak vyslechnout svědky, kteří by se vyjadřovali ke zdravotnímu stavu zůstavitelky a k finanční situaci žalované je zcela zbytečné. Soud posoudil obsah závěti jako jednoznačný, kdy listina je nazvána závětí, má veškeré zákonem požadované náležitosti. Nebylo prokázáno, že ji psal někdo jiný než zůstavitelka, respektive, že by ji psalo více osob. Žádný z žalobce uváděných důvodů neplatnosti závěti nebyl prokázán a soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla ve věci plný úspěch, vzniklo jí dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s.ř.“), vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, a to 16 490 Kč, skládajících se z 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 21. 6. 2021, porada s klientem přesahující jednu hodinu, účast na jednání dne 11. 1. 2022) po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), a 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalované je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalovaná má proto dle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení. Povinnost uhradit náklady řízení má žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.