15 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , IČO IČO advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného státní občan stát bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 13 950 Kč a 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13 950 Kč za období od 24. dubna 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč. Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 24. listopadu 2025, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 13 950 Kč a úhrady nákladů 300 Kč, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, s úrokem z prodlení podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný byl v době od 4. července do 30. listopadu 2023 vlastníkem, respektive provozovatelem osobního automobilu SPZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, přičemž k tomuto vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 ZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 13 950 Kč za 150 dní, vypočteného podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a náhrady 300 Kč nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jejíž výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 8. února 2024 se lhůtou pro placení do 30 dnů. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna.S ohledem na státní občanství žalovaného jde o řízení s cizím prvkem. Proto soud nejprve musel posoudit svou mezinárodní příslušnost a následně určit rozhodné právo, podle nějž bude nárok žalobce posuzovat.Soud přitom vycházel z výše uvedeného právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeném pod sp. zn. 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným.S ohledem na výše uvedené vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) a vychází z místa bydliště žalovaného v době zahájení řízení. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.Problém je s určením rozhodného práva. Jakkoli označujeme žalovaný předmět plnění jako pojistné, nejde zjevně o závazek ze smlouvy. Proto na daný vztah nelze aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Nelze zřejmě ale ani aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť to řeší jiné vztahy, než ten, který je předmětem tohoto řízení. Nejde totiž o náhradu škody, bezdůvodné obohacení, ale ani o nároky vyplývající z předsmluvní odpovědnosti, neboť mezi účastníky by k uzavření žádné smlouvy za řádného plnění všech povinností žalovaného nedošlo. Při nedostatku mezinárodní smlouvy mezi státy příslušnosti obou účastníků zbývá tedy dovodit, že rozhodným právem bude podle § 24 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právo České republiky, protože je v nejužším vztahu s žalovaným nárokem, resp. z něj přímo vychází a jiné řešení by tedy nárok žalobce eliminovalo. Příjemcem žalovaného plnění je navíc osoba českého práva se sídlem v České republice, i žalovaný bydlí v České republice, předmětné vozidlo je registrováno ve stejném státě a k naříkanému provozu vozidla došlo také na území České republiky.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání ve věci nařízenému na den 4. května tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Soud dokazováním zjistil, že žalovaný byl v předmětné době registrovaným vlastníkem shora uvedeného osobního automobilu, že dopisem žalobkyně z výše uvedeného dne byl žalovaný vyzván k zaplacení příspěvku v uváděné lhůtě a že tento dopis byl podán k poštovní přepravě v den jeho vyhotovení. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel vozidla nesjednal pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla a že nezaplatil žalobkyni žalovaný příspěvek a náhradu nákladů, když žalovaný v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) neuplatnil pozitivní (tedy opačné) tvrzení o těchto skutečnostech.Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jeho žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení (paušální náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 2 ZPOPV. Nakonec nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalovaný příspěvek a (náhradu) náklady 300 Kč, spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z příspěvku úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s placením peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) splatného podle výzvy žalobkyně (ve smyslu § 1958 OZ a § 46 NZPOPV). Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění svého práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 400 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy\ k placení před podáním žaloby a 3. sepis žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu; Provozní výdaje této zástupkyně nahrazované v paušální výši po 100 Kč za uvedené úkony právní služby ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Celkem jde o částku 2 615 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.