15 C 150/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , číslo obec zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k pobytu na adresa ohlašovny anonymizována dvě slova o zaplacení 22 884 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky za období od 23. května 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 6 784 Kč a částky 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 16 000 Kč za období od 4. května 2019 do 22. května 2020.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 689 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu společností [právnická osoba] (dále jen„ úvěrující“) dne 18. srpna 2020, na zaplacení nevráceného úvěru v částce 16 tis. Kč, smluvní pokuty v částce 6 784 Kč a úhrad za upomínky v částce 100 Kč úrokem z prodlení z částky 16 tis. Kč za období od 4. května 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že na základě smlouvy účastníků o úvěru uzavřené dne [datum] mezi společností úvěrující a žalovaným poskytla úvěrující žalovanému úvěr 16 tis. Kč převodem na jeho bankovní účet, který se žalovaný zavázal vrátit do 3. května 2019. Pro případ prodlení se zaplacením měla být ve smlouvě sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení a zaplatit za každou upomínku úvěrující částku 50 Kč. S ohledem na to, že žalovaný úvěr nevrátil, bylo úvěrující žalováno vedle toho vrácení také zaplacení smluvní pokuty z částky 16 tis. Kč za období od 4. května 2019 do 2. července 2020 v částce 6 784 Kč a částky 100 Kč za upomínky ze dne 17. května a 12. června 2020. Ode dne následující po sjednané splatnosti byl také žalován zákonný úrok z prodlení.

2. V podání ze dne 14. června 2021 úvěrující navrhla soudu (podle obsahu podání) připuštění změny účastnic na straně žalující tak, že novou žalobkyní bude společnost [osobní údaje žalobkyně]. Žalované pohledávky byly totiž podle žalobkyně smluvně postoupeny nové žalobkyni [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. srpna 2021, č. j. 15 C 150/2020-36, bylo tomuto návrhu vyhověno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 11. října tr. K jednání se bez předchozí omluvy nedostavila žalobkyně, ani žalovaný. Přítomen byl tedy jen zástupce žalobkyně (prostřednictvím podzástupkyně žalobkyně).

4. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ.

5. Po provedeném dokazování soud nezjistil sjednání uváděné smlouvy. Písemný text smlouvy totiž nebyl žalovaným vlastnoručně podepsán, ani nebyla jinak stvrzována správnost obsahu této písemnosti. Žalobkyně v této souvislosti tvrdila, že sjednání smlouvy bylo provedeno prostřednictvím webových stránek úvěrující, když totožnost žadatele o úvěr byla ověřována předložením kopie jeho občanského průkazu a ověřovací platbou z bankovního účtu, na nějž byl později úvěr poskytnut (připsán). Ani tato jednání, byť by je provedl žalovaný, což ovšem nebylo nijak prokazováno, nemohla ovšem potvrdit ujednání právě o tvrzených povinnostech, jejichž splnění se žalobkyně domáhala. Stejně tak mohla totiž (logikou úvah žalobkyně) vyústit v podstatě jakékoli libovolné ujednání. Protože jiný důkaz ní návrh v této souvislosti přes výzvu soudu nebyl v rozporu s § 120 odst. 1 OSŘ proveden, vycházel soud jen ze zjištění, že úvěrující převedla na účet žalovaného částku 16 tis. Kč. To vyplývalo z potvrzení o úhradě bezhotovostním převodem a z výpisu z účtu úvěrující, na němž bylo jako specifikace přijímacího (ve prospěch) účtu uvedeno jméno a příjmení žalovaného. Je tedy vysoce pravděpodobné, že to byl právě žalovaný, kdo mohl disponovat s tímto účtem. Jen pro přesnost je třeba uvést, že žalobkyní provedené právní hodnocení tvrzeného ujednání jako smlouvy o úvěru zřejmě není správné. Podstatnou náležitostí takové smlouvy totiž je také sjednání povinnost platit úrok (viz § 2395 zákona č. 89/2012 Sb.) O něm se však žalobkyně vůbec nezmiňovala.

6. Z uvedeného zjištění tedy nelze dovodit sjednání jakékoli smlouvy a tedy ani ujednání o povinnosti žalovaného platit žalované platby. Důvodný tedy nemůže být nárok na placení smluvní pokuty a úhrad za upomínky. Stále však bylo zjištěno, že peníze byly přesto žalovanému převedeny. Protože žádný z účastníků neuváděl jiný důvod zjištěného převodu peněz žalovanému, než domnělou (neprokázanou) smlouvu, vycházel dále soud z toho, že k poskytnutí (převodu) peněz žalovanému došlo bez právního důvodu. Tím se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Je proto podle odst.1 téhož ustanovení povinen toto obohacení vydat úvěrující, resp. po postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. OZ nyní žalobkyni vydat. Za výzvu k vydání (zaplacení) lze ovšem považovat teprve upomínku ze dne 17. května 2020, neboť ujednání o splatnosti také nebylo zjištěno. Jestliže byla tato výzva podána k poštovní přepravě následující pracovní den, tj. 18. května 2020, pak ve smyslu § 573 OZ došla žalovanému dne 21. května 2020. K placení tedy mělo dojít bez zbytečného odkladu (§ 1958 OZ) dne 22. května 220. Pokud tak žalovaný neučinil, dostal se dnem 23. května 2020 do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni proto vedle nároku na zaplacení částky 16 tis. Kč svědčí od tohoto dne také nárok na úhradu úroku z prodlení z této částky podle § 1970 odst. 2 OZ, jehož žalovaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Výrokem I. proto soud vyhověl žalobě v části týkajíc se bezdůvodného obohacení žalovaného s částí úroku z prodlení. Ve zbytku pak soud výrokem II. žalobu zamítl pro neusnesení důkazního břemene.

8. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 16 000 Kč s příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku v částce 2 261,92 Kč, celkem tedy v částce 18 261,92 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částek v součtu 6884 Kč s dalším příslušenstvím, kapitalizovaným v částce 1 645,48 Kč, celkem tedy v částce 8 529,48 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 26 791,40 Kč činí ~ 68 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 32 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 36 %.

9. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 916 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 2 020 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení, v písemném podání ve věci a v účasti zástupce žalobkyně, resp. podzástupkyně žalobkyně na jednání před soudem. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto úkony po 300 Kč a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

10. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 916 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu, a za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem) v částce 2 020 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 a 11 advokátního tarifu; tj. v celkové výši 2 620 Kč; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši ve smyslu § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za první dva zohledněné úkony právní služby po 100 Kč a ve výši 300 Kč za posledně uváděný zohledněný úkon právní služby, v součtu 500 Kč, v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

11. Celkem se jedná o částku 4 692 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 1 689 Kč (poměr ~ 36 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

12. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění původní žalobkyně adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a zápůjček a inkasováním jejich splátek. V možnostech původní žalobkyně tedy jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné soudní vymáhání svých pohledávek. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, č. j. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, č. j. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, č. j. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

13. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou (původní) žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 část občanskoprávní a obchodní, dostupném např. také na https://www.fulsoft.cz/33/53-2018-sb-rozh-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjmjgpDIsxw-qVdaLTRYHm) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že (původní) žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv o zápůjčce v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, datem sjednání smlouvy se zapůjčitelkou, výší dlužné částky a splatností. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.