14 C 3/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátkou Adresa zástupce zainteresované osoby proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 , Adresa zainteresované osoby 2/0 , 2. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 , Adresa zainteresované osoby 3/0 3. Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 , Adresa zainteresované osoby 2/0 , zastoupené Jméno zástupce zainteresované osoby 4/0 advokátem Adresa zástupce zainteresované osoby , o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele ze zákona I. Určuje se, že žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0], je dědičkou ze zákona zůstavitele [jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, , v první třídě dědiců.II. Žalované jsou povinné společně a nerozdílně uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 551 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 11. 6. 2024 se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou ze zákona v první třídě dědiců zůstavitele , jméno FO, , zemřelého , datum, . K podání žaloby byla odkázána usnesením soudní komisařky ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , kdy v pozůstalostním řízení po zůstaviteli , jméno FO, došlo ke sporu mezi dědici, kdy žalobkyně neuznala důvody vydědění uvedené v listině o vydědění sepsané formou notářského zápisu ze dne , datum, notářem , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně považuje vydědění za neplatné a žalobou se domáhá určení, že je dědičkou zůstavitele v první třídě dědiců. Zůstavitel vydědil žalobkyni z důvodu, že o něj jako potomek neprojevovala opravdový zájem a v rozporu s dobrými mravy mu neposkytla potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří. Ani jeden z těchto důvodů dle žalobkyně není dán, když opravdový zájem o žalobkyni neprojevoval zůstavitel, který byl jejím otcem, ale ji i její matku ve věku jednoho roku žalobkyně opustil, a kromě hrazení minimálního, soudem stanoveného výživného, se o žalobkyni nezajímal. Zůstavitel se nesnažil navázat s žalobkyní kontakt, ani když byla starší. Žalobkyně neměla o zůstaviteli žádné informace a on po celý její život neprojevil o ni jako o dceru žádný zájem. Nelze tedy v nezájmu žalobkyně o zůstavitele, který pramenil z dlouhodobého nezájmu zůstavitele jako rodiče o žalobkyni, spatřovat důvod vydědění. Žalobkyně neshledala jako důvodný ani druhý důvod vydědění, tedy, že svému otci neposkytla pomoc ve stáří a nemoci. Žalobkyně neměla žádné informace, že by zůstavitel potřeboval pomoc v nemoci a ve stáří, kdy zůstavitel ji o pomoc nikdy nepožádal a nedal ji ani nijak na vědomí, že by si takovou pomoc od ní přál, že by o ni stál.

2. Žalované ve svém vyjádření k žalobě uvedly, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že by se zůstavitel o ni nezajímal, kdy po rozchodu rodičů žalobkyně se snažil o kontakt se žalobkyní, kterému bylo bráněno její matkou. Před sňatkem s první žalovanou, tedy před rokem , rok, , se zůstavitel pokusil vztah s žalobkyní obnovit, jel do , obec, , ale nebyl úspěšný. Žalobkyně měla informace, kde zůstavitel bydlel, kdy adresa byla uvedená na složenkách, kterými hradil výživné, a tudíž mohla žalobkyně svého otce vyhledat, pokud by měla zájem. Poté, co žalobkyně zletila jí zůstavitel napsal dopis a zaslal i dopisy, které psal její matce. Zůstavitel v dopise vysvětlil, proč se nedomáhal kontaktu s žalobkyní. Žalobkyně, která byla již zletilá mohla sama projevit zájem o svého otce, což se nestalo. Ohledně špatného zdravotního stavu pak žalované uvádějí, že se o něm žalobkyně dozvěděla z rozsudku , název soudu, ze dne , datum, , když bylo rozhodováno o zvýšení výživného pro žalobkyni. Žalované mají za prokázané oba důvody vydědění a navrhly žalobu zamítnout.

