15 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 adresa zainteresované společnosti zastoupené jméno zástupce zainteresované společnosti , IČO IČO zástupce zainteresované společnosti advokátem adresa zástupce zainteresované společnosti proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 21 407,81 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 21 407,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 16. června 2021 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 9. října 2023 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobkyně domáhal po žalované zaplacení 21 407,81 Kč, představující nedoplatek vyúčtování dodaných služeb dodávek elektřiny za období od 29. ledna do 19. května 2021. Podle tvrzení žalobkyně byla dne , datum, uzavřena mezi společností , právnická osoba, (označenou žalobkyní také jako „postupitel“) a žalovanou smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodával postupitel žalované na odběrném místě na adrese , adresa, elektřinu, kterou opět na základě této smlouvy žalované za uvedené fakturační období vyúčtoval při spotřebě 6,005 MWh v ceně 26 407,81 Kč, od níž byly odečteny přijaté platby 5 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě měla zavázat hradit sjednanou cenu a regulovanou cenu za dodávky elektřiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž dluh se stal splatný dne 9. června 2021. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalované dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti Žalobkyně dále uvedla, že pohledávka jí byla postoupena smlouvu ze dne , datum, , což mělo být žalované písemně oznámeno.

2. K jednání nařízenému na den 25. září tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Z písemných smluv předložených žalobkyní soud zjistil uváděné sjednání smlouvy postupitele s žalovanou a postoupení pohledávky postupitelem žalobkyni. Z faktury postupitele soud zjistil účtování ceny služeb dodávky elektřiny žalované v uváděném období v uváděné výši.

4. Soud však nezjistil, že by postupitel poskytl žalované služby v uváděném rozsahu, že by jeho vyúčtování odpovídalo cenovým rozhodnutím o regulaci cen služeb dodávky elektřiny, ale ani to, že by postupitel, nebo žalobkyně, účtovanou cenu uváděných služeb žalované vyúčtovali, jak je níže vysvětleno.

5. Podle žalobních tvrzení se žalovaná ve smlouvě o dodávkách energií zavázala platit cenu služeb podle ceníku dodavatelky a regulovanou cenu. S ohledem na předmět poskytovaných služeb (energie), vycházel soud při posouzení závazkového vztahu žalované z energetického zákona (č. 458/2000 Sb.). Vztah dodavatelky a žalované podle smlouvy se podpůrně řídí ve věcech neupravených energetickým zákonem právní úpravou koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“), neboť předmětem koupě byla příslušná energetická komodita, jejíž prodej je veřejnoprávně regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě každé uváděné smlouvy s žalovaným vznikla prodávající povinnost dodávat kupujícímu předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a kupujícímu povinnost hradit prodávajícímu jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení.

6. Žalobkyně tvrdila, že cena byla zčásti sjednána podle ceníku dodavatele a zčásti regulována. Regulovaná cena měla vycházet z cenových rozhodnutí veřejného regulátora podle § 19a energetického zákona, vydávaných podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla ceníková a regulovaná cena dodávek a jaké cenové rozhodnutí ji regulovalo, a toto své tvrzení poté prokázat označením příslušného důkazu, protože ceníky dodavatelky a cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Žalobkyně ovšem konkretizaci skutkových tvrzení v tomto smyslu neuplatnila a zřejmě proto ani žádné důkazní prostředky neoznačila (ceník a cenová rozhodnutí). Z tohoto důvodu žaloba nemohla být úspěšná pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

7. Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit, že postupitel poskytl žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtoval, tj. vyzval ji k placení se specifikací žádané ceny k množství (rozsahu) poskytnutých služeb. Cena služeb byla specifikována množstvím dodané energie a doplněna tvrzením, že byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen a soud jej nezjistil ani ze smlouvy samotné. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byla podle ujednání (smlouvy) žalovaná povinna vyúčtovanou částku zaplatit, anebo kdy žalovanou postupitel vyzval k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 5. září 2023 (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od 16. června 2021, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost žalované částky dříve. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalované netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ).

8. Jestliže měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutého rozsah služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně vždy za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila. Z písemností označených k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, předložená v datovém souboru s názvem , název, má soud za prokázané, že tvrzená smlouva byla mezi tvrzenými subjekty sjednána. S ohledem na obsah smlouvy lze také potvrdit, že příslušnou smlouvou její strany zamýšlely zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu. Z faktury postupitele, předložené v datovém souboru s názvem , název, , má soud také za prokázané, že postupitel účtoval ceny služeb (tedy vystavil příslušný účetní doklad). K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětná tvrzení o množství dodané energie prokázat nemohl. Ohledně faktury (jež je účetním dokladem postupitele) žalovaná nijak neosvědčovala správnost údajů v ní uvedených. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Ohledně významu důkazního prostředku vypracovaného jednou stranou sporu, která má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, proti slabší smluvní straně viz také závěr, vyjádřený v odůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 7. února 2022, sp. zn. II. ÚS 2226/21, dostupný na www.nalus.cz). Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny. Žalobkyně tedy neprokazovala poskytnutí účtovaných služeb žalované, ani doručení faktury s účtováním žalované (§ 570 OZ) tak, aby na něj mohla reagovat například tím, že účtovanou cenu zaplatí. Předžalobní výzva (stejně jako žaloba) se týkala pouze žalované částky a neobsahovala vyúčtování žalované pohledávky, což je nezbytné k hodnocení jejich splatnosti. Také proto (neunesení důkazního břemene) nebylo možné žalobě vyhovět.

9. Ze všech těchto důvodů soud žalobu výrokem I. zamítl. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení, a to ani po doručení předžalobní výzvy k placení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 a § 1970 OZ), není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, jež je sankcí za toto prodlení (§ 1970 OZ). Proto byla žaloba výrokem I. zamítnuta i ohledně úroku z prodlení.

10. Podáním ze dne 12. září tr. žalobkyně soud požádala o odročení jednání a poučení, pokud by vyvstala potřeba doplnit tvrzení nebo důkazy. S ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ soud k takto podmíněné žádosti žalobkyně nemohl přihlédnout. Vzhledem k zákonné koncentraci pro uplatnění skutkových tvrzení a navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ a povinnosti poučit účastníky podle § 118a OSŘ při nařízeném jednání by navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace na jednání nepřítomné žalobkyně. Nalézací soud při tomto hodnocení vychází ze závěrů obsažených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2019, č. j. 32 Cdo 2693/2017-106, a zejména z časově pozdějšího rozsudku ze dne 24. března 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014-37.

11. Soud byl tedy připraven na jednání žalobkyni poučit o tom, že nemá za prokázaná žalobní tvrzení, o která svůj nárok opírá a vyzvat ji k označení dalších důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ. Výsady této výzvy se však žalobkyně vzdala tím, že se jednání neúčastnila (viz cit. nález sp. zn. IV. ÚS 3292/15).

12. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.