15 C 105/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení, titul, IČO advokátem sídlem tamtéž proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 472 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 572 Kč a částku 4 047,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 572 Kč za období od 18. června 2016 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 4 210,96 Kč, částky 12 509,04 Kč a částky 6 469,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 16 720 Kč za období od 18. června 2016 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. ledna tr., na zaplacení částky 27 472 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené půjčky v částce14 962,96 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a souhrnného poplatku v částce 12 509,04 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z žalované částky 27 472 Kč za období od 12. července 2011 do zaplacení, který kapitalizovala do 17. června 2016 v částce 10 517,07 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ věřitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy měla věřitelka poskytnout žalované 20 tis. Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatil věřitelce dále souhrnný poplatek 16 720 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 620 Kč do 21. října 2010. Žalovaná však věřitelce dosud nezaplatila žalované částky jistiny a poplatku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne datum s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 27. prosince tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy. Jejím podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 20 tis. Kč a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděný poplatek v uvedených splátkách, přičemž ovšem poslední 60. splátka byla sjednána jen ve výši 140 Kč. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 115 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

5. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Nic jí jistě nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované.

6. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o půjčce, jejíž režim s ohledem na čas předání půjčky podle § 3028 OZ podléhá § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ64“). Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému souhrnnému poplatku, která představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 41a odst.1 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v srpnu 2009 byla 15,11 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního úkonu, je neplatnou jen tato část (§ 41 OZ). Soud proto vyhodnotil veškeré platby žalované jako splátky poskytnuté půjčky. Pokud tedy žalovaná věřitelce zaplatila 9 248 Kč (20 000 + 16 720 – 27 472), zbývá k vrácení zápůjčky částka 10 752 Kč.

7. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 10 752 Kč jako nevrácené půjčky.

8. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem 12. července 2011, od nějž je toto příslušenství žalováno. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení z jistiny, jež byla žalobkyni přiznána. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 10 572 Kč, počítaného od 12. července 2011, jehož výše do 17. června 2016 činí 4 047,27 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši.

9. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

10. Ve zbytku žalované jistiny 4 210,96 Kč, souhrnného poplatku 12 509,04 Kč a ve zbytku úroku z prodlení v částce 6 469,80 Kč a poměrného úroku z prodlení z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II.

11. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.