15 C 106/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve Anonymizováno žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce advokátem, sídlem sídlo zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 673,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení 900 Kč, 9 743,69 Kč, 1 671,07 Kč a 1 397,83 Kč s úrokem 12,75 % a s úrokem z prodlení 12,75 % z 9 200 Kč od 22. října 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. března tr. se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 23 673,69 Kč, jakožto nevráceného úvěru 9 200 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplaceného poplatku 9 473,69 Kč. Stejnou žalobou žalovala zaplacení úroku v poměru 12,75 % z tohoto nevráceného úvěru za období od 19. srpna 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 21. října 2025 v částce 1 671,07 Kč a zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ze stejné jistiny za stejné období, který kapitalizovala také do 21. října 2025 ovšem již v částce 1 397,83 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru, poplatku a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 10 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující 10 393 Kč, představující 4 971 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy a částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, částku 1 998 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. To vše měl žalovaný splácet v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 393 Kč do 18. srpna 2024. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistiny a poplatku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne , datum, s úvěrující, kterou jí byly žalované pohledávky postoupeny.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako strana žalující se nedostavil ani k jednání před soudem, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Po dokazování soud z písemné smlouvy žalovaného s úvěrující zjistil žalobkyní uváděné ujednání o poskytnutí úvěrových peněz a závazku žalovaného k uváděným platbám (splátkám; ovšem se sjednanou poslední splátkou jen ve výši 350 Kč) a z oznámení úvěrující ze dne , datum, o postoupení pohledávek také ujednání o uváděném postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.Podle důkazních návrhů žalobkyně soud dále zjišťoval, zda úvěrující posoudila před sjednáním úvěru schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí. Z předložených dokladů o mzdě za červen a červenec 2024 vyplýval příjem žalovaného ze zaměstnání v celkové výši 26 255 Kč a příjem z dávek nemocenského pojištění 5 028 Kč, tedy průměrný celkový příjem 15 641 Kč. Podle zákaznické karty vyplňované zřejmě úvěrující a podepsané žalovaným, byly běžné měsíční výdaje žalovaného uvedeny v částce 1 tis. Kč jako externí splátky a 7 tis. Kč jako odhadované výdaje. Z žádného z těchto dokladů nebylo zřejmé, jak žalovaný zajišťuje své potřeby bydlení, stravy a ošacení. Pokud snad tyto výdaje měly být zahrnuty v onom odhadu 7 tis. Kč, pak bez bližšího vysvětlení lze uzavřít, že jde o částku zjevně nedostatečnou. Již náklady nájmu a cen služeb poskytovaných v souvislosti s nájmem bytu jsou podle obecně známých skutečností v Chebu mnohem vyšší. Žalovaný tedy zjevně nebyl schopen platit sjednané splátky žalovaného úvěru.S ohledem na toto zjištění byla úvěrová smlouva soudem posouzena jako neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 2 téhož zákona proto soud může žalovanému uložit vrátit žalobkyni jen poskytnutou jistinu v soudem stanovené lhůtě.Podle žalobkyně zaplatil žalovaný úvěrující celkem 1 700 Kč. Je tedy povinen vrátit již jen 8 300 Kč. V tomto rozsahu proto soud výrokem I. žalobě vyhověl. S ohledem na výši této částky a dobu, která od jejího poskytnutí uplynula, byla lhůta pro zaplacení stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni.Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítl. Nevznikla totiž nejen povinnost žalovaného platit žalobkyni žalované další částky nedoplatku úvěru a poplatku, ale ani úrok a úrok z prodlení, když hmotněprávní splatnost je podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určována (byt jde současně o pariční lhůtu) teprve tímto rozhodnutím a k prodlení žalovaného ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ tedy nemohlo dojít.Výrokem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.