15 C 151/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno příjmení , titul , IČO sídlem tamtéž proti žalované: osobní údaje žalované hlášena k pobytu na adresu ohlašovny MěÚ města obec , okres obec o zaplacení 16 084,56 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 295,06 Kč, částku 6 789,50 Kč a částku 746,17 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 9 295,06 Kč za období od 15. června 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 243,47 Kč s ročním úrokem ve výši 28 % z částky 9 295,06 Kč za období od 15. června 2018 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 690 Kč.</b> 1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 084,56 Kč jakožto nedoplatku složené pohledávky na vrácení zápůjčky (označované žalobkyní jako jistina) v částce 9 295,06 Kč a poplatku v částce 6 789,50 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala po žalované zaplacení úroku v poměru 28 % ročně z nevrácené zápůjčky za období od 25. prosince 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 14. června 2018 v částce 1 243,47 Kč a dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné jistiny za období od 21. června 2017do zaplacení, který žalobkyně také kapitalizovala do 14. června 2018 v částce 746,17 Kč. Platební povinnost žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku zápůjčky a poplatku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně zapůjčitelka žalované zápůjčku 10 tis. Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále částku 8 807 Kč, která podle žalobkyně představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 724 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 833 Kč, to vše ve 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 314 Kč do 25. prosince 2017. Žalovaná však zapůjčitelce dosud nezaplatila žalované částky zápůjčky a poplatku, když poslední příslušná splátka byla ze strany žalované zaplacena dne 13. června 2017. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 14. června 2018 se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. [anonymizována dvě slova]. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.

4. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smlouvy, uváděné žalobkyní s rozdílem, že splátek po 314 Kč bylo sjednáno 59, přičemž poslední 60. splátka měla činit jen 281 Kč a úrok byl sjednán jen v částce 1 724 Kč.

5. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí zapůjčovaných peněz a zavázala se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Poplatky se podle smlouvy skládaly z úroku a z kalkulačních položek uváděných žalobkyní, vždy ve výši tvrzené žalobkyní. Na druhé straně písemné smlouvy soud nezjistil ujednání o dalším úroku v poměrné výši, jak tvrdila žalobkyně. Poměrný úrok byl zjevně jen vyjádřením částky, která představovala úrok v pevné výši podle kalkulačních položek.

6. Dokazováním soud také zjistil sjednání smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

7. Shora uvedenou smlouvu hodnotí soud jako smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Na základě této smlouvy vznikla zapůjčitelce povinnost přenechat žalované peníze v hodnotě 10 tis. Kč a žalované povinnost řádně a včas peníze ve stejné hodnotě zapůjčitelce vrátit a podle § 2392 odst. 1 OZ jí zaplatit také úroky 1 724Kč Smlouva ovšem zavazovala žalovanou také k placení poplatků 1 250 Kč a 5 833 Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ.

8. Jestliže tedy zapůjčitelka své povinnosti ze smlouvy splnila a žalované zápůjčku předala, zatímco žalovaná své platební povinnosti splnila jen z části, je žaloba ohledně nedoplatku z nevrácené zápůjčky a poplatků, resp. nedoplatku na poplatcích a úroku, důvodná. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním těchto peněžitých povinností po lhůtě jejich splatnosti podle ujednání smluvních stran, učiněného v souladu s § 1958 odst. 1 OZ, má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

9. Jako důvodný však soud nehodnotil žalovaný nárok na zaplacení dalšího běžícího smluvního úroku v poměrné výši 28 %. Podle § 2392 odst. 1 OZ platí, že při peněžité zápůjčce lze dojednat úroky. Placení úroků tedy není esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce a povinnost platit úroky bylo proto třeba zvlášť sjednat. Smlouva o zápůjčce je tzv. reálný kontrakt. Je tedy uzavřena tím, že dojde k předání (přenechání zastupitelné) zapůjčované věci, zde peněz. S ohledem na reálný průběh děje lze předpokládat, že k předmětným ujednáním o podmínkách zápůjčky a jejího vrácení došlo ještě před předáním (přenecháním) peněz a že peníze byly předány (přenechány) bezprostředně po podpisu smlouvy, možná oproti předání podepsaného znění smlouvy. Lze tak předpokládat, že obsah ujednání smluvních stran byl beze zbytku vtělen do písemného textu smlouvy. Ostatně žalobkyně ani nic jiného netvrdila. Smlouva samotná ovšem obsahuje pouze ujednání o povinnosti žalované platit úrok v pevně určené částce. Ten nebyl výslovně vázán na žádné období a nebyl ani vyjadřován poměrně, byť žalobkyně poměr 28 % uváděla také ve vztahu k němu. Protože žalobkyně neoznačila jiný důkaz (důkazní prostředek), jímž by své tvrzení o sjednání poměrného úroku prokázala, soud ke zjištění o takovém ujednání nedospěl a žalobu v této části výrokem II. pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ) zamítl.

10. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení jednání pro případ, že soud shledá, že žalobcem dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno, či v případě že se v řízení objeví nové skutečnosti, k jejichž ozřejmění bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon žalobce. Vzhledem k zákonné koncentraci pro navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014 - 37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/ Search/Search).

11. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 16 084,56 Kč s dalším příslušenstvím, kapitalizovaným žalobkyní v částce 746,17 Kč a dále ke dni vyhlášení rozsudku v částce 2 017,21 Kč, celkem tedy v částce 18 848,94 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně úroku, kapitalizovaného žalobkyní v částce 1 243,47 Kč a dále ke dni vyhlášení rozsudku v částce 7 016,37 Kč, celkem tedy v částce 8 259,84 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 27 108,78 Kč činí ~ 69,5 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 30,5 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 39 %.

12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz/) podle advokátního tarifu za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 3 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za první dva zohledněné úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to opět v souladu se závěry, vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001. Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

14. Celkem se jedná o částku 1 768 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 690 Kč (poměr ~ 39 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

15. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

16. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s peněžitými pohledávkami. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.