3. Soud provedl dokazování a to listinami – usnesení , název soudu, č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, , listinou o vydědění , spisová značka, ze dne , datum, , dopisem zůstavitele žalobkyni včetně doručenky, rozsudkem , název soudu, č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, , vyjádřením zůstavitele k návrhu na zvýšení výživného ze dne , datum, . Spisem , název soudu, sp. zn. , spisová značka, , protokolem z , datum, a rozsudkem z téhož dne ve spojení s rozsudkem , název soudu, č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, . Dále vyjádřením žalobkyně ze dne , datum, ve věci vedené u , název soudu, pod sp. zn. , spisová značka, o snížení výživného. Dále soud provedl důkazy účastnickými výslechy žalobkyně a žalovaných.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující. V pozůstalostním řízení po , jméno FO, vedeném u , název soudu, pod sp. zn. , spisová značka, vznikl spor o dědické právo mezi zákonným dědici a to manželkou, dcerami zůstavitele z posledního manželství na straně jedné a dcerou zůstavitele z prvního manželství. Zůstavitel listinou o vydědění sepsanou notářským zápisem ze dne , datum, dceru , Jméno zainteresované osoby 0/0, vydědil, kdy jako důvod vydědění uvedl, že o něj jako potomek neprojevovala opravdový zájem, ač on platí výživné a také mu neposkytla žádnou pomoc v nemoci a nenavštívila ho. Vyděděná dcera s důvody vydědění nesouhlasila, podle ní nebyly naplněné, respektive zájem neprojevoval její otec o ní, kdy v době, kdy jí byl rok ji opustil, nadále se o ni nezajímal, nekontaktoval ji a kromě plateb soudem stanoveného výživného jako rodič v jejím životě nevystupoval. Usnesením ze dne , datum, odkázala notářka vyděděnou dědičku k podání žaloby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení, tedy od , datum, . Žaloba byla podána 11. 6. 2024, ve stanovené lhůtě.

5. Z rozsudků a vyjádření účastníků v rámci řízení o výživném, která se mezi zůstavitelem a žalobkyní v pozici jeho dcery vedla, bylo zjištěno, že výživné pro žalobkyni bylo stanoveno rozsudkem , název soudu, ze dne , datum, č.j. , číslo jednací, na částku 300 Kčs. Další návrh na zvýšení výživného byl podán až v roce , rok, , tedy když byla žalobkyně již zletilá a studovala vysokou školu. Zvýšené výživné bylo žádáno tři roky zpětně. Návrhu bylo částečně vyhověno a rozhodnutí potvrdil i , název soudu, rozsudkem č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, . Následně zůstavitel napsal své dceři dopis, který byl žalovanými předložen (podán na poštu , datum, ), který je reakcí na proběhlý soudní spor. Dopis adresovaný žalobkyni nelze však rozhodně vykládat jako nabídku otce svému dítěti na vytvoření dosud neexistujícího vztahu, naopak je svojí podstatou výčitkou, že žalobkyně žádala po 16 letech vyšší výživné. Zůstavitel svoji dceru oslovuje nikoliv jménem, ale slovy „Vážená studentko!“ a hned v první větě uvádí, že za vším po skončeném soudu dopisem dělá definitivní tečku. Celý dopis je plný výčitek ohledně chování matky žalobkyně v době po rozvodu jejích rodičů, toho, že je žádáno o vyšší výživné a ještě zpětně. Pak zůstavitel popisuje, jak mu matka žalobkyně bránila ve styku s dcerou, on se následně o kontakty nesnažil. Konec dopisu je opět výčitka, že bylo žádáno výživné zpětně, s tím, že zůstavitel to považoval za podlost a přál žalobkyni, aby se jí její, z jeho pohledu podlé jednání, v budoucnu vrátilo i s úroky. Mezi účastníky následoval spor u , název soudu, pod sp. zn. , spisová značka, o snížení výživného, které bylo sníženo rozhodnutím ze dne , datum, z částky 500 Kč na částku 400 Kč. Pak zůstavitel v témže roce podal další návrh vedený u téhož soudu pod sp. zn. , spisová značka, na další snížení výživného dcery. Na tento návrh pak žalobkyně reagovala vyjádřením ze dne , datum, , kdy žádala žalobu o snížení výživného zamítnout a naopak výživné zvýšit. Po soudech o výživné pak zůstavitel sepsal u notáře listinu o vydědění. Nebylo prokázáno, že by mezi zůstavitelem a žalobkyní docházelo ke kontaktům i mimo shora uvedená soudní jednání.

6. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že ona, po rozvodu rodičů, se svým otcem nikdy v kontaktu nebyla. Neznala ho, nevěděla, kdo je jejím otcem. Jako dítěti jí nebylo jasné, proč se o ni otec nezajímá, připadala si zbytečná, měla pocit, že s ní musí být něco špatně, pokud její otec odešel a nezajímá se o ni. V době, kdy chodila na základní školu za ní přijel otcovský dědeček, ale její otec ji nikdy nekontaktoval, a to až do doby, kdy studovala na vysoké škole. V té době žádal její matku o potvrzení o studiu. Žalobkyně byla v kontaktu s otcovským dědečkem a sestrou otce, otce nekontaktovala, on ji také ne. Dopis, který její otec psal v roce , rok, dostala v originále. Dopisy k němu přiložené, které otec posílal v minulosti její matce nečetla, neboť již samotný dopis na ni působil velmi agresivně, kdy otec si přes ni vyřizoval účty s její matkou. Po jeho přečtení se cítila nechtěná. Otec ji o pomoc nikdy nepožádal, nesdělil jí, že je v nouzi a pomoc potřebuje. Že byl její otec nemocen se dozvěděla v řízení o snížení výživného a ona souhlasila se snížením. Po soudních sporech o výživném se její otec nepokusil o žádný kontakt s ní. Tedy po celý její život zájem z jeho strany o její osobu nebyl, neposílal ani přání či dárky k narozeninám, Vánocům či svátku. Kde otec bydlel přesně nevěděla, složenky s výživným chodily z různých adres od , město, , , město, až po , město, .

7. Z účastnického výslechu , Jméno zainteresované osoby 2/0, bylo zjištěno, že byla manželkou zůstavitele, seznámili se v roce , rok, . V počátku vztahu jezdili za příbuznou do , obec, cestou přes vesnici, kde bydlela žalovaná s matkou. Zvonili v bydlišti žalobkyně, nikdo neotevřel. V místní restauraci se dozvěděli, že zůstavitel měl zemřít, což on považoval za křivdu a nesl to těžce. Za rok po seznámení uzavřel zůstavitel s žalovanou manželství, a přestože jezdili dál přes , obec, a snažili se získat v rodině informace o dceři zůstavitele, moc jich neměli. Zůstavitel si stěžoval, že byl rodinou podveden, svatba s matkou žalobkyně byla dohodnutá a jeho manželka ho s dcerou nenásledovala do , město, , kde měl mít byt a práci. Žalovaná uváděla, že když se její manžel rozčílil, tak přes to nejel vlak a pokud mu někdo ublížil, pak mu to dlouho vadilo. Zůstavitel nechal dceru růst, nezasahoval jí do života a když byla větší, podle žalované se měla sama zajímat o svého otce, měla přijít a chtít informace o otci, kdy ona by je poskytla. Po soudech o výživné, kdy návrh považoval zůstavitel za křivdu, se zatvrdil a od roku , rok, se o žádné kontakty s dcerou nesnažil. O nemoci jejího manžela věděla celá rodina, a tedy musela to vědět i žalobkyně. Ona i s dcerami o manžela pečovaly, postaraly se o něj kompletně, umožnily mu hrát, vozily ho za přáteli do , město, , i když byl vážně nemocný. Žalovaná považuje toto řízení za nespravedlivé, neboť žalobkyně se na získání majetku zůstavitele nijak nepodílela.

8. Z účastnických výslechů dcer zůstavitele bylo zjištěno, že jejich otec se v rámci rodiny ptal na svojí nestarší dceru. Říkal jim, že se snažil o kontakty s ní, když byla malá, ale k ní domů ho nepustili. S otcem nikdy nebyly na návštěvě v , obec, za sestrou. Ani jim otec nedával žádné dárky k narozeninám či Vánocům, neměl to v povaze. Obě žalované dcery byly názoru, že se žalobkyně měla snažit poznat svého otce. Dopis, který jejich otec napsal po soudních jednáních o výživném na ně nepůsobí agresivně, ale jako vyjádření člověka, který již vyčerpal veškeré možnosti. Otec tím, že hradil stanovené alimenty a snažil se o kontakt s dcerou po rozchodu s matkou žalobkyně, se snažil až moc.

9. Soud zamítl důkaz výslechem matky žalobkyně a dopisy, které psal zůstavitel matce žalobkyně po rozvodu. Příčiny rozvodu rodičů, nebo popis jejich manželství v době, kdy žalobkyni byl rok, ani komunikace mezi rodiči žalobkyně po jejich rozvodu, nemají zásadní vliv na to, že v dalších letech do zletilosti žalobkyně, ani dál do své smrti, se zůstavitel nesnažil vybudovat vztah s dcerou, nekontaktoval ji.

10. Podle § 469a odst. 1 písm. a), b) zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013), zůstavitel může vydědit potomka, jestližea) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,11. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen OZ) při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

12. Podle § 1646 odst. 1 OZ ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, nebo jej v právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, kterýa) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebod) vede trvale nezřízený život.

13. V provedeném dokazování nebyl prokázán ani jeden z důvodů vydědění, které zůstavitel v listině o vydědění své dcery a žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, uvedl. Ohledně neprojevení opravdového zájmu bylo prokázáno, že zůstavitel o svoji dceru dlouhodobě neprojevoval žádný zájem, kdy od rozvodu rodičů se s ní nestýkal, nijak ji až do roku , rok, , kdy jí poslal dopis, nekontaktoval. Je pravděpodobné, že pokud by nebyl podán návrh na zvýšení výživného, k žádnému kontaktu ani formou dopisu, by nedošlo. Zůstavitel v pozici rodiče se nesnažil ani po dobu nezletilosti své dcery, ale ani po dosažení její zletilosti, navázat s ní kontakt. Nijak se neprojevilo např. to, že měla narozeniny, byly Vánoce, začala studovat střední či vysokou školu. V jejím životě se nevyskytoval ani v běžných situacích – narozeniny, svátek, Vánoce, vysvědčení, ani v okamžicích významných – maturita, promoce. Zasílal pouze výživné a matku žalobkyně kontaktoval, když potřeboval potvrzení o studiu dcery. Dceru poprvé kontaktoval velmi útočným dopisem, když žádala po více než 16 letech vyšší výživné a byla ve sporu úspěšná. Dopis, který žalované předložily a měl podle nich prokazovat snahu zůstavitele o navázání kontaktu, dle soudu nelze takto interpretovat. V dopise není žádná zmínka, že by zůstavitel chtěl s dcerou navázat kontakt, že by jí nabízel např. setkání, zval ji k sobě, chtěl se o ní dozvědět více, zajímal se o její studijní výsledky, její osobní život, tedy, že by o ni projevil skutečný zájem. Naopak dopis začíná značně neosobním oslovením, následuje sdělení, že dopis je za vším definitivní tečkou a pak následují výčitky za neuskutečněné kontakty zůstavitele s žalobkyní, kterým měla bránit matka žalobkyně a které měly probíhat v době, kdy žalobkyni byly tři roky. Pak jsou výtky za snahu o zvýšení výživného, což považoval zůstavitel za podlé a přál žalobkyni, aby se jí tato podlost v budoucnu vrátila. Z přiložené doručenky je prokázané, že ho zůstavitel zaslal ne na adresu bydliště dcery, ale na fakultu, kde studovala. Dopis, který měl být prvním kontaktem rodiče svému dospělému dítěti, se kterým se více než sedmnáct let neviděl a měl být prvním krokem k vytvoření vřelého vztahu mezi rodičem a dítětem, pak tímto rozhodně nebyl. Naopak tím, jak byl koncipován, případný vztah mezi rodičem a dítětem, pokud by snad existoval, spíše ukončuje. Zůstavitel neudělal nic proto, aby vytvořil vztah mezi sebou a dcerou, naopak svým jednáním způsobil, že žalobkyně ani neměla snahu nějaký vztah začít budovat.

14. Podle judikatury (rozhodnutí NS 21 Cdo 2447/2012) je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba u tohoto důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl. V dané věci první projevený zájem o žalobkyni ze strany zůstavitele je dopis po skončených řízeních o zvýšení výživného plný výtek a výčitek. Nezájem zůstavitele o dceru po dobu celého jejího dětství až do dospělosti pak nemůže jít k tíži žalobkyně. Pokud zůstavitel jako rodič a dospělý člověk neměl žádnou prokazatelnou snahu navázat se svojí dcerou kontakty, které se přerušily po rozvodu rodičů, pak nelze dceru z tohoto důvodu vydědit, když sama neměla žádný důvod o neznámého otce projevovat zájem.

