14 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 4 290 Kč a rozdílu úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 994,11 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení přiznaného dle výroku I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 852 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru č. , číslo, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele , webová stránka, . Na základě předmětné smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do jednoho měsíce tedy do , datum, s úrokem 295,89 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 994,11 Kč (poplatek při nedodržení lhůty splatnosti). Úvěr nebyl řádně splácen, žalovaný nezaplatil nic.

2. Pohledávka věřitele byla následně postoupena nejdříve na , právnická osoba, Smlouvou o postoupení pohledávky z , datum, a následně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky z , datum, s dodatkem z , datum, . Žalobkyně žalovaného neúspěšně vyzvala k úhradě dlužné částky písemnou předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2024, která byla odeslána 11. 1. 2024, ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“).

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by poskytnutý úvěr uhradil, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

4. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. PZ předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že věřitel poukázal dne , datum, , žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni nic.

9. Dále má soud za prokázané, že mezi věřitelem a žalovaným došlo elektronickými prostředky na dálku dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru , číslo, ve smyslu ust. § 2395 OZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednaného úroku, kdy kromě sjednaného úroku 295,89 Kč při měsíční splatnosti, což je ročně 35 %, se žalovaný zavázal uhradit fakticky skrytý úrok nazvaný poplatek za sjednání úvěru, který však byl fakticky stanoven až v okamžiku splatnosti úvěru a lišil se podle toho, zda byl úvěr splacen řádně či nikoliv. RPSN činila 7 595,3% ročně.

10. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 35 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 9 % ročně. Ovšem spolu s poplatkem za sjednání úvěru byl úrok násobně vyšší. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn 33 Odo 236/2005). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši půjčené částky, kdy žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do této částky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Dále soud přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ, ale až od okamžiku uplynutí lhůty splatnosti stanovené v předžalobní výzvě, která byla odeslána 7. 2. 2024, zřejmě po třech dnech doručena a splatnost stanovena do tří dnů, tedy od 11. 2. 2024. Ve zbytku požadované částky i úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť žalovaný se do prodlení při neplatnosti smlouvy dříve nedostal.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, když žalobkyně byla převážně úspěšná ve věci a soud jí přiznal náklady řízení a to soudní poplatek ve výši 1 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.