15 C 105/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 269 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 460,13 Kč, částku 8 000 Kč, částku 1 600 Kč, částku 1 629,87 Kč, částku 3 013,49 Kč, částku 889,55 Kč a částku 1 163,56 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 13 460,13 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 2 507,54 Kč a částky 3 283,90 Kč s ročním úrokem ve výši 23,72 % z částky 13 460,13 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 605 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. července 2020, na zaplacení částky 20 269 Kč jakožto nedoplatku složené pohledávky. Ta podle žalobkyně představovala jednak nevrácenou půjčku 5 460,13 Kč a nevrácený úvěr 8 tis. Kč (obojí žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacené poplatky za administrativní činnost v částce 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek v částkách 1 629,87 Kč a 3 013,49 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku z nevrácené půjčky 5 460,13 Kč v poměru 23,72 % ročně za období od 2. ledna 2018 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 29. listopadu 2019 v částce 2 507,54 Kč a z nevráceného úvěru 8 tis. Kč ve stejném poměru za období od 17. března 2018 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 29. listopadu 2019 v částce 3 283,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nevrácené půjčky 5 460,13 Kč za období od 9. ledna 2018 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 29. listopadu 2019 v částce 889,55 Kč a z nevráceného úvěru 8 tis. Kč za období od 24. března 2018 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 29. listopadu 2019 v částce 1 163,56 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 5 460,13 Kč a poplatku v částce 1 629,87 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovanou. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 8 tis. Kč a poplatků 1 600 Kč a 3 013,49 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi úvěrující a žalovaným. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalované 6 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 180 Kč do 1. ledna 2018. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalované 8 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 240 Kč do 16. března 2018. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny a poplatků a úrok v žalované výši podle výroků I. a II. z nevrácené půjčky a úvěru. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácené půjčky a úvěru. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 10. května tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření smluv, uváděných žalobkyní. Podpisem všech uvedených smluv žalovaná stvrdila převzetí peněz v částkách 6 tis. Kč a 8 tis. Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. V písemných smlouvách ovšem soud nezjistil ujednání o dalším úroku v poměrné výši, jak tvrdila žalobkyně. Poměrný úrok byl zjevně jen jiným vyjádřením částky kapitalizovaného úroku (v pevné výši) tak, aby bylo vyhověno požadavku na uvedení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (část I. písm. g) přílohy 2 zákona č. 145/2000 Sb., ve znění účinném do konce roku 2016, resp. § 95 odst. 1 písm. g) zákona č. 257/2016 Sb., účinného od roku 2017).

4. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

5. Shora uvedené smlouvy hodnotí soud jako smlouvy o úvěru, jejichž režim podléhá § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Na základě těchto smluv vznikla úvěrující povinnost přenechat žalované peníze v hodnotě 6 tis. Kč a 8 tis. Kč podle příslušné smlouvy a žalované povinnost řádně a včas peníze ve stejné hodnotě úvěrující vrátit a zaplatit za to úroky 840 Kč a 1 120 Kč Smlouvy ovšem zavazovaly žalovanou také k placení poplatků 1 200 Kč, 2 400 tis. Kč, 1 600 Kč a 3 200 Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ, kdy v této části nebyl smluvní vztah zákonem typově upraven.

6. Jestliže tedy úvěrující své povinnosti ze smluv splnila a žalované úvěr vždy předala, zatímco žalovaná své platební povinnosti splnila jen z části, je žaloba ohledně nedoplatku z nevrácených úvěrů a poplatků důvodná. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním těchto peněžitých povinností po lhůtě jejich splatnosti podle ujednání smluvních stran, učiněného v souladu s § 1958 odst. 1 OZ, má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

7. Jako důvodný však soud nehodnotil žalovaný nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku, který byl podle žalobkyně sjednán v poměrné výši 23,72 % Smlouvy samotné totiž obsahují pouze ujednání o povinnosti žalované platit úrok v pevně určené částce. Ten nebyl výslovně vázán na žádné období. Soud proto žalobu na zaplacení těchto dalších tvrzených pohledávek výrokem II. zamítl.

8. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení jednání v případě, že soud shledá, že žalobcem dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno, či v případě že se v řízení objeví nové skutečnosti, k jejichž ozřejmění bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon žalobce. Vzhledem k zákonné koncentraci pro navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search).

9. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám v součtu 19 756,60 Kč s dalším příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku v částce 1 655,04 Kč, celkem tedy v částce 21 411,64 Kč. Žalovaná byla procesně úspěšná ohledně úroku, kapitalizovaného žalobkyní v částce 5 791,44 Kč a dále ke dni vyhlášení rozsudku v částce 4 618,54 Kč, celkem tedy v částce 10 409,98 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 31 821,62 Kč činí ~ 67 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 33 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 34 %.

10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 811 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 811 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz) podle advokátního tarifu za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 a 3 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za tyto úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to opět v souladu se závěry, vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

12. Celkem se jedná o částku 1 779 Kč. Žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 605 Kč (poměr ~ 34 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

13. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

14. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s peněžitými pohledávkami. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.