15 C 139/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 097 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 7 097 Kč a částky 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 7 397 Kč za období od 20. dubna 2020 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. února 2021, ve znění doplnění ze dne 8. prosince 2021, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 397 Kč s dalším příslušenstvím podle výroku

I. Žalobkyně k odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný byl v době od [den] [měsíc] do [den, měsíc, rok] vlastník vozidla se zdvihovým objemem válců od 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [VIN kód], přičemž v této době nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 7 097 Kč, vypočteného podle § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. za 151 dní v uváděném období a náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč, podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jehož výše je stanovena § 2a stejné vyhlášky. Žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dopisem odeslaným dne 5. března 2020 a stanovená 30 denní lhůta pro zaplacení marně uplynula 19. dubna 2020. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila. Soud při projednání věci vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeném zde pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, č. j. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k jednomu z nařízených jednání před soudem. Po provedeném dokazování soud nezjistil, že by žalovaný byl k placení příspěvku vyzván způsobem, stanoveným v § 4 odst. 7 ZPOPV. Tímto ustanovením předepsané náležitosti výzvy totiž splňoval jen dopis žalobkyně ze dne 5. března 2020. Jeho doručení, resp. odeslání k poštovní přepravě ovšem žalobkyně prokazovala jen elektronickou písemností, jež měla být zřejmě potvrzením [právnická osoba], [anonymizováno] Hypertextový odkaz na sledování zásilky obsažený v tomto potvrzení ovšem nebyl funkční a neumožnil tedy ověření údajů o zásilce u doručovatele zásilky. Samotná písemnost nebyla nikým autorizována, roz. neobsahovala jakékoli jedinečné potvrzení autora o jejím vystavení. Protože se jednalo o soukromou písemnost, která byla použita proti jiné osobě, bylo na žalobkyni, aby prokázala správnost jejího obsahu ve smyslu § 566 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) což se nestalo. Je totiž třeba si uvědomit, že v občanském soudním řízení mají účastníci rovné postavení (§ 18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“)) a protože projednávaná věc je soukromoprávním nárokem, ohledně nějž nevystupuje žalobkyně jako orgán veřejné moci (jak bylo zdůrazněno například také v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 2014, č. j. 56 Co 212/2014-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 115 EC 408/2011), nelze na písemnosti předložené (vyhotovené) žalobkyní pohlížet jinak, než na písemnosti jakéhokoli jiného účastníka řízení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, když ke vzniku nároku na placení žalovaného příspěvku je nutná kvalifikovaná výzva k placení (obsahující jednak způsob stanovení příspěvku a lhůtu k jeho placení v délce nejméně 30 dnů), která dosud žalovanému činěna nebyla. Protože nebyla dovozena povinnost k placení příspěvku, nelze s ohledem na akcesoritu příslušenství hodnotit vznik povinnosti žalovaného k placení žalované náhrady nákladů na vymáhání pohledávky (§ 513 OZ, ve pojení s § 4 odst. 4 ZPOPV) a úroku z prodlení podle § 1970 odst. 2 OZ. Soud tak výrokem I. zamítl žalobu i v tomto rozsahu. Výrokem II. soud rozhodl o právu na náhradu nákladů v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.