15 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 315 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 11 315 Kč a částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 8 215 Kč za období od 17. května 2019 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. listopadu 2020 na zaplacení částky 13 815 Kč, představující nevrácenou zápůjčku v částce 6 200 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky v částce 2 015 Kč, smluvní pokutu v částce 3 100 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne [datum] uzavřely účastnice smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované 6 200 Kč zasláním na bankovní účet. Žalovaná se měla zavázat za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 2 015 Kč. Zápůjčka a poplatek byly splatné dne 16. května 2019. Žalovaná podle žalobkyně zápůjčku nevrátila v celé výši, když uhradila 0 Kč. Žalobkyně dále popsala průběh sjednání smlouvy. K tomu mělo dojít dálkově prostřednictvím webové stránky žalobkyně a vepsáním PINu, který byl předtím odeslán na telefonní číslo žalované. Tento PIN byl podle žalobkyně prostým elektronickým podpisem žalované. K účelně vynaloženým nákladům dále žalobkyně uvedla odkaz na čl. 2 smlouvy a datum odeslání písemných výzev, a to 23. a 30. května 2019 a 6., 15. a 30. června 2019. Žaloba na placení smluvní pokuty nebyla zdůvodněna. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k jednání před soudem, nařízenému na den 27. září tr., když pouze neúčast žalující strany byla předem omluvena. Již na základě žalobních tvrzení, resp. jejich nedostatku, soud výrokem I. zamítl žalobu na placení smluvní pokuty 3 100 Kč a účelně vynaložených nákladů 2 500 Kč. Nebylo totiž zřejmé, na jakém základě by žalovaná měla být povinna tyto částky žalobkyni platit. Tedy zda se snad k placení měla zavázat, nebo zda povinnost vyplývá z jiné skutkové okolnosti. Samotné tvrzení o tom, že byly odeslány nějaké výzvy neuvedeného vyzyvatele a s nejasným obsahem, jistě vznik povinnosti žalované nezpůsobuje. Na základě dokazování ale soud nezjistil ani to, že by došlo ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou o zápůjčce a poplatku. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o sjednání smlouvy sice označila (zjevně písemnou) smlouvu o zápůjčce, tento důkaz však soud neprovedl, protože podle žalobních tvrzení se na jejím písemném vyhotovení měla nacházet jen řada čísel, nikoli jedinečný identifikační znak, který by bylo možné připsat pouze žalované. Pokud totiž nebyla písemnost žalovanou vlastnoručně podepsána a žalovaná v řízení ani jinak neosvědčovala správnost jejího obsahu, nemohl soud z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). K prokázání tvrzení o průběhu kontraktace přitom žalobkyně žádné důkazy zjevně (důkazní návrhy byly obecné, k více žalobním tvrzením) neoznačila. Žalobkyně tedy nijak neprokazovala, že to byla právě žalovaná, kdo vyplnil příslušné dokumenty na jejích webových stránkách, kdo měl sdělit žalobkyni identifikační údaje žalované a kdo nakonec obdržel číselnou řadu, kterou mělo být potvrzeno sjednání smlouvy. Ze základu popisu skutkového děje žalobkyně označila významný důkaz jen k prokázání tvrzení o odeslání (převodu) peněz. K tomu mělo dojít připsáním na účet uvedený v žalobě. Žalobkyně v podání ze dne 22. dubna tr. vysvětlila, že by se mělo jednat o účet žalované. Soud proto při dokazování zjistil obsah elektronické přílohy s názvem [anonymizována tři slova], která jako jediná nekorespondovala s názvem žádného důkazního návrhu, ale obsahovala údaje o bankovním převodu. Mohlo se tedy jednat o výpis z účtu žalobce, který byl již k důkazu označen. Z tohoto důkazního prostředku, který je zjevně jen částí původní písemnosti, se ovšem nepodávalo, kdo měl peníze ve výši 6 200 Kč převádět a kdo je měl přijímat. Samotná čísla účtů potřebnou vypovídací hodnotu jistě nemají. Žalobkyně k důkazu dále navrhovala, aby soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalované byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Neuvedla však, jaký bankovní ústav by vyjádření měl poskytovat a jakého úvěru se mělo týkat. Tedy zda úvěr měl poskytovat bankovní ústav, nebo se snad mělo jednat o zde řešený vztah, jenž ovšem podle žalobkyně měl být zápůjčkou poskytovanou žalobkyní. V každém případě by však podle návrhu toto vyjádření měl poskytnout jen bankovní ústav, který vede účet, z nějž měly být peníze poslány. Stále by tak nebylo zjištěno, zda takto měla být zápůjčka poskytnuta žalované převodem na její bankovní účet. Soud proto ani tento důkazní návrh nevyslyšel. Vzhledem k nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti žalobkyně (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 OSŘ) proto soud výrokem I. zamítl žalobu na vrácení zápůjčky a placení poplatku, smluvní pokuty a nákladů. S ohledem na svázanost žalovaného úrokového příslušenství s žalovanou jistinou, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. S ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o poskytnutí dodatečné lhůty k nápravě pokud soud nebude považovat tvrzení a důkazní návrhy za dostatečné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádnou významnou skutečnost, pro kterou by bylo možné výjimečně prodloužit zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů v § 118b odst. 1 OSŘ, nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn.

IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014-37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search). Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.