15 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale hlášen k pobytu na ohlašovně adresa ohlašovny územní celek o zaplacení 9 108 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9 108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za období od 29. července 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1 518 Kč za období od 25. února do 16. dubna 2018, z částky 3 036 Kč za období od 17. dubna do 6. května 2018, z částky 4 554 Kč za období od 7. května do 20. července 2018, z částky 6 072 Kč za období od 21. července do 13. září 2018, částky 7 590 Kč za období od 14. září do 25. října 2018 a z částky 9 108 Kč za období od 26. října do 28. července 2020.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 320 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. listopadu 2020, ve znění doplnění ze dne 12. ledna tr., na zaplacení částky 9 108 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené z cen jízdného po 18 Kč a přirážek k jízdnému po 1 500 Kč. Platební povinnost žalovaného dovozovala žalobkyně z toho, že žalovaný bez platného jízdního dokladu cestoval dopravními prostředkem provozovaným žalobkyní (dále také jako„ přepravkyně“), a to [druh dopravního prostředku] na lince [číslo] ve dnech 15. ledna 2018 v čase 12:48 hodin, 7. března 2018 v čase 05:31 hodin, 27. března 2018 v čase 05:36 hodin, 10. června 2018 v čase 05:46 hodin a dráhou na lince [číslo] ve dnech 4. srpna 2018 v čase 18:28 hodin a 15. září 2018 v čase 17:21 hodin. Při každé z těchto jízd se žalovaný neprokázal na výzvu osoby pověřené žalobkyní platným jízdním dokladem a byla mu uložena povinnost zaplatit jízdné 15 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč. Tyto pohledávky žalovaný dosud neuhradil, přestože k tomu byl vyzván. Výše pohledávek odpovídá tarifu a smluvním přepravním podmínkám přepravce. Vedle těchto částek žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto částek podle výroků I. a II.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast byla ovšem předem omluvena) se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 26. července tr.

3. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ.

4. Před hodnocením skutkového stavu soud zjistil, že žalobkyně označovala důkazy jen v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Takto označila k důkazu zápis o provedené přepravní kontrole, výzvu k plnění a hlášení o provedené přepravní kontrole. V dalším podání ze dne 12. ledna tr. žalobkyně žádné důkazy výslovně neoznačovala. K tomuto podání byly připojeny opět elektronické písemnosti, které žalobkyně označila jen jako přílohy. Protože žalobkyně v tomto podání odkazovala na své smluvní přepravní podmínky a tarif, které byly právě částí příloh tohoto podání a protože žalobkyně nebyla v řízení kvalifikovaně zastoupena, vyhodnotil soud podání podle jeho obsahu jako označení dalších dvou důkazních prostředků, které pak na jednání provedl.

5. Na základě dokazování soud dospěl ke skutkovému zjištění, jež odpovídá žalobním tvrzením, týkající se jízdy žalovaného uváděnými dopravními prostředky a výše jízdného a přirážky k němu. Tato tvrzení byla prokázána zápisy o provedených přepravních kontrolách podepsanými vlastnoručně žalovaným. Výše jízdného pak vyplývá z tarifu žalobkyně a výše přirážky k němu vyplývá ze smluvních přepravních podmínek, které odkazují na svou přílohu - ceník, který výši přirážky stanoví.

6. Soud však nemá za prokázané, že by žalovanému bylo žalobkyní uloženo zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dříve, než výzvou ze dne 15. července 2020. Zápisy o provedených přepravních kontrolách, jako jediný písemné doklady podepsané žalovaným, totiž nic o uložení platební povinnosti nestanoví. Soud tedy vycházel toho, že první výzva žalobkyně k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému byla obsažena až v dopisu ze dne 15. července 2020, který byl podle připojené poštovní obálky doručován žalovanému až dne 22. července 2020, když žalobkyně o jiném způsobu doručení nic neuváděla.

7. Shrneme-li uvedené skutkové zjištění, k němuž soud dospěl na základě označených důkazů, pak je zřejmé, že žalovaný použil dopravní prostředky provozované přepravkyní bez platného jízdního dokladu, neboť žalovaný netvrdil, že by jízdním dokladem disponoval. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž tíží břemeno tvrzení a prokázání opaku žalovaného ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně dne 22. července 2020 uložila žalovanému zaplatit jízdné za uváděné jízdy v celkové výši 108 Kč, které odpovídá tarifu přepravkyně a přirážku k jízdnému v celkové částce 9 000 Kč, odpovídající přepravním podmínkám přepravkyně.

