15 C 13/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul¨ jméno příjmení, titul, IČO advokátem sídlem adresa, číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní příslušnost anonymizována tři slova bytem adresa žalovaného, okres obec o zaplacení 18 905,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 350 Kč, 7 000 Kč, 259 Kč, 332 Kč, 42,77 Kč a 643,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 350 Kč za období od 29. ledna 2022 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 3 194,80 Kč, 2 143,60 Kč, 6 217,10 Kč, 884,20 Kč, 741,33 Kč a 396,71 Kč s úrokem 30,00 % z částky 10 544,80 Kč za období od 29. ledna 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % z částky 3 194,80 Kč za období od 29. ledna 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. listopadu 2022 na zaplacení částky 18 905,50 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácených úvěrů 3 544,80 Kč a 7 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatků 2 143,60 Kč a 6 217,10 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 30,00 % z nevráceného úvěru 3 544,80 Kč za období od 7. ledna 2021 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. ledna 2022 v částce 1 143,20 Kč a z nevráceného úvěru 7 000 Kč za období od 29. července 2021 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. ledna 2022 v částce 1 073,33 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně nakonec domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 3 544,80 Kč za období od 6. srpna 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. ledna 2022 v částce 439,48 Kč a z nevráceného úvěru 7 000 Kč za období od 24. prosince 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. ledna 2022 v částce 643,27 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 3 544,80 Kč a poplatku 2 143,60 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, číslo obec, (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 6 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 5 402 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 254 Kč do 6. ledna 2021. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 7 000 Kč a poplatku 6217,10 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi úvěrující a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 7 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 6 691 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 264 Kč do 28. července 2021. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistin a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených úvěrů. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne datum s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. S ohledem na státní občanství žalovaného jde o řízení s cizím prvkem, v němž soud posoudil svou mezinárodní příslušnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle místa bydliště žalovaného v době zahájení řízení na území České republiky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 25. srpna tr. K jednání se nedostavil bez předchozí omluvy žalovaný.

4. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smluv číslo s uváděným obsahem s žalovaným. Z písemností zachycujících obsah těchto smluv soud dále zjistil, že jejich podpisy žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v částkách 6 000 Kč a 7 000 Kč a zavázal se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

5. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaný měl zavázat platit další úrok v poměru 30 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedené v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. Takové ujednání totiž písemné smlouvy neobsahují. Výslovný závazek k platbě úroku se váže vždy jen k absolutní částce, nikoli k poměrnému úroku. Podrobněji k tomuto závěru lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně ve věci s obdobnými skutkovými podklady také účastnila.

6. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť poskytovatel služeb (spotřebitelského úvěru) měl své sídlo na jejím území.

7. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě ze dne datum a ze dne datum nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 106,65 % u smlouvy ze dne datum a 146,50 % u smlouvy ze dne datum. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno.

8. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Všechny sjednané platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalovaného.

9. Soud tedy posoudil obě ujednání úvěrující a žalovaného jako platně uzavřené smlouvy o úvěru, jejichž režim podléhá § 2395 a násl. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v srpnu 2019 byla 8,78 % a v prosinci 2019 byla 8,60 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ; obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, dostupném na www.nsoud.cz). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,39 % ročně u smlouvy číslo ve výši 8,53 % u smlouvy číslo. To znamená, že pokud věřitelka poskytla žalovanému úvěr 6 000 Kč na dobu 11 měsíců za korigovaný úrok 8,39 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 6 259 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný celkem 5 650 Kč, zbývá k vrácení částka 609 Kč. Pokud jde o úvěr 7 000 Kč (první smlouva) na dobu 12 měsíců za korigovaný úrok 8,53 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 7 332 Kč a jelikož nezaplatil nic, zbývá k vrácení částka 7 000 Kč na jistině a 332 Kč na úroku.

10. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení 7 000 Kč jako nevráceného úvěru a úroku v částce 332 Kč ze smlouvy číslo částky 259 Kč jako nezaplaceného úroku a 350 Kč jako nevráceného úvěru ze smlouvy číslo neboť podle § 1932 odst. 2 OZ je nutné plnění započítávat nejprve na jistinu úvěru.

11. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení z jistin, jež byly žalobkyni přiznány. Výrokem I. bylo tedy žalovanému také uloženo placení úroku z prodlení z částky 7 000 Kč počítaného od 24. prosince 2020, jehož výše do 28. ledna 2022 činí 643,27 Kč, a poté až do zaplacení v poměrné výši, a úroku z prodlení z částky 350 Kč počítaného od 6. srpna 2020, jehož výše do 28. ledna 2022 činí 42,77 Kč, a poté až do zaplacení v poměrné výši.

12. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni.

13. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Ohledně zbytku nevráceného úvěru 3 194,80 Kč, poplatků 2 143,60 Kč a 6 217,10 Kč, žalovaného úroku a úroku z prodlení ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II.

15. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalovanému (měl by právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jeho práva před soudem v poměru ~ 32 %) žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.