15 C 115/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno jméno, IČO sídlem adresa, číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 008,08 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 22 008,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky za období od 1. července 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 15. března tr., se žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 008,08 Kč, jakožto nevráceného úvěru. Podle žalobkyně uzavřel žalovaný dne datum anonymizováno se společností právnická osoba, se sídlem země anonymizována dvě slova smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měl žalovaný v neuvedený den čerpat úvěr ve výši žalované jistiny, a to na účet žalovaného č. bankovní účet. Úvěr měl být splacen do 2020 -06-30, což žalovaný nesplnil. Žalobkyně měla nabýt pohledávku na vrácení úvěru proti žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s uvedenou společností dne datum. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila. Ohledně skutkových tvrzení, resp. právních hodnocení žalobkyně o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, nemohl soud učinit žádné skutkové zjištění, neboť žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neoznačil tedy ani žádné z žalobních tvrzení za nesporná a žalobkyně, ač kvalifikovaně zastoupena, neoznačila žádné důkazy, na jejichž základě by soud mohl právně hodnotil jak její aktivní věcnou legitimaci pro příjem žalované platby, tak sjednání uvedené smlouvy žalovaným a její plnění právní předchůdkyní žalobkyně. Jediný důkazní návrh směřoval ke zjištění majitele bankovního účtu uváděného žalobkyní, nikoli však zjevně k prokázání samotného převodu peněz na účet. Takové skutkové zjištění ovšem k vyhovění žalobě vést nemohlo. Proto soud dokazování ani v navrhovaném rozsahu neprováděl. Vzhledem k tomuto procesnímu stavu soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinnosti žalovaného, sjednané podle žalobních tvrzení s právní předchůdkyní žalobkyně v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), jak je ostatně žalobkyni jistě známo také z ustálené rozhodovací praxe zdejšího v jiných věcech, kde se domáhala obdobného plnění (z mnoha viz např. sp. zn. 10 C 227/2020, 11 C 380/2020, 12 C 442/2020, 15 C 185/2020, 17 C 120/2020 a řadu dalších). S ohledem na akcesoritu úrokového příslušenství k žalované jistině, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn.

IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, č. j. 11 Co 137/2018–152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, nebo v usnesení ze dne 29. září tr., č. j. 11 Co 143/2021–40, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 39/2020, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat v podstatě s jakýmikoli žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu tak, aby rozhodnutí nebylo pro žalobce překvapivé, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o výzvu k doplnění tvrzení a důkazního návrhu před jednáním, či k poskytnutí lhůty k těmto úkonům v případě, že by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět. Z ustanovení § 118a OSŘ je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm. Z toho, že žalobkyně v žalobním návrhu souhlasila s tím, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání procesně příznivého výsledku řízení. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle nějž je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení procesní úspěch ve věci. Protože zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu procesních nákladů žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ).