15 C 147/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , anonymizována dvě slova proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 578 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 135 Kč, částku 6 575 Kč a částku 908 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 10 618 Kč za období od 1. července 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 1 580 Kč za období od 16. do 20. května 2019, z částky 5 867 Kč za období od 21. května do 12. června 2019, z částky 4 067 Kč za období od 13. do 15. července 2019 a z částky 2 567 Kč za období od 16. července 2019 do 30. června 2020 a ve výši 10 % z částky 3 963 Kč za období od 24. září do 8. října 2019, z částky 6 439 Kč za období od 9. do 31. října 2019 a z částky 8 051 Kč za období od 1. listopadu 2019 do 30. června 2020.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 8 114 Kč.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7. července 2020, ve znění jejího doplnění učiněném při jednání před soudem dne 5. května 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení složené pohledávky 11 578 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. Žalovaná jistina se skládala jednak z nedoplatku ceny služeb dodávek elektřiny, dodané žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Elektřinu žalobkyně měla dodat žalovanému v množství 3 028 kWh v době od 4. května 2008 do 15. května 2019 za cenu 1 580 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou s výzvou k placení do 15. května 2019, doručenou žalovanému nejpozději dne 15. července 2019. Žalovaný však dosud žalobkyni zaplatil dne 15. července 2019 jen částku 1 500 Kč. K doplacení tak zbývá 80 Kč. Další dodávka elektřiny měla být provedena v množství 574 kWh v době od 27. dubna do 5. září 2019 za cenu 3 055 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému faktoru s výzvou k placení do 23. září 2019, odeslanými žalovanému nejpozději poštou dne 23. června 2020. Žalovaný však tuto částku dosud žalobkyni nezaplatil. Další část žalované jistiny spočívala v nedoplatku ceny služeb dodávek plynu, dodané žalovanému do odběrného místa na stejné adrese podle smlouvy účastníků ze dne [datum] o sdružených službách dodávky plynu. Také v této smlouvě se žalovaný měl zavázat platit žalobkyni za poskytnuté služby cenu, účtovanou podle ceníku žalobkyně a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Plyn žalobkyně měla dodat žalovanému v množství 276 m3 v energetické hodnotě 16 410 kWh v době od 28. dubna 2008 do 30. dubna 2019 za cenu 4 287 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému faktoru s výzvou k placení do 20. května 2019, doručenou žalovanému nejpozději dne 12. července 2019. Žalovaný však dosud žalobkyni zaplatil dne 12. července 2019 jen částku 1 800 Kč. K doplacení tak zbývá 2 487 Kč. Další dodávka plynu měla být provedena v množství 1635 m3 v energetické hodnotě 2 775 kWh v době od 1. května do 20. září 2019 za cenu 2 476 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou s výzvou k placení do 8. října 2019 a za cenu 1 612 Kč po zjištění skutečného množství dodaného plynu, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou s výzvou k placení do 31. října 2019, odeslanými žalovanému nejpozději poštou dne 23. června 2020. Žalovaný však tyto částky dosud žalobkyni nezaplatil. Další část žalované jistiny byla náhradou za žalobkyní placený poplatek 908 Kč za odpojení odběrného místa podle smlouvy účastníků o dodávkách elektřiny ze dne 2. května 2016 od distribuční soustavy s ohledem na prodlení žalovaného s placením ceny dodávané elektřiny a tedy neoprávněnému odběru elektřiny. K odpojení mělo dojít dne 15. července 2019 k zamezení vyšší škody způsobené neoprávněným odběrem, poplatek měl být žalobkyní zaplacen provozovateli distribuční soustavy dne 11. září 2019 a žalovaný vyzván k jeho zaplacení nejpozději dopisem odeslaným poštou dne 23. června 2020. Nakonec byly součástí žalované jistiny poplatky za upomínky po 240 Kč, které žalovanému zaslala žalobkyně ve dnech 5. června a 13. srpna 2019 pro neplacení úhrad za elektřinu a ve dnech 12. června a 29. srpna 2019 pro neplacení úhrad za plyn. Nárok na placení dovozovala ze svých všeobecných obchodních podmínek k příslušné smlouvě. Úrok z prodlení byl žalován v zákonné výši z nezaplacených cen služeb a náhrady poplatku za odpojení za dobu po uplynutí lhůty k placení když žalovaný tyto částky nezaplatil ani přes další výzvu k placení ze dne 26. září 2019, která byla žalovanému posílána poštou ve stejný den a vrátila se žalobkyni jako nevyzvednutá z poštovního uložení dne 15. října 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se bez omluvy ani k jednáním před soudem, jež se konala ve dnech 5. května 2021 a 5. ledna 2022. Na těchto jednáních soud provedl dokazování písemnostmi, jež žalobkyně k důkazu označila.

3. Takto soud zjistil, že mezi účastníky byly sjednány uváděné smlouvy a že žalobkyně vyúčtovala poskytnuté služby podle smluv. Vyúčtování však byla žalovanému doručována teprve dne 24. června 2020, resp. byla v tento den podána k poštovní přepravě. Důkazy k prokázání tvrzení o částečných úhradách žalovaného ve dnech 12., resp.

15. července 2019, či o jiném doručení žalovanému, totiž nebyly soudu předloženy a proto soud vycházel pouze z předžalobní výzvy k placení, resp. z jejích příloh, jež specifikaci žalovaných pohledávek obsahovaly. Dokazováním soud také ze sdělení provozovatelů distribučních soustav elektřiny a plynu zjistil, že žalovanému byly dodány energetické komodity v tvrzeném množství a z ceníků žalobkyně a z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu orgánu, že cena těchto energií byla vyúčtována v účastníky sjednané výši. Protože z dokazování soud nezjistil, že by žalobkyně zaplatila tvrzený poplatek za odpojení odběrného místa od distribuční soustavy, byl rozsah důkazních návrhů teprve na jednání konaném dne 5. ledna tr. žalobkyní rozšířen s tím, že žalobkyně současně souhlasila s rozhodnutím o žalobě po doplnění důkazního prostředku (vy smyslu jejího návrhu, které nebyl v době jednání soudu k dispozici) bez nařízení dalšího jednání.

4. Protože veškerá nezbytná procesní poučení a výzvy ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ) byly žalobkyni poskytnuty při jednáních a protože žalovaný o účast na projednání věci zjevně nestál, rozhodl soud o žalobě následně i na základě dalšího žalobkyní označeného písemného důkazu již bez nařízení dalšího jednání ve smyslu § 115a OSŘ, když s takovým postupem ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ souhlasil i žalovaný.

5. Na základě sdělení provozovatelky příslušné distribuční soustavy pak soud zjistil zaplacení poplatku za odpojení v částce 908 Kč žalobkyní.

6. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný uváděné částky dosud nezaplatil, neboť žalovaný neuváděl tvrzení opaku, ačkoli mu tuto povinnost ukládá ustanovení § 101 odst. 1 OSŘ.

7. Mezi účastníky byly sjednány smlouvy, které hodnotí soud jako kupní. Jejich režim se tedy řídil § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) za podmínek stanovených v § 50 a násl. u dodávek elektřiny, resp. § 72 a násl. u dodávek plynu, zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, (dále jen„ EZ“). Na základě každé této smlouvy vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, resp. plynu, a žalovanému povinnost hradit žalobkyni jejich cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný nikoli, a to ve výši žalované ceny služeb dodávek elektřiny v částkách 80 Kč a 3 055 Kč (v součtu 3 135 Kč) a plynu v částkách 2 487 Kč, 2 476 Kč a 1 612 Kč (v součtu 6 575 Kč).

8. Protože žalovaný neplnil sjednané povinnosti k placení ceny odebrané elektřiny, bylo možné další odběr elektřiny hodnotit podle § 51 odst. 1 písm. b) EZ jako neoprávněný. Ten je zákonem zakázán (§ 51 odst. 2 EZ) a proto žalobkyně v souladu s obecnou prevenční povinností (§ 2900 OZ) jednala tak, aby odvrátila vznik škody způsobené neoprávněným odběrem a požádala v souladu s § 30 odst. 1 písm. d) EZ o přerušení dodávek elektřiny pro žalovaného, které podle potvrzení provozovatele distribuční soustavy bylo provedeno dne 15. července 2019. V souvislosti s tím byla povinna zaplatit částku 908 Kč, což učinila dne 11. září 2019. Tento výdaj představuje majetkovou újmu žalobkyně, která byla způsobena porušením právní povinnosti žalovaným, a proto je žalovaný podle § 2913 odst. 1 OZ povinen tuto škodu žalobkyni nahradit.