8. Přestože § 3 odst. 2 PŘ stanoví, že přepravní smlouva je uzavřena nejpozději tím, že cestující nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem a přestože v projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný přepravkyní bez platného jízdního dokladu a netvrdil přitom, že by chtěl využít svého práva na přepravu z jízdního dokladu (který ostatně zřejmě ani neměl), je nutné přijmout právní závěr o tom, že mezi přepravkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ PŘ”) neboť takový závěr přijal Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001, a tento nález je pro všechny závazný ve smyslu čl. 89 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

9. Žalobkyně dále využila svého práva zakotveného v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, (dále jen„ ZD“) a uložila žalovanému povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jde o zvláštní deliktní povinnost žalovaného za porušení povinnosti cestovat při využití prostředku hromadné přepravy osob přepravním prostředkem pouze s platným jízdním dokladem, jak je zřejmé z § 15 písm. b) PŘ. Protože žalovaná nesplnil tuto svou povinnost bez zbytečného odkladu po doručení výzvy podle § 1958 OZ a ve smyslu § 15 písm. b) PŘ, je podle § 37 odst. 5 písm. b) ZD povinen zaplatit žalobkyni nejen jízdné a přirážky k jízdnému za porušení přepravního řádu, ale podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., také žalovaný úrok z prodlení. Neuhrazením jízdného a přirážky se žalovaný totiž dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po něm od prvního dne prodlení úrok z prodlení.

10. Žalovaný byl povinen platit bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následující den po doručení výzvy k placení (§ 1958 OZ). Jestliže byly písemná výzva odeslána poštou na adresu uváděnou žalovaným při přepravních kontrolách a na adresu pro doručení se dostala dne 27. července 2020, byla již ve sféře dispozice žalovaného s touto poštovní zásilkou a tento den je tak nutné považovat za den doručení bez ohledu na to, že žalovaný si poštovní zásilku nepřevzal, resp. nevyzvedl z následného poštovního uložení. Žalovaný byl proto povinen platit nejpozději dne 28. července 2018 a protože tak neučinil, byl od 29. července 2018 s tímto placením v prodlení. Žalobkyní uváděný odkaz v doplnění žaloby na čl. 4 odst. 12 smluvních přepravních podmínek není v této souvislosti významný, protože smluvní přepravní podmínky řeší jen dobu pro zaplacení přirážky a její výši. Samotný vznik povinnosti je však vždy vázán na jednání přepravkyně, jímž je povinnost k placení uložena. Ke splatnosti pochopitelně nemůže dojít dříve, než povinnost vznikne. V daném případě je navíc významné, že ve smyslu výše citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky mají nároky žalobkyně právní původ ve smlouvě účastníků. V tomto smluvním vztahu tedy vystupovala žalobkyně na straně dodavatele profesionálka, podnikající v oboru přepravy osob a na straně odběratele vystupoval žalovaný. Ve vztahu k němu totiž nebylo tvrzeno, že by přepravu využíval v souvislost se svou podnikatelskou činností. Závazkový vztah účastníků je tak nutno hodnotit jako spotřebitelský ve smyslu § 419, 420 a 1810 a násl. OZ. Podle § 1817 OZ přitom platí, že podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas. Protože žalobkyně nic o výslovném souhlasu žalovaného s povinností platit přirážku k jízdnému netvrdila, nelze při právním hodnocení vzniku nároku na její placení vycházet z přílohy smlouvy, a to ani ohledně splatnosti, nýbrž z obecné právní úpravy obsažené ve výše citovaných ustanoveních.

11. Z těchto všech důvodů soud výrokem I. vyhověl žalobě na zaplacení žalované jistiny a žalovaného úroku z prodlení za dobu prodlení žalovaného. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku zamítl.

12. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 9 108 Kč a úroku z prodlení, který v době vyhlášení rozsudku dosáhl částky 2 456,91 Kč, celkem tedy 11 564,91 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ve vztahu k úroku z prodlení, který v době vyhlášení rozsudku dosáhl částky 2 534,19 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 14 099,10 Kč činila přibližně 82 % a míra procesního úspěchu žalovaného přibližně 18 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 64 %.

13. Nahrazované náklady řízení žalobkyně spočívají podle § 137 OSŘ v hotovém výdaji za soudní poplatek ve výši 400 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ a v paušální náhradě provozních výdajů ve výši 100 Kč za písemné podání ve věci samé - podání žalobního návrhu podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 500 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 320 Kč (~ 64 %).

14. Další žádaná paušální náhrada nákladů – paušální odměna ve výši 100 Kč nebyla žalobkyní vysvětlena. Proto nebylo možné tuto částku hodnotit jako výdaj vynaložený k účelnému uplatnění práva před soudem (§ 142 odst. 1 OSŘ). Soud tak v tomto rozsahu žalovaného k její náhradě nevázal.

15. Lhůty pro splnění ukládaných povinností byly stanoveny podle § 160 odst. 1 OSŘ.