15 C 154/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci navrhovatelů: celé jméno manželky, rozená příjmení podle oddacího listu jméno příjmení manželky, rozená příjmení narozená dne datum ve město (anonymizováno), země bytem adresa, číslo obec a celé jméno manžela podle oddacího listu jméno příjmení manžela narozený dne datum v město, země bytem adresa manžela, okres okres o rozvod manželství

I. Soud rozvádí manželství účastníků, uzavřené dne datum, zapsané v knize manželství matričního úřadu obec, okres okres, ve svazku číslo, roč. číslo, na straně/listu číslo, pod poř. číslo.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení, jehož předmětem byl rozvod manželství účastníků, bylo zahájeno návrhem, doručeným soudu dne 13. června tr. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť navrhovatelé – účastníci jsou státními občany Ukrajiny. S ohledem na to, že oba navrhovatelé – manželé mají bydliště na území České republiky, vyplývá mezinárodní pravomoc zdejšího soudu k projednání návrhu z čl. 30 odst. 3 věta poslední mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, podepsané dne 28. května 2001 byla v Kyjevě a vyhlášené ve sbírce zákonů pod č. 123/2002. Soud dospěl k tomuto skutkovému zjištění: Prohlášení o manželství bylo učiněno před příslušným správním orgánem dne datum. Společné bydlení účastníků zaniklo v roce rok po odstěhování navrhovatelky. Oba účastníci vylučovali obnovu manželského soužití. Soud nezjistil, že by účastníci byli rodiči dosud nezletilého společného dítěte. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 30 odst. 3 větou poslední uvedené mezinárodní smlouvy právo Ukrajiny, neboť oba manželé jsou jejím státními občany. Právní (hmotněprávní) úprava je zakotvena v zákoně o rodině č. 2947-III ze dne 10. ledna 2002 (dále jen„ UZR“). Pravomoc rozhodnout o rozvodu manželství na základě společného návrhu manželů, kteří nemají dítě, je v čl. 106 UZR svěřena státnímu občanskému matričnímu úřadu. Protože postup, v němž je o rozvodu rozhodováno se podle § 8 odst.1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, řídí právním řádem procesního soudu a protože procesní právo České republiky nedává správním orgánům pravomoc rozhodovat o rozvodu manželství, je nezbytné, aby o návrhu v této věci rozhodl soud, nikoli matriční úřad. Tento závěr také odpovídá logice právní úpravy ukrajinského zákona o rodině, podle nějž je soudu svěřeno rozhodování o rozvodu manželství na základě společného návrhu manželů pokud mají děti v čl. 109 UZR, anebo pokud je návrh podáván je jedním z nich v čl. 110 UZR. Argumentem od menšího k většímu je tedy zřejmé, že pokud soud rozhodne o rozvodu namísto matričního úřadu i v případech, kdy manželé děti nemají a společně rozvod navrhují, nejsou porušeny principy uvedeného zákona. Opačný přístup by v podstatě znamenal, že navrhovatelé by byli nuceni úmyslně ztížit právní podmínky rozvodu tak, aby se jej mohli domoci na území České republiky například tím, že návrh by podával jen jeden z nich a druhý by se mu formálně bránil. Takový výklad je ovšem absurdní, a proto nepřípustný. Podmínky rozvodu ke společnému návrhu bezdětných manželů stanovené v čl. 106 UZR se uplatní i v řízení před soudem. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud do jednoho měsíce od podání návrhu nebyl návrh vzat zpět, je jen bez dalšího sepsán matriční záznam o rozvodu manželství. V daném případě nebyl návrh vzat zpět v zákonem stanovené lhůtě, a protože soud nemá pravomoc sepsat matriční záznam, rozhodl o rozvodu manželství rozsudkem v souladu s § 152 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) ve spojení s § 3 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ ZŘS“) v jeho výroku

I. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů, neboť podle § 23 ZŘS na tuto náhradu nemá podle výsledku právo žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželských, když soud nezjistil žádné okolnosti případu, které by odůvodnily jiné rozhodnutí o tomto právu. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Účastník, který je cizincem, má povinnost hlásit změnu osobního stavu orgánu, který mu vydal doklad opravňující k pobytu na území, a to do 3 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a jde-li o občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, ve lhůtě do 15 pracovních dnů (§ 103 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky). Osoba, která změnila své příjmení po registraci manželství, má právo po rozvodu nadále užívat toto příjmení, nebo obnovit své dřívější (předmanželské) příjmení (čl. 113 UZR). Manželství je rozvedeno dnem nabytí právo moci rozhodnutí soudu o rozvodu (čl. 114 odst. 2 UZR).