15. Druhým důvodem vydědění mělo být neposkytnutí pomoci v nemoci, dle stávající právní úpravy pomoci v nouzi. Podle judikatury a to rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 3772/2007 pro platnost vydědění z důvodu uvedeného v § 469a odst. 1 písm. a/ obč. zák. je nezbytné, aby se zůstavitel ocitl v situaci, kdy pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi (např. přírodní katastrofou, požárem, povodní) potřebuje pomoc; kdy není schopen sám si, bez cizí pomoci, obstarat své základní životní potřeby (zdravotní, hygienické aj.). Současně musí jít o situaci, kdy o uvedené potřeby zůstavitele není postaráno jinak; kdy potomek má reálnou možnost zůstaviteli potřebnou pomoc poskytnout a kdy zůstavitel potomkem nabídnutou pomoc neodmítne. Neposkytnutí pomoci zůstaviteli ze strany potomka přitom musí odporovat dobrým mravům.

16. Bylo prokázáno, že zůstavitel byl nemocný, kdy jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval a v posledních letech již byl zcela odkázán na pomoc své rodiny – manželky a dcer. O jeho nemoci se žalobkyně dozvěděla z návrhu na snížení výživného, kdy kvůli nemoci byl v pracovní neschopnosti. Z tohoto důvodu pak bylo i výživné, pro tehdy studující dceru zůstavitele, sníženo. Naopak nebylo prokázáno, že by zůstavitel byl v nouzi, potřeboval pomoc žalobkyně a o tuto pomoc ji požádal a ona mu ji neposkytla. Z účastnických výpovědí žalovaných bylo prokázáno, že zůstavitel měl zajištěnou pomoc ve své nemoci od žalovaných, které s ním žily v jedné domácnosti a staraly se o něj. Manželka zůstavitele popsala, jakou péči poskytovala s dcerami manželovi, měl vše, co potřeboval. Není tedy naplněn ani druhý důvod vydědění, kdy zůstavitel nebyl v nouzi (bylo o něj zcela postaráno), nepožádal o pomoc žalobkyni (do roku , rok, ji vůbec nekontaktoval) a ta mu tudíž pomoc ani nemohla reálně poskytnout.

17. V provedeném řízení nebyly tvrzeny ani prokazovány ani zbylé dva důvody vydědění uvedené pod písmeny c) a d) § 1646 OZ., tedy lze předpokládat, že ani z těchto důvodů by nemohlo k platnému vydědění žalobkyně dojít. (viz NS 24 Cdo 1777/2019-II. z 27. 9. 2019).

18. Žalobkyně prokázala, že nebyl dán ani jeden důvod pro její vydědění zůstavitelem, který byl jejím otcem a soud její žalobě v celém rozsahu vyhověl a určil, že je dědičkou zůstavitele , jméno FO, , zemřelého , datum, v první třídě dědiců.

19. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v soudním poplatku 2 000 Kč, nákladech právního zastoupení, a to odměně advokáta za čtyři úkony právní služby po 2 500 Kč (§ 9 odst. 3 AT) – převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 10. 9. 2024 v délce (3:19 hodiny), a čtyři režijní paušály po 300 Kč, náklady za zastupovaní advokátem 11 200 Kč. Náhrada za promeškaný čas na cestě ve výši osmi půlhodin po 100 Kč, tedy 800 Kč. Dále byly přiznány náklady na cestovné z , město, do Chebu a zpět, osobním vozem , jméno FO, při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km a sazbě za 1 km ve výši 5,60 Kč a ceně za naftu 38,70 Kč/l, v celkové výši 1 679 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně je plátce DPH, které ve výši 21% ze všech položek kromě soudního poplatku pak činí 2 872 Kč. Celkem tak tvoří náklady řízení u žalobkyně 18 551 Kč a soud je uložil uhradit žalovaným, které nebyly v řízení úspěšné, a to společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.