9. Právo na zaplacení těchto částek dospělo do nároku ve smyslu § 2118 OZ na základě výzvy k zaplacení podle § 1958 odst. 2 OZ. Ta byla činěna dne 24. června 2020 a do sféry dispozice žalovaného se tak podle § 573 ve spojení s § 607 OZ dostala nejdříve dne 29. června 2020, když dřívější doručení nebylo zjištěno. Podle této výzvy byl žalovaný povinen plnit do 30. černa a od 1. července 2020 proto byl v prodlení s plněním uvedeného peněžitého závazku. Vedle uváděných částek je proto žalovaný také povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni z této jistiny požadovaný úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak teprve od 1. července 2020. Soud proto žalobě v této důvodné části výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku žalovaného úroku z prodlení pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

10. Výrokem soud zamítl také žalobu na placení poplatků za upomínky v celkové částce 960 Kč. Právo na placení této částky totiž žalobkyně dovozovala z obchodních podmínek. Placení poplatků nebylo obsahem hlavního smluvního závazku ve spotřebitelském smluvním vztahu a soud nezjistil (žalobkyně to ani netvrdila), že by žalovaný dal k této další platbě výslovný souhlas. Ve smyslu § 1817 OZ proto žalobkyni právo na placení této částky nevzniklo.

11. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám v součtu 10 618 Kč s příslušenstvím, které v den vyhlášení rozsudku dosáhlo výše 1 794,88 Kč; v součtu tedy 12 412,88 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částky 960 Kč s příslušenstvím, které v den vyhlášení rozsudku dosáhlo výše 921,97 Kč; v součtu jde o 1 881,97 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 14 294,85 Kč činila 87 % a míra procesního úspěchu žalovaného 13 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 74 %.

12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce po 300 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v předžalobní výzvě k plnění a v písemném podání ve věci – sepisu žaloby a po 1 580 Kč za nespecifikované dva úkony právní služby. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za první tři uváděné úkony právní služby po 100 Kč a za další dva úkony po 300 Kč, náhradu hotových výdajů zástupkyně za cestu k jednání před soudem v částkách 1 250,64 Kč a 1 429,49 Kč, náhradu za ztrátu času zástupce žalobkyně na každé z těchto cest po 600 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a paušální náhrady provozních výdajů svého zástupce.

13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na:

14. Soudní poplatek v částce 800 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ.

15. Odměnu svého zástupkyně, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách http://www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b ve spojení s § 11 advokátního tarifu a za dva úkony právní služby (účast na dvou jednáních před soudem) po 1 580 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu; tedy v celkové výši 3 720 Kč.

16. Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu po 300 Kč za účast na jednání před soudem a ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za ostatní dva úkony; tedy celkem 800 Kč. Tato náhrada přísluší žalobkyni také podle závěrů Nejvyššího soudu České republiky, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001.

17. Náhradě cestovních výdajů jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ v účtované výši 1 250,64 Kč a 1 429,49 Kč, v součtu 2 680,13 Kč, za cesty zástupce (podzástupce) žalobkyně k jednáním osobním motorovým vozidlem v souladu s § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5 l BA 95 na 100 km na trase 216 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb.

18. Náhradu po 600 Kč celkem tedy 1 200 Kč za promeškaný čas strávený zástupcem (podzástupcem) žalobkyně cestami k jednáním před soudem, podle § 14 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001.

19. Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad provozních výdajů a za ztrátu času zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty která byla zaokrouhlena ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

20. Celkem se jedná o částku 10 695 Kč Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni 8 114 Kč (~ 74 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

21. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by bylo nutné hodnotit jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s energiemi a inkasováním jejich cen. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014