15 C 141/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně Maltská republika zastoupené advokátem titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 280 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 280 Kč s ročním úrokem z prodlení z této částky ve výši 8 % za období od 20. září do 31. prosince 2018, ve výši 8,75 % za období od 1. ledna do 30. června 2019, ve výši 9 % za období od 1. července 2019 do 30. června 2020, ve výši 7,25 % za období od 1. července do 31. srpna 20020 a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž bude prodlení žalované trvat, zvýšené o sedm procentních bodů.</b> <b>II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. března tr., na vrácení půjčky, která byla žalované poskytnuta v částce 10 tis. Kč společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) na základě smlouvy o půjčce [číslo] s věřitelem ze dne [datum] a poplatku, který se žalovaná ve stejné smlouvě zavázala věřiteli zaplatit ve výši 6 960 Kč a spolu s půjčkou vrátit v padesáti třech týdenních splátkách po 320 Kč do 22. června 2009. Tuto povinnost žalovaná nesplnila ohledně částky 7 280 Kč, představující žalovanou jistinu. Pohledávka na zaplacení této částky byla postoupena smlouvou ze dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno], reg. číslo [číslo], sídlem [adresa] [adresa] [adresa] [anonymizována dvě slova] [číslo], [adresa], [země]. K dalšímu postoupení této pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou ze dne [datum]. S ohledem na prodlení žalované se žalobkyně stejnou žalobou také domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované jistiny za dobu od 2. července 2015 do zaplacení a po částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby ohledně tohoto úroku již jen podle výroku I.

2. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je zahraniční obchodní společnost registrovaná sídlem v [označení země] [anonymizováno]. S ohledem na bydliště žalované ve [jiná země než Česká republika] [anonymizována dvě slova] připadala v úvahu mezinárodní příslušnost soudu [název státu] [anonymizována dvě slova] ve smyslu čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Protože se však žalovaná řízení před zdejším soudem aktivně účastnila a nevznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti zdejšího soudu, nebylo možné prohlásit nepříslušnost zdejšího soudu podle čl. 28 odst. 1 cit. nařízení a ve smyslu závěrů, vyjádřených ve výroku 2. rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ze dne 20. května 2010, ve věci C -111/09: [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] proti [fyzická osoba] [fyzická osoba]. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.

3. Rozhodným právem pro posouzení věci je právo České republiky, neboť v době vzniku závazkového vztahu, z nějž žalobkyně své právo dovozuje, byli všichni jeho účastníci státní příslušností, bytem či sídlem v České republice a závazek smluvních stran měl být také plněn na území České republiky. Účastníci si přitom nesjednali právní režim cizího práva. Pozdější změna osoby věřitele, který je zahraniční osobou, přitom nemůže být důvodem změny právního režimu původního závazku, neboť by se jednalo o změnu obsahu závazku, když právní režim má přímý vliv na obsah práv a povinností jeho účastníků. Ke stejnému závěru by ovšem soud dospěl, i pokud by smlouvy byly sjednány přímo s žalobkyní s ohledem na čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok žalobkyně vychází ze spotřebitelské smlouvy, bydliště žalovaného spotřebitele bylo v době sjednání závazku v České republice a dodavatel služeb svou činnost provozoval v zemi bydliště spotřebitele.

4. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaná se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě vyjádřila pouze tak, že dluh vůči žalobkyni splácí podle svých schopností, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru případných tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci žalovaného nedoplatku, jí ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Zároveň soud vyjádření žalované nevyložil tak, že by jím snad žalovaný nárok v celku uznala.

5. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Předání půjčky potvrzovala písemná smlouva ze dne [datum] a postoupení žalovaných pohledávek vždy potvrzení příslušného věřitele, obsažené v jeho oznámení ze dne [datum], resp. [datum].

6. Shora uvedenou smlouvu hodnotí soud jako smlouvu o půjčce, jejíž režim podléhá § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do konce roku 2013 (dále jen„ OZ“), ve spojení s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Na základě této smlouvy vznikla věřiteli povinnost přenechat žalované peníze v hodnotě 10 tis. Kč a žalované povinnost řádně a včas peníze ve stejné hodnotě věřiteli vrátit. Smlouva ovšem zavazovala žalovanou také k placení poplatku ve výši 6 960 Kč ve smyslu § 488 a 489 OZ, ve spojení s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.

7. Jestliže tedy věřitel svou povinnost ze smlouvy splnil a žalované půjčku předal, zatímco žalovaná své platební povinnosti splnila jen z části, je žaloba ohledně nedoplatku těchto pohledávek důvodná. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti po lhůtě její splatnosti podle ujednání smluvních stran učiněného v souladu s § 563 OZ, má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 OZ, jehož žalovaná výše odpovídá § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. června 2013, v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.

8. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni.

9. Na základě těchto zjištění a jejich hodnocení soud žalobě výrokem I. v plném rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění žalované povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

10. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ podle nějž hradí náklady zastaveného řízení ten z účastníků, který zastavení řízení zavinil. Částečné zastavení řízení bylo provedeno k návrhu žalobkyně pro zaplacení části důvodně žalované pohledávky žalovanou v době po podání žaloby a ve zbytku byla zcela procesně úspěšná žalobkyně. Proto žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce v částce po 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby spočívajících převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci a v částce 100 Kč za další úkon právní služby spočívající ve výzvě k plnění. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce, celkem ve výši 1 368 Kč.

12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, jejíž požadovaná výše nepřesahuje odměnu počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/ 2013, část občanskoprávní a obchodní (všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu zveřejněna na webových stránkách http://www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu, v celkové výši 400 Kč; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč, opět v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se jedná o částku 1 126 Kč.

13. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné zřejmě před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. Na tomto závěru nic nemění ani to, že předžalobní výzva je podle § 142a odst. 1 OSŘ podmínkou přiznání práva na náhradu jakékoli náhrady nákladů řízení. Stanovení podmínky pro přiznání procesních nákladů nemůže změnit charakter již vzniklé pohledávky věřitele. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

15. Neúčelnost případně vynaložených (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) nákladů na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně vyplývá také z předmětu podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s peněžitými pohledávkami. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.